Ahoj starosto, milý Pavle,
jak jsi nedávno psal v Dobříšských listech, Tvá židle starosty bude brzy volná a já bych Ti ráda poděkovala za roky, které jsi Dobříši věnoval.

Měli jsme v Tobě starostu, který rozumí číslům a tabulkám, ale zároveň se umí bavit s dětmi i seniory, s úsměvem podpoří každou akci, která se ve městě děje, je slušný, umí motivovat, nebojí se spatra odpovídat na složité otázky občanů. To je opravdu vzácné.

Obzvlášť si vážím toho, že jsi neváhal dělat správná, byť nepopulární opatření. Ať už šlo o ranní uzavření ulice před školou pro bezpečnější cestu dětí, nebo třeba narovnání ceny vodného a stočného, aby konečně odpovídala reálným výrobním nákladům.

Funkce starosty bývá často tou nejméně vděčnou rolí a jen málokdo ví, kolik energie a svého volného času jí člověk musí obětovat, co všechno musí ustát on sám i jeho rodina. V tomhle ohledu jsi pro mě velikou osobní inspirací.
Děkuji za práci, která byla skutečnou službou Tvému městu. Budeš chybět.

Jitka Urbanová

Dobříš je ekonomicky zdravé město. To není zbožné přání, to je objektivní fakt doložený také nezávislými hodnoceními, a třeba i vnímáním města partnerskými bankami. I aktuální dokumenty za rok 2025 hovoří jasně. Lze vyčíst kladný hospodářský výsledek i kladný rozdíl příjmů a výdajů. Zadluženost města je na úrovni okolo 15 %, tedy bezpečně v pásmu zdravé míry zadluženosti. Úvěrový rámec, pokud je čerpán, pak na dlouhodobé projekty obecného zájmu. Neznamená to ale, že správa ekonomiky není trochu dobrodružství, různých protichůdných okolností je vždy dost. Je tedy správně, že i finanční výbor má svou pomyslnou měchačku vnořenou do „kotle všech těch budgetů, ORGů, sald a kont…“. Jistěže každý z členů má jiný názor, zda na nedělním obědě má stát džbánek VHS pramenité, ležák ze sedmého schodu či láhev dobrého vína. Jsem proto rád, že přesto finančním výborem znějí hlavně diskuze hlídající míru a logiku nastavení rozpočtů i dílčích položek – bez prosazování vlastních preferencí – a jednání jsou díky tomu věcná a fundovaná. Z pohledu finančního výboru tedy díky městu, kolegyním z ekonomického a leaderům města za otevřený a profesionální přístup. A hlavně díky členům finančního výboru (Adam Böhm, Mirek Brajer, Pavel Pilecký, Zdeněk Pozděna) za jejich nasazení a skvělou práci.

A to něco navíc? Výsledek každého rozhodování, a to i na městě, je součtem všech angažovaných sil a názorů. Jistě nejde o prostý lineární prostor, (demokratické) pravidlo většiny může váhy jednotlivých sil v důsledku ovlivnit. A přesto, a právě proto je třeba, aby ve všech částech veřejného řízení byly názorové proudy zastoupeny a neodmítaly účast, navíc jde-li o platformy typu výborů, komisí či pracovních skupin, kde je z principu dobrý prostor na argumentaci názorů. Díky tedy všem, především starostovi a místostarostům, i ostatním, kteří vyzývají a hledají možnost komunikace.

Martin Musil,
předseda finančního výboru,
zastupitel za ODS

Takřka hamletovskou otázku opakovaně řeší paní místostarostka Jindřiška Romba (STAN), když se musí jako krajská radní pro životní prostředí a zemědělství rozhodovat mezi hodnotami, které má ochraňovat, a politickou kariérou. Čemu dává přednost, dokládá její hlasování v zastupitelstvu Středočeského kraje, kde mohla sama jen svým hlasem rozhodnout, aby se od roku 2026 nezvyšovalo Středočechům jízdné v hromadné dopravě o 30 % a aby jezdilo méně lidí do práce auty, bohužel to neudělala.

Nyní neodmítla ukončení provozu vlakového spojení trati Praha–Dobříš v úseku od Čisovic od roku 2027 v pracovních dnech. Ukončení provozu bohužel aktivně podpořil i náš druhý místostarosta Tomáš Vokurka (ODS). Je nevídané takto vystupovat proti zájmu města, ve kterém dělají místostarosty. Náhradu za vlaky budou zajišťovat neekologické, a zejména pro starší cestující nevyhovující autobusy. Ekologická doprava dostává i díky našim místostarostům opět na frak! Podle dokumentu „Analýza lokálních tratí Středočeského kraje“ toto zrušení vlakového spojení ve všední dny ušetří kraji jen směšných 436 tisíc ročně! Ostatní dotčené obce proti zrušení vlakového spojení protestují a pokoušejí se toto špatné rozhodnutí kraje zvrátit, jen Dobříš to schvaluje.

Nejde ale o cestování z Dobříše do Prahy, to vlakem nedává smysl, ale od Vraného až na Dobříš je to nevýhodnější spojení využívané nejen turisty, ale hlavně místními, kteří se potřebují dostat třeba k lékaři. Lokální tratě nikde nevydělávají, je to veřejná služba placená z našich daní, stejně jako školy, kultura, památky a další. Zrušením vlaků se nic neušetří, jen se hloupým rozhodnutím zase trochu ublíží přírodě. Paní místostarostka Romba jasně ukázala, co je její prioritou.
Děkujeme.

Tomáš Helebrant, zastupitel

Neviditelná dlaň, která drží lidi pohromadě a mění shluk jedinců v pospolitost. Je to pocit sounáležitosti. Alfred Adler tvrdil, že je to hlavní měřítko duševního zdraví. A jak by ne, právě tento parametr spojuje modré zóny dlouhověkosti. Když obejdete celý svět, jen ta místa, která jsou jím prosycená, jsou zdravá. Při pohledu na dnešní Dobříš se ale zdá, že bychom nějakou tu terapii potřebovali.

Jak radikální zvýšení koeficientu daně z nemovitosti, plošné zdražení odpadů na 1 200 korun na hlavu (nejvyšším možným poplatkem neodměňujeme ty, kteří třídí, ale trestáme ty, kdo mají málo tříděného odpadu), zvláštní postup kolem referenda, odmítání opatrnosti se služebnou PČR, ke které nabádala veřejnost, tak i způsob, jakým se u nás nezachraňuje vlakové spojení, to vše v součtu drtí křehkou atmosféru sounáležitosti občanů a vedení. Nejste partner, který s městem buduje lepší místo pro život. Jste hlavně dojná kráva pro děravý rozpočet.

Gemeinschaftsgefühl se nebuduje krásnými řečmi a fotkami z piet, gesty, ani tím, že společně konzumujeme dobroty na slavnostech. Rodí se z pocitu, že vedení města naslouchá a chová se jako velmi dobrý hospodář. A přesně tenhle pocit teď leží v suti pod čp. 66.

Některé věci se napravit nedají, ale tenhle náš gemajnšaftsgefýl může znova prorůst odspodu, od nás samých, a začít dýchat novým životem. Věřím, že to má smysl.

Lenka Laštovková