Pro mnohé občany našeho města je pan učitel Tomáš Liška především uznávaným hudebníkem a držitelem několika Cen Anděl. Na Dobříši ho ale řada lidí zná také jako pedagoga Základní umělecké školy Dobříš, kde se věnuje mladým hudebníkům.

MgA. Tomáš Liška působí na ZUŠ Dobříš jako učitel baskytary, kontrabasu a multimediální tvorby. Jaké jsou dnešní děti? Co je dokáže nadchnout pro hudbu a co jim studium na umělecké škole přináší do života? O tom jsme si povídali v rozhovoru pro Dobříšské listy.

Na ZUŠ Dobříš působíte už několik let. Vzpomínáte si ještě na své začátky v roli učitele?

Vzpomínám si velmi dobře. Do okolí Dobříše jsem se přestěhoval v roce 2014 a shodou okolností tenkrát zvažoval odchod ze školy tehdejší učitel baskytary Honza Antl. Znali jsme se, byli jsme spolužáci na konzervatoři, a tak jsme se dohodli, že zkusím vzít místo za něho. Tehdy jsem vyučoval jen soukromě a s prací v kolektivu ZUŠ jsem zkušenosti neměl. Od prvního setkání s tehdejším ředitelem Janem Voděrou jsem ale cítil, že tady být chci, že je to správná volba. Sympatická a uvolněná atmosféra mezi učiteli, vstřícné vedení a děti s chutí pracovat. Z tehdejších asi pěti žáků se třída baskytaristů postupně krásně rozrostla a přibyly i děti na kontrabas a multimediální tvorbu.

Do té doby jsem měl zkušenosti především s výukou soukromých žáků, většinou dospělých. Ze začátku šlo tedy hlavně o to najít systém a jazyk, který bude dětem srozumitelný a bude je motivovat k práci. Zdálo by se, že je učení jako učení, ale je tu velký rozdíl. Soukromý žák vás kontaktuje se silnou motivací chodit právě k vám. Stojí ho to dost peněz a práce jde většinou dobře a je efektivní. Oproti tomu si na sebe žák a učitel na ZUŠ v daném městě tak trochu „zbyli“. Dítě přichází buďto samo od sebe, nebo s motivací od rodičů naučit se něco nového, ale nejste to přímo vy, za kým přichází. Jdou za nástrojem, za oborem, za celkovou osobní a uměleckou kultivací. A vy v nich postupně vzbuzujete zájem nejen o ten konkrétní nástroj a obor, ale také o sebe, jako tu nejlepší volbu na této cestě! Dětem je úplně jedno, jestli máte na poličce dva nebo deset Andělů. Jste pro ně neznámý objekt, který jim teď bude dávat každý týden úkoly a chtít po nich nějakou aktivitu. Ale vy jako učitel máte i jiné karty v ruce než jen zadávat cvičení z učebnice. Máte totiž jedinečnou příležitost stát se pro žáka inspirací. Dávkovat mu postupně své know-how a ukázat mu cestu, jak se dostat do bodu, kdy bude hraní na nástroj radost a uvolnění. Vzpomínám si, že jsem v počátcích svého hraní měl dva velké inspirátory. Prvním z nich byl basista František Raba, ke kterému jsem občas docházel na konzultace baskytary, a druhým byl Petr Kořínek, můj profesor kontrabasu na konzervatoři. Oba byli tak silné a inspirativní osobnosti, že jsem se těšil na každou hodinu s nimi a příprava byla z mé strany více než stoprocentní. Ale abych se vrátil k učení dětí na ZUŠ. Když to shrnu, tak si myslím, že je dobré v dětech vzbudit zájem o nástroj nejen tím, že jim ukážete, jak na to, ale i tím, že jste například stále aktivní umělec, že máte chuť tvořit, že se o svůj obor stále aktivně zajímáte, sledujete současnou scénu a že je prostě skvělé, že jste si tu pro sebe „zbyli“ právě vy dva.

