V první řadě máte určitý plán a harmonogram, který se snažíte dodržet a podle kterého jdete. Počáteční kroky vás nadchnou, protože vám vycházejí, a povzbuzují vás k dalšímu úsilí, a pak narazíte na úředního šimla, který vaše nadšení nechápe anebo chápe, ale začne se striktně držet nařízení i v tom bodě, kdy váš objekt stojí od krajnice více než musí. To se stalo přesně nám. A tak přejdete na plán B, ale ten stejně jako plán A málokdy vyjde, proto rychle musíte přeskočit na plán C, a v něm se právě nacházíme. Díky nucenému odsunu od vozovky se Tekla přesouvá na travnatou plochu, která je bohužel masivně zasíťovaná vším možným, a nám zbývá pouze čekat, zda ten malý prostor, co nám tam zbyl, nebude v kolizi s těmito sítěmi. Pokud nám i toto místo bude zamítnuté, tak nám technicky dojde prostor, kde bychom mohli stavět. V novém prostoru máme navíc možnost s pomocí města více upravit okolí a vybudovat ke sloupu i přístupovou cestičku, aby se nemuselo chodit po trávě. Pevně věřím, že v době, kdy budete číst tyto řádky, budeme alespoň kopat základy, ale zatím je to jen zbožné přání. Nejvíce mě mrzí, že jsme propásli svátek sv. Tekly, který byl 23. září. Přesto nadále běží přípravy na výstavu obrázků spojené se svatou Teklou, ale o tom budeme informovat až po upřesnění termínu. V obnově sloupu jsem stále optimista a předpokládám, že budeme moci stavět, o čemž vás dále nezapomeneme informovat, takže nám prosím držte palce.

Petr Kadlec, předseda Okrašlovacího spolku města Dobříše

I když to chvíli vypadalo, že se snad letošní, v pořadí již čtyřicátý sedmý, ročník Podbrdské výstavy drobného zvířectva ani neuskuteční, nakonec v sobotu 11. a v neděli 12. září proběhl. A se vší parádou :o).

Rekonstrukce komunikací v těsné blízkosti Husova parku, která započala krátce před termínem výstavy, znemožnila konání akce na obvyklém místě. V naprosto šibeničním termínu a za vydatné podpory města Dobříše jsme přesídlili do prostoru bývalého kina. A jak se zanedlouho ukázalo, toto místo nám seslalo samo nebe. Pro Podbrdskou výstavu bylo jako stvořené.

K vidění bylo přes sto králíků, taktéž velké množství holubů a dosti drůbeže, kromě toho fretky, činčily, exotické ptactvo, křečci, mezi nimi i naprostá novinka – zatím raritní křečci bezsrstí, a mnoho dalšího.

Velké díky patří všem sponzorům, vystavovatelům, posuzovatelům, králičímu hopteamu ze Suchomast, kapele Klikaři, která se v sobotu postarala o naprosto bezkonkurenční hudební doprovod, klukům z dobříšského „učňáku“ za pomoc při posuzování, městské policii za bedlivý dohled, přívalovému dešti za to, že nás těsně minul a zavítal do okolních obcí, ale nad naše hlavy ne… A obrovský dík za všestrannou podporu a vstřícnost patří městu Dobříš!!! Nejenže jsme díky přiděleným dotacím mohli nakoupit další nové výstavní klece a voliéry, ale navíc se, jak už výše zmíněno, podařilo najít krásné náhradní prostory poté, co se ukázalo, že Husův park letos neklapne.

Hosté, kterým děkujeme za návštěvu, se o5 s nadšením zapojili a již podruhé hlasovali o Cenu diváků. Titul Miss drůbež získaly stříbrné vlašky mníšeckého chovatele Mirka Hlušičky, pohár Holub sympaťák si za své bronzové hýly černokřídlé odvezl mladý chovatel Ivan Šimek do Suchomast, Králíkem sympaťákem byl zvolen zakrslý teddy havanovitý mladé chovatelky Terezy Brožkové z Dobříše. Terda Brožková brala také Cenu diváků mimo výše uvedené odbornosti, a to za svá freťata.

V bodovaných odbornostech obdržel pohár za vítěznou kolekci králíků světoznámý chovatel zakrslých beranů Roman Kodat z Láze, v holubářské sekci zazářil slovutný chovatel českých staváků Antonín Hejna z Dobříše a za elitní kachny čárkované si do Jinců odvezla vítěznou cenu Eliška Tesařová.

