V letošním roce, 5. května, slavíme 75 let od konce druhé světové války a také pomyslné osvobození dobříšského zámku, které do té doby bylo letním sídlem říšských protektorů. Na zámku již sice na samém konci války nebydleli, ale byla zde udržována silná posádka německé pořádkové policie. Obsazení zámku se tvářilo jako spontánní akce davu, v jehož čele šel Vikard Colloredo-Mannsfeld, jež se povedla bez jediného výstřelu, a to jen protože zde v utajení pracovalo několik spoluobčanů, jako byl fotograf Bohumil Šmejkal a pan Fulín, kteří navázali spolupráci s několika členy posádky zámku rumunské národnosti a ti umožnili odzbrojení posádky a její spořádaný odchod ze zámku. Byla to výborná míra diplomatického jednání. Když konečně dorazila ozbrojená jednotka složená z bývalých vojáků československé armády, bylo už po všem.

Další dny však už tolik snadných vítězství nepřinesly a muselo být prolito mnoho krve, než konečně zavládl mír. Sedmého května se strážný oddíl města Dobříše, ve spolupráci s okolními revolučními gardami, pokusil asi v nejsilnějším střetnutí v Boroticích vytlačit jednotky SS, které sem pronikaly z Neveklovska a Benešovska, kde se nacházel výcvikový prostor. Tento střet nakonec vedl k mírové dohodě mezi sovětským velitelem města plukovníkem Petrovičem a německým velením wehrmachtu o volném průchodu městem. Po vytlačení vojsk SS z Prahy však začaly z 9 na 10. května tyto jednotky procházet naším městem a jejím okolím, což nakonec vedlo k nejtěžším ztrátám jak povstalců a partyzánů, tak náhodných svědků. S nimi i ostatními mrtvými se místní rozloučili 12. května během velkého pietního pohřbu, po kterém následovaly popravy členů SS ze strany vojáků Rudé armády u kostelíčku. To vše a mnohem více si můžete přečíst v knihách „Ještě není konec, bojujeme dál“ a v druhém doplněném vydání knihy „Dvakrát ukradený Dobříš“. Obě jsou k dostání v informačním středisku, knihkupectví Houbalová anebo trafice U Davida.

Petr Kadlec

1 z 2

250 let dobříšského patentu (1770–2020)

Zjištění hrubých provinění ve správě poddaných na dobříšském panství dalo velký impuls k zásadním reformám, jimiž se císařova Marie Terezie v posledním desetiletí svého panování zásadně postavila za práva v záležitostech poddanských v Čechách i v Moravě. Tehdejší dobříšský lid byl krutě utiskován i přes robotní patent z roku 1738. Na tyto přečiny upozornil nejprve baron Unwerth ve svém spise podaném ke dvoru. Na základě toho císařovna dne 16. 8. 1768 nařídila českému guberniu, aby dalo věc vyšetřit. Hejtman Berounského kraje, hrabě Lažanský, podal svou první zprávu 29. 11. 1768. Po ní hrabě Lažanský konal další šetření, k němuž byl přivolán také baron Unwerth, a podal o něm novou zprávu, která byla dne 11. 5. 1769 poslána do Vídně. Podle návrhu dvorské kanceláře vykonala císařovna již 29. 9. 1769 některá nařízení k odstranění vyšetřovaných zločinů. Nařídila také udělit důtku hejtmanovi hraběti Lažanskému za nedbalé vykonávání úřadu a rozkázala provést nové vyšetření, a to přes hejtmana Kouřimského kraje. Dobříšské vrchnosti bylo toto úřední nařízení proti srsti. Chtěla se za ně pomstíti svým poddaným a ke konci r. 1769 dala zavřít a hlídat svoje lesy. Poddaní však chtěli uplatnit své právo a začali hlasitě protestovat. Baron Unwerth o tom okamžitě informoval nejvyššího kancléře hraběte Rudolfa Chotka. Císař Josef rozhodl 19. 1. 1770, aby dvorní rada Koch a krajský hejtman Streeruwitz vyšetřili také záležitost zákazu sběru dříví z panských lesů. Zatím Streeruwitz vykonal již svoje vyšetřování na Dobříšsku a 27. 1. 1770 se vypravil se svými návrhy ke dvoru do Vídně. Výtah této zprávy byl následně uveřejněn v tisku. Kde se mimo jiné psalo, že se nejprve k zamezení takových zločinů v budoucnosti nařizovalo nově rozhlásit starší nařízení o povinnostech poddanských z let 1738 a 1748. Potom se ve 14 bodech informovalo o stížnostech poddaných a nařizovala se v nich náprava. Následovalo dále rozhodnutí o dalších 13 stížnostech, mezi nimi byly i od rychet čili obecních úřadů. A k nápravě těchto stížností se nařizovala se čtyři další pravidla. Největším viníkem byl nepochybně lesmistr, tedy hejtman, jenž měl patrně na dobříšském panství vrchní hospodářskou správu. Jméno tohoto lesmistra se neuvádí. Rytíř Jeník z Bratřic ve svých pamětech píše, že jmenoval se Svoboda a za své nelidské chování byl odsouzen na 6 let do vězení v Praze. Poté byl na přímluvu knížete Mannsfelda po 4 letech propuštěn. Strávil zbytek života v Příbrami. Dokonce i pověst o něm se zde dochovala. Císařovna Marie Terezie tento patent podepsala 12. 5. 1770 a znovu potvrdila o rok později, tedy 24. 5. 1771, čímž vešel definitivně v platnost jako Dobříšský robotní patent, který nakonec otevřel cestu ke konečnému zrušení roboty v r. 1848.