Co Vás na pedagogické práci baví natolik, že se jí vedle své aktivní hudební kariéry stále věnujete?

Baví mě sledovat, jak se studenti postupně posouvají, jak zrají a jak se jim formuje hudební a celkově umělecký vkus a cit. Baví mě s nimi procházet různé hudební žánry a sledovat, jak na ně působí a jak jsou v tu chvíli zase o něco bohatší. Některé děti ke mně přišly absolutně basisticky čisté. Kolikrát ani nevěděly, jakou roli má v kapele basa. Jen se jim z nějakého důvodu ten nástroj líbil, přitáhl si je a my společně odkrýváme potenciál a roli, kterou basista v kapele má. Učení mě navíc nutí přemýšlet o hudbě znovu, jinak, takže i pro mě je to obohacující proces, kdy si přicházím na věci z jiného úhlu pohledu.

Jak vypadá běžný den učitele hudby? Je za ním více hraní, nebo více práce, kterou veřejnost vůbec nevidí?

Tím, že naše práce začíná až po obědě, máme život trochu otočený naruby. Ve dnech, kdy učím, vyřizuji dopoledne věci, které „normální“ člověk řeší až po práci. Pokud zbyde čas, snažím se alespoň chvilku si zahrát na nástroj. Ten den je ale potřeba počítat s tím, že to hlavní vás teprve čeká a schovat si energii na odpoledne. Práce, která není vidět a je nezbytně potřeba, tak ta se odehrává podle místních a časových možností. Tím, že často cestuji po koncertech, musím si brát práci s sebou a využít každou chvilku naplno. Asi nejvíc jde o psaní not a aranžování pro školní kapelu. Ale i to, že se svému nástroji aktivně věnujete a cvičíte je de facto práce, kterou veřejnost nevidí a je nesmírně potřeba! Udržujete se „in“, sledujete, co se v oboru děje, máte přehled a nezamrzáte na místě, které se od vás rychle vzdaluje.

Mají dnešní děti stále trpělivost učit se hrát na nástroj, nebo je potřeba hledat nové způsoby motivace?

Nevím, jestli byla trpělivost dřív u dětí větší. Řekl bych, že byla podobná. Problém vidím v tom, že je nabourávána rychlostí doby, ve které žijeme a možnostmi, které mají ve svých rukách, tedy v telefonu. Touha poslechnout si nové album od své oblíbené kapely trvá pár vteřin. Tím, že je album okamžitě dostupné, ztrácí podvědomě na atraktivitě a přichází nové impulsy. S hraním na nástroj je to přesně naopak. Věci se mění pomalu, potřebují čas, pravidelnou péči, a to bývá problém. Postupnými krůčky se děti trpělivosti teprve učí. A to je samozřejmě proces a následně i velká radost, když zjistí, že jsou schopné zahrát věc, která by pro ně před rokem byla nemožná. Motivace je důležitá a u každého žáka fungují jiné principy, takže je to pokaždé o individuálním přístupu, psychologii a empatii.

Setkáváte se častěji s talentem, nebo s pílí? A co bývá pro úspěch důležitější?

Talent je skvělý základ, ale sám o sobě nestačí. Talentovaný žák obvykle potřebuje na přípravu méně času než ten méně nadaný, ale hodiny strávené s nástrojem se nakonec počítají všem stejně. Proto není vůbec pravidlem, že právě talentovanější děti mají největší šanci uspět. Navíc si myslím, že talent se dá do jisté míry vykřesat pílí a pravidelnou prací. K tomu, aby se člověk mohl věnovat umění a dělal ho dobře, není nutné být výjimečně nadaný. Často se ukáže, že vytrvalost a chuť na sobě pracovat dokážou překonat počáteční rozdíly. Od určité úrovně se navíc rozdíly v talentu stírají a mnohem víc rozhoduje přístup. U svých žáků se setkávám s oběma typy. Ideální je samozřejmě spojení talentu a píle, ale kdybych si měl vybrat jen jednu vlastnost, byla by to jednoznačně píle.

