Ing. Pavel Svoboda nastoupil do funkce starosty města Dobříše 4. 3. 2020 a asi není třeba zdůrazňovat, že ve vedení města vystřídal svou kolegyni ze sdružení nezávislých kandidátů PRO Dobříš Bc. Janu Vlnasovou.

Od jeho oficiálního převzetí úřadu neuplynulo tehdy ani 14 dní, když byl v České republice vyhlášen nouzový stav z důvodu pandemie a všem se nám otočily životy tak trochu vzhůru nohama. Po následném rozvolňování bezpečnostních opatření čekaly na starostu nemalé starosti (vysvětlování MESOHu, pokuta 0,5 mil. Kč od ÚOHS pro město Dobříš, koordinace velkých akcí ve městě, velká rekonstrukce Pražské ulice a uzavírky ulic, ale i anonymně zaslané dlažební kostky na jeho pracovní stůl a další) a náročný rok 2020 ještě není zcela u konce.
Vzhledem k tomu, že se ale v prosincovém čísle záměrně nechceme věnovat těžkým tématům, přinášíme shrnutí roku 2020 už nyní…

Starosti starosty Pavla Svobody v roce 2020

Pane starosto, do té doby, než jste se stal v roce 2018 zastupitelem města, jste byl nepoliticky angažovaný člověk. Během následujícího roku jste si vyzkoušel pozici radního města a následně se stal jeho starostou.

Jaké byly Vaše cíle při vstupu do komunální politiky a jak se Vám je podařilo během uplynulých dvou let naplnit?
Společně s kolegy v PRO DOBŘÍŠ jsme byli zklamaní způsobem, jak zde vedení města postupovala. Pro mě byly hlavními motivy zastavení rozpínání města do okolní krajiny, konkrétně plánovaná výstavba v lokalitě Úvozová–Bzdinka, a zavedení otevřené komunikace mezi občany a radnicí. Mezi další cíle, na kterých jsme se spolu s ostatními zastupiteli shodli a které jsou ukotveny v naší koaliční smlouvě, jsou také intenzivní opravy ulic, větší zapojení občanů do dění ve městě, participativní rozpočet, odpadové hospodářství, hledání prostor pro ZUŠ a mnoho dalšího. Co se týká plnění, zatím ze seznamu zbývá ještě spousta položek. Kde jsme na dobré cestě, je podle mého názoru zahájení rekonstrukce Pražské ulice. Na to jsme všichni v Dobříši čekali opravdu dlouho a jsem rád, že práce byly konečně se zpožděním a po mnoha peripetiích zahájeny. Druhou oblast, kterou snad lze už nyní hodnotit kladně, je změna komunikace vedení města.

Jak moc se lišily Vaše představy o práci pro město s realitou?
Výrazně. Hned po volbách jsme byli postaveni před otázku, jak realizovat smlouvu na zimní stadion, která nepočítala se základy pro budoucí střechu. Také jsme řešili špatný vztah města se společností Dokas, kdy bývalý jednatel dlouhodobě ignoroval opakovaná rozhodnutí rady města. Smutné bylo také zjištění, že většina městských budov je podfinancována a vyžaduje okamžité opravy.

Mezi občany města jste známý především jako velmi slušný člověk. Umíte být ale také starostou, který v případě potřeby takzvaně bouchne do stolu?
Jsem přesvědčen, že být slušný a bouchnout do stolu se nevylučuje. Situace, kdy bylo podle mého názoru nutné být striktní, už nastaly. Takové věci ale řeším s těmi, kterých se to týká, bez velké publicity.

Co považujete za největší a nejtěžší problém Dobříše, který jste jako starosta v roce 2020 musel řešit?
Jednoznačně epidemii nemoci covid-19. Na to nikdo nebyl připravený, a o to méně zelenáč v úřadě po jednom týdnu. Takže jsem za pochodu poznával nejen kolegyně a kolegy z úřadu, ale také členy krizového štábu či pracovnice krajské hygieny. Proti tomu ty ostatní provozní starosti města jsou malicherné, i když je nijak nezlehčuji. V epidemii se ukázalo, jak málo toho můžeme z pozice radnice či městského úřadu ovlivnit. Hlavní rozhodnutí o opatřeních i možnosti podpory jsou v rukou vlády ČR.

