Zastupitelstvo města Dobříše na návrh Rady města Dobříše udělilo Ceny města Dobříše za oblast sportu, výchovy a vzdělání paní Marii Michlové a za hospodářský rozvoj kolektivu společnosti Josef Bedřich, spol. s r. o.

Rozhovory s oceněnými osobnostmi města Dobříše

Ceny města Dobříše 2020: paní Marie Michlová

Byla jste nominována na Cenu města Dobříše za oblast sportu, výchovy a vzdělání. Co pro Vás tyto tři věci v životě znamenají?
Hodně, vlastně se jim věnuji po celý život. V mládí snad nebylo sportu, který bych alespoň nezkusila. Jediným limitem byla absence vybavení a podmínek, takže jsem provozovala všechny sporty, které šly na Dobříši dělat. Hlavně atletiku, gymnastiku, plavání i míčové sporty. I na vysoké škole jsem studovala aprobaci český jazyk a tělesná výchova pro 2. stupeň základní školy. Diplomová práce se také týkala tělovýchovy a na základní škole jsem se, pochopitelně, stala mj. učitelkou tělocviku.

Jste dlouholetou členkou v dobříšském Sokole. Jak dlouho tady jste a jakou máte nyní funkci, čemu se tu věnujete a jak často?
V Sokole jsem od jeho znovuzaložení v roce 1990 a zastávám funkci cvičitelky. Momentálně mám na starosti cvičení dospělých, které vedu dvakrát týdně.
Co vše Vám Sokol přinesl a přináší do života?
Radost a uspokojení z pohybu. V mém věku je cvičení vlastně jediný způsob, jak ještě zůstat takříkajíc v provozu.

Jste zároveň dobříšským rodákem. Jak vnímáte naše město, jeho obyvatele, jeho historii a vývoj?
Mám ho ráda, vlastně jsem nikdy nebydlela jinde, dokonce i bývalý manžel se musel přestěhovat za mnou z Prahy. Když jsme v roce 1957 vyhořeli, i tehdy jsme bydleli různě po sousedech. Tatínek pocházel ze Staré Hutě a maminka byla také dobříšskou rodačkou. Vychodila jsem tu základní školu i gymnázium, které v té době měnilo svůj název téměř každý rok. Kdykoli tu vznikl nějaký sportovní oddíl, tak jsem v něm sportovala, nebo se alespoň ochomýtala kolem. Z vyprávění rodičů a příbuzných jsem vždy hltala příběhy z konce války, kdy jsem sice už byla na světě, ale nic jsem si nemohla pamatovat.

Co byste vzkázala dnešním mladým lidem jako radu do života?
Aby cvičili a sportovali, je to jedna z mála činností v lidském životě, která přináší prostou a nekomplikovanou radost, aniž by za to musel člověk zaplatit vysokou daň.

Ceny města Dobříše 2020: kolektiv společnosti Josef Bedřich, spol. s r. o.

Pane Bedřichu, Vaše společnost byla nominována na Cenu města Dobříše za hospodářský rozvoj. Co Vás v roce 1992 vedlo k založení společnosti a proč jste se rozhodl otevřít právě potraviny s pekárnou?
No, víte, já už jsem podobnou otázku dostal mnohokrát a popravdě řečeno, sám pořádně nevím. Byla to zvláštní doba, plná opravdových i falešných příležitostí, ze všech stran pršely nápady na obnovu soukromého podnikání. A shodou okolností se vynořila nabídka na získání zchátralého areálu bývalých městských jatek. A souběžně s tím nápad na zřízení malé pekárny. Rodinné podniky, pekárny, řeznictví, malé farmy, to byl v té době šlágr a zpočátku opravdu štědře podporovaný státem. Takže odpověď na otázku, proč právě pekárna, je asi taková, že to byla kombinace několika faktorů příležitost získat příhodný objekt (ve druhé části byla zřízena řeznická prodejna ZD Rosovice), určitě i touha zkusit něco nového, navíc podpořená možností získat státní příspěvek na poměrně velkou investici. Prostě samé pozitivní zprávy. O to studenější byla sprcha, která následně přišla.

