Domů Blog Strana 317

Zprávy z 18. veřejného zasedání zastupitelstva obce, konaného dne 12. 4. 2021

Zdroj foto: Pexels

Zastupitelstvo obce schválilo:

– rozpočtové opatření č. 3/2021 v předneseném znění,
– darovací smlouvy na finanční částku vždy ve výši 1 000 Kč u příležitosti narození dítěte mezi obcí Stará Huť a rodiči.

Zastupitelstvo obce vzalo na vědomí:

– informaci o rozpočtových opatřeních 1 a 2/2021 schválených radou obce,
– Protokol o hodnocení nabídek a posouzení splnění podmínek účasti vybraného dodavatele ze dne 30. 3. 2021 na veřejnou zakázku malého rozsahu na dodávky s názvem
„Dodávka kompostérů a drtiče větví pro Obec Stará Huť“.

Zastupitelstvo obce rozhodlo

o přidělení veřejné zakázky s názvem „Dodávka kompostérů a drtiče větví pro Obec Stará Huť“ obchodní společnosti ELKOPLAST CZ, s. r. o., se sídlem Štefánikova 2664, 760 01 Zlín, IČO: 25347942 za nabídkovou cenu ve výši 1 779 500 Kč bez DPH, neboť vybraný dodavatel předložil ekonomicky nejvýhodnější nabídku a nabídka vybraného dodavatele splňuje veškeré podmínky účasti ve výběrovém řízení.

V diskusi starosta informoval o průběhu plánovaného konkurzu na ředitele Základní školy a Mateřské školy Stará Huť. Dále informoval o postupu prací na stavbách MŠ Stará Huť a nových kabin TJ Stará Huť a konstatoval, že práce probíhají podle harmonogramu.
Zastupitel pan Řechka přednesl zprávu o rozborech nájemného v bytových domech ve vlastnictví obce Stará Huť. Bylo konstatováno, že bude připravena celková kalkulace nákladů a výnosů na bytové domy.

Jistě jste si všimli, že v minulých dnech byl pokácen „vánoční smrk“ u vstupu do obce.
Nebyla bohužel jiná možnost – strom byl napaden škůdcem a postupně odumíral. Obecní úřad nyní hledá nejlepší řešení, jak obnovit toto místo předvánočního setkávání občanů obce, které máme spojené s působivým programem v podání dětí z naší školy. Věříme, že v letošním adventu už bude možné v této tradici pokračovat i s ozdobeným stromkem.

Tak jako každý rok se na přelomu března a dubna vrátili do hnízda v areálu společnosti ZETECH čápi. Hnízdo zde založili již v roce 1936 a od té doby zde pravidelně vyvádějí mladé. Jejich jarní návrat ze zimovišť je pro nás radostnou zprávou, na cestě dlouhé tisíce kilometrů na ně číhá řada nebezpečí – nepřízeň počasí, elektrické vedení, pesticidy používané v zemědělství i ilegální lov. Hlavní složkou jejich potravy už nejsou žáby a obojživelníci, kterých v důsledku přeměny krajiny člověkem značně ubylo, ale hraboši, krtci a větší hmyz. Podle vyhlášky č. 395/1992 Sb. je čáp bílý v ČR zvláště chráněn jako ohrožený druh. V intravilánu naší obce také v posledních letech můžete spatřit i jeho vzácného příbuzného – čápa černého.

Stavba nové mateřské školy

Největší investiční akce obce již finišuje – v polovině dubna byla dokončena instalace kompletního vybavení kuchyně a přilehlých skladů. Také ostatní interiéry (třídy a příslušenství) jsou postupně dokončovány, jak dokazují pořízené fotografie.

Základní škola

Ze školní kroniky

Vážení čtenáři,
pojďte se podívat do naší základní školy a zavzpomínat si…

Naše škola je krásná, nejenom budova, zahrada, školní hřiště, ale i vnitřní prostory. Ve všech třídách je nový nábytek a místo klasických tabulí s křídou (které jsou tam také) velké multiboardy, neboli velké obrazovky s připojením na internet. Žáci tuto techniku využívají po celý den k výuce.

Budova základní školy prošla během posledního desetiletí dvěma vlnami rekonstrukcí. Během té první se z gruntu rekonstruovalo sociální zázemí školy a vybudovala se počítačová třída. Žáků začalo hodně přibývat.

7. dubna 2016 byla zahájena rozsáhlá rekonstrukce školy, která trvala necelých pět měsíců. Nad hlavami žáků a paní učitelek se tak prováděla vestavba podkroví. Tato rekonstrukce probíhala ve dvou fázích. Nejprve se začalo výměnou a zateplením celé střechy. Pak byla realizována půdní vestavba, kde vznikly ikla i nová ředitelna. Musel se dát i vyrobit nábytek na zakázku. Bylo neuvěřitelné, jak vše proběhlo v termínu i včetně úklidu. dvě nové třídy včetně sociálních zařízení. Spolu s tím bylo nutné rozšířit prostory šaten a vyučování v této době rekonstrukce bylo veselé. Řemeslníci se snažili hlučné práce provádět v odpoledních hodinách. Nesměli jsme používat školní zahradu a dětské hřiště u školy, kde stálo lešení. A na jaký zážitek žáci vzpomínají? „Při vyučovací hodině se začaly ozývat rány a z větracích šachet, které jsou ve třídě, se začal valit prach. Všichni koukali, co se to děje. Žáci třídu opustili a počkali, až paní školnice vše uklidí.” Velkým zážitkem byla pro žáky stavba krovů na střeše, které pokládal jeřáb. Další podívanou bylo vozítko na střešní krytinu – tašky. Co se šustlo na stavbě, žákům neuniklo.