Dokáže učitel poznat budoucího muzikanta už během prvních hodin?

Něco samozřejmě dokáže ze své zkušenosti odhadnout, ale jak říkám – talent je skvělá věc, ale bez práce dlouho neobstojí. Muzikanta učitel pozná, ale osobnost, která za ním stojí, a její potenciál, to se ukáže až v čase. A vývoj dětí bývá někdy hodně překvapivý. Někdo vystřelí rychle a pak se zastaví, jiný se rozjíždí pomalu a za pár let se posune více než ostatní.

Může hudba pomáhat dětem i v jiných oblastech života – například ve škole nebo v mezilidských vztazích?

Určitě. Hudba učí soustředění, pravidelnosti, schopnosti nevzdat se, zdolávat postupně výzvy, které často děti ani netuší, že zvládnou. To jsou vzorce, které si nesou celý život. Pokud mají děti k učiteli důvěru a funguje vzájemný respekt, roste jim během celého procesu zdravé sebevědomí, které se samozřejmě do života hodí. Společným hraním například v kapele nebo orchestru si budují sociální vazby, učí se spolupracovat, poslouchat a respektovat ostatní. Důležitou částí takového rozvoje je také formování uměleckého vkusu a celkové senzitivity k umění. Tady má učitel podle mého velký vliv a zodpovědnost za to, jak různorodou muzikou dítě dokáže „naočkovat“. Výsledek očkování se neprojeví hned, ale semínko je zaseté a míra vstřebatelnosti se u dětí rozšiřuje. Pomyslné nůžky se otevírají, hudební a umělecký rozhled a otevřenost k různým hudebním formám nebo žánrům je větší.

Co byste poradil rodičům, kteří váhají, zda své dítě přihlásit do základní umělecké školy?

Zkuste to! Z každého žáka nemusí vyrůst profesionální hudebník. Většina dětí se hudbou živit nebude a je to úplně v pořádku. ZUŠ není továrna na budoucí hvězdy. Je to místo, kde se děti učí tvořivosti, trpělivosti a kde získávají vztah ke kultuře a umění. A i kdyby si z toho odnesly jen to, že si jednou v dospělosti rády vezmou u táboráku do ruky kytaru nebo zajdou na koncert, má to smysl.

Jakou hudbu dnes děti nejčastěji poslouchají a dokáže Vás někdy jejich výběr překvapit?

Překvapovat mě určitě nepřestávají! Sám ani současné novinky z teenagerovského popu nestíhám sledovat a samozřejmě – ne všechno za pozornost také stojí. Na dětech často vnímám, když vyrůstají v rodině s hudebním zázemím – ať už v podobě rodičů muzikantů, nebo rodičů aktivních konzumentů hudby. Výběr hudby, která bude doma hrát, je cílený a děti už jsou z domova často nějakým směrem namířené a mají větší přehled. Nejsou tak zatížené laciným mainstreamovým balastem, kterého je v éteru bohužel většina. Obecně je mi sympatické, že se u mladé generace vrací trend kapel, jako je třeba Nirvana, Red Hot Chili Peppers nebo Beatles.

Máte pocit, že v době mobilních telefonů a sociálních sítí je těžší děti pro hudbu získat, nebo naopak vznikají nové možnosti?

Myslím si, že hudba má pořád svoji sílu a dokáže obstát i před takovými rivaly, jako jsou mobilní telefony nebo sociální sítě. Mám na mysli tu základní sílu, kterou v sobě dobrá muzika prostě má.

Problém je spíš v tom, že dnes jednu emoci velmi rychle střídá další. Sotva vás něco zaujme, už přichází další video, další příspěvek nebo další skladba. Scrolluje se dál, playlist běží bez konce a člověk si z toho nakonec odnese méně, než by čekal, nebo v horším případě vůbec nic.

