Domů Blog Strana 288

ZPRAVODAJ OBCE STARÁ HUŤ

Zdroj foto: Pixabay

Výsledky voleb do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR 2021 v naší obci

Volební účast: 72,30 %

SPOLU 31,37 %
PIRÁTI A STAROSTOVÉ 20,19 %
ANO 2011 18,62 %
PŘÍSAHA Roberta Šlachty 8,29 %
SPD 6,49 %
ČSSD 4,80 %
KSČM 4,20 %
Trikolora 1,56 %
Strana zelených 1,20 %
Volný blok 1,08 %
Švýcarská demokracie 0,84 %
Urza.cz 0,48 %
Otevřeme ČR normálnímu životu 0,48 %
Hnutí Prameny 0,12 %
Senioři 0,12 %
Koruna Česká 0,12 %

Pozvánka

Jak jste si jistě všimli, na místě odstraněného „vánočního“ smrku u vstupu do obce byl zasazen stromek nový. Věříme, že se epidemiologická situace zlepší a veřejný život již nebude nutné omezovat přísnými hygienickými opatřeními, takže se budeme moci po dvou letech u tohoto stromku sejít a užít si jeho rozsvícení s programem a občerstvením. Srdečně zveme v sobotu 27. listopadu v 17 hodin.

Blahopřání

V měsíci listopadu oslaví své životní jubileum paní Anna Marešová a Jana Jarešová.
Srdečně blahopřejeme!

Klub důchodců

Uskuteční setkání letošních jubilantů v neděli 28. listopadu 2021 ve 14 hodin v kulturním domě. K příjemné pohodě zahraje osvědčená hudební skupina Kamarádi.

Setkání šedesátníků

V sobotu 2. října se konalo v obřadní síni Obecního úřadu Stará Huť slavnostní odpoledne. Místní SPOZ uspořádal setkání šedesátníků, občanů, kteří žili během svého života ve Staré Huti. K hostům promluvila velmi procítěně paní
Jindřiška Němcová. Každý z pozvaných hostů se pak podepsal do kroniky SPOZu a obdržel růži. Hosté se pak přesunuli do kulturního domu. Tam jim členové Místního kulturního střediska předvedli velice pěkný vtipný program. Je obdivuhodné, kolik lidí se podílelo na přípravě tohoto nádherného odpoledne. Všem jim patří veliké poděkování. Odpoledne skončilo v místní škole, kde si účastníci setkání připomněli svá dětská léta. Kdo mohl, přišel potom do restaurace Mexiko, kde se vzpomínalo na školní léta a probíraly se zážitky ze života. Děkuji všem svým bývalým žákům za krásné odpoledne a hezký večer.

Mgr. Marie Volfová

Chtěl bych touto cestou poděkovat SPOZu a MKS za krásně prožité odpoledne na setkání jubilantů, kteří v tomto a loňském roce oslavili šedesát let. Vím, kolik práce se skrývá za tímto obřadem.

Za šedesátníky Petr Dragoun

Cesta od Památníku Karla Čapka k lokalitě nad Strží

Většina z vás jistě zaznamenala, že v průběhu září byla provedena oprava povrchu komunikace od posezení u Památníku Karla Čapka směrem k rozcestí U Borovic a dále k lokalitě Nad Strží. Byla tím tak vytvořena jakási okružní cesta pro pěší a cyklisty kolem Staré Huti. Záměrem bylo vytvořit prostor pro příjemné procházky nejen pro maminky s kočárky, ale hlavně bezpečný pro malé děti na kolech. Protože tuto opravu zaznamenalo i mnoho řidičů, využívají ji pro jízdu směrem na Rybníky. Pochopitelně jsme museli okamžitě přikročit k procesu schválení umístění zákazových značek. Žádáme řidiče, aby tento stav respektovali a neohrožovali tak chodce a cyklisty.
Další lokalitou, kterou jsme chtěli opětovně řešit, je konec obce směrem na Nový Knín, kde jsme neúspěšně žádali o posunutí dopravní značky „začátek/konec obce“ a tím zklidnit dopravu kolem zastavěné lokality. Dále o umístění přechodu pro chodce v blízkosti autobusové zastávky. Ani jedna žádost nebyla odsouhlasena dopravním odborem Policie ČR. Zkoušíme hledat jiné možnosti umravnění řidičů v tomto místě a ochránění chodců, kteří dochází na autobusovou zastávku Knínská.