Z čeho máte za rok 2020 radost? Co považujete za úspěch?
Od mého nástupu usiluji o otevřenou komunikaci. Od března jsme začali intenzivně využívat facebook města. Zvýšila se nejen četnost příspěvků, ale i jejich kvalita, počty oslovených vzrostly desetkrát. Využíváme více službu Hlášení rozhlasu, která stovkám obyvatel zasílá důležité informace e-mailem nebo SMS. Zároveň s kolegy místostarosty usilujeme o pozitivní komunikaci se všemi, kdo mají o dění v Dobříši zájem. Tomu odpovídají i změny, které jsou snad patrné i v Dobříšských listech. Druhá oblast, ze které mám radost, je změna atmosféry v městském úřadu. Ještě nemáme hotovo, ale jsme na dobré cestě. Má-li se město posouvat kupředu, je nutné, aby všichni úředníci ochotně spolupracovali. Jen tak můžeme budovat přívětivý úřad i pro občany.

Jak hodnotíte všestranný rozvoj města za rok 2020? Myslíte si, že se daří jít správným směrem? V jaké oblasti vidíte největší pokrok a kde naopak vnímáte, že bude třeba více práce?
Město se podle mého názoru posouvá správným směrem, i když letošní rok byl doufám skutečně atypický. Nouzový stav, zavřené školy, školky, restaurace… To se snad nebude opakovat každý rok. I když teď je situace ještě horší než na jaře.
Co se tedy povedlo: Našli jsme dost odvahy provést personální změny, myslím tím jednatele Dokas či Střediska zdraví i nyní probíhající konkurz na ředitele Pečovatelské služby města Dobříše. Městské společnosti Dokas a VHS spolu začaly více spolupracovat. To sice odpovídá zdravému rozumu, ale v minulosti tomu tak
příliš nebylo. Máme systém pro evidenci odpadů, kde každý občan může sledovat, jak se mu daří snižovat množství komunálního odpadu a získat za to slevu. Ve městě byly instalovány první biotejnery na kuchyňský odpad. Dotáhli jsme velké projekty zimního stadionu, sportovní haly, přístavby pavilonu 2. ZŠ, rekonstrukci atletického areálu a opravili několik ulic. To vše nejsou v žádném případě „moje“ úspěchy.
Je za tím práce stovky úředníků, kolegů radních a zastupitelů, dobrovolných členů komisí a výborů spolu s mnoha občanskými dobrovolníky.
Více práce musíme věnovat přípravě projektů. Může to sice vypadat, že budeme dělat projektové studie či různá schvalování „do šuplíku“, ale čas od času se objeví možnosti financování, kde nejsme schopni požadované dokumenty rychle vytvořit. Musíme je mít nachystané předem. A jako dluh beru také nedostatečný rozvoj cyklodopravy ve městě a okolí. I to jsme slibovali, ale letos to překryly jiné priority.

Stejně jako jiná města si i Dobříš prošla v letošním roce velkou zkouškou, tedy hlavně její občané. Jak vnímáte celkovou atmosféru ve městě v této době, náladu občanů, spolupráci mezi městem a dalšími subjekty? Zvládá Dobříš ustát tuto náročnou zkoušku novodobé historie?
V jarní vlně jsme v Dobříši obstáli. Mám ohromnou radost, že jsem mohl být u toho a sledovat ty stovky ochotných spoluobčanů. Jen namátkou: skautské nákupy pro seniory, podnikatelé, kteří obstarávali ochranné prostředky či zajistili ozonaci, dobrovolné šičky roušek, nabídky taxislužby, sbírky jídla pro potřebné a mnoho dalšího. Velmi bych si přál, aby nám tento duch spolupráce ve městě vydržel i nyní, kdy je situace výrazně vážnější. Kéž bychom se mohli příští rok na jaře ohlédnout a říci si: Jsme Dobří(š). Každý z nás pro to může něco udělat už dnes.

