Vážení spoluobčané, milí Dobříšáci,
rybník Papež tvoří přirozenou dominantu našeho města a řada obyvatel jej využívá pro aktivní trávení svého volného času. Bylo tomu tak před desítkami let, je tomu tak i nyní. Jeden zásadní rozdíl ve srovnání socialistické éry a dnešních dnů však existuje: zatímco dříve býval rybník a jeho okolí „erární“, po sametové revoluci se právem vrátil do majetku rodiny Colloredo-Mannsfeld. Rybník je tedy soukromý a je nezbytné respektovat pravidla, která si vlastník pro svůj majetek stanoví.

Na začátku nového milénia byl rybník Papež hojně využíván rybáři, rodina Colloredo-Mannsfeld jej dlouhodobě pronajímala Českému rybářskému svazu za účelem hospodaření a využití ke sportovnímu rybolovu. Před několika lety se ovšem vlastník rozhodl hospodařit na Papeži výhradně sám a pronájem Českému rybářskému svazu byl ukončen. Možnost sportovního rybaření zůstala zachována, ovšem zájemci si musí pořídit zvláštní povolenky. Papež tak dnes vyhledávají ti rybáři, kterým vyhovuje lov systémem „chyť a pusť“, tzn. chodí za zážitky při zdolávání velkých kaprů či dravých ryb, ale po vyfocení na památku se s trofejním kusem rádi rozloučí a pustí jej zpět do rybníka.

Protože vody a břehy rybníka Papeže skýtají velký potenciál pro aktivní odpočinek, rozhodlo se vedení města jednat s rodinou Colloredo-Mannsfeld o možnostech, jak při respektování práva sportovních rybářů umožnit i ostatním obyvatelům města rybník a jeho okolí využívat. Já bych tímto rodině Colloredo-Mannsfeld a správcům jejich majetku rád poděkoval za to, že se k tomuto přání vedení města postavili pozitivně a mohli jsme společně najít dobrý kompromis. Jaká je tedy aktuální domluva?
Rybářsky nejatraktivnější a nejlepší lovná místa jsou na Papeži na severním břehu rybníka, tj. břehu, který sousedí se sídlištěm Větrník a novou zástavbou rodinných domů. Tuto lokalitu si přeje vlastník zachovat v současné podobě a umožnit zde rybářům nerušenou zábavu bez plavců a rekreantů. Naopak jižní břeh rybníka, v lokalitě okolo takzvané „Papežanky“ a pod „Kolem“, umožní vlastník využít všem, kdo se chtějí ve vodě osvěžit či relaxovat na travnatém břehu.

Vedení města se proto po dohodě s rodinou Colloredo-Mannsfeld rozhodlo znovu pro letní období oživit lokalitu všeobecně známou jako bývalá „plovárna“, nacházející se pod objektem Papežanky. Vzniklo zde nové dřevěné molo s malou písčitou pláží, které je určeno především rodinám s dětmi. (Dovolím si na tomto místě velmi poděkovat společnosti BIOS Dobříš a jejímu majiteli panu Petru Sevaldovi, který vzniku dřevěného mola velmi přispěl dodávkou a montáží materiálu.) V areálu „plovárny“ doplní město mobiliář, pro nejmenší děti opravíme pískoviště. V reakci na přání obyvatel města v rámci projektu „Tvoříme Dobříš“ budou opraveny nikoli pouze jedny schody do rybníka, ale hned dvoje, aby byl umožněn pohodlný a bezpečnější vstup do vody. Travnatou plochu bude město častěji sekat a udržovat ve stavu, aby zde v létě bylo možné volně rozložit deky či lehátka. Vedení města dále zvažuje, že v letních měsících zde bude v provozu malý stánek s občerstvením, ideálně na terase pod objektem Papežanky.

Milí Dobříšáci, rybník Papež a jeho břehy jsou pro naše město velkým bonusem, proto prosím, chovejte se nejen k němu samotnému, ale také mezi sebou vzájemně s respektem a zdvořilostí. Není samozřejmostí, aby soukromá vodní plocha byla vlastníkem poskytnuta k využití široké veřejnosti, a proto věřím, že budeme navzájem slušní a rybník a jeho pěkné okolí nám přinesou mnoho radosti.
Krásné letní dny přeje

Tomáš Vokurka, místostarosta města

V loňském roce velká část měst hlásila nárůst směsného komunálního odpadu o 20–30 % z důvodu nouzového stavu spojeného s epidemií covid-19. Mnoho obyvatel zůstávalo doma, v těch nejpřísnějších týdnech jen na území obce, a tak řada z nás využila čas k pořádnému úklidu. Tím vzrostl odpad. K tomu se připojilo ještě vetší využívání zásilkových služeb a s tím související nárůst množství vyhazovaných obalů.