Výstava o historii naší obce, otevřená letos v září v areálu Památníku Karla Čapka, se může stát cílem vaší podzimní vycházky i v měsíci listopadu, kdy bude otevřená v souladu s otevírací dobou muzea – pouze ve všední dny od 9 do 16 hodin.

Vzpomínka

Zdroj foto: Pixabay

Dne 30. 11. 2021 uplyne 10 smutných let, kdy nás ve věku 51 let navždy opustil milovaný manžel, táta a dnes i dědeček, pan Zdeněk Hrubý ze Staré Huti. Kdo jste ho znali, vzpomeňte s námi. Stále jsi v našich srdcích a moc nám chybíš.

Manželka Stáňa, syn David
a dcera Lenka s rodinou.

Základní škola

Milí čtenáři,
máme tu krásný, barevný a teplý podzim. V odpoledních hodinách si užíváme podzimní sluníčko a trávíme čas venku na školním hřišti, kde naši žáci hodně sportují. Většina chlapců, ale i děvčat velmi rádi hrají kopanou a vybíjenou.
Spousta žáků je i hudebně nadaných a tak se jednoho dne vydali obveselit i místní seniory do jejich klubu, kde jim zazpívali, zahráli na flétny a akordeon. Bylo to takové milé a příjemné setkání…

Začátkem měsíce října navštívili žáci čtvrtého a pátého ročníku dopravní hřiště na zimním stadionu v Dobříši. Dopravní výchova je velmi důležitá, nesmí se zanedbávat, zvlášť u dětí ne. Všichni žáci si vyzkoušeli jízdu na kole a koloběžkách, provozu se účastnili i jako chodci a to vše sledovali strážníci městské policie, za což jim moc děkujeme.

Stalo se již tradicí, že v měsíci říjnu máme ve škole barevný týden. Žáci se na tuto akci moc těší, neboť každý den se chodí v jinak barevném oblečení. V pondělí zavládla modrá, v úterý červená, ve středu žlutá barva, ve čtvrtek byl pruhovaný a v pátek bílý den.
Jsme rádi, že můžeme chodit do školy, odpoledne se věnovat různým aktivitám a dělat to, co nás baví. Svoji činnost zahájily zájmové kroužky a letos je výběr opravdu velký. Máme zde kroužky sportovní – kopaná, gymnastika, jóga, taneční, pak umělecké – výtvarný, hra na hudební nástroj, dramatický, ale i vzdělávací – anglický jazyk.

Novinkou v letošním roce je doučování slabších žáků, do kterého se zapojili učitelé i asistenti.
Jestlipak víte, že na naší malé škole funguje již několikátý rok školní parlament? Z každé třídy jsou voleni dva zástupci. Práce je to odpovědná a velmi důležitá. Pořád je co zlepšovat, vymýšlet nové akce, které budou pro všechny zajímavé.
Žáci prvního ročníku navštívili 8. října Památník Karla Čapka ve Strži. Shlédli pohádku, prohlédli si dům a zahradu, kde pobýval náš slavný spisovatel.

26. října proběhne ve všech třídách projektový den pod názvem „Trikolora“. Oslavíme tak státní svátek Den vzniku samostatného Československého státu.
A pak už nás čekají podzimní prázdniny, které si náležitě užijeme. Hezký a teplý podzim…

Dana Kunrtová

Zprávičky z mateřské školičky

Milí čtenáři.
Opět Vám přinášíme novinky z naší školičky. První měsíc nového školního roku je za námi s menšími starostmi i většími radostmi. Ve třídě Sluníček jsou opravdu malinké děti, a některé z nich byly bez maminky úplně poprvé. Neobešlo se to bez slziček a stýskání, nicméně už můžeme říct, že většina Sluníček je krásně zadaptovaných a začínají si pěkně hrát, kreslit, povídat a orientovat se v prostředí školky bez strachu a s úsměvem. Ve třídě Srdíček a Pastelek se nově přijaté děti krásně zapojily do všech činností a jsou velmi šikovné. V průběhu září a října proběhlo několik vzdělávacích akcí. Navštívili nás pánové z Konga s programem „Africká kultura“. Společně jsme si zazpívali a zatančili na jejich národní písně a vyzkoušeli si bubnování. Při oblíbené vycházce ke Strži Pastelky absolvovaly přednášku „Lesní pedagogika“ pana Ing. Jakuba Máchy, kterému děkujeme, že nás již druhým rokem hravou formou seznamuje s přírodou. Třídu Srdíček tato přednáška ještě čeká.