V roce 2019 proběhla rekonstrukce šatny, kde se musely vyměnit dlaždice. Nový kabát dostaly i dveře v přízemí školy.
V následujícím roce se přihlásilo ještě více dětí a bylo tedy nutné dát vyrobit další šatní skříňky. Zároveň byly zrekonstruovány nové dveře s obložkami v celém prvním patře školy. Všechny třídy dostaly nové osvětlení.
Letos nás čeká nový rozvod elektřiny (zásuvek) ve třídách. Nesmíme zapomenout i na nové vybavení tělocvičny (basketbalové koše, kladina, hrazda, šplhací tyče a lana), zkrátka vše, co moderní škola má mít.
Touto cestou bychom chtěli poděkovat Obecnímu úřadu ve Staré Huti, jak pečuje a zvelebuje naši školu.

Jestlipak víte, že naše škola na podzim tohoto roku oslaví 124 let?
Ve škole se píše již šestá kniha školní kroniky. Na psaní kronik se podílela spousta učitelů. Posledních devět let je kronikářem Dana Kunrtová.
Oslovila jsem několik služebně nejstarších zaměstnanců školy. Nejvíce let prožitých ve škole má naše paní školnice Miroslava Dragounová. Již 25 let sama zajišťuje veškerý úklid celé budovy, a že toho je opravdu hodně. Mimo to řeší i různé kuriózní situace a nehody.

Druhou služebně nejstarší osobou je Marta Hejzlarová. V naší škole pracuje 12 let. Několik let byla učitelkou a nyní je vychovatelkou ve školní družině. Co říká Marta: „Moc si toho vážím, že mohu pracovat v této škole a obec Starou Huť jsem si vzala jako svou domovskou.”

Třetí služebně nejstarší osobou je Dana Kunrtová. Ve škole pracuje 8 let jako vychovatelka. Co říká Dana: „Škola je moje srdcová záležitost, prostě druhý domov, kam se opravdu vždy ráda vracím. Práce vychovatelky mě moc baví a snažím se děti vychovávat, tak aby si něco odnesly i do života. Je skvělé jim vymýšlet zábavičku na každé odpoledne.”

Čtvrtou služebně nejstarší je Ilona Pilecká, která 5 let dojížděla 2× týdně do školy jako učitelka hudebních nástrojů. Vyučovala žáky na flétnu a piano. Ve škole se jí tak zalíbilo, že nastoupila jako učitelka na plný úvazek. Co říká Ilona: „Krásná, rodinná školička se skvělým kolektivem.”

Jak vzpomínají bývalí žáci na naši školu: „Moc se nám stýská. Huťská škola byla pro nás škola hrou. Úžasné velké přestávky strávené na školním hřišti. Každý rok jsme měli jiné hravé téma, které nás při výuce provázelo celý školní rok (námořníci, kosmonauti …)“. A závěrem: „Hned bychom se do huťské školy vrátili.”

A jak vidí naši školu letošní prvňáci: „Moc, moc se nám tu líbí a chceme chodit pořád do školy a nechceme být doma na distanční výuce. Naše paní učitelky jsou na nás moc hodné a milé.”

Dana Kunrtová

ZŠ Stará Huť 2018/2019

Zprávičky z naší MŠ

Ani v mateřské škole nebylo vždy poklidno. Stav budovy vyžadoval neustálé opravy a údržbu. Tam se obec snažila veškeré rekonstrukce zajišťovat v době prázdnin bez přítomnosti dětí, což se až doposud celkem dobře dařilo. S výstavbou nové budovy bychom ale museli provoz mateřské školy minimálně na rok uzavřít, což nebylo ani organizačně možné a především žádoucí. S nastalou situací byli seznámeni rodiče, pedagogický sbor i děti. Každý se s tím vypořádával po svém. Takže ve výsledku u mateřské školy došlo k další okolnosti, kdy se se začátkem nového školního roku kompletně obměnil pedagogický personál.

Navzdory „zaručeným informacím“, které pobíhaly napříč všemi facebookovými skupinami, se školka otevřela. Ze všech více či méně rozhořčených rodičů napadlo jedinou babičku si přijít na obecní úřad informaci ověřit.

Přesto školka funguje tak, jak to covidová opatření dovolí. Takže teď pár postřehů od zástupkyně ředitelky ZŠ a MŠ Mgr. Topinkové.
S jakými pocity jste nastupovala do nového zaměstnání za daných okolností? Začít pracovat s „nezaběhlým“ kolektivem, v podmínkách se stavbou doslova za zdmi, navíc s covidovou situací. Osobně si složitější situaci snad ani neumím představit.

