Zasedání zastupitelstva 28. 4. 2021. Na tomto zasedání se mimo jiné projednávalo území v Brodcích. To samé se projednávalo již v roce 2016. Také máte rádi procházky nebo projížďky po silničce do Brodců? Můžete jet s malými dětmi na kole i s kočárkem, na té silničce se ještě vyhnete automobilům. Co se stane, až se v Brodcích začne stavět? V roce 2016 projektant do této oblasti navrhl cca 65 rodinných domků, otočku autobusu a dětské hřiště. Proti zastavění této rekreační části se postavilo množství občanů Dobříše a tato akce se zastavila.

Na zasedání 28. 4. se rozhodlo, že zastupitelé rozhodnou o území v Brodcích v červnu po seznámení občanů a jejich vyjádření se k zástavbě v Brodcích. Pozemky v majetku města Dobříše by měly zůstat natrvalo nezastavitelné! Zeptejte se svých zastupitelů, jak chtějí rozhodnout. Zajímá je váš názor a názor většiny? Nechceme být opomenuti, jako v případě Billy postavené na zelené louce nebo obchodního domu u Lidlu.

Prosím proto, přátelé, dávejte pozor, ať relativně klidná cesta za přírodou do Brodců úplně nezmizí. V dobrém úmyslu se prodalo na Vlašce místo, kde se sportovalo, byly tam tři kurty, a teď? Už tam není ani jedno. To říkám proto, že se bojím, aby se z Brodců časem nestalo satelitní městečko rušící svou výstavbou, dopravou celé okolí.

Zdraví Helena Kahounová

Milí sportovní přátelé,
antickým ideálem krásy byl člověk duševně i fyzicky zdatný, takový „chytrý fešák“. Sport je po tisíciletí součástí lidského života. Sice se v průběhu času pohled na sport a jeho význam mění, ale nutnost či záliba v pohybu je trvalá. Ulovit mamuta byl jistě velký týmový sportovní výkon, zorat pole či nařezat dřevo také. Moderní způsob života u obrazovek staví sport do nového světla. Sice již nemusíme sportovat, abychom si obstarali obživu, ale podobně jako dřív sportujeme, abychom přežili. Abychom kompenzovali všechno to sezení a povalování, přebytek dostupných dobrot a přetlak všemožných informací.

Sport má v Dobříši velkou tradici. Právě z Prahy na dobříšský zámek se v roce 1908 běžel první maraton na území Čech. Městský fotbalový klub oslaví příští rok 100 let své existence. Již v roce 1947 se na Huťském rybníku hrál mezinárodní hokejový zápas s reprezentací Polska. V našem městě se narodila nebo působila a působí řada významných sportovců. Jen namátkou: Ludmila Polesná – olympijská vítězka ve vodním slalomu. Fotbalista a trenér František Vitásek – držitel ocenění Rytíř fotbalu. Cyril Velebil – fotbalista a hokejista, předseda sboru rozhodčích Čech a Moravy. Slavomír Lener – trenér hokejové reprezentace. A mnoho dalších.

I dnes Dobříš sportem žije. Funguje tu řada sportovních oddílů, které nabízejí možnost pohybového i duševního rozvoje pro děti i dospělé pod dohledem odborníků. Všem trenérům patří mé velké poděkování. Zapálit děti pro sport je skutečné mistrovství. Poděkování si však zaslouží i rodiče, kteří děti ke sportu vedou, podporují je při jejich úspěších i prohrách, rozvážejí na tréninky či zápasy a perou propocená trička. I velká část obyvatel, kteří nejsou členy žádného z místních oddílů, se nějak snaží hýbat. Naše město má pro mnoho pohybových aktivit vhodné podmínky, od chůze, běhu, cyklistiky či plavání až po orientační běh, triatlon, tenis či florbal. Kromě vlastního sportování se můžete zúčastnit řady sportovních událostí jako závodníci, diváci či dobrovolníci. I letos se v okolí Dobříše pojede závod seriálu Kolo pro život. Naše město bude také jednou ze zastávek cyklopouti z Uherského Brodu na Tetín u příležitosti 1 100 let od smrti svaté Ludmily. I letos se u nás bude konat Mezinárodní kynologický festival CACIT a mnoho dalších sportovních akcí.