Zpracovala DH

Leden, únor byl ve znamení odpadů. Administrace, nové registrace do systému MESOH, žádosti o osvobození od poplatku. Dle statistiky z vyvolávacího systému jsme s kolegyní Ing. Kořínkovou v úředních dnech v období od 1. 1. 2020 do 17. 2. 2020 odbavily 645 klientů, kteří si vzali lístek (nejsou započteni ti, kteří přišli bez lístku), a řešily jsme vše, co bylo třeba, aniž bychom někoho vracely. Bylo to velmi náročné, ale díky tomu jsem měla možnost poznat osobně velké množství lidí.

V jarním měsících došlo k výměně na pozici starosty, což bylo v mnoha ohledech náročné. Děkuji bývalé paní starostce Janě Vlnasové za její práci.

Pak se objevil koronavirus. Nikdo nevěděl, co má dělat, po letech blahobytu a klidu jsme zažili strach, obavy z toho, co bude. Většina z nás nosila roušky a dodržovala pravidla. „Moje rouška chrání tebe, tvoje rouška chrání mě.“ Lidé k sobě byli ohleduplní, někteří šili roušky, které zdarma rozdávali. Někteří se dobrovolně zapojili a chodili nakupovat osamělým seniorům, případně venčili jejich čtyřnohé kamarády. Byly uzavřené školy, školky, obchody. Právě zavření škol byl šok, na distanční výuku nebyla většina připravena. Bylo omezeno shromažďování, spousta akcí, které jsme plánovali, se na poslední chvíli rušila, včetně májových slavností, zrušeny byly i menší (myslím co do počtu lidí) akce nejenom v kulturním domě. Na jaře jsme se těšili na krásné slunečné počasí a všichni jsme doufali, že to do léta skončí. Většina podnikatelů zažila perné chvilky, šlo o živobytí, placení leasingů, nájmů, různých odvodů a zajištění rodin. Spousta z nás si myslela, přála si, že to skončí a odjedou na plánované dovolené, což mnohým vyšlo. Vzhledem k nízkým číslům nakažených to vláda skutečně uvolnila. Děti odjely na tábory a mohly se po dlouhé době zase potkat s kamarády a užít si aspoň trochu legrace a zábavy. Chvilku to vypadalo, že se můžeme vrátit do normálního běžného koloběhu.

Bohužel na podzim se covid vrátil, a s daleko větší silou a intenzitou, epidemiologická situace se velmi nepříznivě vyvíjí. Vláda nám slibovala, že nebudou již žádná plošná omezení. Do roušek se nám nikomu moc nechce. Máme za sebou období chaosu, výměnu ministra zdravotnictví, ani odborníci se nemohou shodnout, co je správné. Každý den platila jiná nařízení, jiná pravidla. Plošná opatření „asi“ nejsou, ale školy jsou opět zavřené, restaurace mají pouze výdejní okýnka, kultura je nula, zdravotníci jsou přetížení a unavení. Senioři jsou opět v izolaci, bojí se chodit ven, bojí se s někým potkat, v lepším případě zazimovávají zahrádky. Čísla covid pozitivních a lidí v karanténě velmi rychle rostou. Rychle se mění počty lidí, kteří mohou pracovat na jakékoli pozici, ne každý může pracovat z domova, jsou profese, které si práci domů vzít nemohou.

Co se v letošním roce podařilo? Za mě nejdůležitější je, že začala rekonstrukce Pražské ulice, opravuje se několik místních komunikací. Opravy nejdou tak rychle, jak bychom si přáli, všude pracují lidé. V roce 2020 jsem se naučila spoustu věcí, poznala množství lidí. Měla jsem možnost setkat se s mnoha skvělými, obětavými a pracovitými lidmi, kteří pracují i pod velkým tlakem s chladnou hlavou. Jsem ráda za každé setkání v roce 2020 a těším se nová v roce 2021.

Všem nám přeji, abychom si udrželi veselou mysl, naučme se radovat z každodenních maličkostí, buďme k sobě slušní, shovívaví a tolerantní. Není špatné se zeptat souseda, lidí v okolí, jak se mají, jestli něco nepotřebují, nebojme se pomáhat.
Pevné zdraví všem, věřme, zase bude líp.