Při nástupu do huťské školky jsem byla na tyto nepříznivé okolnosti připravená a hned od počátku jsem byla přesvědčená, že se těmito nelehkými situacemi nenechám odradit. Hlavně jsem se velmi těšila na práci s dětmi a na spolupráci s novým kolektivem. Mým hlavním cílem bylo plynule navázat na předešlé období. Bylo mi jasné, že začátek pro nás nebude snadný, protože jsme byly pro rodiče a jejich děti i pro širokou veřejnost neznámé a cizí osoby. Chápala jsem obavy rodičů, stálo před nimi mnoho otázek: „Kdo nastoupí do školky? Jak to bude nový kolektiv zvládat bez podpory bývalých paní učitelek? Za jak dlouho si děti zvyknou na změny? Jakým směrem se budou nové paní učitelky ubírat?“

Přibývajících obav bylo přirozeně mnohem více než těch, které jsou zde vyjádřeny. K tomuto začátku nám ani nepřispíval fakt, že jsme se ani všichni zaměstnanci školky neznali a za provozu se teprve poznávali. Byla to pro mě velká výzva, dobře uchopit tyto ztížené začátky a vést je správným směrem. Navázat na zvyklosti a zažité tradice školky a přinést vlastní pojetí s nově vytvořeným kolektivem, který společně směřuje k jejímu úspěšnému rozvoji. Docílit toho nejvyššího cíle, aby děti, rodiče i zaměstnanci chodili do školky rádi.
Paní ředitelka PaedDr. Halenkovská nám v tomto začínajícím těžkém období velmi pomohla a je pro nás velkou oporou. Umožnila nám pozvolný pracovní nástup souběžně za chodu stávajícího pedagogického personálu ještě před zahájením školního roku. Za to jí velmi děkujeme, protože nám usnadnila nástup do nového zaměstnání. Poděkování patří také paní Dis. Jiráňové, která nás zasvětila do celkového prostředí školky a v neposlední řadě také nepedagogickému kolektivu, který nás mile přijal mezi sebe a od počátku s námi ochotně spolupracuje s nabídkou aktivní pomoci.
Zprvu jsme se potýkaly se zásadními potížemi, rozpoznat děti, zapamatovat si jejich jména a předat je správným rodičům nebo prarodičům.

Dostávaly jsme se tak do nelehkých situací, které mohly určité obavy rodičů ještě více prohloubit. Po prvním školním týdnu jsme si s kolegyněmi ustálily denní režim a dohodnutá pravidla. Bylo pro nás milým zjištěním, že jsme všechny naladěny tzv. na stejnou notu, což nás velmi brzy sblížilo a posunovalo společně vpřed. Důležité pro nás bylo zajistit dětem bezpečné, příjemné a tvůrčí prostředí se zajištěním pozvolné a rychle adaptace. Zaměřily jsme se na prožitkové učení a plánovaly si mnoho zajímavých školních akcí. Bohužel jsme jich stihly absolvovat velmi málo, protože nás zastavila další covidová vlna. My jsme se však nechtěly vzdát, a tak jsme si organizaci s realizací zábavných a naučných programů v rámci dopoledních činností vzaly na svá bedra. Přineslo nám to radostné zapojování dětí do těchto aktivit a přišly první kladné ohlasy od rodičů. Tyto programy nám i dětem přinesly mnoho přínosného, a to nejenom v oblasti učení, ale zejména v oblasti sociální, kdy jsme se měly možnost hlouběji poznat.

Jak jste se vypořádali s výukou poté, co byly uzavřeny i školky?
Když už se to ve školce všechno usadilo a dobře se nám dařilo, přišlo vládní nařízení s uzavřením i mateřských škol. Od března jsme byly se všemi dětmi na dálku prostřednictvím webových stránek. Pojaly jsme to po svém, zasíláním pracovních listů a námětů na tvoření předškoláčkům, ale nezapomněly jsme ani na ostatní školkové děti, které se dle zájmu mohly zapojovat do nabídky činností a aktivit. Co jsme dětem nabídly? Předčítání kapitolek o čertíkovi Zbrklíkovi s výstupní ilustrací, cvičení s maňáskem Tondou, motivační, zábavná a tematická videa za podpory plyšových kamarádů Lízinky a Pupíka, orientační procházky tzv. bojovky s řešením úloh v okolí Staré Hutě, návodné ukázky výtvarného nebo pracovního tvoření, pozdravení od paní učitelek nebo třeba možnost pověsit nakreslený obrázek na nástěnku na plotě školky.
Školka se konečně od 12. dubna dočkala dětí, avšak pouze těch předškolních, které se musí dvakrát týdně testovat. Zprvu jsme se této neobvyklé situace obávaly, ale díky zapojení rodičů a statečnosti dětí proběhlo první testování nad očekávání lehce a v příjemné atmosféře. S těmi nejmenšími a prostředními dětmi se budeme nadále na dálku spojovat a chceme věřit tomu, že se ještě v tomto školním roce uvidíme.

Navíc bylo potřeba dořešit rozpracované vybavení nové školky pro výběrové řízení a rychle reagovat na potřeby obce s dopracováním částečně připraveného seznamu předchozím vedením. Jaká byla vaše spolupráce na výběru vnitřního vybavení školky a hracích prvků na zahradu?
Navázaly jsme na rozpracované vybavení do nové školky předchozím pedagogickým kolektivem, které bylo zapotřebí konkretizovat pro potřeby výběrového řízení. Vážíme si spolupráce zřizovatele školy obce Stará Huť a architektů výstavby. Bylo možné se vyjádřit k jejich návrhům a vybrat si vybavení do vnitřních i venkovních prostor. Těšíme se na stěhování do nové mateřské školy, která přinese moderní a prostorné prostředí. Budeme však také těžce prožívat zánik stávající budovy MŠ, zvláště paní kuchařky, paní školnice a paní hospodářka, které v ní působily již řadu let.