Ve vedení města se v rámci podpory sportu vedle přidělování dotací z rozpočtu města snažíme také více zpřístupnit městská sportoviště. Proto ve spolupráci s Dokasem vznikl jednotný rezervační systém pro sportovní halu, lezeckou stěnu, atletický areál mezi školami a nohejbalové či beachvolejbalové kurty, v zimě pak pro zimní stadion. K práci města patří i průběžná péče o městská sportoviště.

Z mého pohledu na sportu nejsou až tak důležité ony branky, body či vteřiny, ale především radost z pohybu. Dočetli jste až sem? Tak teď hned dejte aspoň 10 kliků nebo 10 kroků nebo rovnou vyrazte ven. Vaše tělo vám poděkuje, vaší mysli to prospěje.

Pavel Svoboda, starosta

Rodilý Dobříšák, učitel v hudební škole, muzikant a frontman skupiny Dynamic, ale hlavně celoživotní optimista se stálým úsměvem. Takový je Karel Čihák na pódiu i doma. Jaká je jeho životní cesta spojená s muzikou a co by si přál pro budoucnost kulturního života v našem městě?

V kolika letech jste se dostal k houslím a hudbě?

Už v 1. třídě si mě vybral sám ředitel hudební školy Dobříš pan Josef Šťastný, jako kluka s výborným hudebním sluchem. Řekl, ať si seženu housle a začnu k němu chodit na hodiny. Já mám totiž v rodě z dávných kořenů, přes prababičky, Josefa Suka. Tak to tak nějak dopadlo a asi i díky tomu jsem talent. Moje první housle mi pak máma koupila od Honzy Hájka a já tak začal v šesti letech hrát na housle.

Jaká byla Vaše životní cesta muzikanta?

Nejdřív jsem vychodil 1. ZŠ Dobříš a dobříšskou hudební školu a pak jsem rovnou šel na Vojenskou hudební konzervatoř v Roudnici nad Labem. Tady jsem studoval hru na housle a dechové nástroje a pak jsem nastoupil k vojenské muzice do Příbrami. Tam jsem byl osm let a už v té době jsem začal učit na Dobříši v hudebce, která tehdy sídlila v dnešní orlovně.
Už když jsem byl u vojenské muziky, založil jsem v roce 1985 vlastní kapelu – Dynamic. Po odchodu do civilu jsme hráli s Dynamicem hodně v českých lázeňských městech, než jsme se s klukama zúčastnili velkého konkurzu v Lucerně a dostali se tak na loď do Ameriky, která patřila italské společnosti Costa Cruise. Tam jsme nastoupili roční cestu, kde jsem hrál jako barový houslista. Loď plula přes Karibik, Jižní Ameriku, Panamu, Mexiko až k Yukonu na Aljašce a pak zase zpátky. Celou tu dobu jsme hráli americkou a italskou muziku, a když bylo zle, tak jsme nasadili Škoda lásky – trumpety, a už to jelo.
Když jsme se vrátili z Ameriky, jeli jsme do Norska a tam jsme udělali další konkurz a šli jsme na půl roku do Rakouska. Z něj jsme se nějak vrtli do Švýcarska, kde jsme hráli vždycky šest měsíců v roce necelých sedm let. Když jsme si řekli, že končíme, tak nás ze zvláštního důvodu vyhodili. My jsme se totiž nevěnovali dost ženám. Přijali jsme tehdy kšeft, kde byla podmínka, že číšníci museli tančit a muzikanti se o pauze měli věnovat ženám. Byl to takový dancing, napůl takový bordel. No a my jsem to jednou odmítli a druhý den ráno už nás střídala nová kapela z Itálie. Po definitivním návratu jsem začal zase učit hru na housle, dechy a zpěv v hudební škole a s kapelou jsme začali hrát hlavně u nás, občas v Německu. No, a tak to máme dodnes.

Jak byste charakterizoval Dynamic?

Hrajeme plesy, svatby, taneční, pohřby, ale i menší akce. Milujeme dechovku a z toho jsme nikdy neslevili. Ať chtěj, co chtěj, ať se děje, co se děje. Vždycky dáme jednu sérii moderních a jednu lidovek. To se nikdy nezměnilo, přes veškeré tlaky, které byly. Proto si držíme střední a starší publikum. Proto bývají plesy, kde hrajeme, vyprodané, protože jako taneční kapela hrajeme pro taneční publikum.