Dagmar Mášová, místostarostka

Funkci tajemníka MěÚ Dobříš zastává pan Jan Horník od poloviny června 2019. Za tu dobu se samozřejmě s chodem úřadu i s jeho týmem úředníků seznámil ze všech stran. Ze své pozice řešil příjemné i nepříjemné záležitosti týkající se úřadu a mimo jiné se mu také během letošního roku změnilo vedení města a normální režim narušil příchod nemoci covid-19.

Hlavní úlohou tajemníka je samozřejmě zajištění fungování úřadu, řízení jeho zaměstnanců a úzká komunikace s vedením města.
Jak hodnotí fungování dobříšského úřadu v letošním roce právě Jan Horník, ale i to, jak se mu daří v této pozici, a další otázky prozradil v následujícím rozhovoru.

Když jste přebíral v loňském roce vedení úřadu, chválil jste si jeho výbornou úroveň IT, archivování spisů apod. Vaším cílem tehdy bylo zkonsolidovat úřad především po legislativně-právní stránce a plánoval jste zavést nové směrnice, řády, pokyny, ale i jednotný vizuální styl. Jak se Vám to povedlo?
Něco málo se podařilo (11 nových směrnic, 7 obecně závazných vyhlášek a 4 nařízení), ale zdaleka to není v takovém stavu, v jakém bych si to představoval. Na systematické věci typu tvorby předpisů nezbývá tolik času, proto např. směrnice s kolegy vytváříme postupně, jak je potřeba a jak nám dennodenní vyřizování stovek maličkostí dovolí. Rozhodně mám velkou radost, že se celkem rychle povedlo zavést jednotný hlavičkový papír a formální úprava písemností odpovídající modernímu úřadu 21. století. Myslím si, že výrazný posun lze zaznamenat i v kvalitě materiálů zpracovávaných pro radní a zastupitele. Nemohu nevzpomenout, že v budování image přátelského úřadu nám pomáhají mnohé připomínky a podněty některých zastupitelů či občanů (ale máme je i z vlastních řad).

Jednou z hlavních funkcí tajemníka je řízení zaměstnanců úřadu. Dobříšský úřad čítá cca 90 úředníků. Povedlo se Vám s nimi navázat dobré vztahy a být jim dobrým vedoucím? Jaký jste vlastně „šéf“?
Jaký jsem šéf? To se musíte zeptat především mých kolegů. Samozřejmě si uvědomuji, že jsem někdy protivný (přiznávám, že mám občas své dny ☺), že některé mé nápady či požadavky mohou někomu lézt na nervy, ale myslím si, že jsem spravedlivý a že mám spíše kolegiální než typicky ředitelský přístup.

Co musím vyzdvihnout, je kvalita práce úředníků (ať si říká kdo chce co chce) – za jejich práci se vždy hrdě a rád postavím a dokážu ocenit jejich mnohdy vysoké pracovní nasazení.
V některých věcech jsem musel ustoupit, aby byl, jak se lidově říká, klid v baráku, ale někdy to obnáší i nutnost si bouchnout do stolu a nekompromisně vyžadovat kázeň (např. právě při zpracovávání úřední korespondence vně úřadu či požadavek na kvalitu zpracovávaných materiálů). Prostě mi jde primárně o to, aby vše fungovalo, pokud možno, s úsměvem na tváři, bylo vše košér a zaměstnance bavilo chodit do práce. A jelikož prosazuji to, aby si nesli úředníci (a jejich vedoucí) za práci plnou odpovědnost, snažím se jim dopřát dostatek prostoru a kvalitního zázemí pro jejich rozvoj a seberealizaci. Domnívám se, že úředníci mají v práci dostatek volnosti (rozhodně nejsem zastáncem autoritářského vedení úřadu), podněcuji u nich samostatnost a budu vždy prosazovat, aby byli za dobře odvedenou práci řádně ohodnoceni.