Dá se pochopit, že rodiče byli nuceni přijmout mnoho omezení a skutečnost, že provoz školky bude po dobu výstavby značně omezená. Na druhou stranu nelze za každých okolností vyhovět všem a každá nová věc se rodí za určitých „porodních bolestí“. Tady se jich sešlo opravdu hodně. Ale jaká byla celkově spolupráce s rodiči?
Chtěla bych rodičům poděkovat za jejich shovívavost, pochopení a trpělivost při neustálých změnách v organizaci školky z důvodu dodržení epidemiologických opatření, za celkovou skvělou spolupráci, za aktivní pomoc při zapojování předškolních dětí do distanční výuky i dětí, které úlohy plnit nemusely, za bezproblémové zapojení se do testování a za milou nabídku pomoci při stěhování do nové budovy. Mrzelo nás ale, že k tomu všemu jsme musely na začátku adaptačního období řešit opakované kontroly Krajské hygienické stanice na základě oznámení ze strany rodičů. Vždyť stačilo přijít a informovat nás o konkrétní nespokojenosti bez obcházení. Od počátku jsme otevřené k jednání s hledáním vhodného řešení a záleží nám na spokojenosti rodičů. Protiepidemiologická opatření nám zasáhla také do denního režimu, kdy bylo zapotřebí zajistit nemísení se dětí ze školky a žáků ze školy během oběda. Mezi zásadní úskalí patří neexistence školní zahrady, která zanikla během stavby, při které děti ztratily venkovní prostory mateřské školy, ale to se naštěstí už brzy změní. Tento školní rok nám naložil velmi těžký náklad složitých situací, které sice byly náročné, ale i díky nim jsme měly možnost se více stmelit a upevnit naši spolupráci. Chci poděkovat celému kolektivu MŠ a přeji nám všem co nejrychlejší návrat do normálního života.
Děkuji tímto paní zástupkyni Mgr. Topinkové za rozhovor.

Závěrem bych ráda za vedení obce poděkovala paní zástupkyni Mgr. Monice Topinkové, která se společně s paní asistentkou Hanou Bílkovou stará o třídu Pastelek pro nejstarší předškolní děti, paní Vladimíře Vohralíkové a Bc. Veronice Stašové, které mají na starost třídu Srdíček (starší děti a předškoláčci) a Bc. Veronice Maříkové a Gabriele Šináglové, které vedou třídu Sluníček plnou těch nejmladších dětí. Velké poděkování za práci a podporu patří i nepedagogickým zaměstnankyním – paní kuchařkám Jindřišce Štěpánkové, Jaroslavě Cihelkové a Ivaně Vlasákové, paní školnici Iloně Zámečníkové a paní hospodářce Aleně Hartmanové, za jejich svědomitou práci a pomoc a podporu při tak složitém chodu školky.

O nic menší díky patří všem paním učitelkám i nepedagogickým zaměstnancům v základní škole, kteří odvádí dobrou práci v této náročné době. Ale také všem rodičům a dětem, že se dokázali adaptovat na nové podmínky a v rámci možností a sil zvládat výuku na dálku. Snad bude situace v novém školním roce významně lepší a pohodovější. A možná si o to víc budeme vážit veškerého pohodlí a vstřícnosti, které rodičům a dětem obě zařízení poskytují.

Marie Guillenová

Vážení čtenáři,

huťská mateřinka Vás, milí čtenáři zdraví, děkuje za Vaši přízeň a přináší Vám pár psaných řádků o sobě. Počátkem března vláda ČR uzavřela všechny mateřské školky, z důvodu nelepšící se coronavirové situace. Naše plány pro děti na první jarní týdny jsme musely zcela přehodnotit. V této třetí covidové vlně se distanční výuka vztahuje i na naše předškoláky, kteří ji mají povinnou. Snažily jsme se předškolákům ze třídy Srdíček a Pastelek připravit program distanční výuky tak, aby si rodiče mohli práci s dětmi rozvrhnout dle svého volného času. Na webové stránky jsme pravidelně přidávaly pro děti pracovní listy v duchu nového integrovaného bloku PŘÍRODA SE PROBOUZÍ. Jako zpestření jsme natáčely různá zábavná videa, hrané scénky s pohádkovým tématem, někdy doprovázeným zpěvem, hrou na klavír a na kytaru našich paní učitelek a předcvičováním jógy. Paní učitelka Hanka předčítala z domova pohádky, děti po jejím poslechu mohly namalovat obrázek ,,copak jsem si z pohádky zapamatoval‘‘ a pověsit na naši venkovní nástěnku na plotu před školkou. Viselo jich mnoho. Byly krásně malované nebo vyrobené. Alespoň tak jsme měly možnost zůstat s dětmi ve spojení. Jako třešničku na dortu jsme dětem připravovaly venkovní bojovky po okolí Huti s tajenkou v cíli. Pokud byla bojovka dětmi zdolána, ve školce mají připravenou drobnou odměnu. Jsme rády, že se do našeho programu na dálku zapojili nejen předškoláčci, ale i ty naše mladší děti a úplně nejmladší Sluníčka. Za náš kolektiv pedagogů děkujeme rodičům za skvělou spolupráci při distanční výuce. Nyní budeme pevně doufat, že se děti vrátí do školky co nejdříve a vše se ocitne ve starých dobrých kolejích.