Vnímáte nějak, že by se publikum od dob vašich začátku změnilo?

Ono je to vlastně pořád stejný. Některé písničky hrajeme už 20 let a lidi je chtějí pořád. Hlavní je, aby se všichni pobavili a aby to bylo slušně a profi odvedené. To musí být.

Jste známý jako showman s nezaměnitelným humorem. Kde berete inspiraci a stálou energii?

Mám tři anděly, a oni mi vždycky pomůžou a zároveň mě hlídají. Když něco potřebuju, tak jim to pošlu. Takhle to s nimi mám od mládí. Beru všechno v životě tak, jak to přijde. Jsem pořád v pohodě, nerozčiluju se a problémy neřeším. Na pódiu je to samozřejmě vždycky trochu divadlo, ale já se na lidi směju i v civilu a oni se smějí na mě. Život je pak krásný a pozitivní, ale je pravda, že já to mám asi trochu zkreslený. Nikdy jsem neměl a ani nemám žádné plány. Všechno špatný je k něčemu dobrý. On ten život je jako ta mozaika, jako třeba ty krásně barevný okna v kostele. Vidíte na nich světlejší i sytější sklíčka, ale jsou tam i černá, a nakonec je z toho krásný obraz.
Tak to vnímám já.

Dokážete říct, co byly zásadní věci, které ovlivnily Váš život?

První moment byl, když jsem tady na náměstí viděl v roce 68 tanky. Do té doby si moc nepamatuju, ale od toho dne se mi nějak rozsvítilo v makovici a pak už to byla jízda – hudba, sport, všechno. No a pak mi život změnila Amerika. Začal jsem život vidět takový, jaký je na druhé straně. Viděl jsem člověka se sloní nemocí, kterému lezli červi z nohy, viděl jsem strašnou bídu a v ní děti a viděl jsem i bohatství. My si tady myslíme, jaký to tam není, ale není. U nás se tady máme senzačně a máme to tu úžasné. V Americe mají na všem pozlátko, všechno je „great“ (skvělý), ale oni jen hrajou divadlo. U nás je pohoda, a ty lidi!

Z čeho máte dneska největší radost?

Momentálně jsem šťastný, že se mi podařilo uspořádat život. Že se ty moje životní peripetie uklidnily… Jasně, něco patří k muzikantskému životu, ale nic se nemá přehánět. Konečně žiju v harmonickém rodinném zázemí a víc řešit nepotřebuju. K moři se mi nechce, máme Vltavu, máme Brdy, mám zahrádku, pejsky, mám šikovnou manželku. Děti se mi povedly. Karolína je porodní lékařka v Praze u Apolináře, Kuba pánský kadeřník a Tomáš si svou cestu teprve buduje, ale jde správným směrem. Myslím, že můžu být spokojený, tohle je jedna z mých životních priorit, kterou se mi podařilo splnit. A to co bude dál, je na každém z nich. Já už s tím moc nenadělám… Takže je to v pohodě. Když to půjde takhle dál, tak je to v pohodě, hlavně nic nelámat přes koleno. On i ten covid nějak dopadne. Hlavně si držet pozitivní mysl a na vše s úsměvem. Blbý je, když nemají lidi peníze a mají ekonomické problémy, ale pořád si myslím, že je možnost nějakým způsobem tu práci vždycky najít. Tak třeba jít dělat na pole. Jo, může se stát, že tam jednou budu i já a budu zpívat bramborám. Já bych to prostě všechno nechal volně…

Jste jedna z osobností našeho města. Dříve jste i kandidoval a dostal se do zastupitelstva města. Měl jste někdy ambice ovlivnit dění v Dobříši?

Kandidoval jsem. Dokonce jsem z 21. vyskákal na 2. místo díky preferenčním hlasům a byl jsem v zastupitelstvu, ale nikdy jsem neměl v úmyslu být přímo ve vedení města. Kvůli času jsem se nakonec rozhodl znovu už nekandidovat.
Ovšem touhu ovlivnit kulturní dění v našem městě jsem měl. Nakonec jsem se ale rozhodl, že to udělám jinak, přes ZUŠku a kapelu. Máme tady školní kapelu a hrajeme, jsme na Májovkách. Mimo kapelu a školu já sám hraju u pokládání věnců, při výstavách a dalších akcích. Někteří lidé mi z legrace říkají, že mám komunální služby města Dobříše přes hudbu, tak asi tak. Myslím, že kulturní život ovlivňujeme ale i jako učitelé ZUŠ Dobříš.

