„Že budu hasičem, to pro mě bylo jasný odmalička,“ říká nadpraporčík Jan Cajthaml, který nastoupil jako mladý požárník na dobříšskou hasičskou stanici už ve svých 8 letech. Profesionálním hasičem se stal hned po vojně a od té doby tady zažil tisíce lehčích i těžších výjezdů a náročných zásahů. Byl u mnoha proměn stanice i jejího postupného vybavování, sloužil pod vedením tří velitelů a zažil největší dobříšské požáry.

Po více než 32 letech odsloužil v neděli 28. 2. 2021 dobříšský hasič Jan Cajthaml jako velitel družstva svou poslední službu se svými kluky na této stanici. Jak sám říká, povolání hasiče není ani tak náročné fyzicky jako psychicky.

Dobříšským profesionálním hasičem se stal Jan Cajthaml oficiálně 1. 8. 1989. V 15 letech byl zařazený do výjezdové jednotky dobrovolných hasičů a jasně věděl, že chce jít dál k „profíkům“. Podstatnou roli v jeho profesionální kariéře hrála takzvaná lezecká skupina a aktivně se věnoval také požárnímu sportu. V roce 1995 se stal dokonce vítězem okresního kola v soutěži
Memoriál pprap. Jiřího Krýsla. Soutěží v požárním sportu se účastnil až do roku 1997, poté se soustředil na soutěže ve vyprošťování osob z havarovaných vozidel. Tato klání se v té době teprve zaváděla, právě pan Jan Cajthaml byl jedním z prvních účastníků a následně jako zkušený profesionál vymyslel také vybavení nového hasičského vozu pro takové případy.

Jak vypadá výjezd hasičského družstva k zásahu?
Ještě před tím, než se rozsvítí světlo signalizující výjezd, tak už jsme s klukama nastartovaný. Proto taky většina hasičů (teda já určitě), když se někde rozsvítí lampička, tak už má cukání vyrazit. Pak už tady každý ví, co má dělat. Světelný signál je takzvaný předpoplach. Po něm začnou z rozhlasu znít instrukce na celou stanici. Mezitím, než se oblékneme, víme, jaké auto pojede, kam pojede a co se tam děje. Pak běžíme do garáže, sedáme do auta a dnes už podle tabletu a navigace vyrážíme k místu zásahu. Dřív jsme jezdili po čichu, dneska jezdíme podle tabletu. Všechno potřebné většinou zjistíme po cestě, když komunikujeme s operačním střediskem. Na místě zásahu už není na nic čas a každý si jde po své práci.

Dokážete říct, které zásahy pro Vás byly za dobu více jak 32 let u dobříšských profesionálních hasičů nejzásadnější a nikdy na ně nezapomenete?
To se opravdu těžko řekne.

Největší požáry Jana Cajthamla v Dobříši
Na Dobříši se odehrály historicky tři velké požáry, z nichž u dvou jsem byl velitelem zásahu. Tehdy ještě nebyly vysílačky, moderní technika ani neplatilo žádné přebírání zásahu vyššími úředníky od hasičů, a tak můžu s hasičskou nadsázkou říct, že tyhle dva krásné požáry jsem si opravdu užil.
Jedním z nich byl požár v areálu firmy Bios v roce 2001. Hlášený byl tehdy hořící člověk u Biosu nebo na Prachandě. Vyrazili jsme jen s malým vyprošťovacím autem, ale nikde nikdo. Zašli jsme tedy na vrátnici Biosu, abychom se tam zeptali, jestli o něčem nevědí. Tam jsme našli sedícího popáleného člověka a zkolabovaného vrátného, který pohled na ohořelé „zombie“ nezvládl. Ošklivě popálený muž, na kterém zbyl jen pásek z kalhot a jinak na sobě neměl ani kůži, nám řekl, že tam vzadu ještě někdo je. Jeho si převzala záchranka a my jeli s kolegou prohledat areál. Objížděli jsme halu a se staženými okýnky se snažili něco najít. Pak kolega uviděl oheň a já slyšel nějaký hlas. U hořící haly jsme našli druhého zloděje. Ten už ale nebyl schopný ani převozu do nemocnice a na místě zemřel. Hořící halu jsme hasili do druhého dne a já celému zásahu velel. Byl to obrovský požár a můj první velký.
Druhý velký požár, který se na Dobříš odehrál a kde jsem si užil velení, byl hořící pivovar. To bylo v roce 2007, když se dokončovala velká přestavba pivovaru na nové byty. V půdním prostoru tehdy vznikl požár, který se přes stoupačky dostal přes čtyři patra až do sklepa. Hořely tam sice jen prázdné byty, ale zásah to byl těžký. Naše jednotka byla na místě jako první a musela se dostat do půdního prostoru, kde hořelo a kam se hasiči mohli dostat jen po čtyřech. Škoda to byla nakonec asi za 10 mil. Kč a ve finále se zjistilo, že šlo o pojistný podvod.
Třetím největším požárem v historii Dobříše byl požár v areálu bývalých rukavičkářských závodů, ale to jsem tady já ještě nebyl.