Dobrou zprávou pro všechny děti i paní učitelky je zrevidování herních prvků na školní zahradě a díky tomu je můžeme od 12. 10. 2021 využívat.

V průběhu října nás čeká první celodenní výlet do Čechovy stodoly s Halloweenskou tématikou a následně Dýňová slavnost během dopoledne ve školce. Budeme doufat v dobré počasí, abychom venkovní programy nemuseli rušit. Pokud nás opět nebude omezovat covid, děti se můžou během roku těšit na další zajímavé akce.
Všichni zaměstnanci školky se neustále snaží vytvářet příjemné a pohodové prostředí, což se odráží hlavně na spokojených dětech, a to je pro nás nejdůležitější.

Kolektiv zaměstnanců MŠ

Vzpomínky lidového muzikanta

Část první

Zaujal mne článek z Pičínského zpravodaje o působení muzikantů amatérů na Pičínsku a okolí. Inspirovalo mne to udělat něco podobného z oblasti Knínska, Staré Huti, Dobříšska a zavzpomínat na kamarády, se kterými jsem se setkal, hrál, a také oživit vyprávění táty a jeho vrstevníků. V této oblasti bylo několik kapel. Já pamatuji na Knínskou dechovku pod vedením p. Tchána. Táta říkal, že vyhrála tato kapela soutěž Kmochův Kolín v kategorii lidových amatérů. Na Dobříši pak byla známá dechovka pod vedením p. Vitáska. Ve Staré Huti to byla kapela p. Aloise Synka, který napsal o Staré Huti písničku „Vesničko zlatá“. V těchto kapelách se vyučilo mnoho hudebníků, kteří pak utvářeli další kapely. Dříve se učili budoucí muzikanti u starších hráčů, nebo u některého učitele ve škole a hlavně pak přímo v některé kapele. Až později byla na Dobříši založena známá „Liduška“ – Lidová škola umění. Vzpomínám na toto muzikantství s láskou, neboť mám tento žánr opravdu rád. Ovšem pěkná písnička i z jiného žánru, dobrá hudba, melodie, mne osloví. Mám třeba rád „Olympic“, jdu si zatancovat na „Kabáty“. Zkrátka osloví mne vždy dobrá muzika, ale dechovka – to je moje. „Hudba je lék“, jak říká moje žena – „když sedneš za buben, už tě nic nebolí“.

Ale abych začal od začátku. Narodil jsem se do rodiny kapelníka pana Libického v Mokrých Vratech, který pocházel z Libice. Děda Libický měl také kapelu, kterou pak převzal můj otec. Hlavně začal se svými vrstevníky z Mokrých Vrat, ale i z okolí, a to ve složení: alt saxofon Václav Douša, tenor saxofon Ladislav Kolář, třetí saxofon Emil Hrabák, harmonika Josef Tůma, potom Josef Kadlec, a pak Josef Dolista, basa pan Holec z Nové Vsi, buben František Bláha, dále František Macháček, housle František Novotný. V tomto složení zvaném „štrajch“ hráli na tancovačkách, plesech a podobně. Ovšem hráli i do pochodu na 1. máj, různé hasičské akce, ale i na pohřbech. To si pak přijednal hlavně tenory a bas, ale i přiznávky. Taková kapela pak čítala až l6 členů. Táta hrál na housle, trombon, baskřídlovku, ale i na heligonku a buben. Vyprávěl, že na baskřídlovku jej učil kapelník pan Vrba z Obořiště, který vedl v této oblasti také kapelu a konkuroval mému dědovi. Z vyprávění od starších kamarádů vím, že tátova kapela byla oblíbená. Říkalo se : „Kdo tam hraje? Libický, tak tam jdeme“. Pamatuji také, jak říkal táta, že třeba za písničku „Už mně koně vyvádějí“ vydělal hodně peněz. Bylo to v době zakládání JZD.

