Škola je místem, kde se děti a mladiství setkávají s různými vlivy, které ovlivňují jejich budoucí chování a životní cesty. Díky tomu má právě škola potenciál předcházet rizikovému chování tím, že poskytne žákům vzdělání a nástroje potřebné k tomu, aby dokázali rizika rozeznat a ideálně se jim vyhnout.
Za tímto účelem může využít služeb organizací specializujících se na programy primární prevence, v nejlepším případě těch, které mají certifikaci od Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy a které se řídí standardy vycházejícími z mnohaletých výzkumů a studií. Takové programy nabízíme i v Magdaléně, o. p. s.
Jaké preventivní programy fungují?
Preventivní programy by měly začínat co nejdříve a přizpůsobovat se věku cílové skupiny s cílem vybudovat důvěru a reagovat na aktuální potřeby. Tyto programy by měly být systematické, dlouhodobé a začínat 2–3 roky před prvním kontaktem s rizikovým faktorem. Nejúčinnější jsou programy určené pro menší počet žáků, které jsou interaktivní a umožňují navázání bližšího kontaktu a vedení dialogu.
Důležité je, aby program podporoval aktivní účast cílové skupiny pomocí různých forem práce a strategií, včetně diskuze a zpětné vazby. Tento přístup pomáhá lepšímu zapamatování předávaných informací. Máme výbornou zkušenost s programy založenými na „KAB“ modelu, který se zaměřuje nejen na poskytování informací, ale také na rozvoj postojů a dovedností. Cílem je posílit sociální dovednosti potřebné pro život, jako jsou schopnost čelit tlaku, asertivita, sociální komunikace a zvládání emocí a stresu. Efektivita programu se měří změnou chování, ne pouze změnou postojů nebo znalostí. Program by měl využívat pozitivní modely pro napodobování, ideálně vrstevníků, kteří žijí zdravě.
A jak takový program například může vypadat? Magdaléna, o. p. s., v 7. třídách ZŠ se například věnuje tématu prevence užívání návykových látek s názvem „Proč s tím vlastně někdo začíná“. V tomto programu se žáci zamýšlí nad příčinami, které vedou k užívání návykových látek, dostávají prostor diskutovat nad možnostmi alternativních scénářů a díky tomu si vytváří jasnější postoj k této problematice. Součástí programu je poskytnutí základních informací o rizicích a první pomoci, ale také nácvik odmítání ve skupině, která může v tomto věku tvořit jeden ze zásadních faktorů prvního užívání.
Důležitou roli hraje také praktická a teoretická připravenost odborníků, včetně jejich vzdělání, přípravy, postojů a schopností, která je jasně definována ve Standardech odborné způsobilosti.
Jaké preventivní strategie účinné nejsou?
Ke změně chování nevedou programy založené na varovných sloganech a odstrašujících příbězích. Naopak mohou vyvolat obrannou reakci, kdy mladí lidé budou věřit, že se jim nic špatného stát nemůže. Tato reakce je zcela přirozená a je důsledkem snahy o sebeochranu. Jsou to jednorázové programy, které neposkytují návaznost na školní osnovy a které jsou realizované bez diskuze a reflexe, také nemají dostatečný vliv na změnu chování a postoje. Mezi ně nejčastěji patří přednášky, sledování filmů, besedy s bývalými uživateli atd. Pokud však nezahrnují diskusi, reflexi a respekt k osobním postojům a názorům dětí, nemají dostatečný dopad.
Nakonec jsou zde také kampaně ve sdělovacích prostředcích, které mohou sice zaujmout, ale nemají vliv na změnu chování. Tyto kampaně mohou být atraktivní a mohou přitáhnout pozornost mladých lidí, ale pokud nejsou doplněny dalšími aktivitami, které by podporovaly změnu chování a postojů, jejich účinnost je omezená.
Zdroje:
https://www.adiktologie.cz/co-v-primarni-prevenci-funguje-aneb-zasady-efektivni-prevence
https://www.adiktologie.cz/file/333/standardy-ozpprch-web.pdf
https://www.msmt.cz/uploads/narodni_strategie_primarni_prevence_2019_27.pdf
Bc. et Bc. Lucie Hegerová,
vedoucí Centra primární prevence
Magdaléna, o. p. s.