Jak tedy vzpomínáte na své začátky v podnikání? Měl jste před založením společnosti s tímto oborem nějaké zkušenosti?
Jedním slovem, nic moc. Pekárnu jsme postavili s pomocí rodiny a party známých řemeslníků v rekordním čase, přestože rekonstrukce staré budovy bývá plná překvapení a dá vždycky pořádně zabrat. Kolem staveb a techniky jsem se ale pohyboval dvacet let a měl jsem tedy dost zkušeností, jak takovou stavbu zvládnout. Skutečné problémy nastaly až s náběhem výroby. Já jsem byl sice celkem zdatný technik, ale o výrobě pečiva a obchodních záležitostech jsem nevěděl téměř nic. První pečení proběhla na začátku května 1992 a výsledek byl tak napůl. Běžné a sladké pečivo bylo pěkné, ale chleba nic výjimečného. Vyzkoušeli jsme několik receptur, ale pořád to nebylo ono. Zároveň jsme se snažili naše výrobky prodat místním obchodníkům, což také nebylo jednoduché. Považte, že jen v Dobříši byly v té době tři pekárny. Prostě první měsíce provozu bylo čisté utrpení. Navíc přišla zpráva, že místo slibovaných 85 % dotace nám bylo přiznáno „celých“ 5 %! A tak jsme stáli před volbou: provoz ukončit a nějak splatit 4 mil. Kč, nebo bojovat dál. Rozhodli jsme se pro to druhé. Po několika měsících trápení jsme se nakonec dostali k receptuře, kterou se řídíme dodnes, a byl to vlastně moment, který provoz pekárny zachránil. Poptávka po chlebu od Bedřichů rostla přímo raketově, dokonce tak, že jsme nebyli někdy schopni poptávku uspokojit a na dvoře se tvořily dlouhé fronty!
Růst tržeb pekárny konečně umožnil začít splácet úvěr a začali jsme uvažovat o dalším rozvoji areálu. V této souvislosti nemohu opomenout naši prodejnu nápojů. Prodejna fungovala od r. 1991 a obsluhoval ji první zaměstnanec firmy pan Josef Pelikán. A především jeho zásluhou to v té době byla bezkonkurenčně největší prodejna smíchovského piva v Dobříši. Její provoz měl zásadní přínos pro finanční stabilitu v době výstavby pekárny a počátcích provozu.
Zlepšující se finanční situace nám umožnila v příštím období dokončit úpravu nádvoří a za cenu dalšího úvěru postavit moderní prodejnu potravin. V pozdější době jsme odkoupili i prodejnu řeznictví a zavedli zde vlastní masnou výrobu. Cesta to byla trnitá, ale bylo vidět, že míří správným směrem.

V dnešní době velkoobchodů a supermarketů se jen málokteré menší podniky drží tak dobře jako právě ten Váš. Jaký je Váš recept na úspěšné podnikání na malém městě?
Naše „politika“ je jednoduchá a zahrnuje péči o zákazníka, péči o spolupracovníky a nějaké charitativní či společenské akce. Zákazníkům se snažíme nabídnout kromě velmi širokého sortimentu zboží i kvalitní výrobky z naší vlastní pekařské a masné výroby, ale také vlastní výrobky studené kuchyně či v letním období vyhlášenou zmrzlinu. Za každým naším výrobkem si stojíme a zákazník má možnost, a také to občas zažíváme, vznést připomínky přímo u pramene. A samozřejmě se snažíme, aby naše provozovny držely krok s požadavky současného obchodu. Všechny prodejny i výrobny prošly několika zásadními rekonstrukcemi a disponují moderním technickým vybavením pro výrobu, skladování a prodej, jakož i moderním pokladním systémem. Snažíme se prostě, aby se zákazník u nás cítil dobře a měl důvod znovu nás navštívit.
Jestliže jsem použil formulaci „péče o spolupracovníky“, myslím, že toto označení je zcela na místě. Říkáme si rodinná firma, a jako v rodině se snažíme s našimi spolupracovníky jednat. A jako v každé normální rodině jsou podobné problémy – mezi generacemi, mezi sourozenci, však to znáte. Ale rozhodně jsme na tom z hlediska střídání lidí velmi dobře. Je sice pravdou, že obecně klesá míra loajality k vlastnímu podniku, ale to je dáno známými poměry ve společnosti. Ale představte si, že u nás pořád pracují lidé, kteří v podstatě stáli u začátků naší společnosti, resp. nastoupili do nové prodejny potravin krátce po jejím otevření. Mnoho spolupracovníků odešlo rovnou do penze, ale v případě potřeby nám ještě chodí pomáhat. No řekněte, kdo to má!
Mimo běžnou činnost pořádáme v průběhu roku několik oblíbených společenských a dobročinných akcí. V zimě vepřové hody, v červnu Dětský den, parádní Svatojakubskou pouť nebo slavnosti burčáku s doprovodem pravé cimbálovky. Před Vánocemi pak jarmark ve prospěch Dětského domova Korkyně, pomáháme shánět peníze na varhany atd.