Čestné ceny zůstaly jak doma, tak i putovaly do jiných spolků. Z rukou předsedy našeho spolku Kamila Jungra je převzali chovatelé z Jinců, Suchomast, Čisovic, Hostomic, Mníšku pod Brdy a Prahy.

Z městského úřadu nás opakovaně navštívila místostarostka Dagmar Mášová. „Podbrdskou výstavu navštěvuji každoročně, pokaždé se na ni těším a myslím si, že její uspořádání v prostoru bývalého kina bylo příjemnou změnou. Spolku Chlup a brko fandím,“ řekla nám.

Z řad odborné i laické veřejnosti byly slyšet kladné ohlasy. „Jako dlouholetá chovatelka ušlechtilých morčat jsem viděla už mnoho výstav a tahle jednoznačně patří k těm nejkrásnějším,“ říká Eva Tiefenböcková, která se přijela podívat spolu s manželem a strávili na akci celé sobotní odpoledne. „Podbrdskou výstavu jsme navštívili již poněkolikáté a jistě si nenecháme uniknout ani další ročníky, na tuto tradiční akci se vždy rádi vrátíme.“

Chválou nešetřil ani posuzovatel králíků Josef Vanžura. „Je zde hodně kvalitních zvířat, byl bych schopen udělit víc čestných cen, než kolik jich mám k dispozici,“ nechal se slyšet.

Králičí hop, který bývá na naší výstavě k vidění už řadu let, byl nyní prezentován i v neděli, a to díky nové člence spolku, mladé chovatelce Adélce Chroumalové ze Staré Huti a jejím polišům. Budou-li se chtít přidat další kluci a holky, pak jsou samozřejmě vítáni a vítány.

Příští rok se budeme těšit na viděnou o5 v Husově parku. Již nyní vymýšlíme, čím dalším bychom celou akci vyšperkovali. A do svých řad rádi přijmeme nové členy, kteří se mohou hlásit u jednatele pořádající Základní organizace Českého svazu chovatelů Dobříš Radka Skůry na telefonním čísle 601 380 657.

Autor: Michaela Brožková

Po dvouleté pauze skautské středisko prof. Oliče pořádá opět dlouho očekávaný skautský ples. Večer plný tance a hudby proběhne 6. 11. 2021 opět v sokolovně na Dobříši za přítomnosti všech příznivců skautingu, a to už od malých světlušek přes skautky, skauty, rodiče a kamarády. Nebude chybět bohatý program plný zábavy a různorodých vystoupení.
Těšíme se a doufáme, že se tento ročník vydaří!

Za skautské středisko prof. Oliče Dobříš
Dominika Syručková, Lucy

V září jsme maminkám nabídli kurz první pomoci pro děti s paní doktorkou Petrou Pelikánovou. O velmi zajímavé dvouhodinové povídání byl veliký zájem a nemohli jsme vyhovět všem maminkám, které se na něj hlásily. Po dohodě s paní doktorkou můžeme vyhlásit další běh s datem 10. 11. od 17.00. Určitě si včas zamluvte své místo.

30. 9. proběhl pod vedením profesionální švadlenky kurz Šití pro začátečníky, který měl také velký ohlas, a navážeme jeho pokračováním tak, aby se účastníci mohli naučit ušít další výrobky, i třeba vánoční dárky.

První promítání komunitního kina spustíme 15. 10. – pro mládež nabídneme filmový večer od 18.00. Program bychom moc rádi tvořili na základě nápadů právě těch, pro které bude promítání určeno především. Máte nápad na film, seriál nebo dokument, který byste rádi viděli s kamarády v pěkné kvalitě? Určitě dejte vědět svůj nápad na níže uvedené kontakty.

Konec října bude věnován výtvarným aktivitám a navážeme tak na velmi úspěšný výtvarný workshop s Magdalenou Westman. Tento kurz pod vedením zkušené lektorky a arteterapeutky je skvělým zážitkem.
Stále jsme pro vás připraveni také v případě, že hledáte vhodné místo pro oslavu třeba svých dětí – k dispozici je velká komunitní kuchyně s příslušenstvím.