Letošní rok ovlivnily chod Vašeho úřadu dvě zásadní věci. První z nich byla změna vedení města a druhou pandemie koronaviru. Jak moc bylo v těchto záležitostech fungování úřadu ovlivněno?
Koronavirus je pěkný prevít. První vlnu jsme přestáli bez ztráty kytičky. Většina zaměstnanců (nejen úředníků) podávala a podává obrovské nasazení a můj největší obdiv mají ti, co jsou na přepážkách, v takzvané první linii. Ti, kteří nejvíce schytávají nápor našich klientů. Druhá vlna zasáhla i nás a ochromila i fungování úřadu. Budovy, v nichž úřad sídlí, mají své limity. I my jsme také jen lidé a nikoli výrobní mašiny.
Ke změně vedení – odpovědně mohu prohlásit, že od března t. r. můžeme my úředníci opět svobodně dýchat. Pracovní klima je přátelské a pozitivní, problémy se řeší s pochopením, systematicky, koncepčně a bez vln. Musím upřímně říct, byť se to může někomu zdát až sentimentální, že jako tajemník mám ideální podmínky pro budování důstojného pracoviště a rozvíjející se přívětivý úřad.

Co zásadního z plánů, projektů a dalších prací se na úřadu v tomto roce povedlo?
S vedením se nám daří rozlousknout dlouholeté problémy a kostlivce ve skříni (pokud možno důstojně) pohřbít. Podařilo se optimalizovat stav úředníků a nastavit organizační strukturu úřadu, která odpovídá současným potřebám. Mám taky radost z toho, že se mnohé věci zdárně posouvají kupředu, a i když to není mnohdy navenek vidět, mám dobrý pocit z dobře odvedené týmové práce. Je to o komunikaci a férovém přístupu. To neznamená, že vždy máme s kolegy nebo s vedením na všechno stejný názor, ale je podstatné, že si každý může říci ten svůj, je nakonec přijato řešení akceptovatelné pro většinu, a to je pak všemi respektováno.

A s jakým největším „oříškem“ při Vaší práci jste se zatím setkal?
A víte, že ani nevím? Já beru problémy tak, že to je každodenní součást života a že tu jsou od toho, aby se řešily, jinak by to bylo až nudné… Mezi ty špatné věci patří občasný pocit marnosti, že něco nejde nebo nejde tak rychle, jak potřebujete.
Jo a napadá mě ještě jedna věc – mám rád personalistiku a práci s lidmi, jsem tvor společenský, ale chování některých lidí Vás někdy dokáže i přes odolnou slupku tak trochu vykolejit – jsou to stavy, kdy si v duchu řeknete: „Mám já tohle zapotřebí… ?“ A pak si vzpomenu na známý citát: „Nehádej se s pitomcem, po chvíli by nemusel být patrný rozdíl.“ – A je zase veselo.

Veřejnost a občané města ne zřídka kritizují fungování úřadu, přemíru byrokracie a práci úředníků? Jak vidíte tyto problémy Vy?
Na který odbor bývají stížnosti nejčastější a jak je řešíte?
Veřejná správa je službou veřejnosti. To na našem úřadě plně ctíme. Ale někteří spoluobčané se pustí do kritiky něčeho, čemu vůbec nerozumí, přidělávají jen práci a zapomínají, že to není jen o nich, že tu jsou i druzí. Za přemíru byrokracie my dole na úřadech nemůžeme – to si musejí lidi stěžovat na jiných místech. Často si u stěžovatelů vzpomenu na dr. Štrosmajera: „Kdyby hloupost nadnášela, tak se tady budete vznášet jako holubička.“
Stížnosti řeším celý svůj dosavadní profesní život, proto si dovolím zodpovědně říct, že většina stížností sice pramení z nespokojenosti, Dobříš nevyjímaje, ale mnohdy také z neznalosti. Základem je řádně prověřit, oč vlastně jde, a snažit se co nejvíce poodhalit pravdu. A nejčastější stížnosti? Tam, kde se nezavděčíte všem, kde proti sobě brojí dvě strany, a ať rozhodnete jakkoli, někdo bude vždy nespokojen. Nemám statistiku v hlavě a nebylo by kolegiální někoho teď výslovně jmenovat. Ale pro senzacechtivé mohu uvést jednu skorostížnost na mě samotného, a to poté, co jsem stěžovatele málem vyhodil z kanceláře, když si přišel stěžovat, že mu úředník nevyhověl, a začal bezostyšně urážet a hulákat, že ten a ten odbor bere úplatky, čímž si chtěl pouze vynutit větší pozornost. A na to jsem alergický, protože pomluva se šíří rychle, ale těžko se jí můžete bránit. Tak jsem ho velmi důrazně požádal, aby se sebral a okamžitě šel podat trestní oznámení, jinak že to udělám já na něj. A jak to dopadlo? Zůstal sedět, vzal zpátečku a začal poslouchat, co mu s paní vedoucí říkáme. Bohužel to bylo i tak marné, bylo to marné, bylo to marné…

