V posledních dvou číslech Dobříšských listů se v souvislosti se ZŠ Trnka Dobříš hovořilo o slovním hodnocení. Vysvědčení v Trnce není tvořeno strohým výpisem známek, ale souvislým textem o tom, jak daný žák či žákyně celé pololetí pracovali v jednotlivých předmětech. Požádali jsme o rozhovor o tomto typu vysvědčení Markétu Svobodovou, učitelku prvního stupně a zároveň zástupkyni ředitelky ZŠ Trnka.
Jak vypadá vysvědčení bez známek?
Vysvědčení vypadá stejně jako v jiných školách, jen v kolonkách jednotlivých předmětů je místo známek napsáno “hodnocen/a slovně” a součástí vysvědčení je pak samostatný list s podrobným popisem toho, jak se dítěti ve škole po dobu celého pololetí dařilo. Kromě akademických znalostí můžeme popsat i další dovednosti – jak si dítě vede v sociální oblasti, při skupinové práci, jak je zdatné v komunikaci, jak si poradí v případě nesnází nebo se zadáním úkolů vyžadujících kreativitu. Můžeme poukázat na jeho silné stránky, které by bylo dobré rozvíjet, a na oblasti, kde dítě tak silné není a bylo by vhodné na nich zapracovat.
Z jakých důvodů jste se rozhodli v Trnce používat tento typ hodnocení?
Slovní hodnocení je s Trnkou od samého jejího začátku, protože to považujeme za nejlepší variantu zpětné vazby. Celé vzdělávání žáků ve škole je mnohovrstevné a slovní hodnocení umožňuje konkrétně popsat všechny tyto vrstvy. Vždyť každá žákovská práce je tak bohatá! I napsání obyčejného diktátu nám ukáže mnohem více, než kolik v něm dítě mělo chyb. Mohu rozlišit, zda jsou to chyby pravopisné či v diakritice, kolik z nich je pouze z nepozornosti, protože se dítě nevěnovalo kontrole, mohu hodnotit úsilí, které dítě do práce vložilo, a především pokrok, který dělá.
Je tento typ hodnocení nějak sjednocený nebo je to čistě subjektivní názor učitele/učitelky? Platí pro toto hodnocení nějaká pravidla?
Snaha o nějaké plošnější sjednocení je. Můžeme sáhnout po manuálu, který poskytuje formulace a slovní obraty, které se snaží být popisné a věcné, tak aby bylo hodnocení co nejobjektivnější. Školy, které žáky hodnotí slovně, jsou v kontaktu, komunikují spolu a sdílí zkušenosti s tímto typem hodnocení. V Trnce pečlivě dbáme na to, aby se hodnocení zakládalo na důkazech o učení a doložitelných výsledcích jednotlivých žáků a nešlo jen o jakýsi dojem učitele. V potaz bereme také žákovské sebehodnocení, k němuž žáky vedeme po celou dobu školní docházky, protože nám jejich náhled na výsledky školní práce a jejich pracovní morálku připadá důležitý.
Napsat takové hodnocení ale určitě musí být mnohem složitější a náročnější, než když se jen stanoví pololetní průměr známek…
To máte pravdu. Napsání pololetního hodnocení zabere mnoho času. Obklopíme se svými zápisy a podklady k práci dětí a na základě nich vytváříme texty. Vstupují do toho samozřejmě i další pedagogové učící v té třídě a na třídním učiteli je pak vše zkontrolovat a zkompletovat. Je to vždy velmi náročná práce, protože se snažíme nalézt ty nejlepší formulace, které dítěti jasně ukáží, jak jeho práci hodnotíme.
Na kolika školách v republice se hodnotí slovně? Je to signál, že se jedná o alternativní školu?
Určitě jde o menšinu, tak do 10 % všech škol, i když jich v poslední době přibývá. A ano, většinou se ve školách, které samy sebe prezentují jako alternativní, hodnotí slovně. My ale Trnku za alternativní školu nepovažujeme, ani se tak neprezentujeme. Naší filozofií není žádný alternativní pedagogický směr. Využíváme však některé výukové a pedagogické metody (např. Čtením a psaním ke kritickému myšlení, Hejného metoda výuky matematiky nebo právě formativní hodnocení), které jsou možná obecně považovány za alternativní, ale nám zkrátka připadají funkční a jsou v souladu s hodnotami, které jako pedagogové vyznáváme.