Dobříš byla ale v tomto ohledu výjimkou. Místo aby nám směsný odpad rostl, i přes vnější nepříznivé podmínky se podařilo udržet v rámci meziročního srovnání klesající trend, kdy ve srovnání s rokem 2019 za rok 2020 poklesl objem směsného komunálního odpadu o 0,4 %. Naopak vytříděný papír vzrostl meziročně o 5 % a plast dokonce o 37 %.

Čísla za první čtvrtletí tohoto roku ukazují, že Dobříš se v odpadech nadále zlepšuje.

Směsný komunální odpad dále klesl o 4 % ve srovnání s prvním čtvrtletím roku 2020. Objem vytříděného papíru pokračuje v růstu o 5 % a plastu dokonce o 7 %. I když už v loňském roce bylo patrné, že v Dobříši dobře třídíme, data za první čtvrtletí ukazují, že jsme schopni třídit ještě lépe. Celkovou bilanci odpadového hospodaření města zlepšila i odměna EKO-KOM za tříděný odpad, která za první čtvrtletí 2021 dosáhla rekordní výše 359 254 Kč. To je o téměř 70 tisíc Kč více než za první čtvrtletí roku 2020.

Co nás čeká v tomto roce? V současné době připravujeme instalaci dalších 5 biotejnerů k bytovým domům. Pro rodinné domy proběhne letos v létě distribuce kompostérů financovaných z dotace. Zakázku na tyto domácí kompostéry ve výběrovém řízení získala místní firma Nohel Garden. Letos také proběhne revize veřejných odpadkových košů s cílem optimalizovat tuto síť a snížit náklady na jejich svoz, které v loňském roce činily 1,3 mil. Kč. Ukazuje se totiž, že blízkost koše není příliš klíčová. V centru města se na několika místech často objevují odpadky, i když koš je jen pár kroků daleko. Úklid tohoto odpadu po nepořádných spoluobčanech ale platíme všichni. Ve světě si již řada měst uvědomila, že větší počet košů v ulicích větší čistotu města nezajistí. Té je možné dosáhnout jen větší osvětou a v některých případech i nezbytnou represí. Jak budeme mít město čisté a kolik nás to bude nakonec stát, je věcí každého z nás.

Děkujeme, že nad odpadem přemýšlíte a třídíte.

Starosta Pavel Svoboda
a místostarostka Dagmar Mášová

Už v březnu Městská knihovna Dobříš vyzvala seniory, aby nám vyprávěli a psali své příběhy, zkušenosti a rady ze života o tom, jak překonali těžké chvíle, dokázali čelit výzvám a navzájem si pomáhali. V době dlouhotrvající pandemie mohou být právě jejich slova darem nejen pro jejich blízké. Jsme rádi, že můžeme otisknout další příspěvek paní Schillerové, který je malým pokračováním jejího dubnového článku a nese v sobě povzbuzení pro nás všechny…

Nevzdáme to: Vzpomínka na podzim 2020

„Čím je člověk starší, tím méně je každý další nástup podzimu a zimy vítaný. A ten minulý podzim se vlivem koronaviru propadal do vrcholů beznaděje. Vzpomínám na jedno zšeřelé prosincové ráno. Bylo jako stvořené pro líheň chmurných stařeckých otazníků včetně toho nejděsivějšího: ‚Dočkám se příštího jara?’ SLUNCE! Teprve k polednímu to zvládlo. Namáhavě se klubalo z mlhy a mraků s vydatnou pomocí větru. To on to tam nahoře rozpelášil do všech koutů oblohy. Otevřela jsem okno. Nebe sice mělo daleko do letního blankytu, ale bylo modré – a potěšilo! Vítr se stále činil, postupně odfoukl nejen poslední mrak, ale i většinu chmurných ranních myšlenek. A následně toho večera přifoukl zpět i trochu naděje. Toho jara se příštího roku dočkáme!“ vzkazuje všem mladým i starším se silou a odhodláním důchodkyně z Dobříše, paní Věra Schillerová.