Jak s takovými zážitky pracujete, abyste mohli jako hasiči dál fungovat?
Blbě. To je jako ta nádoba, která když přeteče, tak už se s tím nedá nic dělat. Dneska už mě rozbrečí i blbá reklama. Kluci hasičský vědí, jak to je… Je to práce, která je hodně náročná fyzicky, ale ta psychická stránka se nedá ani popsat.

Bál jste se někdy při výjezdu?
Ano, že umřu. To byl požár stájí v Malém Chlumci. Byli jsme tam jen ve čtyřech, vyvedli jsme zvířata, kluci hasili a po nějaké době jsem je poslal si oddychnout. Porušil jsem tehdy základní pravidlo a šel jsem prozkoumat požár sám. Jenom, že se tam podívám, ale udělal jsem dva kroky, a už jsem se ztratil. Šel jsem podél zdi a našel díru ve stropě, podle které jsem se trochu zorientoval. Když jsem byl asi ve tři čtvrtě cesty ven, začal mi pískat varovný signál, že mi dochází vzduch a já nevěděl, kde jsem. Když zvuk přestal, sundal jsem si masku, aby to bylo rychlý. No a jak jsem si sundal tu masku a začal jsem se dusit, tak jsem plácnul do zdi, která tam vlastně nebyla a já vypadnul ven přímo na zem před kluky. Ti na mě koukali a prej: „Co děláš?“

Stal jste se jedním z nejdéle sloužících hasičů na Dobříši a vlastně i na Příbramsku.

Dokážete říct, jak se práce hasiče od dob Vašich začátků postupně měnila?
Hlavně asi v technice, v přístupu k lidem a ve vzdělání. Když jsem sem nastoupil, tak to tady nebylo tak pěkný. Dneska je to všechno tak, jak jsem si to vždycky představoval. No a trvalo to 30 let. A jinak musím říct, že dřív bylo podstatně měně zásahů, dneska je jich víc. Fakt ale taky je, že víc jak polovina z toho jsou prostě hlouposti, kvůli kterým nás lidi volají.

Co máte nyní v plánu?
Hlavně mám v plánu už nikdy nikomu neříkat pane. Za ty roky jsem získal nejvyšší možnou výsluhu, jakou jsem získat mohl a rodina je zabezpečená. Nejsem tak nucený, jako jiní kluci, kteří odchází a musí hledat novou práci, aby uživili svou mladou rodinu. Budu dělat něco pro obec, kde žiju. Celý léta chodím taky na dobříšský zámek, kde pomáhám zahradníkovi a je mi tam moc fajn.

Co by si lidé měli uvědomit, jak by se měli chovat a co dodržovat, aby se předešlo nešťastným událostem, kdy musí životy a majetky zachraňovat právě hasiči?
Lidi obecně přestávají používat obyčejný selský rozum. Moc se spoléhají na to, co jim kdo řekne, i na nás. Moderní technika nás dostává do apatie a přestáváme vnímat realitu i pud sebezáchovy. Takový příklad… Jedeme k nehodě a ptáme se paní: „Proč jste jela tak rychle?“ Načež nám řidička odpoví: „V rádiu nehlásili, že je náledí.“

Co k odchodu jednoho z největších hasičů našeho regionu říkají jeho nadřízení
„Honza je poslední hasič svého druhu na našem územním odboru. Jeho kariéra je velmi bohatá a mimo množství zásahů tady vychoval i spoustu výborných hasičů. Vývoj hasičského záchranného sboru byl překotný a Honza nastupoval v předrevoluční době roku 1989. Za ty roky postupně prošel různými změnami až k dnešním dnům. Můžu vlastně jen říct: Čest jeho práci. Honza je profesionální hasič, který vždy odváděl svou práci na 100 %,“ říká ředitel HZS Středočeského kraje územního odboru Příbram plk. Ing. Tomáš Horvát, Ph.D.