Na druhou stranu právě díky sociálním sítím a streamovacím platformám objevujeme hudbu, ke které bychom se dříve možná vůbec nedostali. V tom vidím jejich velkou výhodu. Proto si nemyslím, že jsou technologie samy o sobě problém. Jsou to spíš nástroje, se kterými je potřeba zacházet vědomě, a to se jako společnost stále učíme.

Já se například snažím o jednoduchou věc – když mě na sítích nějaký interpret zaujme, udělám si poznámku a později si dohledám celé album. Přijde mi škoda zůstat jen u krátké ukázky, když za ní může být mnohem zajímavější příběh.

Existuje nějaký okamžik z Vaší pedagogické praxe, kdy jste si řekl: „Právě kvůli tomu má moje práce smysl“?

Jsou to především takové malé objevy během vyučovací hodiny. Chvíle, kdy vidím, že si žák něco spojil, že mu najednou zapadla souvislost, propojí se mu to v hlavě i v rukách a začne věcem rozumět v širším kontextu. Často jde o drobnosti – jako když kostičky Lega zapadnou přesně na své místo.

Velkou radost mám také ve chvíli, kdy děti dokážou zahrát skladbu, která pro ně byla ještě před několika měsíci úplně nereálným cílem. Je krásné sledovat, jak postupně překonávají překážky a zjišťují, že to opravdu funguje. Že jsme tu pomyslnou horu společně po malých krůčcích zdolali a můžeme pokračovat dál.

Samozřejmě mě těší i úspěchy žáků, kteří se dostanou na konzervatoř a věnují se hudbě profesionálně. Mám radost, že jim škola a společná práce poskytly pevný základ, na kterém mohou dál stavět.

Největší pocit smysluplnosti ale zažívám ve chvíli, kdy děti chodí na hodiny rády, baví je hudbu poslouchat, objevovat, i o ní přemýšlet a mají k ní ve svém životě blízko. To je pro mě možná ještě důležitější než jakýkoli profesní úspěch.

_

Naživo vystoupí Tomáš Liška se skupinou Invisible World i v Dobříši

Pokud chete Tomáše Lišku poznat i mimo učebnu a stránky Dobříšských listů, můžete vyrazit 12. srpna na koncert skupiny Invisible World v rámci Dobříšského kulturního léta. Hrát se bude na travnatém prostoru u sportovní haly.

pátek 3. 7. | 8:00–15:00
PÁTEČNÍ TRH
náměstí Komenského

úterý 7. 7. | odpoledne
Cyklohráček
vlakové nádraží Dobříš

čtvrtek–neděle 9.–12. 7. | celé dny
Mezinárodní kynologický festival CACIT Dobříš
hřiště MFK Dobříš a okolí

sobota 11. 7. | 8:00–12:00
Dobříšský regionální trh
náměstí Komenského

úterý–sobota 14.–18. 7. | celé dny
Mistrovství České republiky starších žákyň v tenise
TenisCentrum Dobříš

čtvrtek 16. 7. | 20:30
EPYDEMYE
prostor u zimního stadionu

středa 22. 7. | 21:15
Kino na kolečkách
zámecký anglický park

čtvrtek 30. 7. | 20:30
GAVIN SKEGGS & OTTO HEJNIC BAND (koncert)
prostor u zimního stadionu

sobota 1. 8. | 8:00–20:00
Street food festival
náměstí Komenského

sobota 1. 8. | 10:00
Pouť ke kapli sv. Jáchyma
Dobříš

čtvrtek–neděle 6.–9. 8. | dle programu
Festival hudby Zámek Dobříš
zámek Dobříš

pátek 7. 8. | 8:00–15:00
Páteční trh
náměstí Komenského

středa 12. 8. | 20:30
TOMÁŠ LIŠKA & INVISIBLE WORLD (koncert)
prostor u zimního stadionu