Kolektiv učitelek MŠ

Připomínáme nové webové stránky základní školy a mateřské školy Stará Huť: www.zsams-starahut.cz

Pověsti z Dobříšska: minulost, která má budoucnost

Městská knihovna vydala před koncem minulého roku výpravnou knihu lokálních pověstí. Mladý, leč již renomovaný autor Karel Jerie převedl do komiksové podoby deset známých pověstí z Dobříše a okolí a další čtyři krátké doprovodil krásnými ilustracemi. Autorkou scénáře komiksů je jeho žena Martina Jerie Lukášková, ta také opatřila příběhy, zajímavými komentáři a současnými fotografiemi míst, ke kterým se pověsti vážou.

Proč jsme knihu vydali?
Málokdo ví, že do běžné programové skladby knihoven patří také besedy pro třídy mateřských, základních i středních škol. Pracovníci našeho dětského oddělení uspořádají ročně kolem pěti až šesti stovek takovýchto besed a jedním z témat, kterým se každoročně věnujeme, jsou místní pověsti. Snažíme se tak u dětí podnítit zájem o lokální historii, a to byl první impulz pro nové zpracování starých příběhů…

Co bylo předlohou knihy?
Po celá léta jsme pracovali s knihou „Dobříšské pověsti“ autorek Saši Lorenzové a Sylvy Stambergové – jsou to ovšem texty bezmála devadesát let staré a pro dnešní čtenáře leckdy obtížně čitelné, někdy potřebují doplnit či komentovat. A tak jsme se rozhodli vydat část pověstí paní Stambergové v nové úpravě. Ráda bych v této souvislosti vzpomněla na syna paní Stambergové, pana Jaroslava Stamberga, který nám velmi ochotně dal právo ke zpracování původních textů a vydání knihy velmi podporoval. Bylo nám velice líto, že se bohužel jejího vydání o pár týdnů nedožil.

Jak jsme to udělali?
Nejjednodušší bylo vybrat autory, to byla vzhledem ke kvalitě jejich práce snadná volba. Horší ale bylo sehnat peníze – nakonec se to však podařilo díky podpoře Ministerstva kultury ČR, Středočeského kraje, sponzorů a přispěvatelů do veřejné sbírky, kterou jsme pro tento účel vyhlásili. Byli jsme rádi, že ve výběrovém řízení zvítězila dobříšská Tiskárna Dvořák, se kterou máme dlouhodobě výborné zkušenosti, a tak se podařilo dát knize výbornou kvalitu i po stránce formální a technické.

Komu je kniha určena?
Doufáme, že forma uměleckého komiksu bude atraktivní pro malé i velké čtenáře, že jim přinese potěšení ze čtení i z lepšího poznání míst, kde žijí. Předpokládáme ale, že kniha může být zajímavá i pro lidi z jiných koutů země – samy příběhy i jejich krásné zpracování jistě pobaví jak milovníky historie, pověstí či vůbec dobrých příběhů, tak komiksové fanoušky jakéhokoli věku.

Kde je kniha k dostání?
Pověsti z Dobříšska si za cenu 299 Kč můžete koupit v knihovně, Informačním středisku Dobříš a v trafice U Davida.

A co dál?
Rádi bychom v budoucnu vydali další díl pověstí. Proto nás velmi zajímá, zda čtenáře první díl zaujme, a budeme vděčni za jejich komentáře, stejně jako za případné upozornění na další místní pověsti, ať už zapsané nebo pouze ústně tradované. Ať už si knihu koupíte, či půjčíte v naší knihovně, přejeme, ať se vám líbí!

Romana Bodorová

Novinky z Čapkovy Strže

Zmodernizovaná expozice připomíná lásky Karla Čapka, 100 let jeho nástupu do Lidových novin a vinohradského divadla. Jarní zahrada i naučná stezka lákají k posezení či procházkám.

V romantickém prostředí pod hrází rybníka Strž ve Staré Huti u Dobříše žil velikán české kultury Karel Čapek v letech 1935–1938. Sympatický památník působící v milovaném letním sídle tohoto světoznámého umělce připomíná také život a dílo jeho ženy, herečky a spisovatelky Olgy Scheinpflugové, a dále rodinného přítele, novináře Ferdinanda Peroutky.

Co je na Čapkově Strži letos nového? Třeba modernizovaná a rozšířená část expozice věnovaná Čapkovým láskám Olze a Věře, do nichž se starý mládenec zamiloval skoro současně. Dále si můžete osahat původní typ „amerického“ psacího stolu z redakce Lidovek, kam Karel Čapek nastoupil právě před 100 lety, a dozvíte se, jak se tehdy vyráběly noviny. Svěží expozice připomíná i sté jubileum Čapka na postu dramaturga „Městského divadla Královských Vinohradů“.