Petr Kadlec

V Evropě již vyzváněly zvony a lidé oslavovali 8. 5. 1945 Den vítězství. Naše hlavní město ale stále bojovalo. Devátého května byl nádherný den. Slunce po čtyřech zachmuřených dnech opět svítilo. A Praha jásala, byla osvobozena.
V Dobříši však ještě nebyli ani Rusové, ani Američané a po silnici se valily proudy silně ozbrojených německých vojsk. Jednotky SS ustupovaly s těžkou výzbrojí přes Dobříš do amerického zajetí na jihozápad. Pojďme si tyto chvíle připomenout a uctít tak památku všech padlých, a zejména pak těch, kteří položili své životy v posledních dnech této strašné války na Dobříši a blízkém okolí.

29. dubna 1945 – bombardování dobříšského nádraží

Poškozené dobříšské nádraží a okolní budovy po leteckém útoku

Čtyři americká letadla bombardovala dobříšské nádraží s cílem ochromit transport hitlerovců. Konečnou bilancí škod po tomto náletu byly dvě poškozené lokomotivy, poničené budovy nádraží, knížecí pila, hotel Haway a Dohnalova továrna.

V noci ze 4. na 5. května přesídlila téměř celá dobříšská partyzánská skupina do města.

Velitel Bogun Petrovič se se svým štábem a radiostanicí nastěhoval do bytu gen. Josefa Beránka (v ul. Brodecké čp. 406 – dnes Čs. armády).

5. května 1945 v dopoledních hodinách došlo k obsazení a odzbrojení německé posádky v měšťanské škole v Dobříši.

Štáb v měšťanské škole po odzbrojení Němců

Gen. Josef Beránek vyhlásil v Dobříši mobilizaci všech důstojníků, rotmistrů, poddůstojníků a mužstva. Ještě téhož dne bylo v Dobříši zřízeno vojenské velitelství. Jeho velitelem byl velitel partyzánských jednotek, plukovník Bogun Petrovič (Kozlov), náčelníkem štábu generál Josef Beránek. Kromě velitelství a jeho štábu byl sestaven pohotovostní oddíl, oddíl polních stráží, oddíl vnitřních stráží a zajišťovací oddíl vojenské výstroje a výzbroje…

7. května 1945 – průchod německých utečenců městem

Tzv. národní hosté a neozbrojení němečtí vojáci

Po silnici od Nového Knína začaly přijíždět povozy a auta s tzv. národními hosty (civilní uprchlíci – etničtí Němci, kteří žili na územích, která obsadila nebo ohrožovala Rudá armáda: Slezsko, Besarábie v Rumunsku, Východní Prusko, Slovensko, Maďarsko apod.). Spolu s nimi ustupují i německé jednotky.