Jaká je Vaše další vize pro dobříšský úřad do roku 2021?
Přežít jednotlivé vlny koronakrize. Dokončit smělé plány revidovat všechny možné předpisy a připravit co nejvíce vzorových dokumentů, které usnadní práci úředníka. A samozřejmě pomoci budovat lepší dobříšské zítřky.

Zpracovala DH

Z rozpočtu města jsou každoročně vynakládány nemalé finanční prostředky na investice a opravy městské infrastruktury (zejména místní komunikace, chodníky, vodovody a kanalizace, veřejné osvětlení atd.), do nemovitého majetku (budov škol a školek, hřišť, sportovišť, městských bytů, budov úřadu, budovy polikliniky atd.) a v rámci zlepšování životního prostředí například do obnovy městské zeleně, parků a veřejných prostranství, obnovy alejí nebo do úprav kontejnerových stání.

V minulém a letošním roce se městu Dobříš povedlo uskutečnit investiční projekty za více než 186 mil. Kč. Město Dobříš na tyto projekty z vlastního rozpočtu vydalo necelých 60 mil. Kč.
Finanční prostředky putovaly nejvíce do oblasti sportu a školství. Tady město investovalo více než 32 mil. Kč.

V únoru a březnu letošního roku se podařilo finalizovat tři stavebním i finančním objemem velké a náročné projekty. Celková hodnota níže uvedených projektů činí více než 150 mil. Kč. Město z vlastního rozpočtu vydalo asi 28,5 mil. Kč a zbytek byl hrazen ze získaných dotací:
1. výstavba nového pavilonu 2. ZŠ a rozšíření varny a jídelny (celkem cca 77 mil. Kč, část pokryta dotací, zahájeno již v roce 2019);
2. rekonstrukce chladicího zařízení a oprava ledové plochy zimního stadionu (celkem cca 32. mil. Kč, část pokryta dotací, zahájeno již v roce 2019);
3. snížení energetické náročnosti sportovní haly (celkem cca 44 mil. Kč, část pokryta dotací, zahájeno již v roce 2019).

V letních měsících 2020 pak následovaly další investice a opravy ve sportovních zařízeních města v celkové hodnotě přesahující 4 mil. Kč:
1. modernizace multifunkčního sportovního areálu mezi 1. a 2. ZŠ – nový povrch atletického oválu a výměna umělého trávníku fotbalového hřiště (celkem cca 3,2 mil. Kč, hrazeno plně z rozpočtu města);
2. výstavba nové horolezecké stěny ve sportovní hale (cca 0,5 mil. Kč, hrazeno plně z rozpočtu města);
3. rekonstrukce vybavení sauny ve sportovní hale (cca 0,2 mil. Kč, hrazeno plně z rozpočtu města);
4. výměna oken v tělocvičně ZŠ Lidická (cca 0,2 mil. Kč, hrazeno plně z rozpočtu města).

Město nezapomíná ani na obnovu památek a kulturního dědictví. Letos proběhly v této oblasti dvě zásadní opravy v celkové výši cca 1,5 mil. Kč:
1. kompletní oprava barokní kaple sv. Jáchyma na silnici směrem do Rosovic (cca 0,9 mil. Kč, část pokryta dotací);
2. kopie podstavce a sochy sv. Judy Tadeáše (cca 0,6 mil. Kč, hrazeno plně z rozpočtu města).

Významnou část finančních prostředků město investovalo do oprav místních komunikací a s tím související obnovy vodovodů a kanalizací, výstavby nových chodníků a parkovacích míst. Do října letošního roku byly zrealizovány následující akce:
1. rekonstrukce jižní části ulice Mládeže (cca 2,0 mil. Kč, hrazeno plně z rozpočtu města);
2. rekonstrukce jižní části ulice U Slovanky (cca 2,35 mil. Kč, hrazeno plně z rozpočtu města);
3. úprava komunikací Jeřábová a Nad Papežem na sídlišti Větrník (cca 5 mil. Kč, část pokryla dotace).