Na začátky tátovy kapely si velmi dobře pamatuji, na jejich zkoušky, na přípravu not. Nejprve to byly knihy lepené, pak v tvrdých deskách a očíslované. Po hře jsem to zase skládal po číslech. Objížděl jsem muzikanty na kole po celém Knínsku. Vzpomínám na pana Hejtíka – trumpetistu, který psal pro tuto kapelu noty. Byl až z Mnichovic, proto i s panem Dolistou, harmonikářem, k nám přijeli dřív. Najedli se, pak šli nebo jeli na kole, později autem, na hru. A stalo se, že při večeři hrálo rádio, které hrálo pěknou skladbu. Harmonikář – výborný sluchař ji začal hrát, trumpetista pan Hejtík ji hned rozepsal a už večer ji hráli. Na tuto dobu vzpomínám velice rád, i na zážitky, když jsme se sestrou na ně čekali; také přijeli před obědem druhý den a to v celé parádě i s koňmi a bryčkou. Ještě musím připomenout, že druhý děda, otec matky, byl též muzikant. Hrál na příčnou flétnu, housle, pikolu a na malý bubínek ve vojenské kapele. A tak tento děda mne učil základy na housle a posléze na buben.
Protože jako v jiných kapelách se hráči měnili, odcházeli jinam nebo zemřeli, tak i po odchodu bubeníka pana Bláhy (později bude o něm také zmínka jako o kapelníkovi) jsem již ve 14 letech musel zaskočit, než přišel nový bubeník pan Macháček. Tak jsem se dostal znovu ke hraní, neboť hru na housle jsem nedokončil. V této době totiž otec hodně hrál a při práci na dráze a na poli byl pořád pryč, hádali se s maminkou a ta nakázala: „Učit se muziku nebudeš a hotovo“. Začátky byly krušné, zejména když jsem měl jít v průvodu na 1. máje. Celý den jsem chodil s malým bubínkem a učil se „anšlák“. Pak přišlo ráno pan
Kardinál, že bude tedy hrát velký buben a já malý; protože byl pro něho těžký, byl několik metrů vždy za kapelou a tak jsme si to museli prohodit. Když jsme přišli do zatáčky u kostela ve Starém Kníně, byla v cestě velká díra, já zavrávoral a prorazil jsem kůži. Pan Kardinál povídá, to nevadí, já mám kůží doma dost, otočili jsme buben a hráli jsme dál…

Josef Libický

Sport – Národní házená

Oslavy získání titulu Mistryň ČR v katerogii starší žačky

Nedá mi nerozdělit se o silný zážitek ze sobotního odpoledne 16. října. Na hřišti házené byl vzdán hold zlatým mistryním republiky v národní házené. Této mety dosáhly nyní starší žákyně už potřetí. Takže ocenění jejich vrcholné reprezentace naší obce si zcela zaslouží. Byli při tom všichni, kdo házenou ve Staré Huti hrají. Chodí a dojíždí sem i děvčata a chlapci z Dobříše a okolí.
Byl to nádherný obraz, když jmenovitě, jeden po druhém nastupovali na tu krásnou plochu hřiště. Utvořili duhu v barvách drezů lila, zelených, oranžových a modrobílých. Ceremoniál probíhal bez chybičky. Plynul tak pohodově, radostně v tom slunečném odpoledni. Všem byla věnována maximální pozornost. Mistryně na krku zlaté medaile již měly. Ony, ale i ostatní, dostali pěkně vyvedené perníkové medaile. Zazněla česká hymna, okamžik dojemný, jež vyvolal hrdost na ty, kdo před námi stáli. Byl přípitek. Každému se dostalo sklenky nealkoholického obsahu a o všechny cinkla sklenka v ruce pana starosty.