Jak vnímáte fakt, že získáváte ocenění v podobě Ceny města Dobříše, a co to pro Vás znamená?
Odpovím tak, jak se sluší a patří, ale zároveň podle pravdy. Udělení Ceny města Dobříše si velice vážíme a děkujeme. Bereme ji jako ocenění naší téměř třicetileté práce ve prospěch občanů města. Je to pro nás nejen projev uznání za dosavadní činnost, ale především závazek v tomto duchu pokračovat.

Jaké jsou Vaše plány do budoucna?
To je otázka velice ošidná a zasloužila by konzultaci s nějakou vědmou za použití křišťálové koule. Rozhodně se budeme snažit svoji pozici na místním trhu, jako alternativu k velkoprodejnám, uhájit. Sledujeme trendy ve stravování a reagujeme změnou nabídky. Provádíme opatření (někdy neviditelná) ke zpříjemnění a zjednodušení nákupu. Snažíme se, aby se zákazník u nás cítil dobře, bez stresu a tlačenice. Na druhou stranu existuje spousta vnějších faktorů, které nemůžeme ovlivnit a které znamenají pro klasický obchod jistou hrozbu.
Obchod je samozřejmě závislý na dostatečném počtu zákazníků. Já věřím, že naši zákazníci si k nám i v budoucnu cestu najdou. A my se budeme snažit, aby svého rozhodnutí nelitovali.

Zpracováno redakcí
Zdroj foto: archiv oceněných

Ministerstvo kultury jako příslušný orgán státní správy na úseku státní památkové péče vydalo dne 4. 9. 2020 oficiální rozhodnutí, ve kterém prohlásilo most přes Pilský potok v Dobříši za kulturní památku. Petici za záchranu mostu inicioval Okrašlovací spolek města Dobříše. Na přelomu roku ji podepsalo téměř 600 signatářů a dne 27. 1. 2020 ji podpořilo také Zastupitelstvo města Dobříše.

K tomuto rozhodnutí dospělo ministerstvo na základě podnětu od Ing. Pavla Vermacha, Ph.D., v němž mimo jiné zní: „Tzv. ‚Karlův most v Dobříši‘ je památkou, která významně dokladuje tvůrčí schopnosti a práci člověka v oboru mostní stavitelství (pro jejich hodnoty umělecké a technické) a dokladuje též citlivý přístup k začlenění technické stavby v krajině. Svým řešením je ojedinělou miniaturní replikou Karlova mostu v Praze. Současně má přímý vztah k místně významné historické události.“

Ministerstvo kultury podnět vyhodnotilo a zahájilo správní řízení o prohlášení předmětného mostu za kulturní památku. K podnětu a tomuto záměru se kladně vyjádřil Městský úřad Dobříš, odbor výstavby a životního prostředí, oddělení výstavby a dále také Krajský úřad Středočeského kraje, odbor kultury a památkové péče, který doporučil posoudit technické možnosti zachování mostu na základě dalších posudků. Dále bylo posuzováno také stanovisko Národního památkového ústavu, územního odborného pracoviště středních Čech v Praze, které ve svém dopise prohlášení předmětného mostu za kulturní památku také doporučilo. V rámci řízení se dále vyjádřila komise Ministerstva kultury pro hodnocení návrhů na prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku a žádostí na zrušení prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku, která prohlášení předmětného mostu za kulturní památku doporučila. Jako důvod uvedla:
„Komise doporučuje prohlášení mostu za kulturní památku, neboť v rámci dobové mostní produkce 30. let 19. století představuje svým architektonickým a konstrukčním řešením stavbu velmi hodnotnou. Mostní pilíře s výraznými břity ledolamů, klenební oblouky a odtokové žlaby z pečlivě opracovaného tesaného kamene, se výrazně pohledově uplatňují. Při budoucí památkové obnově bude vhodné nahradit novodobě zábradlí historičtějším řešením, k němuž existují obrazové podklady.“