sobota 15. 8. | 8:00–12:00
Dobříšský regionální trh
náměstí Komenského

středa 19. 8. | 20:30
Kino na kolečkách
zámecký anglický park

čtvrtek 20. 8. | odpoledne
Cyklohráček
vlakové nádraží Dobříš

pátek 21. 8. | 10:00
Den památky obětí invaze a následné okupace vojsky Varšavské smlouvy (pietní akt)
náměstí Komenského

pátek 21. 8. | 20:00
Koncert holandských umělců
Zrcadlový sál zámku Dobříš

sobota 22. 8. | 10:00–16:00
Dobříšská šelma
sportovní hala

čtvrtek 27. 8. | 17:00
Divadlo Nosálci: DIGITIME
zámecký anglický park

pátek 28. 8. | 15:00
Dobříšské pivní slavnosti
náměstí Komenského

sobota 29. 8. | 12:00–19:00
MČR BMX Freestyle a Flatland
skatepark

Školní fóra na dobříšských základních školách, jejichž zřizovatelem je město Dobříš, jsou pro letošní školní rok téměř u konce. Od ledna do března proběhla celkem tři fóra, během nichž měli žáci možnost představit své nápady a podněty ke zlepšení školního i veřejného prostředí. Ještě před koncem školního roku se navíc podařilo zrealizovat několik návrhů, které si sami žáci ve svých školách vybrali.

Prvním letošním počinem bylo vysazení školního stromu – lípy srdčité – v prostoru sportovišť. Právě tento návrh zvítězil v ověřovací anketě žáků na školním fóru Základní školy Dobříš, Komenského náměstí 35. Druhý vítězný návrh bude realizován po letních prázdninách. Žáci si z předložených nápadů vyberou takový, který přispěje ke zpříjemnění školního prostředí a zároveň bude odpovídat rozpočtu, který město pro každou školu v rámci školních fór vyčleňuje a činí 30 000 Kč.

Na 2. základní škole Dobříš, Školní 1035 byly pořízeny sedací vaky určené především pro venkovní využití a také nový odpadkový koš před školou, který doplnil lavičku instalovanou na základě předloňského školního fóra.

Poslední letošní realizací před prázdninami je pořízení posilovacího náčiní pro Základní školu Dobříš, Lidická 384 (rozpočet 20 000 Kč). Slavnostní předání proběhlo ve středu 17. června za účasti místostarostky Jindřišky Romby.

Také další návrhy žáků, například umístění odpadkového koše do Prokopovy zahrady nebo doplnění tabule na kreslení, byly Radou města Dobříše podpořeny. Tabuli získalo město zdarma od Kulturního střediska Dobříš a nyní se připravuje její umístění. V Prokopově zahradě se navíc již nachází městské pítko, které žáci ve svých návrzích zmiňovali jako vítaný prvek tohoto prostoru. Pítko, které prošlo před dvěma lety opravou, je zde veřejnosti plně k dispozici.

Školní fóra však nejsou pouze o zlepšování škol. Žáci každoročně předávají také řadu podnětů pro rozvoj města a veřejného prostoru. Mnohé z nich jsou následně projednávány Radou města Dobříše i pracovníky městského úřadu. Velkou radost přinesla i realizace jednoho z často zmiňovaných přání žáků. Ještě před uzávěrkou Dobříšských listů bylo na autobusovém nádraží v centru města instalováno nové pítko s mlžítkem. Tento nápad zazníval opakovaně na školních fórech a podpořila jej také Vodohospodářská společnost Dobříš, která se školních fór pravidelně účastní a zajišťuje pro žáky během akce pitný režim včetně edukace o pití kohoutkové vody. Díky spolupráci s Vodohospodářskou společností Dobříš se podařilo tento projekt úspěšně zrealizovat.