Hovořilo se srdečně, ale věcně, bez jakéhokoli klišé. Zaznělo mnoho zasloužených díků. Nechyběla hudba, byť reprodukovaná, která k mládí a k této příležitosti patří. Překvapením byla píseň zkomponovaná a nazpívaná pěveckým sborem Lucky Voice Band pouze pro tuto příležitost.
Nic významnějšího nemohly organizátorky této slavnosti udělat pro silnou motivaci těch, kdo se rozhodli, anebo třeba ještě nejsou tak úplně rozhodnuti, pro tento sport. Měli před sebou reálné příklady obětavosti trenérů, snahy hráček dosáhnout těch nejlepších výsledků za cenu mnohdy i fyzických bolestí, ač s heslem: hrajeme BEZ FAULU. To je také vzácné.

Ještě neumí zcela ocenit, jak mimořádně výborné podmínky pro sport vytváří obec. K tomu dospějí a budou si toho vážit jako my, občané, rodiče mladých sportovců, všichni, komu na místě svého domova upřímně záleží.
Z vlastních zkušeností vím, co času, starostí, manuální i jiné práce dá zorganizovat tak velmi obsahově i formálně náročnou záležitost, jakou byla tato. A tak silný aplaus patří organizátorkám.

Dagmar Majzelová

Měla jsem krásný život. Nemám žádnou špatnou vzpomínku, říká jedna z nejstarších obyvatelek Dobříše

Jedna z nejstarších občanek města Dobříše, paní Kateřina Mourová, je čiperná 101letá dáma. Při setkání vás zahrne tak pozitivní náladou, že z ní čerpáte ještě dlouho poté. Recept na dlouhověkost je podle jejích slov jednoduchý – hodně cvičit a málo jíst. Jedním dechem ale dodává, že miluje dobré dortíky a bábovku. Tu nám i při realizaci rozhovoru v domově seniorů štědře nabídla, stejně jako kávu. Milá hostitelka, se kterou bylo setkání velká radost, během 40 minut několikrát prohlásila, že měla krásný život a všechno v něm bylo skvělé.

Paní Mourová, vám je neuvěřitelných 101 let.
102 mi bude 6. června.

Jakou máte nejstarší vzpomínku?
No, moc si toho už nepamatuju. Kolikrát si připravím, co mám říct, než přijde sestra (v domově seniorů pozn.), a pak to stejně zapomenu.

Jaké jste měla dětství?
To jsem měla krásný. Já jsem Slovenka, narodila jsem se v Novém městě nad Váhom. Rodiče byli hodní a bylo nás celkem pět sourozenců. Mám tři sestry a bratra. Všichni už jsou mrtví a dokonce už i některé děti od sestry. Dětství bylo krásný, všechno jsem se ráda učila a všechno mě bavilo dělat.

Co vás bavilo nejvíc?
Ráda jsem se učila, ale nemohla jsem na školy, protože rodiče na to neměli peníze. Takže mám jenom základní školu, i když jsem tam byla nejlepší. Jeden pan učitel, moc hodný, mi říkal, že jsem šikovná a že mě na univerzitu dostane přes národní výbor. Jenomže mezitím umřel. Byl hodně mladý, ale tak hodný.

Čím se vaši rodiče živili?
Měli jsme tři veliká pole, všechno jsme si sami vypěstovali. Pak jsme měli taky prasata, krávy, kozy. Já jsem musela umět všechno obstarat taky.

Co jste dělala po základní škole?
Odešla jsem do Francie, do Paříže. Byla jsem tam osm let. Jenom jednou jsem mezitím byla doma, protože maminka byla nemocná. Pak už jsem ji bohužel nikdy neviděla, umřela.

Jak jste se dostala do Paříže a co jste tam dělala?
Tehdy hlásili u nás na Slovensku, že Červený kříž volá mladá děvčata, která by chtěla přijet pomoct do Francie. Pomáhali jsme jako vychovatelky pro děti. Nejdřív jsem rok chodila v Paříži do školy a potom jsem byla vychovatelka pro děti. Podívejte, tady mám fotky (ukazuje fotografie, kde dětem předcvičuje). Všichni podle mě cvičili, vidíte to, jak mě poslouchali?

Jestli dobře počítám, v Paříži jste byla za druhé světové války?
To ne, to už nevím.

Vzpomínáte nějak na válku?
To si vůbec nevzpomínám, já jsem to neprožívala.

