„Jsem rád, když si s nemocnými podám ruku. Dávám těm lidem najevo, že se nad ně nepovyšuji. Že k nim přicházím jako jeden z nich,“ říká Jirka Řehulka, písničkář a muzikant, který dochází jako dobrovolník Amelie do Nemocnice Na Pleši za onkologicky nemocnými.
Nezisková organizace Amelie spolupracuje s Nemocnicí Na Pleši už sedmým rokem. Dobrovolníci sem docházejí k lůžkům onkologicky nemocných a nezištně jim nabízejí svůj čas a zájem nebo pro ně připravují pravidelné výtvarné dílny i jednorázové kulturní akce.
Jak Vaše schůzka s pacientem vlastně vypadá?
Já osobně si vždy na sesterně vytipuji nemocné, kteří jsou zde poprvé, aby se dozvěděli o tom, že Amelie existuje a co dělá pro nemocné. Jinak pak již vyrážím víceméně náhodně. Zaklepu, vejdu na pokoj, představím se. Jsem rád, když si s nemocným podám ruku. Jsem na to tak zvyklý z nemocnice, kde pracuji. Dávám těm lidem najevo, že se nad ně nikterak nepovyšuji. Že k nim přicházím jako jeden z nich. Nabídnu časopisy, křížovky, popovídání, nebo je-li nemocný mobilní a může na procházku, i vyjít si ven nebo na kávu. Se svolením ošetřujícího personálu samozřejmě.
Je těžké navázat s pacientem kontakt?
To, jak navázat s nemocnými dialog, je velmi intuitivní, ale často je dobré téma, odkud sem přijeli. Zda tam, kde bydlí, chodí na houby, mají domácího mazlíčka. Také jakou profesi vykonávají nebo vykonávali. Nemocným se otvírám i já sám o svém životě. Dotyčný vidí, že jsem také jen člověk a není třeba se bát svěřit. Délka povídání pak záleží na mně. Jindy je to zase trochu jinak. Nedá se to předpovídat.
Nebál jste se, že Vás pacient třeba odmítne?
Strach jsem vlastně neměl. Už mám v životě něco za sebou a komunikace s lidmi je mým denním chlebem. Vždy jde o to se domluvit. A když to nejde, nesmíte být přehnaně osobní. Někteří lidé o vaši službu prostě nestojí, momentálně se na to třeba necítí. Nejdu za nemocnými jako dobrovolník něco vybojovat. Jdu jen nabídnout službu. Upřímně, ale ne za každou cenu.
Zažil jste nějakou silnou emotivní situaci?
S výraznou situací, která by ve mně dlouho doznívala, ne. Je to vždy méně, nebo více smutný příběh. Ale vím, že život nepíše jen jednoduché a veselé příběhy, takže vnímám spíše sílu okamžiku. To, že se vám ten člověk svěří, dokonce se s vámi zasměje při vyprávění o životě, nebo si zahraje karty, vezme si od vás časopis. Někteří dokáží být více pozitivní než zbytek světa.
Amelie, z.s. • Šaldova 15, Praha 8 – Karlín
Více na: www.facebook.com/amelie.zs, www.amelie-zs.cz