„Školní fóra jsou pro nás důležitou příležitostí naslouchat mladé generaci. Těší mě, že žáci nepřicházejí jen s nápady pro své školy, ale aktivně přemýšlejí i o tom, jak zlepšit život ve městě. Ještě důležitější je, že mohou vidět konkrétní výsledky své práce a přesvědčit se, že jejich hlas má skutečný význam,“ říká starosta Dobříše Pavel Svoboda.

„Každý rok mě překvapuje, s jakou kreativitou a odpovědností žáci ke školním fórům přistupují. Jejich návrhy jsou promyšlené, praktické a často inspirativní i pro nás dospělé. Velmi si vážím toho, že se mladí lidé zajímají o své okolí a chtějí se podílet na jeho rozvoji,“ doplňuje místostarostka Jindřiška Romba.

Za město Dobříš Šárka Krůtová,
koordinátorka projektu
Dobříš – Zdravé město

Milí Dobříšáci, mám velkou radost, že se nám společně s kolegy podařilo podpořit nový komunitní projekt „Adoptuj si svůj strom“.

Je to projekt finančně nenáročný, ale svým významem velmi hezký. Nestojí na velkých investicích ani složité administrativě, ale na jednoduché myšlence: dát lidem možnost vytvořit si osobní vztah ke stromům a k veřejnému prostoru ve městě, kde žijeme.

Každý z nás má v Dobříši místa, kolem kterých rád chodí, kde tráví čas s dětmi, odpočívá, venčí psa nebo se jen na chvíli zastaví. Stromy k těmto místům neodmyslitelně patří. Dávají nám stín, klid, krásu, lepší vzduch a připomínají, že zeleň ve městě není samozřejmost.

Projekt „Adoptuj si svůj strom“ umožňuje občanům, rodinám, školám, spolkům, firmám i skupinám přátel symbolicky adoptovat jeden z městských stromů. Adopce je trvalá a probíhá formou finančního daru městu na základě darovací smlouvy. Minimální výše daru je 2 000 Kč.

Do první vlny projektu se již zapojila společnost BIOS, s. r. o., HC Dobříš, skupina Dobříš: Za odvoz, ale i další jednotlivci, například paní Dáša Mášová, která tímto krásným gestem vyjádřila poděkování všem pečovatelkám.
Strom samozřejmě zůstává i nadále ve vlastnictví města a město se o něj bude odborně starat. Dárce se s ním ale může symbolicky spojit. Součástí adopce je také malá cedulka s krátkým textem podle přání dárce. Může jít například o připomínku narození dítěte, rodinné výročí, svatbu, vzpomínku na blízkého člověka nebo prostě jen o milý vzkaz spojený s Dobříší.

Cílem projektu není jen získat prostředky na péči o zeleň. Jeho hlavní smysl vidím v tom, že posiluje nejenom vztah lidí k místu, kde žijeme, ale je i o hlubším symbolickém významu, který si do něj každý může promítnout. Může nést symbol vzpomínky, poděkování, vzácné události.

Děkuji všem, kterým záleží na tom, aby Dobříš byla zelená, příjemná a krásná pro život.

A protože začaly prázdniny, přeji všem dětem a školákům krásné léto plné odpočinku, radosti, dobrodružství a času venku v přírodě. Rodičům přeji, aby si prázdniny užili pokud možno v klidu, s hezkými společnými chvílemi a alespoň trochou zaslouženého oddechu. A nám všem přeji slunečné a pohodové léto v Dobříši i tam, kam nás prázdniny zavedou.

Jindřiška Romba, místostarostka města
Foto: Lucie Kocmanová

Program Nová zelená úsporám Light i v roce 2026 pokračuje v podpoře domácností, které chtějí nahradit zastaralé a neekologické zdroje vytápění. Dotaci lze získat na výměnu hlavního zdroje tepla za moderní tepelné čerpadlo, kotel na biomasu nebo lokální topidlo (kamna) na biomasu.