Máte představu, kolik dětí Vám prošlo takzvaně pod rukama? Byli mezi nimi opravdoví talenti?

Mraky. Některá děvčata, moje první žákyně, už jsou babičky. Měl jsem talenty. Byl tady například klučina, který měl tenkrát obrovský úspěch na krajské soutěži. Ten kluk perfektně slyšel, perfektně hrál, ale druhý den po soutěži mi řekl, že s houslema končí a důvod neudal. I v současné době mám tady dva, tři talenty, ale že by se někdo z nich chtěl živit muzikou a chtěl jít na konzervatoř, to nevím.

Mají v dnešní době děti o housle a hudbu zájem tak jako dřív?

No, já mám vlastně stále plný stav a nikdo mi neodchází, ale jako učitel vidím, že úroveň klesá. Dneska mají všichni spoustu jiných věcí. Někdy se divím tomu, že takhle hrajou, když tomu věnují tak málo času. Já jsem musel cvičit hodinu a pak i čtyři hodiny denně. Moji žáci cvičí možná půlhodiny denně. Někdo možná jenom v neděli, ale na housle se musí cvičit každý den. Když žák necvičí jeden den, pozná to on sám, když necvičí dva dny, pozná to učitel, když necvičí tři dny, tak to poznají všichni okolo. To jsou housle, je to brutální nástroj.

Co pro Vás vlastně housle znamenají?

No moc. Ony jsou moje druhá manželka, ale až druhá.

Jako učitel houslí, zakladatel kapely Dynamic a osobnost pohybující se v kulturním světě, máte něco, co by Dobříši z tohoto pohledu prospělo, co nám tady chybí?

Určitě, mně by se líbilo, kdyby tady byla nějaká pěší zóna s klidovou částí, kde by bylo stálé pódium a sezení. Například kamenné pódium, kde by se dala kulturní činnost provozovat klidně každý víkend, a třeba i v týdnu. Školy, a naše hudební zvlášť, by takový program pokryly hravě. Mohly by tady být koncerty školních kapel a učitelé by tady s dětmi vystupovali v rámci své práce. Taneční hodiny, hudební hodiny, divadelní kroužky ve školách, to vše by se dalo využít. Mladší i starší lidé by věděli kam jít za zábavou, kam si jít poslechnout v neděli třeba dechovku nebo se podívat na sbor zpívajících dětí. V hlavě mám jako vhodné místo parčík za sokolovnou, ale v plánech města by se mohlo najít i něco jiného a určitě by to bylo velkým plusem pro kulturní život v Dobříši.

Zpracovala DH

V současné době patří mezi dobříšská partnerská města holandské Mierlo a francouzský Tonnere. Na vedení radnice se obrátili zástupci polského města Wagrowiec, kteří nám nabízejí partnerství mezi našimi městy.

Zájem o spolupráci s námi má celá oblast kolem Wagrowiece, takzvaná gmina, kde žije 12 tisíc obyvatel. Tomu u nás odpovídá rozsah Dobříše jako obce s rozšířenou působností. Wagrowiec leží v zemědělské oblasti 60 km od Poznaně. Vzdálenost mezi našimi městy je 550 km.

Zatím proběhlo několik videokonferencí mezi starostou Pavlem Svobodou a „wojtem gminy“, kterým je p. Przemysław Majchrzak. „Ukázalo se, že když jeden mluví česky a druhý polsky, bez problémů si rozumíme,“ řekl s úsměvem starosta Dobříše a dodal: „Předmětem partnerství mohou být nejrůznější kulturní akce, spolupráce škol či výměna zkušeností samosprávy. Účast zástupců z Polska na letošních Dobříšských májových slavnostech není kvůli covidu možná. V srpnu se koná výroční festival ve Wagrowieci, kam je delegace z Dobříše pozvána. Do té doby ale můžeme uskutečnit řadu příprav a jiných akcí, byť jen na dálku. Hledáme dobrovolníky, kteří by se této nabídky chopili.“

Pokud máte zájem podílet se na realizaci spolupráce mezi Dobříší a Wargowiecem, napište prosím na pucova@mestodobris.cz.

Wagrowiec zdraví obyvatele Dobříše a těší se na spolupráci.

zpracovala DH