Jak jste se dostala do Československa?
Zase přes Červený kříž. Já jsem byla pak ještě s těmi dětmi na Slovensku a pak jsem se dostala zase jako vychovatelka do Čech. No a pak jsem se dostala do Františkových Lázní, kde jsem začala pracovat jako servírka v jedné krásné restauraci.

Jak jste se seznámila s vaším manželem?
To bylo taky přes restauraci. Jak jsem pracovala jako servírka ve Františkových Lázních, tak tam jednou přišla majitelka restaurace Hubertus. Říkala, že jsem velmi šikovná a abych šla pracovat na Hubertus. No a manžel mě tam přijímal (smích). Tak jsem pracovala v kuchyni a hodně jsem se toho tam naučila. Péct všechno cukroví, všechno vařit, krájet okurčičky na malinkaté plátky… To bylo tak nádherný. Hubertus byla významná restaurace, chodili tam i ministři, manžel se s nimi setkal i osobně a někteří mu tam posílali pití. To mě ale rozčilovalo, nechtěla jsem, aby pil v práci.

Kolik vám bylo let, když jste měli svatbu?
My jsme měli svatbu ve Františkových Lázních a majitelka Hubertusu tam za námi přijela. Musela bych se podívat, kdy jsme se přesně brali, ale mně bylo dvacet devět let.

Měli jste s manželem děti?
Mám jednu dceru. Teď mám vnoučata. Jednomu je dvacet osm a druhému třicet pět. A už i pravnoučata. Mám tady taky fotky (ukazuje). Tady kolem dokola celého domečku, kolem cest, silnice, všude jsem měla kytičky. To je v Dobřichovicích. Pěstovala jsem kytičky, tady jsou pivoňky. Ale i zeleninu, saláty, broskev krásnou jsem měla a tady jsem měla všude máky (ukazuje na fotkách).

Do Dobřichovic jste se přestěhovali s manželem?
Manželovi tam přidělili místo, když zavřeli Hubertus.

Kdo ho zavřel?
No komunisti po převratu. Majitelku vystěhovali, dali jí sto devadesát korun důchod a chudák byla o hladu. Tehdy jsem uprosila vedoucího komunistů, to byli vojáci, kteří se do Hubertusu nastěhovali, aby jí dávali každý den oběd. My jsme odtamtud odešli. Když manžel umřel, bylo mu 49 let. Umřel, protože hodně pil. To není zdravý. Já jsem nepila, ale vždycky když jsem měla hlad a neměla čas si uvařit, tak jsem pila trošku pěny z piva, a tím jsem se zasytila a mohla zas dělat všecko (smích). Prožila jsem toho hrozně moc.

Na co ze svého dlouhého života vzpomínáte úplně nejraději?
Na všechno. Úplně na všechno.

A co politické události dvacátého století? Ovlivnily vás nějak?
Ne, to vůbec ne. Nikdy jsem nikde nebyla.

Vzpomínáte nějak na sovětskou okupaci v roce 1968 nebo revoluci v roce 1989?
V šedesátým osmým roce, to už vůbec nevím, mě to nezajímalo. Ráda jsem vždycky dělala hodně věcí pro jiné lidi. Ale politika byla mimo mě. Já jsem v těch Dobřichovicích dělala v restauraci všechno, to bylo pod Jednotou. Pracovala jsem i jako uklízečka a účetní. Pak jsem tam koupila i domeček a tam jsem to milovala. Byli tam skvělí sousedi.

Koukám na fotku, vy jste měla i pejska?
Měla jsem Šmudlinku a Lassie a pak ještě jednu Lassie. Ty uměly poslouchat, na slovo mě poslouchaly. A taky na hodně místech jsem byla. Viděla jsem krásná místa.

Jaká místa jste navštívila?
Mnohokrát jsem byla u moře. V Itálii a v Řecku a na lodi. Všechno možné jsem prošla. A na tu věž Eiffelovu v Paříži jsem vyšla sama až nahoru po schodech. Já jsem chtěla všechno vidět. A vidíte, zachovala jsem si zdraví.

