… jako před rokem, před pěti či deseti lety. Opravdu stejné? Ani ne, protože letos máme velmi specifickou situaci, poznamenanou mnoha „krizemi“: covidovou, ekonomickou, energetickou… V těchto posledních dvou letech se mnoho jistot stalo nejistými – svátky Vánoc však jistotou zůstávají, i přes vnější podmínky, které se překotně mění. Tyto svátky zůstávají stejné, ale mohou vyznít nově díky novým okolnostem letošního roku: mohou nově promluvit. Jak?
Vánoce jsou symbolem Boha, který sestupuje do našeho provizoria, do chudého chléva.
Vánoce jsou symbolem Boha, který dává, i když my strádáme a nemáme co dát (jako Maria, Josef, pastýři).
Vánoce jsou symbolem Boha, který přichází tam, kde jsme – přichází do naší krize, i manželské či osobní.
Vánoce jsou symbolem Boha, který dává dar Syna-Ježíše, a tak nám hlasitě říká: „Myslím to s tebou vážně, nemám pro tebe jen slovo, ale sebe.“
A tato Boží přítomnost proměňuje naše životy i dnes, pokud ji bereme vážně – vždyť stejný Bůh proměňoval celá pokolení lidí před námi, prožívající daleko hlubší krize než my dnes. Vánoce se stále znovu ukazovaly ne jako pohádka, ne jako idylka, ale jako síla k životu:
– k darování druhým (podobně jako Bůh daruje nám),
– k statečnosti i ve strachu,
– k jistotě ve skálu Boží věrnosti vůči mně a tobě… i v bouřlivých změnách těchto dnů.
P. Angelo