V říjnu byly zahájeny a do konce roku 2020 budou dokončeny ještě opravy následujících místních komunikací:
1. rekonstrukce ulice Jiráskova (cca 3,7 mil. Kč, hrazeno plně z rozpočtu města);
2. rekonstrukce ulice Horymírova (cca 2,2 mil. Kč, hrazeno plně z rozpočtu města);
3. rekonstrukce ulice U Slávie (cca 6,5 mil. Kč, hrazeno plně z rozpočtu města);
4. rekonstrukce severní části ulice Mládeže (cca 1,8 mil. Kč, hrazeno plně z rozpočtu města);
5. oprava chodníku v ulici Žižkova (cca 1,2 mil. Kč, hrazeno plně z rozpočtu města).

Kromě výše uvedených proběhly nebo ještě budou dokončeny některé menší investiční akce a opravy:
1. obnova aleje na Bzdinku (cca 0,4 mil. Kč, hrazeno plně z rozpočtu města);
2. výstavba chodníku a zřízení nových urnových míst na pozemku 448/4 u hřbitova (cca 0,2 mil. Kč, hrazeno plně z rozpočtu města);
3. stavební úpravy hygienického zázemí a jazykové učebny 4. pavilonu 2. ZŠ (cca 1,1 mil. Kč, hrazeno plně z rozpočtu města);
4. přesun posilovny a výstavba nové nářaďovny ve sportovní hale (cca 1,3 mil. Kč, hrazeno plně z rozpočtu města);
5. oprava střechy nad ubytovnou v areálu zimního stadionu (cca 0,3 mil. Kč, hrazeno plně z rozpočtu města);
6. výměna oplocení areálu zimního stadionu (cca 0,3 mil. Kč, hrazeno plně z rozpočtu města).

Spolupracujeme také intenzivně na rekonstrukci průtahu městem v Pražské ulici, kdy v I. etapě je rekonstrukce hrazena z finančních prostředků Středočeského kraje, který je vlastníkem vozovky. Město se chystá ve spolupráci se zhotovitelem ROBSTAV opravit některé vjezdy na místní komunikace, navazující na tuto část ulice Pražská, stejně tak jako úpravu některých přilehlých parkovacích stání.

Děkuji tímto všem, kteří se na realizaci investičního plánu v roce 2019 a 2020 podíleli. Věřím, že v příštím roce budeme moci pracovat na podobně velkých projektech a dál posouvat kvalitu života v našem městě.

Tomáš Vokurka, místostarosta

Listopadové vydání Dobříšských listů jsme tematicky věnovali shrnutí roku 2020. V úvodních článcích těchto listů si tak můžete přečíst podrobnější vyjádření starosty i obou místostarostů k dění ve městě v tomto roce. K níže uvedené otázce se pak dále vyjádřili pouze čtyři další zastupitelé.

Co zásadního se podle Vás v Dobříši odehrálo v roce 2020?

Jindřiška Romba:

Rok 2020 je rokem velmi zvláštním, plným zvratů a změn, které jsou spojeny s pandemickou situací. Je jisté, že i městu Dobříš se důsledky pandemie v následujících měsících nevyhnou. Nicméně v roce 2020 se přes to všechno podařilo realizovat některé rozpracované projekty, za což jsme asi všichni dnes rádi.
Za důležité považuji dokončení výstavby nového pavilonu a rozšíření varny a jídelny u 2. ZŠ Dobříš, jejíž náklady činily 77 157 802 Kč včetně DPH, přičemž město Dobříš se podílelo v konečné fázi částkou 18 194 540 Kč včetně DPH (tj. 23,6 %). Vzdělání totiž považuji za jednu z nejpodstatnějších oblastí, která by měla být podporována a komunikována. Stejně tak jsem ráda, že se v relativně krátkém časovém úseku podařila modernizace multifunkčního školního areálu města Dobříš, kdy povrchy hřiště byly na hraně životnosti a jejich revitalizace byla nutná. Stejně jako vzdělání, i sport v době, kdy děti většinu času tráví ve školních lavicích a případně na elektronických zařízeních, považuji za velmi podstatnou součást života. Těší mne také rekonstrukce místních komunikací, byť nejsem příznivcem některých opatření (ostrůvků a dalších) z hlediska plynulosti a bezpečnosti provozu. Další projekt, který se sice uskuteční až v příštím roce, ale který mne potěšil a zastupitelstvem byl již schválen, je demolice bývalého objektu kina Dobříš a následná revitalizace pozemku.
Co mne naopak mrzí, je to, že se nepodařilo v rámci rekonstrukce zastřešit zimní stadion. V poslední řadě musím zmínit (byť v této věci jsem ovlivněna jako bývalý tenisový hráč a současný milovník tenisu) milé společenské akce, které byly v tomto roce uspořádány v areálu TenisCentra Dobříš, neboť se jednalo o akce jak profesionální (např. mistrovství České republiky starších žákyň), tak i benefiční.