Doporučujeme také výstavu ke 100. narozeninám čapkovského slova „robot“, které se rychle rozletělo do celého světa.
Nebo můžete posedět a občerstvit se ve stínu vzrostlých stromů, v garáži si prohlédnout 84 let starého veterána Škodu Rapid, případně se vydat po Naučné stezce Karla Čapka. Hlavně nikam nechvátejte, parkování u rybníka je zdarma.

Kde najdete další zajímavé informace, fotografie a aktuální termíny akcí?
www.capek-karel-pamatnik.cz
www.facebook.com/PamatnikKarlaCapka
www.instagram.com/pamatnikkarlacapka/

Kolektiv Památníku Karla Čapka

Jindřiška Kastnerová: Víc než kdy dříve nám kultura schází…

Jindřiška Kastnerová je ředitelkou KS Dobříš od roku 2010. V kulturním domě však pracuje už od roku 1992. Od té doby pro město organizuje akce v rámci samotného kulturního domu, jako jsou výstavy, koncerty, divadelní, taneční a jiná vystoupení, besedy a mnohé další jednodenní i vícedenní akce.

Mimo jiné je také hlavní organizátorkou Dobříšských májových slavností a festivalu Summer fest.
Pandemie koronaviru, která k nám přišla v loňském roce, ovlivnila zásadně právě oblast kultury. V podstatě ze dne na den kulturní život zcela paralyzovala. Situace je i dnes stále velmi nejasná a snad nikdo neví, co se v letošním roce povede a co ne. Jasné není ani to, jaké akce se budou moci organizovat, jaký bude povolený počet návštěvníků a za jakých podmínek by například bylo možné uskutečnit koncerty, výstavy nebo veřejné slavnosti. I proto pojďme právě s Jindřiškou Kastnerovou zavzpomínat na doby minulé a s vírou a úsměvem nahlédnout do budoucnosti.

Jindřiško, řekni nám ve zkratce, co vše Kulturní středisko Dobříš zajišťuje a kolik má vlastně pracovníků?
Je toho poměrně hodně, jak jsi vyjmenovala v úvodu článku, je to především zprostředkování kultury jako takové, dále se staráme o zachování kulturního a historického dědictví města prostřednictvím správy muzejních sbírek, provozujeme expozici muzea hraček na zámku. Kromě této hlavní činnosti ale zajišťujeme i činnosti vedlejší, například výlepovou službu, reklamní plochy, pronajímáme sály KD na jednodenní akce, poskytujeme ale i dlouhodobé pronájmy. V kulturním domě také probíhá většina akcí města a úřadu, především schůze ZM, veřejná shromáždění občanů, školení, semináře apod. Zkouší zde i místní ochotníci a kapela Swing band.
To, co vidím jako podstatné, je, že peníze na kulturu a provoz organizace nejen dostáváme z rozpočtu města, ale umíme si je i sami vydělat. Například v roce 2019, což byl asi poslední normální rok běžného provozu organizace, tvořily příjmy z této vedlejší činnosti téměř 50 % všech čistých příjmů, resp. 550 tis. Kč. Zbylých 50 % tvořily příjmy z hlavní činnosti, především vybrané vstupné.
V kulturním středisku je v současné době zaměstnáno 9 osob, z toho 3 na plný úvazek a 6 na úvazek částečný.

Jak ty sama vnímáš proměnu kulturního života od doby, kdy jsi nastoupila do KS Dobříš, do dnešních dní?
Protože pracuji v našem kulturním středisku opravdu hodně dlouho, proměny samozřejmě vnímám. Změna kulturního života obecně kopíruje raketový nástup digitálních technologií a je především generační. Dnešní mladá generace holduje ve větší míře digitální kultuře, počítačovým hrám, sociálním sítím. Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že podstatně méně mladých lidí, než tomu bylo dříve, vyhledává živou kulturu. Dnes ji především streamují, navíc zdarma. Před dvaceti lety k nám chodili na rockové či undergroundové koncerty především gympláci, dnes jsou to třicátníci až padesátníci. Souvisí to bezesporu také s proměnou hudebních stylů, které přešly od živé prezentace spíše k audiovizuální a elektronické podobě. Naše dramaturgie se tomuto trendu samozřejmě přizpůsobuje, ale nepodbízí. O to více oceňuji, že především na kvalitní a zavedené kapely chodí vícegenerační publikum, než bylo před lety běžné, a z toho mám radost.