Pro více informací a pro rezervace volejte na tel. 603 592 627 koordinátorovi KC, pište na lenhartova@brdy-vltava.cz. Aktuality sledujte na facebookovém profilu Svět dobrých lidí.

Projekt SVĚT DOBRÝCH LIDÍ – Komunitní centrum s registračním číslem CZ.03.2.65/0.0/0.0/16_047/001605.

Za realizační tým MAS Brdy–Vltava,
Eva Lenhartová, DiS.

Když jsem letos na jaře dostala nabídku jet na relaxační pobyt pro pečující rodiny, neváhala jsem. Ale napoprvé, před několika lety, to tak nebylo. Nedovedla jsem si tehdy představit, že bychom takovou akci zvládli. Můj syn má těžší formu autismu, poměrně často se stává, že dostane záchvat. Bývá agresivní – křičí a snaží se někomu ublížit. Vyhýbám se stresovým situacím tím, že s ním nechodím mezi lidi, zvlášť pokud ho neznají. K rozhodnutí jet na pobyt mě později přesvědčila kamarádka a jsem jí za to moc vděčná. Letos jsme jeli se synem již počtvrté.

Červnový pobyt pořádalo Centrum pro komunitní práci střední Čechy. Byla jsem nadšená, jak se o nás všichni profesionálně starali. Pro rodiče byl připravený zajímavý program, během něj se našim dětem věnovali asistenti. Celou dobu panovala přátelská atmosféra, jídlo bylo báječné, dopřáli jsme si cvičení i procházky do přírody! S nadšením jsem pozorovala partu asistentů – jen o málo starších, než jsou naše „speciální“ děti. Úplně přirozeně s dětmi trávili i svůj volný čas.

Poslední dva pobyty jsme spolu s dalšími rodinami strávili v jižních Čechách ve vesnici Chvalšiny. Nadace Adelaida zde zrekonstruovala starou faru pro účely podobných pobytů, zaměřených především na lidi s poruchou autistického spektra. Objekt je zařízen velmi citlivě, tak aby zachoval kouzlo barokní stavby a zároveň splňoval potřebu bezpečného prostředí pro klienty.

V těchto podmínkách se podařilo vytvořit atmosféru velké rodiny – komunity lidí s podobnými starostmi. Ani jeden pobyt se sice neobešel bez záchvatu mého syna, ale už vím, že se podobná situace dá ve společnosti stejně naladěných lidí zvládnout. Takové příhody jsou zde vnímány jako „běžná“ – i když pro všechny zúčastněné náročná – součást života. Mohou se však změnit v zajímavou a obohacující zkušenost. V případě záchvatu mého syna se například objevili hrdinové v podobě našich asistentů, kteří pevným, ale vlídným uchopením pomohli mému synovi dostat se do pohody. Díky tomu jsem mohla být v pohodě i já.

Jsem vděčná, že mohu patřit do komunity pečujících rodičů v místě, kde žiju. Přála bych to štěstí všem, kdo se soustavně starají o své blízké, aby se necítili vyloučení a neuzavírali se sami do sebe.

A jestli jsem si na relaxačním pobytu odpočinula? Řekla bych, že se cítím osvěženě, dostalo se mi pochopení i pohlazení a tento pocit se snažím udržet si co nejdéle.

Monika U.

Kontaktní místo pro pečující najdete v budově Denního stacionáře Charity Starý Knín, Plk. B. Petroviče 102, v 1. patře. Po předchozí telefonické či e-mailové domluvě se vám budou věnovat koordinátorky pomoci Monika Bártová (monika.bartova@cpkp.cz, 606 418 406) a Petra Štěpová (petra.stepova@cpkp.cz, 773 661 130).

Jak jste se k dobříšské pečovatelské službě dostala?

Na začátku, to už je přes deset let, jsem u nich využívala jenom pedikúru, ale pak jsme se jednou nepohodli s manželem, on si dost vybíral v jídle a já jsem rozhodla, že si necháme vozit i obědy, protože jsem dva různé obědy nechtěla vařit. A protože jsem už tehdy začala mít různé zdravotní problémy a nebyla jsem schopná si sama provádět větší úklid, začala jsem využívat i tuhle jejich službu. Byla jsem strašně spokojená, ale časem se tyhle služby omezily, takže jsem si obědy a úklid zajišťovala přes soukromý sektor. Čas pokročil a zdravotní potíže mám čím dál větší, a přitom chci zůstat tady v bytě, co nejdéle to půjde. Děti mám daleko a nechci je taky s každou maličkostí otravovat. Proto jsem se rozhodla, že se znovu do pečovatelské služby přihlásím.

