75 let od osvobození dobříšského zámku



V letošním roce, 5. května, slavíme 75 let od konce druhé světové války a také pomyslné osvobození dobříšského zámku, které do té doby bylo letním sídlem říšských protektorů. Na zámku již sice na samém konci války nebydleli, ale byla zde udržována silná posádka německé pořádkové policie. Obsazení zámku se tvářilo jako spontánní akce davu, v jehož čele šel Vikard Colloredo-Mannsfeld, jež se povedla bez jediného výstřelu, a to jen protože zde v utajení pracovalo několik spoluobčanů, jako byl fotograf Bohumil Šmejkal a pan Fulín, kteří navázali spolupráci s několika členy posádky zámku rumunské národnosti a ti umožnili odzbrojení posádky a její spořádaný odchod ze zámku. Byla to výborná míra diplomatického jednání. Když konečně dorazila ozbrojená jednotka složená z bývalých vojáků československé armády, bylo už po všem.

Další dny však už tolik snadných vítězství nepřinesly a muselo být prolito mnoho krve, než konečně zavládl mír. Sedmého května se strážný oddíl města Dobříše, ve spolupráci s okolními revolučními gardami, pokusil asi v nejsilnějším střetnutí v Boroticích vytlačit jednotky SS, které sem pronikaly z Neveklovska a Benešovska, kde se nacházel výcvikový prostor. Tento střet nakonec vedl k mírové dohodě mezi sovětským velitelem města plukovníkem Petrovičem a německým velením wehrmachtu o volném průchodu městem. Po vytlačení vojsk SS z Prahy však začaly z 9 na 10. května tyto jednotky procházet naším městem a jejím okolím, což nakonec vedlo k nejtěžším ztrátám jak povstalců a partyzánů, tak náhodných svědků. S nimi i ostatními mrtvými se místní rozloučili 12. května během velkého pietního pohřbu, po kterém následovaly popravy členů SS ze strany vojáků Rudé armády u kostelíčku. To vše a mnohem více si můžete přečíst v knihách „Ještě není konec, bojujeme dál“ a v druhém doplněném vydání knihy „Dvakrát ukradený Dobříš“. Obě jsou k dostání v informačním středisku, knihkupectví Houbalová anebo trafice U Davida.

Petr Kadlec

250 let dobříšského patentu (1770–2020)

Zjištění hrubých provinění ve správě poddaných na dobříšském panství dalo velký impuls k zásadním reformám, jimiž se císařova Marie Terezie v posledním desetiletí svého panování zásadně postavila za práva v záležitostech poddanských v Čechách i v Moravě. Tehdejší dobříšský lid byl krutě utiskován i přes robotní patent z roku 1738. Na tyto přečiny upozornil nejprve baron Unwerth ve svém spise podaném ke dvoru. Na základě toho císařovna dne 16. 8. 1768 nařídila českému guberniu, aby dalo věc vyšetřit. Hejtman Berounského kraje, hrabě Lažanský, podal svou první zprávu 29. 11. 1768. Po ní hrabě Lažanský konal další šetření, k němuž byl přivolán také baron Unwerth, a podal o něm novou zprávu, která byla dne 11. 5. 1769 poslána do Vídně. Podle návrhu dvorské kanceláře vykonala císařovna již 29. 9. 1769 některá nařízení k odstranění vyšetřovaných zločinů. Nařídila také udělit důtku hejtmanovi hraběti Lažanskému za nedbalé vykonávání úřadu a rozkázala provést nové vyšetření, a to přes hejtmana Kouřimského kraje. Dobříšské vrchnosti bylo toto úřední nařízení proti srsti. Chtěla se za ně pomstíti svým poddaným a ke konci r. 1769 dala zavřít a hlídat svoje lesy. Poddaní však chtěli uplatnit své právo a začali hlasitě protestovat. Baron Unwerth o tom okamžitě informoval nejvyššího kancléře hraběte Rudolfa Chotka. Císař Josef rozhodl 19. 1. 1770, aby dvorní rada Koch a krajský hejtman Streeruwitz vyšetřili také záležitost zákazu sběru dříví z panských lesů. Zatím Streeruwitz vykonal již svoje vyšetřování na Dobříšsku a 27. 1. 1770 se vypravil se svými návrhy ke dvoru do Vídně. Výtah této zprávy byl následně uveřejněn v tisku. Kde se mimo jiné psalo, že se nejprve k zamezení takových zločinů v budoucnosti nařizovalo nově rozhlásit starší nařízení o povinnostech poddanských z let 1738 a 1748. Potom se ve 14 bodech informovalo o stížnostech poddaných a nařizovala se v nich náprava. Následovalo dále rozhodnutí o dalších 13 stížnostech, mezi nimi byly i od rychet čili obecních úřadů. A k nápravě těchto stížností se nařizovala se čtyři další pravidla. Největším viníkem byl nepochybně lesmistr, tedy hejtman, jenž měl patrně na dobříšském panství vrchní hospodářskou správu. Jméno tohoto lesmistra se neuvádí. Rytíř Jeník z Bratřic ve svých pamětech píše, že jmenoval se Svoboda a za své nelidské chování byl odsouzen na 6 let do vězení v Praze. Poté byl na přímluvu knížete Mannsfelda po 4 letech propuštěn. Strávil zbytek života v Příbrami. Dokonce i pověst o něm se zde dochovala. Císařovna Marie Terezie tento patent podepsala 12. 5. 1770 a znovu potvrdila o rok později, tedy 24. 5. 1771, čímž vešel definitivně v platnost jako Dobříšský robotní patent, který nakonec otevřel cestu ke konečnému zrušení roboty v r. 1848.

Petr Kadlec

Reklama