Jaký máte recept na to, aby se člověk dožil takového úctyhodného věku, jako je vám?
Cvičit! Cvičit a moc nejíst. Já jsem často moc neměla čas se najíst. Ale cvičila jsem hodně, to vám taky ukážu. Ještě když jsem sem na Dobříš přišla, tak jsem dala nohy za hlavu. Ale před pár lety jsem měla úraz, byla jsem tři měsíce v nemocnici, měla jsem tři zlomená žebra a nemůžu už moc od té doby chodit. A špatně slyším a mám teď špatné oči, byla jsem na operaci s ječným zrnem.

Jak dlouho jste v domově důchodců na Dobříši?
Od roku 2012. A líbí se mi tady. Někdy mi tady moc nechutná, ale kupuju si potom kafe a zákusek a to je dobrý. Jsem spokojená.

Měla jste krásný život?
Měla. Já nemám žádnou špatnou vzpomínku.

Michaela Fialová Rozšafná
Autor foto: Michael Kočí

Představujeme vám Městský úřad Dobříš – oddělení administrativně právní

Milí čtenáři Dobříšských listů, jsme na konci našeho desetidílného seriálu, ve kterém jsme vám představovali práci jednotlivých odborů a oddělení Městského úřadu v Dobříši. V listopadových Dobříšských listech vám představujeme práci oddělení administrativně právního.

Na oddělení působí celkem 3 zaměstnankyně. Současný název (dříve odbor kancelář města) již lépe vystihuje jeho pracovní náplň. Od roku 2012 je vedoucí tohoto oddělení Mgr. Bc. Martina Hrdličková.
Oddělení se zabývá zejména činnostmi právními, majetkoprávními, administrativní správou bytového hospodářství, nebytových prostor a pozemkového fondu města, dále administrativou v rámci schůzí rady města a zasedání zastupitelstva města. Jedná se především z velké většiny o činnosti samosprávné (koupě, prodeje, pronájmy, výpůjčky movitých a nemovitých věcí, věcná břemena, správu pohledávek města atd.), nicméně oddělení vykonává i činnosti spojené s výkonem státní správy (např. legalizace, vidimace a autorizovaná konverze, poskytování informací dle zvláštního právního předpisu aj.). Oddělení poskytuje servisní činnosti napříč celým úřadem ostatním odborům a oddělením, dále příspěvkovým organizacím města a městským společnostem, ale i ostatním obcím v regionu Dobříšska.
Vedoucí oddělení poskytuje městu zejména právní službu, právní zastoupení před soudy a správními orgány, právní stanoviska, legislativní činnost, vypořádání majetkových vztahů, vymáhání pohledávek a další administrativní činnosti.

Paní Ivana Klánová zajišťuje mimo jiné evidenci smluv, agendy schůzí rady města, zasedání zastupitelstva města a výborů zastupitelstva a s tím související administrativní činnosti. Působí také jako zapisovatelka zápisů ze zasedání zastupitelstva města.

Paní Stanislava Skalická se zabývá zejména agendou správy bytového hospodářství. V rámci této agendy vykonává převážně administrativní činnosti (zejména roční vyúčtování, předpisy záloh a nájemného, kontrolu úhrad aj.).
Co je na práci v administrativně právním oddělení městského úřadu nejzajímavější, prozrazuje jeho vedoucí: „Z mého úhlu pohledu je nejzajímavější různorodost a pestrost činností a jedinečnost nacházení řešení.“

Kancelář administrativně právního oddělení najdete přímo v přízemí budovy radnice na adrese Mírové náměstí čp. 119.

Naším seriálem o Městském úřadu v Dobříši jsme se vám snažili přiblížit práci jednotlivých odborů a oddělení. Věříme, že jsme vám tak pomohli se třeba i zorientovat v chodu celého úřadu a zařadit si některé tváře, které možná běžně potkáváte, když jdete po ulici města. Hlavním úkolem však bylo představit vám úředníky jako lidi, kteří stejně jako většina z vás chodí do práce, kterou mají rádi a která je někdy méně a jindy více náročná.
Bohužel, ne vždy, i když by si to jistě přáli, mohou zaměstnanci městského úřadu splnit všechna vaše přání a požadavky. Mohou jednat pouze v rámci svých možností omezených legislativními předpisy. Jednejme proto všichni slušně, klidně, s ohleduplností i pochopením a neočekávejme toto chování pouze od zaměstnanců úřadu.

Zpracovala DH

1...287288289...567Strana 288 z 567