Bezesporu největší akcí jsou Dobříšské májové slavnosti. Ty jsou současnou situací zásadně ovlivněny a v loňském roce byly dokonce zcela zrušeny. Když se ale podíváme do minulosti, dokážeš nám popsat, jaké byly začátky slavností, jak se jejich program vyvíjel a na který ročník vzpomínáš nejraději?
Začátky byly velmi skromné, vystupovalo se na malém pódiu s igelitovou střechou. Dodnes si pamatuji, jak se po krátkém, ale intenzivním krupobití celá zhroutila… Přesto se vše zvládlo a Pavel Bobek, který na prvních slavnostech v roce 2002 vystoupil jako host, byl skvělý a plný pochopení.
Hlavní kostra programu se sice nezměnila, ale postupně přibývaly různé doprovodné akce. Ať už to byla hasičská soutěž, různé programy pro děti, akce ČD Vlak na Dobříš, druhá hudební scéna za knihovnou, nebo D Fight Chill Out Zone pro náctileté za sokolovnou a posléze ve skate parku…
Který ročník byl nejlepší? Vybrat jen jeden není jednoduché. Spíš můžu s hrdostí konstatovat, že na žádný z těch skoro dvaceti ročníků nebudu vzpomínat s hrůzou… no ale vidíte, naopak na koncert Michala Hrůzy, který u nás vystoupil v roce 2015, poprvé po těžkém zranění a dlouhé rekonvalescenci, vzpomínám s láskou až dojetím, byl báječný a plné náměstí ho přivítalo naprosto skvěle.
Především bych ale chtěla poděkovat mým kolegům z kulturního domu, spolupracovníkům z Dokasu, městského úřadu a městské policie. Je to vždy velmi náročný den pro nás všechny, kteří se o organizaci slavností na místě staráme… My z KD jsme na place od rána do půlnoci, takže večer bolí celé tělo, zejména spálený obličej, nervy odolávají občasným rozmarům manažerů našich hvězd či velkému náporu emocí diváků, ale v neděli ráno už je fajn, protože to máme za sebou… ☺

Májové slavnosti se z důvodu covidu nemohou uskutečnit v plánovaném květnovém termínu ani letos. Uvažuje se například o jejich posunutí na léto, nebo tak jako loni dochází k jejich úplnému zrušení?
Na to zatím nemám odpověď. To je na rozhodnutí organizačního štábu, resp. vedení města, které padne na konci dubna (po uzávěrce DL). Samozřejmě i to může být varianta.

Jindřiško, od loňského roku jsi Ty i Tvůj tým neustále vystavena změnám, prodlužování nouzového stavu a omezení a v neposlední řadě úplnému uzavření. Vy všichni jste byli zvyklí být neustále mezi lidmi, v kontaktu s muzikanty, umělci a dalšími lidmi z kulturního světa. Prozradíš nám, jak zvládáte tuhle situaci, jak si udržujete stálý optimismus a co vše jste v době lockdownu dělali?
Je to těžké a dlouhé… Je složité motivovat sebe i kolegy k běžné činnosti, k plánování programu, promýšlení nových prezentací. Přesto se s ostatními lidmi z branže – pořadateli, manažery i účinkujícími – upínáme k září, kdy bychom se snad měli, podle odhadu epidemiologů, rozjet v plném provozu.
Už jsme si zvykli, že covid je mrcha a chová se podle svých plánů, ale během prázdnin chceme uspořádat tradiční hudební akci ve skate parku (tentokrát jen Summer day) nebo zvelebit interiér výstavního sálu…
A co jsme dělali? To, co bylo třeba a co nám bylo dovoleno. Běžný kancelářský provoz a výlepovou službu jsme nepřerušili, uklízelo se a prováděla se běžná údržba. Poskytli jsme prostor a pomoc při očkování pedagogů z ORP Dobříš a nadále u nás probíhá pravidelné testování zaměstnanců MěÚ.

Říká se, že kultura je zrcadlem společnosti a doby. Co dnes říkáte v KS Dobříš současnosti a jak vidíte v tomto oboru budoucnost?
Víc, než kdy dříve nám kultura schází… Slyším všude kolem sebe, jak je najednou bez ní život chudý… Televize ani internet osobní kontakt a radost z živé kultury nenahradí… Myslím, že jsme si všichni uvědomili, jakou sílu a důležitost mají pro naše duševní zdraví chvíle strávené na dobrém koncertu či v divadle… Všichni, s kterými mluvím, se těší na obnovení činnosti, na akce, které jsme museli několikrát přesunout… Doufám, že od září už pojedeme v normálním režimu a diváci se nám vrátí.
Na podzim chceme přivítat v KD velmi kvalitní muzikanty a umělce, a protože už má většina z nich s dobříšským publikem vybudovaný vřelý vztah, o jejich úspěšný návrat se neobávám.
Neměli bychom ale zapomenout na to, že právě kulturu zasáhla pandemie asi nejcitelněji, že je paralyzována nejdéle ze všech oborů. Mnoho umělců i lidí ze souvisejících oborů se dostalo do složitých existenčních problémů. V oboru nepracují déle jak rok a výhled na návrat je zatím v nedohlednu. A věřte mi, většina z nich nefňuká, to vím z vlastní zkušenosti.

V jednom z rozhovorů jsi v minulosti zmínila, že by sis přála na Dobříš dostat například Mig 21 nebo Buty. Máš nějaké takové přání i dnes?
No to je už hodně starý rozhovor, ačkoli v tomto směru se můj vkus nezměnil a obě kapely mám stále moc ráda. Bohužel se ale dá předpokládat, že nastanou hubenější léta, že se bude muset šetřit a v nadstavbové kultuře budeme muset o to pečlivěji vážit, kam finance nasměrujeme, aby dramaturgie zůstala vyvážená.
Obecně se netajím tím, že přemrštěné finanční i materiální požadavky některých mediálních hvězd byly a jsou hlavním důvodem, proč je na Dobříš nemohu pozvat. Některé komerční projekty, možná úspěšné, leč bez štipky dobrého vkusu, zvát ani nechci, protože mi jejich statisícové honoráře připadají až nemravné.
Po roce pandemie, kdy všichni sedíme doma, se doufám situace i v tomto směru změní. Více pokory, méně hvězdných manýrů ze strany některých manažerů, to by nám, pořadatelům, v budoucnu určitě udělalo hodně radosti ☺.
Zakončit tento rozhovor, za který redakci DL moc děkuji, musím ale optimisticky a s vírou, že doba pandemie určitě brzo skončí a my všichni se opět rádi vrátíme k svému běžnému uspěchanému životu, na který jsme si před pandemií tak stěžovali. A buďte si jistí, že my tu zase budeme pro vás, pro vaše potěšení, poučení i zábavu. Brzo na viděnou… moc se na vás těšíme…