Na základě seznámení se všemi podklady se k celé věci písemně vyjádřil také zástupce Krajské správy a údržby silnic Středočeského kraje, který mimo jiné uvedl, že most je ve velmi špatném stavebním stavu, konstrukce mostu byla před více než dvaceti lety nevhodně opatřena torkretovou omítkou, která měla za následek uzavření konstrukce a nemožnost jejího vysychání. V případě prohlášení mostu za kulturní památku by pak bylo nutné jeho opravu pojmout formou skloubení původních konzervativních technologií s moderními řešeními s dochováním historických částí.
K účasti na celém řízení bylo přizváno také Povodí Vltavy, které možnost osobního seznámení se s podklady nevyužilo, ale v dopise uvedlo, že k prohlášení mostu za kulturní památku nemá připomínky.

Ministerstvo kultury během hodnocení pečlivě zvažovalo všechny podklady a stanoviska, než rozhodlo o vydání konečného prohlášení, že most přes Pilský potok, se stává kulturní památkou.

Během řízení bylo zjištěno, že předmětný most překlenuje Pilský potok v místě hlavní silnice, která historicky spojovala Prahu s Pasovem. Most měl v době svého vzniku kromě dopravní funkce i funkci reprezentativní, neboť byl postaven před východním vstupem do města Dobříš, kde dosud stojí monumentální barokní zámek s parkem, na který navazovalo barokní a krajinářsky komponované okolí. Na tuto kompozici citlivě navázala i „pasovská“ cesta s alejí, na které byl most umístěn. Most tak v rámci urbanismu města Dobříš a jeho nejbližšího okolí zaujímá jedinečné postavení a má význačnou urbanistickou hodnotu. Je také dokladem stavebního vývoje Dobříše a jeho historického urbanismu. Zároveň se jedná o poslední dochovaný kamenný historický most v Dobříši.
Dále bylo v řízení zjištěno, že až do 2. poloviny 20. století byl most zachován v autentické podobě. V té době byl jeho původní vzhled narušen nahrazením plné parapetní zídky betonovými sloupky a později ocelovými trubkami. Rovněž socha sv. Jana Nepomuckého, která byla součástí parapetní zídky mostu a most zdobila, se do současnosti na místě nedochovala. Ministerstvo kultury připouští, že tyto negativní stavební zásahy snížily památkovou hodnotu mostu. Nicméně dodává, že nikoliv natolik zásadně, aby tato skutečnost bránila prohlášení mostu za kulturní památku. Vysoké památkové hodnoty stále vykazuje jeho do současnosti dochovaná hlavní část – vlastní mostní stavba s kvalitní kamennou konstrukcí.

Z architektonického hlediska se jedná o klasicistní most s kvalitní, pevnou a pokročilou konstrukcí, odpovídající inundačním mostům. Kvalitně konstrukčnímu řešení odpovídá vyzdění pilířových zdí a jejich břitových čel z přesných kamenných kvádrů i čelních oblouků z přesných klenáků.

Ve svém oficiálním vyjádření pak Ministerstvo kultury závěrem konstatuje, že most přes Pilský potok v k. ú. Dobříš je kvalitním příkladem mostního klasicistního stavitelství 1. poloviny 19. století. Svým umístěním, charakterem, historickou, technickou i urbanistickou hodnotou a zachovanými stavebními konstrukcemi splňuje podmínky pro prohlášení věci za kulturní památku se smyslu ustanovení § 2 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči ve znění pozdějších předpisů.