„Honza Cajthaml zasahoval ještě s velmi jednoduchým vybavením, sloužil na staré stanici a vlastně se musel neustále učit novým metodám, novým nařízením, musel poznávat moderní vybavení a učit se s ním zacházet a čelit nečekaným situacím. Má za sebou stovky zásahů s jednotkou požární ochrany, stovky zásahů jako velitel jednotky a významnou část jako velitel zásahu. Ochránil majetek v hodnotě několika desítek milionů korun a v neposlední řadě zachránil nebo pomohl zachránit stovky životů. Za mojí éry Honza zasahoval u velkých a těžkých požárů, jako byl třeba požár výrobní haly RAVAK v Příbrami nebo požár skladovací haly v Letech. Své zkušenosti předal i řadě mladších hasičů, podílel se na mnohých úpravách budovy hasičské stanice, které vedly ke zlepšení pracovního prostředí. V neposlední řadě absolvoval řadu školení a odborných kurzů, kterými si zvyšoval svoji kvalifikaci. Honza nám tady bude bezpochyby chybět, ale jedním z hlavních úkolů dobrého velitele je vychovat si základnu svých nástupců a já si myslím, že v tomhle odhledu si to Honza odpracoval a má tu skvělé kluky, kteří půjdou dál v jeho šlépějích,“ říká k odchodu jednoho ze svých nejlepších hasičů velitel hasičské stanice Dobříš Ing. Radek Dopirák

Zpracovala DH

Rodina Colloredo-Mannsfeld je s Dobříší spojena již několik století a prakticky téměř všechny lesy v okolí města Dobříš patří právě jí, dohromady je to rozloha asi 9 000 hektarů. Málokdo však ví, že se na Dobříši o správu lesů dělí dvě větve rodiny Colloredo-Mannsfeldů. Zbirožská větev rodiny spravuje majetek ve vlastnictví Dipl. Ing. Jeroma Colloredo-Mannsfelda, kterému patří polesí Svatá Anna. Opočenskou větev rodiny pak představuje pan Leonhard Josef Colloredo-Mansfeld, který spravuje zbytek lesních porostů.

Na lesním majetku se v České republice hospodaří dle schváleného lesního hospodářského plánu. To je podle lesníků zjednodušeně řečeno taková „kuchařka“, kde jsou uvedeny informace o tom, kolik dřeva a kde je možné v lesích těžit, jaké dřeviny a jak lesy chránit a vychovávat. V lese se hospodaří na základě principu trvalé udržitelnosti. To znamená, že je možné vytěžit pouze tolik dříví, kolik přiroste.

Každá část rodiny má ve svém vlastnictví cca 4 500 ha lesních pozemků, na kterých hospodaří. Stejně jako všude jinde po České republice, tak i tady u nás na Dobříšsku škodí lesním porostům kůrovec. Jaká je aktuální situace v lesích okolo nás, popisují sami správci jednotlivých revírů.

Colloredo-Mannsfeld, spol. s r. o.

Tato společnost hospodaří na lesních pozemcích pana Dipl. Ing. Jerome Colloredo-Mannsfelda.
K polesí Svatá Anna patří převážně lesy na západ od Dobříše, které jsou ohraničeny obcemi Rosovice, Buková u Příbramě, Hostomice, Velký Chlumec a Vižina. Na východ od Dobříše se jedná především o lesy v okolí lokality Chotobuš a obce Kozí Hory.
„V lesích v naší správě převažují smrky (51 %), borovice (18 %), duby (13 %), modříny (6 %), buky (4 %). Dále jsou zde zastoupeny jedle, javory, olše, lípy a břízy,“ upřesňuje ředitel lesní správy Ing. Robin Ambrož, Ph.D., a popisuje současnou situaci v lesích společnosti Colloredo-Mannsfeld.