Zpracovala DH

Dobříšské regionální trhy 2021

Autor foto: Karolína Šejnová

Stejně jako v loňském roce, i letos konání regionálních trhů ovlivnila koronavirová pandemie. První plánovaný termín dobříšských trhů se tak musel posunout a na trzích je nutné dodržovat daná hygienická opatření (nošení respirátorů, dodržování dvoumetrových rozestupů a zákaz konzumace veškerých nápojů a potravin v prostoru trhu), i přesto věříme, že se na trhy těšíte a užijete si je letos opět s námi.

Oblíbené Dobříšské regionální trhy se vracejí na náměstí Komenského, jehož prostor opět zaplní každou druhou sobotu v měsíci prodejní stánky s produkty od místních prodejců.
Nakoupit si zde můžete ovoce, zeleninu, zavařeniny, uzeniny, pečivo, ale i ryby, květiny a sadbu, koření a mnoho jiného.

V květnu se uskuteční trhy nejen 8. 5., ale také v sobotu 22. 5., jako „malá” náhrada za zrušené Dobříšské májové slavnosti.

Zpracovala DH

Kvalita spalovaných tuhých paliv k vytápění

Ilustrační foto, zdroj: www.pixabay.com

V souladu s programy zlepšování kvality ovzduší a navrhovanými opatřeními Státního fondu životního prostředí ČR věnujeme další článek tématu spalování některých tuhých paliv (hnědé uhlí, dřevo) k vytápění.

Dle statistických údajů je známo, že až 40 % provozovatelů prohořívacích kotlů spaluje hnědé uhlí, přičemž tyto kotle zpravidla nejsou pro spalování hnědého uhlí vůbec určeny. Nevýhodou hnědého uhlí je velká zátěž, kterou působí životnímu prostředí. Vzhledem k tomu, že zdrojem znečištění na území Dobříše a okolí jsou především lokální topeniště (až z 90 %), je tento fakt důležitý pro každého občana, který chce (i pro své děti) dýchat čistý vzduch bez škodlivých látek. Změna paliva může během krátkého času přinést významné snížení emisí!

Zvláštní pozornost je třeba věnovat spalování nedostatečně suchého dřeva (o vlhkosti nad 20 %). Tuto průměrnou hodnotu vlhkosti má 2 roky vyschlé dřevo. Spalování dřeva o určité maximální vlhkosti je povinností, která je ve většině případů dána výrobcem a je uvedena v návodu k obsluze. V praxi je toto, mnohdy díky nevědomosti, ze strany provozovatele porušováno. Suché dřevo má oproti vlhkému výrazně vyšší výhřevnost (až o 79 %) a vyšší spalné teplo, proto je jeho spalování také energeticky výhodnější. Suché dřevo lépe hoří a není potřeba spotřebovávat energii na odpaření vody ve dřevě. Spalování správně proschlého dřeva vede k nižší tvorbě úsad ve spalinových cestách, čímž se snižuje požární riziko související s provozem zdroje!

Město Dobříš plánuje i nadále informovat své občany zejména prostřednictvím DL a webových stránek o možnostech a způsobech zlepšování kvality ovzduší ve svém městě.

Mgr. Vladimír Šůna,
odbor výstavby a životního prostředí

Fotovýzva skautského oddílu Zlatý list

I náš oddíl zasáhla tato nepříznivá doba a přesto, že se snažíme klukům vynahradit náš program alespoň on-line schůzkami, cítíme, že i nějaký ten pohyb venku je potřeba.

A tak s týmem vedoucích každé dva měsíce připravujeme dobrovolný program pro členy našeho oddílu, který má aspoň částečně nahradit všechny ty zrušené výpravy a schůzky. Naším posledním výtvorem spuštěným v březnu je takzvaná Fotovýzva. Kluci při ní mají nejprve za úkol ze vzorových fotografií určit lokalitu, kde přesně byla pořízena, poté se na tato místa vypravit a vyfotit sami sebe s co nejpodobnějším postojem a výrazem jako na našich vzorových fotografiích. Občas není úplně nejlehčí místa z fotek poznat, a tak mají k dispozici on-line mapu s vyznačenými místy jako nápovědu. Své výtvory nám pak posílají k ohodnocení, po kterém na konci každého týdne získají příslušný počet bodů. Průběžné výsledky mohou kluci sledovat v tabulce na našich stránkách a předhánět se tak, kdo najde nejvíce míst a dokáže vyfotit nejlepší fotku.

Podobně jako kluci na přiložené fotce, hledíme i my všichni do blízké budoucnosti a doufáme, že se zase brzy společně uvidíme nejen prostřednictvím kamer našich počítačů.

Za 5. oddíl Zlatý list Dobříš
Jan Hamet

1...316317318...567Strana 317 z 567