Petr Kadlec:

Tento rok je vlastně svým způsobem unikátní a bohužel si myslím, že příští rok nás čeká pokračující ekonomická krize. Z mého pohledu byl samozřejmě stěžejní boj o historický most přes Pilský potok. Bylo povzbuzující, že jsme postupně získávali podporu jak od občanů města, tak od místního zastupitelstva, kteří si přáli tento most zachovat pro další generace. Jen doufám, že se nám tam podaří vrátit i socha sv. Jana Nepomuckého, kvůli kterému to vlastně všechno začalo. Původně jsem chtěl na most vrátit jenom tuto sochu, a nakonec jsme museli zachraňovat celý most.

Jan Procházka:

Chci zmínit jednu oblast trochu unikající pozornosti veřejnosti, a tou je příprava programu rozvoje Dobříše v letech 2021–2028. Jde o dokument, kde je řečeno, co bychom chtěli v Dobříši vybudovat, aby byla ještě příjemnějším místem pro život. Dokument má též analytickou část, kterou doporučují všem, kteří chtějí vědět o Dobříši všechno. Zapojení veřejnosti k uplatnění jejích návrhů a podnětů však probíhá bohužel dosti plíživě. Takzvané veřejné projednání proběhlo jen formou jednorázové internetové diskuze 27. 10., a kdo si nevšimnul, neměl čas, nemá internet, má smůlu. Návrh na prezentaci programu v DL a možnost širokého zapojení občanů třeba formou anketního lístku vedení města odmítlo. Kdo má nápad, vizi a chce jimi přispět, může to snad ještě stihnout, když napíše zpracovateli na brdy-vltava@seznam.cz.
Osobně navrhuji do programu zaměření se na oblast podpory aktivit dětí a mládeže s cílem „více pohybu a méně vysedávání u displejů“. Konkrétně navrhuji zastřešit zimní stadion, vybudovat letní biotopové koupání na Větrníku, na krásném pozemku města u Papeže, vybudovat „školní“ bazén s přístupem pro veřejnost a celkem nenákladný pumptrack. To je velmi oblíbené „hřiště pro kola“. Na malém prostoru je na něm hodně kopečků a zatáček. Rychlost se nenabírá jen šlapáním do pedálů, ale také prací těla, tzv. pumpováním. A děti to fakt baví. Máte také vy podobné návrhy? Napište. Plán rozvoje Dobříše bude projednávat zastupitelstvo už brzy, třeba i váš nápad prosadíme.

Miroslav Sochor:

Z očekávaných událostí jsem rád za zahájení oprav Pražské ulice. Obrovskou pozitivní energii mezilidských vztahů jsem cítil z akcí, které se povedlo upořádat – regionálních trhů, pivních slavností, Zažít město jinak a dalších. Díky koronavirové epidemii se mezi lidmi v nejen v Dobříši objevila obrovská vlna dobra a pomoci druhým. Kdo mohl a chtěl, šil roušky, roznášel je, pomáhal s nákupy seniorům či se jinak zapojil do pomoci ostatním. Ještě jednou bych chtěl všem, kteří pomáhali či pomáhají, poděkovat. Máme na čem stavět – společně to zvládneme i nyní.

Zpracovala DH