Zpracováno redakcí
Zdroj: Prohlášení mostu za kulturní památku
Ministerstva kultury
/sp. zn. MK-S 11856/2019 OPP)
Zdroj foto: Petr Kadlec
https://okraslovaci-spolek-dobris.webnode.cz

Ředitelství České pošty, s. p., informuje veřejnost o změně otevírací doby, která platí od 1. 10. 2020 na vybraných pobočkách České pošty.

Naším cílem je provoz stále zefektivňovat. Po dlouhodobém vyhodnocení využívání pošt zákazníky sjednocujeme na vybraných provozovnách otevírací dobu tak, aby více reflektovala potřeby klientů. Díky těmto změnám jsme schopni na daných pobočkách zajistit služby s efektivnějším využitím přepážek, poskytnout rychlejší odbavení a docílit tak vyššího komfortu pro koncového zákazníka po celou otevírací dobu.

Nová otevírací doba České pošty v Dobříši:

PO a ST 10.00–12.00 a 13.00–18.00
ÚT, ČT a PÁ 8.00–12.00 a 13.00–16.00
SO 8.00–12.00

Kompletní přehled poboček, kterých se změny týkají, najdete na www.ceskaposta.cz/oteviraci-doby-provozoven-2020.
Aktuální otevírací doba je vyvěšena od 21. 8. 2020 na jednotlivých pobočkách a od 1. 9. 2020 ji naleznete i v mobilní aplikaci PoštaOnline.

Strážník Ondřej Suchan a Jiří Kuba, při jedné ze svých pravidelných kontrol města, pomohli zachránit život staršího muže, který zkolaboval na procházce se svým psem.

„Bylo asi okolo 9 hod. ráno, když jsme na křižovatce v ulici Československé armády viděli, jak dva muži dávají první pomoc staršímu pánovi. Okamžitě jsme tak zastavili, abychom pomohli. Pánové prováděli nepřímou masáž srdce, která však nepomáhala, starší muž nedýchal a nebylo možné mu nahmatat ani tep,“ popisuje zásah strážník Jiří Kuba.

Velké díky patří pánům, kteří seniorovi dávali první pomoc bezprostředně po jeho kolapsu. Pan Jaroslav Zákostelecký, Karel Holínský a Jakub Mařík byli u muže jako první a právě díky jejich včasné reakci mohli dobříšští strážníci pomoci.

„Okamžitě jsme tak vyndali z auta defibrilátor, který vozíme neustále s sebou. Po jeho použití se povedlo pána dostat zpátky mezi nás, ale ten nám po chvíli opět přestával dýchat. Bylo jasné, že má vážné srdeční problémy. Až do příjezdu sanitky jsme tak u pána neustále prováděli masáž a snažili se ho držet při životě. Asi po 5 minutách přijela na místo záchranná služba a v péči o pacienta už pak pokračovali záchranáři. Ti ho po dalších asi 10 minutách dostali do takového stavu, ve kterém byl schopen převozu do nemocnice,“ vypráví strážník Ondřej Suchan.

V záchraně lidského života tady sehrál svou významnou roli defibrilátor, který vozí dobříšští strážníci neustále ve služebním autě. „Defibrilátor máme v bezplatné zápůjčce od Zdravotnické záchranné služby Středočeského kraje. Na to je sepsána smlouva, ve které jsou jasně dané podmínky, kde máme mít přístroj umístěný i jak musíme provádět jeho pravidelnou revizi. Přístroj byl našimi strážníky použitý už podruhé,“ upřesnil velitel MP Dobříš pan Milan Krejčí.

Duchapřítomnost městských strážníků za vedení města ocenil starosta Pavel Svoboda a místostarostka Dagmar Mášová, kteří jim předali na dobříšské radnici pamětní listy s poděkováním a dárkové balíčky.

Zpracováno redakcí

Jedna z nejdůležitějších stavebních akcí dobříšské dopravní infrastruktury se začíná opravdu realizovat.