Známky bývají ve školách výraznou motivací. Je vůbec možné, aby děti, které známky nedostávají, byly motivované podat co nejlepší výkon?
Myslím, že to jen na známkách nezáleží. I v Trnce jsou jak děti, které pracují bez výkyvů na vynikající úrovni, tak žáci, kteří se snaží plnit úkoly s co nejmenší možnou námahou. Hodnocení známkami vnímáme jako nástroj vnější motivace, kdy zjednodušeně řečeno jde o odměnu či trest. To jsou dvě věci, se kterými se v Trnce snažíme zacházet velmi obezřetně a pokud je to možné, tak se jim vyhýbat. Nechceme, aby naše hodnocení bylo cílem (“učím se, abych dostala jedničku z testu”), ale prostředkem, který umožňuje dětem hlubší vhled do jejich vzdělávání. Ze zkušeností, které máme, mohu říct, že pokud je pedagog v tomto hodnocení pravdivý, srozumitelný, důsledný a zároveň laskavý a povzbuzující, na přístupu žáků k učení se to projeví. Získávají vnitřní motivaci, která je pro ně mnohem silnější a efektivnější, než ta vnější.
Jak z tohoto slovního hodnocení rodiče poznají, jak na tom jejich děti jsou v jednotlivých předmětech v porovnání s vrstevníky?
Nepoznají. Tento typ hodnocení není určen k porovnávání mezi žáky. Jeho cílem je hodnotit především pokroky žáka vzhledem k tomu, kde se nacházel dříve, tedy hodnotit úroveň jeho pokroku za určité sledované období. A ano, máme i zpětné vazby od rodičů, že srovnání s ostatními někdy postrádají. My v tomto srovnávání ale nevidíme žádný smysl. Jednak nelze srovnávat dvě naprosto odlišné děti s jinou startovní čárou na vzdělávací dráze a také nelze srovnávat hodnocení ze dvou odlišných škol, když nevíte, jaká konkrétní kritéria pro školní práci tam platí – co je v jedné škole “výborné”, ve druhé může být jen “dobré”. Beru to tedy tak, že rodiče potřebují spíš nějaké uklidnění, že je jejich dítě “v normě”. To mohou u nás získat prostřednictvím komunikace s učitelem.
A co až dojde na přijímací zkoušky? Do přihlášky je potřeba uvést známky.
Ano, je to potřeba. Pro účely přijímacích zkoušek slovní hodnocení žákům převedeme na známky podle pravidel ukotvených v našem Klasifikačním řádu.
Jak se slovně hodnotí během distanční výuky, kdy děti pracují z domu bez dohledu učitelky?
Asi bych měla říct špatně. Nebo hůře než v prezenční výuce. Ale já se na to nedívám touto optikou. Stejně jako celá distanční výuka, tak i její hodnocení je v této zatěžkávací zkoušce příležitostí otestovat a prověřit nástroje, které používáme. Ministerstvo dává nějaká doporučení, pravidla, a my se v souladu s nimi snažíme o to, aby z hodnocení těžili především žáci. Tím nemyslím, že by slovní hodnocení mělo být shovívavější, ale mělo by hodnotit především to, co je prokazatelné, a také by mělo zohledňovat podmínky, ve kterých žáci pracují. Není to snadné, ale věřím, že jsme se s tím v tomto pololetí vyrovnali se ctí.
V tuto chvíli mají děti už svá vysvědčení doma. Máte nějakou zpětnou vazbu od rodičů? Stojíte o ni?
Určitě. Nedávno jsme uspořádali anketu, ve které měli rodiče možnost se ke slovnímu hodnocení vyjádřit, a pozitivní zpětná vazba výrazně převažovala. A pak nám přichází také spontánní ohlasy na vysvědčení, kdy nám rodiče dětí píší sami od sebe. Mohu citovat například takovéto zprávy: “Dcera byla spokojená a potěšená a my samozřejmě také. Vidím, že slovní hodnocení je mnohem osobnější a děkuji za formu, jakou jste ho napsali.” Nebo “Obdivuji velkou práci a péči, kterou psaní vysvědčení věnujete. Spoustu důležitého a zajímavého jsem se z něj dozvěděl.” To jsou chvíle, kdy si uvědomujeme, že všechno to úsilí a čas, které slovnímu hodnocení věnujeme, stojí za to.
