Sára Zemanová a Klára Hašková jsou studentky Masarykovy univerzity v Brně, kde studují obor Sociální pedagogika. V prvním semestru měly, stejně jako jejich spolužáci, vymyslet v rámci předmětu „Rozvojové projekty“ svůj vlastní projekt a jeho plán. Sára a Klára si zvolily téma mezigenerační spolupráce a vytvořily tak jedinečný harmonogram mezigenerační aktivizace. Jejich projekt však nezůstal jen na papíře, ale realizoval se v průběhu druhého semestru s velkým úspěchem u nás v Dobříši.
„Děti byly rozdělené na dvě skupiny. Jedna skupina na začátku se seniory tvořila. Při této činnosti šlo vlastně o vzájemnou spolupráci a kooperaci. Děti se ptaly seniorů, jakou mají zvolit barvu, jak by to udělali a senioři pak když viděli, že se nejedná o nic složitého a přesného, ale jen jednoduché malování na polystyren, tak se sami aktivně zapojili,“ popisuje jednu z aktivit studentka Klára.
Druhou aktivitu přibližuje Sára: „Kdo netvořil, tak si po skupinkách povídal se seniory a zjišťoval o každém z nich nějaké bližší informace. Děti se ptaly, čím se dámy či pánové dříve živili, kde pracovali i jak vzpomínají na určitá životní období. Vždy záleželo jen na konkrétním seniorovi, co chtěl nebo nechtěl dětem říct. Z toho pak holky i kluci tvořili na čtvrtku takový list o daném člověku, který mohli navíc ozdobit a zpracovat celý dle vlastní fantazie.“
Návštěva žáků základní školy a seniorů trvala dvě a půl hodiny. Dohromady se do tohoto projektu, který se realizoval v prostoru atria nového denního stacionáře v domě dobříšské pečovatelské služby, zapojilo dvanáct seniorů a devatenáct žáků sedmé třídy.
Mezigenerační aktivizace sklidila v Dobříši velký úspěch. Studentky z brněnské univerzity daly svým projektem základ nové spolupráci…
„Nápad propojit dvě věkově velmi vzdálené skupiny obyvatel společně stráveným dopolednem se ukázal jako velmi užitečný. Pokud mám mluvit za děti, tak z jejich reakcí bylo evidentní, že si dopoledne užily,“ říká k průběhu aktivizace paní učitelka Monika Housková, která zároveň dodává: „Děti mají zájem o další setkání a já doufám, že i klienti domu s pečovatelskou službou nás opět rádi uvidí. S paní ředitelkou si upřesníme konkrétní činnosti, které budou pro děti i seniory přínosem, a možná propojíme i přípravu na předvánoční trhy, na kterých bychom mohli předvést drobnosti, které nám společně strávený čas budou připomínat.“
Projekt od začátku podpořila ředitelka Pečovatelské služby města Dobříše, bez níž by něco podobného nešlo vůbec realizovat. Sama sledovala průběh aktivizace, ke které řekla: „Bylo to velmi smysluplné a obohacující setkání, které nám všem přineslo radost. Nejdříve jsem měla trochu obavu a upřednostnila bych menší počet dětí. Ale děti byly otevřené a velmi milé. Děkuji Sáře a Kláře, že nás oslovily a propojily s paní učitelkou Monikou Houskovou. Děti společně s klienty Denního stacionáře Kratochvíle vytvořili několik obrazů. Některé budou zdobit zdi stacionáře, další si děti odnesly do školy. Možná se nám tímto setkáním podaří založit tradici, možná že časem se z některého z dětí stane dobrovolník, který bude jen tak občas docházet za někým ze seniorů. S paní učitelkou jsme se domlouvaly, že na podzim setkání zopakujeme. Děkuji kolegyním ze stacionáře za přípravu a pomoc. Těšíme se na další setkání.“
A jak hodnotí svůj projekt samotné studentky?
Sára: „Já jsem z toho měla na začátku trochu obavu, protože jsem se bála toho vysokého počtu dětí na projekt. Bála jsem se, že bude velký hluk a úplně to neklapne. A vlastně mě strašně potěšilo, jak některé děti vzaly celý tento projekt odpovědně a s nadšením. Opravdu pracovaly aktivně, zkoumaly, ptaly se, vytvářely. A největší radost mám asi z té zpětné vazby seniorů, kteří byli velmi spokojení, že mají jiný program, mohli si popovídat a být v centru něčeho nového. Děti zase měly radost, že měly změnu ze školy, která ale byla podle jejich slov smysluplná a hodně jim dala. Mnozí se opravdu zamysleli nad životem jako takovým, nad dnešní dobou v porovnání s minulostí a tím, co prožívali dá se říct jejich babičky a dědečkové. A asi největším potěšením je fakt, že vedení Pečovatelské služby města Dobříše i základní škola mají zájem o spolupráci a chtějí v takových aktivitách pokračovat dál.“
Klára: „Já jsem měla asi největší radost, že po tom, co jsme se všichni oťukali, a po první hodině programu se to tak všechno propojilo a zapojili se vlastně všichni. V čase se tak vlastně vůbec neřešilo, co se dělá, ale tak nějak všichni dělali všechno a všechno do sebe krásně zapadlo. A zpětná vazba od dětí, které se pak ptaly, kdy opět přijdou dělat něco jiného, to bylo úplně úžasné. Vlastně i když děti dostaly možnost dát si pauzu a jít si dát svačinu, tak i přesto zůstaly a pořád si povídaly. Děvčata vyprávěla hodně i ze svého života a hledala společná témata, aby řeč nestála.“
Autor: Denisa Havlíčková