Jak už jsme vás informovali v zářijovém vydání Dobříšských listů, smlouva s vítězným dodavatelem – společností ROBSTAV, k. s., byla podepsána 17. 8. 2020 a dne 27. 8. 2020 pak následně došlo také k samotnému předání staveniště.
„Nebojím se říct, že celé výběrové řízení bylo skutečným martyriem, které trvalo prakticky od jara letošního roku. Výsledek veřejné zakázky byl znám již na konci dubna 2020, kdy hodnoticí komise za účasti zástupců KSÚS a MěÚ Dobříš doporučila zadavateli (opět spojený zadavatel KSÚS a město Dobříš), aby uzavřel smlouvu s vítězem – jediným účastníkem zadávacího řízení – společností ROBSTAV. Hodnoticí komise velmi pečlivě ověřovala všechny dokumenty nabídky, včetně referenčních listů, rozpočtu a výkazů výměr ke stavbě. Nakonec ale nebyla shledána žádná pochybení,“ popisuje průběh jednání před podpisem smlouvy místostarosta města Dobříš Tomáš Vokurka.

Než však byla tato smlouva o dílo podepsána, trvalo to ještě více než 3,5 měsíce.
„Říkám to nerad, ale bohužel, Středočeský kraj, respektive Krajská správa a údržba silnic Středočeského kraje se stavěly k podpisu smlouvy velmi liknavě, což zapříčinilo toto zpoždění. Oficiální důvody nejsou známy, vedení města napínalo všechny své formální i neformální síly k tomu, aby byla smlouva ze strany krajské správy silnic vůbec uzavřena,“ dodává místostarosta města.

Aktuální stav a začátek prací na Pražské ulici
1. 9. 2020 byla podána žádost o schválení návrhu DIO (dopravně inženýrská opatření – zejména pak návrhy objízdných tras).

Zároveň je také nutné prodloužit stavební povolení na druhou etapu (z důvodu dlouhého čekání na podpis od Středočeského kraje bylo promeškáno) a obnovují se také některá vyjádření dotčených orgánů státní správy.
Podle současného plánu dochází nejdříve k uzavření prvního úseku ulice Pražská. Konkrétně se jedná o úsek od náměstí Svobody (od kostela) k Mírovému náměstí (světelná křižovatka), ke kterému došlo 29. 9. 2020.
Vyjely první stavební stroje a začalo se pracovat. Uzavírka komunikace pro veškerou dopravu je kvůli technologii výstavby a časovému harmonogramu kompletní, pro pěší zůstávají chodníky otevřené.

„Realizace této první etapy je naplánována do prosince letošního roku, přičemž v závislosti na klimatických podmínkách bude docházet k operativním posunům v harmonogramu. Moc rádi bychom stavbu stihli zhotovit do Vánoc, protože víme, že dopravní uzavírky jsou nepříjemné všem obyvatelům a návštěvníkům našeho města. Bohužel, realizace se nám (nikoli vinou města) posunula do části roku, kdy klima a počasí může harmonogram ovlivnit. O detailech je průběžně jednáno se zástupci firmy ROBSTAV, se zástupci TDI a zástupci KSÚS,“ upřesňuje za město Dobříš Tomáš Vokurka.

Důležité informace včetně upozornění na výstavbu, na objízdné trasy i na omezení způsobené stavbou bude město aktuálně přidávat na své webové stránky a facebookový profil.

Místostarosta Tomáš Vokurka k rekonstrukci Pražské ulice v centru města ještě dodává: „Velmi prosím všechny obyvatele města o trpělivost a pochopení. Město a jeho obyvatelé čekají na kompletní rekonstrukci této veledůležité silnice roky a omezení k takto velké stavbě patří. Chápu i nelibost některých obchodníků v dotčené oblasti, ale bez dopravního omezení zkrátka není možné tuto páteřní silnici města opravit. Někteří podnikatelé se domnívají, že by město mělo kompenzovat případné výpadky tržeb, ale na to nemá samospráva žádný konkrétní nástroj. Jedním z důvodů je také fakt, že tato silnice městu nepatří. Naopak, město mimo jiné podporuje obchodníky a podnikatele také tím, že každoročně investuje desítky milionů korun do oprav a rozvoje městské infrastruktury, a to není málo.“

Zpracováno redakcí