„V současné době v mediích rezonují informace o kůrovcové kalamitě, která na území Moravy a Vysočiny nabrala až apokalyptických rozměrů. Kůrovcová kalamita se bohužel od východu přesouvá i do našich lesů a napadené stromy je nutné co nejrychleji vyhledat, vytěžit a asanovat.“

Rozvoj kůrovce je podle pana Ambrože způsoben z velké části dlouhodobým suchem, kdy jsou stávající smrkové porosty oslabeny a jsou tak pro lýkožrouta smrkového atraktivní. Suchá perioda z posledních let však nepoznamenává pouze smrk, ale i jiné dřeviny. Hromadně schnou například borovice, objevují se problémy s onemocněními dubu a jasanu. Dodržení základní podmínky „vytěžit jen tolik dříví, kolik přiroste“ pak bývá v tomto období obtížné, jelikož poškozené a napadené dříví musí být vytěženo, aby se zamezilo dalšímu poškození lesa.

„Návštěvníky lesů ale můžeme uklidnit, protože vytěžené plochy se vždy zalesní (zpravidla do druhého roku). Na obnovovaných plochách se sází duby, buky, javory, lípy, olše, borovice, jedle, modříny, douglasky a i smrky, neboť tato dřevina má a bude mít v našich lesích své opodstatnění. Lesy v budoucnu však budou více pestré a doufejme, že i více odolné. Předvídat, jakým způsobem se bude měnit klima v horizontu 100 let, což je přibližně jeden cyklus lesa, jde však velmi obtížně,“ říká ředitel lesní správy společnosti Colloredo-Mannsfeld.

Lesy Colloredo-Mansfeld, s. r. o.

Tato společnost hospodaří v oboře Aglaia (myslivecky tuto oboru využívá soukromý nájemce) a stará se i o bývalou raketovou základnu „Klondajk“ a bývalou oboru Králova stolice. Jedná se především o lesy ležící severně od Dobříše směrem na Kytín.

„Bohužel i nás plnou silou zasáhla kalamita způsobená suchem a následně kůrovcem. Náš personál se potýká s obrovským nárůstem těžeb a z toho vyplývajících pěstebních úkolů. V současnosti musíme těžit cca třikrát více než normálně. Porosty jsou již z minulosti velmi poškozené zvěří a výkyvy počasí a hmyzí škůdci tlak na zdravotní stav ještě zvyšují. Pandemie koronaviru nám bohužel také moc nepomáhá, chybí nám pracovní síly na zalesnění, chybí sadební materiál a jsou problémy s odbytem, které se naštěstí pomalu zlepšují,“ popisuje současnou situaci ředitel společnosti Lesy Colloredo-Mansfeld Ing. Michal Pernica, Ph.D.

Při návštěvě lesa respektujte naši práci, apelují lesníci

„Zvýšený pohyb návštěvníků v lesích nám v dnešní době práci příliš neulehčuje, spíše naopak. Je jasné, že pobyt v přírodě je dnes téměř jediným možným způsobem trávení volného času, ale bohužel ne všichni návštěvníci se chovají v lese slušně a ohleduplně. Dovolím si touto cestou tedy apelovat na všechny návštěvníky, aby brali ohled na lesní personál a techniku, která se po lesích pohybuje. Snažíme se ze všech sil uchránit lesy před zkázou, abychom mohli všichni využívat benefitů, které nám les přináší,“ říká k současné situaci pan Pernica.

Pan Ambrož k problematice zvýšené návštěvnosti dodává: „V této obtížné době bychom chtěli požádat návštěvníky lesa, aby respektovali práci lesníků, chovali se ohleduplně k lesu, k zaměstnancům, kteří zde pracují, a k ostatním návštěvníkům. Z lesa nepochází pouze dříví na topení, krovy domů, nábytek, papír do kanceláří a škol, ale les také chrání půdu, zadržuje pitnou vodu pro Dobříš a poskytuje prostředí k relaxaci a odpočinku, který v pandemii koronaviru potřebujeme více než kdy jindy.“

Zpracovala DH

Dne 17. 3. 2021 proběhl výlov rybníka Papež, kterému předcházelo poměrně dlouhé období postupného snižování hladiny.

To přilákalo řadu lidí na objevné procházky po vypuštěném dně nádrže. Přitom si někteří jistě všimli přítomnosti raků. Za normálních okolností by nad tím srdce nejednoho z nás zaplesalo – raci jsou stále považováni za jakousi ikonu ochrany přírody. V tomto případě není ale radost rozhodně namístě. Nejedná se totiž o náš původní druh raka, ale o velmi nebezpečného invazního živočicha, pocházejícího ze Severní Ameriky – raka pruhovaného. Tento druh představuje smrtelné nebezpečí pro oba u nás původní druhy – raka říčního a raka kamenáče, i pro již zdomácnělého raka bahenního. Toto nebezpečí tkví nejen ve skutečnosti, že se rak pruhovaný velmi rychle množí a je agresivnější nežli naše druhy, ale především v tom, že přenáší pro naše raky smrtelné onemocnění – takzvaný račí mor. Jemu samotnému za normálních podmínek tato choroba neublíží, nákaza račím morem ale končí velmi dramaticky pro populace našich původních raků – velmi často v celém toku či rybníku i během celkem krátké doby (v řádu týdnů) všichni uhynou. Místní raci pruhovaní, které sem někdo v minulosti neuváženě vysadil, jsou tak zřejmě i příčinou nedávného vyhynutí raka říčního v celé Kocábě!

