S koncem školního roku jsme mohli na řadě veřejných akcí sledovat dobříšské školáky a studenty. Začalo to již májovými slavnostmi, kde vystupovaly děti z dobříšských školek, škol, sportovních klubů i umělecké školy. Podobně jsme mohli místní mládež vidět na závěrečných koncertech na zámku, na divadelních představeních v kulturním domě nebo různých sportovních akcích. Holky a kluci z Dobříše se neztratili na krajských i celorepublikových soutěžích od aerobiku přes atletiku, gymnastiku, cyklistiku, florbal, tenis a tanec až po fotbal.
My starší máme někdy sklony nejmladší generaci hodnotit kriticky. Srovnáváme to s našimi mladistvými roky. Co jsme dělali, po čem jsme toužili a co jsme nesměli. Jenže to je past. Jednak si zpravidla pamatujeme „jen něco“, zároveň doba před třiceti až padesáti lety byla zcela jiná. Když jsem končil základní školu, na hranicích socialistického Československa byly ostnaté dráty, přes které jsme mohli tak akorát koukat do zcela nedostupného Německa či Rakouska. Ve třídě jsme měli téměř všichni stejné boty, v televizi byly dva programy. Muziku jsme poslouchali z desek a kazet nebo živě, nejčastěji s kytarou. Těžko najít odlišnější svět oproti tomu, ve kterém žijí současné děti. Naše generace se snaží utvářet svět podle svých představ, netušíme ale, v jakém světě vlastně budou žít naše děti. Nemějme o ně obavy. Budou žít v jiném světě, než jaký jsme znali my, a bude to hlavně na nich, jaký ten svět bude. My jim dnes můžeme ukázat cestu a být příkladem. Máme však dost pokory nechat budoucí rozhodování na nich? Jsem si jist, že v tom jejich světě se „naše“ děti z Dobříše neztratí.
Pokud jedete v létě mimo Dobříš, načerpejte inspiraci, co bychom mohli u nás dělat lépe. A pokud zůstanete doma, naše město i o prázdninách žije. Přijďte si užít letní kino, koncerty špičkových muzikantů, mistrovské sportovní výkony, výstavy, trhy a mnoho dalšího.
Pavel Svoboda, starosta