Cílem programu je snížit spotřebu energií, zlepšit kvalitu ovzduší a omezit emise z domácího vytápění. Podpora je určena zejména pro vlastníky rodinných domů, kteří svůj stávající zdroj tepla využívají jako hlavní způsob vytápění objektu.

Na co lze získat dotaci?

• výměna starého kotle na pevná paliva
• výměna nevyhovujících kamen
• náhrada elektrického nebo plynového vytápění tepelným čerpadlem
• pořízení kotle na biomasu nebo kamen na biomasu splňujících současné emisní požadavky

Jaké jsou hlavní výhody?

• možnost získat významný finanční příspěvek ještě před realizací opatření
• jednodušší administrace oproti minulým dotačním titulům
• kombinace s dalšími opatřeními na úsporu energie
• snížení nákladů na vytápění a vyšší komfort bydlení

Kdo může žádat?

• vlastníci rodinných domů – fyzické osoby
• domácnost žadatele má přiznánu dávku státní sociální pomoci
• domácnost s velmi nízkými příjmy (do 3. příjmového decilu), která bydlí v nezatepleném domě (třída E–G)
• domácnost starobních důchodců, jejíž příjem nepřekročil 5. příjmový decil a bydlí v nezatepleném domě (třída E–G)
• domácnost, ve které aspoň jeden člen pobírá invalidní důchod 3. stupně, jejíž příjem nepřekročil 5. příjmový decil a bydlí v nezatepleném domě (třída E–G)
• domácnost žadatele vlastní maximálně jednu nemovitost určenou k bydlení

Proč se vyplatí neotálet?

Staré kotle a kamna patří mezi významné zdroje znečištění ovzduší. Moderní tepelná čerpadla a zařízení na biomasu dosahují výrazně vyšší účinnosti, nižších provozních nákladů a přispívají ke zlepšení kvality ovzduší v obcích i městech.

Aktuální podmínky programu a výši podpory je vhodné sledovat na oficiálních stránkách https://novazelenausporam.cz, případně konzultovat záměr s energetickým specialistou nebo místním poradenským centrem.

Zdroj foto: https://www.zdrave-bydleni.com

Vladimír Šůna, odbor výstavby
a životního prostředí MěÚ Dobříš

Ve čtvrtek 4. června byli starostou města Pavlem Svobodou přivítáni noví občánci našeho města. Slavnostní události, která se konala ve výstavním sále Kulturního domu Dobříš, se účastnili rodiče s dětmi, sourozenci a další rodinní příslušníci. O příjemnou atmosféru a krásný hudební doprovod pro všechny se postaral oblíbený hudebník a učitel ZUŠ Dobříš Karel Čihák.

Během jednotlivých obřadů byli mezi nové občánky Dobříše přivítáni: Tadeáš Bašta, Isabella Košinová, Tibor Pospíšil, Nora Svobodová, Teodor Křemen a Marie Pancířová.
Dětem i rodičům přejeme mnoho šťastných a spokojených let v našem městě a těšíme se, co nového do Dobříše přinesou.

Zpracovala DH

V červnovém článku jsem popsal nastavení správy městských sportovišť u nás na Dobříši a v tomto článku popíši svou představu o lepším a větším zapojení sportovních spolků do údržby a renovací městských sportovišť. Vycházím ze skutečnosti, že vše je otázka městských financí, zejména fakt správy a investic do městských sportovišť. Spousta z nás pamatuje dobu, kdy se ve sportovních oddílech pořádaly klubové brigády nehledě na to, kdo sportoviště právě spravoval. Sešla se celá aktivní členská základna a svou několikahodinovou víkendovou činností přispěla, každý jak uměl, k renovaci areálu. Toto mi dnes na sportovištích chybí. Zejména proto, aby si také mladší generace vytvořila vztah a úctu ke sportovišti a zejména pak také správné návyky.