Proto prosím za žádných okolností nezachraňujte tyto živočichy, nemanipulujte s nimi, a především je nikam nepřenášejte. Nejenže je to zakázané, ale především tak pomůžete chránit naše původní druhy.

Mgr. David Fischer, zoolog,
Hornické muzeum Příbram

Rádi chodíte? Vycházkově nebo v tempu, po městě nebo v přírodě, s hůlkami, batohem, sami nebo s rodinou…? Nebo raději běháte? Zapojte se s námi do dubnové výzvy 10.000 kroků pro zdraví!

Akce probíhá od 1. do 30. 4. 2021 a registrace je spuštěna na Dobříš – 10.000 kroků ke zdraví (desettisickroku.cz). Na této podstránce také naleznete informace, které budeme ještě doplňovat, a i vy můžete přispět k jejich doplnění (např. tip na vaši oblíbenou trasu na 10.000 kroků po Dobříši a okolí).
Město Dobříš se zapojilo do celorepublikové výzvy 10.000 kroků ke zdraví, s kterou nově přichází nezisková organizace Partnerství pro městskou mobilitu.

Cílem projektu je motivovat lidi, aby vykonávali pravidelnou aktivitu po svých vlastních nohou, a to alespoň po dobu jednoho měsíce, a vše si také pravidelně zaznamenávali.

Výzva 10.000 kroků pracuje s magickou hranicí deseti tisíc, což je zhruba 7,5 km. Ve skutečnosti však stačí mnohem méně kroků, aby byl organismus odolnější. Pokud se tedy ptáte, zda musíte ujít denně 10.000 kroků, tak nemusíte. Kolik za den ujdete/uběhnete kroků, záleží čistě na vás. Aktivitu je možné v rámci výzvy monitorovat na jakémkoli zařízení a následně ji v podobě printscreenu nahrát do svého profilu.

Výzvy se může účastnit jakákoliv osoba starší 18 let po vyplnění registračního formuláře buď jako jednotlivec, nebo jako člen týmu. Na účastníky s nejvyšším počtem nasbíraných bodů čekají zajímavé ceny jak na celorepublikové, tak na místní úrovni.

Pojďte s námi cestou ke zdraví a zařaďte chůzi nebo běh, pokud již tak nečiníte, mezi své každodenní činnosti. Ukažme, že Jsme Dobří(š)!

Akce se koná v rámci projektu Dobříš – Zdravé město a místní Agenda 21 a kampaně Světový den zdraví.

Šárka Krůtová, DiS.
Koordinátorka projektu Dobříš – Zdravé město a místní Agenda 21

Letos v květnu se Dobříš zapojí do soutěže Do práce na kole jako jedno z 50 cykloměst. Pojďte s námi zkusit na jeden měsíc změnit své dopravní návyky! Do práce na kole je celostátní výzva, která se koná od 1. do 31. května a která motivuje k cestování na kole, koloběžce, pěšky či poklusem. Pro letošní rok organizátoři z Auto*Mat uzpůsobili pravidla, takže je možné započítávat nejen cesty do práce, ale i cesty do přírody, na nákup nebo se psem. Zapojit se může každý! Více na www.dopracenakole.cz.

Soutěží se o najeté kilometry i četnost jízd v kategoriích jednotlivců i týmů podle jednotlivých měst i celostátně. Vedle soutěže jde ale o dobrou věc a setkávání na kole. I u nás můžeme šlapat nejen na výlety, ale také na nákup, za kamarády nebo do práce. V průběhu dubna a května na webu a facebooku města zveřejníme detaily soutěží a termíny společných vyjížděk. Pojďte s námi šlápnout do pedálu, ať Jsme Dobří(š) v pohybu! Kolu zdar ☺.

Šárka Krůtová