Důstojník SS vyjednává s partyzány průchod městem

V noci z 9. na 10. května 1945

Těla mrtvých partyzánů v kapli dobříšského kostelíčku

U obce Lhotka na vrchu zvaném Dubovec Němci přepadli a zahájili střelbu z automatů na nákladní auto s jednotkou partyzánů, k níž se přidružilo i několik dobříšských vojáků. Úkolem této jednotky mělo být střežení přistávacího prostoru u Obořiště a udržování orientačních ohňů… Z celé posádky zůstali naživu jen dva muži. Zemřelo 13 partyzánů. Z místních padl partyzán Václav Svoboda a řidič František Průša.

10. května 1945 – jednotky SS ohrozily město

Ozbrojené divize pochodují na jih – ústup pěšky

V dopoledních hodinách ustupovala Dobříší poslední nacistická jednotka, divize Totenkopf. Ta městu způsobila chvíle nejkritičtější. Jedna z nacistických běženkyň německému velení sdělila, že se v Dobříši špatně zachází se zajatými Němci, hlavně příslušníky SS, a tak poslední ustupující jednotky SS s dvanácti těžkými tanky a děly měly za úkol Dobříš ztrestat. Obklíčily město a chystaly se k boji. Partyzánský oddíl, který byl i se svým velitelem ubytován v zámku, musel ustoupit parkem do lesa Chotobuš. Nejprve Dobříší projely tanky a střílely do domů, na nichž zůstaly viset české a sovětské vlajky. Dva oddíly motorizovaného dělostřelectva mezitím zaujaly palebné postavení na jižním okraji města. Vyděšení obyvatelé sledující hrozivou situaci utíkali do lesů. Na severním okraji města zahájili Němci zuřivou, dlouho trvající palbu. V této těžké situaci byla Dobříš od 8 do 11.30 hodin. Německé jednotky se daly rychle na ústup až po příletu sovětského bombardovacího letadla a dvou stíhaček.

10. května 1945 v 17.30 – příjezd tanků Rudé armády od Hostomic a Prahy

Příjezd Rudé armády

11. května se pak u Dobříše setkaly 3 sovětské armády: Koněvova, Malinovského a Tolbuchinova. Rusové se v ohromném množství utábořili v okolí na okrajích lesů.

11. a 12. května 1945 – poslední bitva

Když německé jednotky zjistily, že už je Američané odmítají brát do zajetí, svedly 11. a 12. května u Milína zoufalý boj s Rudou armádou. Byla to vůbec poslední bitva druhé světové války v Evropě. Připomíná ji Slivický monument na návrší mezi Milínem a Slivicí, dílo architekta Václava Hilského, postavené ze švédské žuly.

12. května 1945 – pohřeb padlých partyzánů na nádvoří zámku

Rakve s posledními obětmi v Dobříši

Pohřeb padlých partyzánů, Václava Svobody a Františka Průši

Zde se s nimi s vojenskými poctami rozloučili pozůstalí, občané, parašutistická jednotka s plk. Petrovičem, gen. Beránek a Vikard Colloredo-Mannsfeld. Dvacet tři mrtvých bylo pietně a se všemi vojenskými poctami pohřbeno ve společné mohyle v zámeckém parku a na dobříšském hřbitově. Po vybudování památníku byly pak jejich ostatky převezeny do společného hrobu u vchodu na hřbitov v Dobříši.

Ze vzpomínek gen. Josefa Beránka a Stanislava Drnce. Použité fotografie: Bohumil Šmejkal a Přemysl Šmejkal.

Zpracovala Jindra Kastnerová, KS Dobříš