Pocházíte odtud z Dobříše?

Já jsem takový trochu cestovatel. Původem jsem z Prahy, ale tatínek přišel k jáchymovským horníkům, tak jsme se přestěhovali do Příbrami. Tenkrát tam neprobíhala výstavba bytů, ale probíhala tady na Dobříši. Na Dobříš jsem přišla už jako vdaná a tady jsme dostali byt, takže v tomhle domě bydlím už 58 let. Ráda na to vzpomínám, byly tady hezké sousedské vztahy.

Vzpomenete si, jak tehdy vypadala pečovatelská služba? Existovala vůbec?

Určitě. Maminka bydlela v Příbrami a tam pečovatelská služba už tehdy fungovala. V době, kdy byla maminka v mém věku, vím, že jí vozili obědy nebo že mi pečovatelka chodila pomáhat maminku koupat. Myslím, že to bylo dost podobné jako teď. I když, upřímně řečeno, setkala jsem se s příbramskou pečovatelskou službou nedávno díky své přítelkyni a musím říct, že v nabídce služeb se té dobříšské nevyrovná. Nabídka, která je tady v Dobříši, mi vyhovuje a jsem i strašně spokojená s paní pečovatelkou Markétkou. Vždycky v poledne mě prozvoní, jestli jsem v pořádku, protože mi sem jinak nikdo nechodí. Někteří starší lidi pečovatelskou službu odmítají, nechápu proč.

Možná se někdo bojí narušení soukromí…?

Já takový pocit nemám.

Je pro vás důležitá jenom praktická pomoc, nebo i ten lidský rozměr – setkání, popovídání?

Mám prostě dobrý pocit, že když zatelefonuji, pomůžou mi. Sama paní Markétka se mě ptá, jestli něco nepotřebuji. Ale nebavíme se vždycky jenom o službě. Povídáme si třeba o tom, jak se měla na dovolené, nepovídáme si o klientech, ale o běžných věcech ano. Prostě jí můžu říct cokoliv.

Vyhovuje vám, když k vám dochází jenom jedna pečovatelka, nebo když se střídají?

Nechávám to na nich podle jejich potřeby. Mně vyhovuje jedna, protože už ví, co můžu, co nemůžu. Ale kdyby bylo potřeba a oni by potřebovali pečovatelku změnit, stát se může cokoli, dokážu se spřátelit s každým, kdo je slušný.

Je něco, co byste u pečovatelské služby uvítala, co vám třeba chybí?

Přemýšlela jsem o tom, ale nic mě nenapadá.

Vidím, že máte i svůj počítač…

Samozřejmě. Mám ráda informace, bez informací by mě život nebavil. Komunikuju přes skype nebo přes whatsapp, a to já miluju, technika je můj koníček. Vyhovuje mi, že můžu sedět ve svém prostředí, nikam nemusím, popíjím si kávu a bavím se. Sama nikam nechodím, bála bych se toho, tak radši sedím doma.

Možná by některé akce pečovatelské služby mohly být přenášeny i online, využila byste to?

To by mě asi zajímalo, protože jsem vždycky byla hodně zvědavá.

Z toho, co říkáte, je vidět, že pečovatelská služba má pro staršího člověka velký význam…

Víte, pečovatelská služba, to je poslání, to nemůžete dělat jen tak jako něco jiného. Pro pečovatelky musí být velká psychická zátěž, když vidí nemohoucnost člověka nebo bolesti a nemohou mu pomoci, musí to být těžké… A psychická zátěž je horší než fyzická. Zažila jsem to sama, když jsem pracovala ve spořitelně, když jsem cítila, že už mám lidí dost a nemůžu je ani vystát. Kdežto když jsem dělala fyzickou práci, přišla jsem domů, uvařila si kávu, dala nohy nahoru a byla fit. A mám strach, že tu psychickou zátěž pečovatelky hodně vnímají a že je to může zatížit až moc. Všechny, se kterými jsem se tady potkala, byly moc sympatické a hodně se angažovaly. A jsou tak angažované, až se o ně bojím.

Jakub Hučín
Autor foto: Lucie Přádová