Na Dobříši, jak dobře víme, máme od dubna do září venkovní městská sportoviště zdarma. Tedy se přímo úměrně nabízí si tento počin i více zasloužit. Jak na to? Velmi jednoduše. Opět zde vyzdvihnu působení a správu místního MFK, jehož členové již k tomuto kroku aktivních brigád celé členské základny opět po letech přistupují. Začnu u městských nohejbalových kurtů, kde se každoročně ve spolupráci s Dokasem a partou nohejbalových nadšenců jarní brigády také dělají. Je škoda, že jen jarní brigády. Nechal jsem vyhotovit cenovou nabídku na automatické zavlažování těchto kurtů, a protože se částka pohybovala kolem 100 tis. Kč, projekt se neuskutečnil. Ovšem při zapojení party nohejbalistů kolem Ing. Stanislava Šebka by celá akce stála pouze technické náklady, které se pohybují řádově do 20 tis. Kč. Přesně takováto brigáda několika nadšenců by pomohla k modernizaci tohoto areálu a zároveň by i ušetřila finance městského rozpočtu.

Stejný proces modernizace zavlažování by mohl proběhnout i na protilehlých volejbalových kurtech. Tento systém je plně automatizovaný, a tedy pomáhá i snížit spotřebu vody a ztrátu antuky při větrném počasí, když je kurt vyschlý. Na obnově sportoviště mezi školami by se mohlo podílet hned společně více sportovních spolků, které toto sportoviště hojně využívají. Město by nakoupilo například nové sítě na branky a oplocení a veškerou instalaci by zajistily právě sportovní spolky. I tady by město ušetřilo nemalé finance. Kde by si správa a údržba zasloužila velkou podporu, tak to je pumptrack na Větrníku. Tento areál byl postaven za nemalé finance a po několika letech užívání je ve velmi neutěšeném stavu. A přitom by stačilo tak málo. Jednou týdně několikahodinová brigáda každodenních uživatelů. Brigáda týkající se obnovy povrchu, úklidu větších kamenů z tratě, závlaha a opětovné zhutnění po dosypání stále potřebného jemného štěrku. Pokud budeme schopni udržovat současný areál ve 100 % stavu, pak dává smysl se posouvat k realizaci plánovaného rozšíření tohoto areálu.

Další velkou spolupráci si představuji v udržování chodu a obnovy celoročního využívání městského sportoviště – zimního stadionu – za podpory spolku HC Dobříš. Během zimního období by areál spravovala společnost Dokas a v období jaro–podzim by se o areál mohl starat spolek HC Dobříš. Samozřejmostí by byla sezónní údržba areálu a v co možná největší míře i bezplatné nabídnutí tohoto venkovního sportoviště široké veřejnosti. K tomu všemu samozřejmě patří pravidelné tréninky v hokejbale doprovázené víkendovými turnaji. Prozatím vše v rekreační formě po vzoru fungování spolku HC v zimním období. Časem by měl vzniknout i klub HBC Dobříš, tedy hokejbalový klub, který se aktivně zapojí do republikových soutěží. Vše v závislosti na poptávce mládeže po tomto sportu.

Je nutné zmínit, že současný klub HC Dobříš díky svým aktivitám přispěje ročně díky příspěvkům reklamních partnerů do městského rozpočtu částkou cca 250 tis. Kč. Celková částka podpory městského sportoviště zprostředkovaná sportovním klubem je v současnosti za pětileté období neuvěřitelných 1,5 mil. Kč. Pokud by se takto zapojili i ostatní sportovní kluby, např. nohejbal a volejbal, kterým dává město možnost užívání sportovního areálu zdarma, byl by to další skvělý posun a propojení, které dává smysl. Dá se říci, že by městská sportoviště do budoucna jen a jen vzkvétala. Tolik má představa, se kterou brzy oslovím i zmíněné sportovní kluby pro širší spolupráci.

Mějte krásné léto a nezapomínejte přes rezervační systém městských sportovišť bohatě využívat naše městské sportovní areály.

Štěpán Souček, člen rady města, zastupitel, člen sportovní komise