Senioři, vyprávějte!

Vyprávění plyne ze slov mé babičky Dany Klimendové (nar. 1958) a dědy Luďka Klimendy (nar. 1952).
Celé období komunismu bylo velice složité a nelehké. Nebylo možné podnikat, nebyly žádné zprávy ze západního světa a hodnocení událostí bylo lživé. Tíživá byla i celková atmosféra a nemožnost bez obav vyjádřit svůj názor. Některé dny byly lehké, někdy jsem však zažívala strach o svou rodinu, o sebe a o náš národ.

Za komunismu mi vadily protekční výjezdní doložky na Západ a obtěžovala nás celní prohlášení, i když jsme jeli například jen do Drážďan. Život komplikoval nedostatek zboží, mnohdy nebyly k sehnání základní věci a byla jen malá možnost širšího výběru například knih nebo oblečení. Na pomeranče se stály dlouhé fronty. Nesvobodu jsem nějak nepociťovala… Bydleli jsme na venkově. Moji rodiče byli obyčejní lidé, maminka úřednice a táta učitel. Pravdou je, že táta nesvobodu prožíval mnohem výrazněji, nemohl jít na střední školu, protože jeho rodiče byli živnostníci, musel se vyučit, teprve poté „utekl“ na přijímací zkoušky a na přímluvu nestraníka z průmyslové školy ho přijali, i když správně si měl tříletý obor odpracovat ve fabrice. Po maturitě ovšem nesměl na vysokou, zkoušel to několikrát, ale marně. Přesto nakonec v osmdesátých letech udělal pedagogické minimum, aby mohl učit… Doba už byla přece jen volnější. Můj táta mi byl vzorem tím, že když se o něco snažíš, dokážeš to.

Doma jsme celkově o politice moc nemluvili, občas jsme maximálně poslouchali Hlas Ameriky a Svobodnou Evropu – to byla rozhlasová studia, něco jako rádio. Nemohli jsme vůbec svobodně cestovat. Když jsem byla starší a měla jsem práci, byla jsem donucena vstoupit do Svazu československo-sovětského přátelství. Prostě jsem měla knížku a dvakrát ročně jsem musela na schůzi.

V roce 1989 se začal svět lepšit. Lidé můžou být rádi, že mohou žít svobodně, mohou cestovat a vlastně vše se dá normálně sehnat. Štvou mě také lživá hodnocení a zprávy o našem politickém dění. To, že na politické scéně probíhají souboje, beru jako normální příznak demokracie, stále je to lepší než před rokem 1989. Samozřejmě je dobře, že dnešní děti mohou normálně studovat, kde se jim zlíbí. Jediné, co mě znepokojuje, je, aby se aktuální politický vývoj nezvrtl v novou nesvobodu.

Zpracovala Tereza Profousová, VII. D, 2. ZŠ Dobříš

Skončila dlouhá topná sezona 2020/2021. Víme, že již bylo v minulých článcích na téma kvality našeho ovzduší a topení napsáno hodně, zejména technických dat, čísel a odborných výrazů. Proto chceme, aby tento článek byl pro vás poněkud odlehčenější a snad i zábavnější.

Dovolujeme si upozornit na zajímavý projekt „Smokeman“ Výzkumného energetického centra VŠB Ostrava. Jeho posláním je zmenšovat kouř z našich komínů a napomáhat k čistotě ovzduší. Edukativní show je určena jak pro děti, tak i dospělé. Cílem show je přiblížení správného spalování v lokálních topeništích široké veřejnosti. Veřejnost se může seznámit s tím, jak si doma sami můžeme stanovit, s jakou účinnosti provozujeme svá spalovací zařízení, nebo se dozvědět, co nejvíce ovlivňuje to, co vychází z našich komínů. Veřejnost se také seznámí s tím, jaké jsou základní typy konstrukcí spalovacích zařízení, jaké jsou jejich základní charakteristiky, jak kotle, kamna a krby správně provozovat a jak se o ně správně starat.

Zájemci o další informace mohou navštívit přímo webové stránky „Smokemana“ na https://vec.vsb.cz/cs/smokeman-zasahuje/smokeman-vyucuje/.
Vše je podáno zajímavými články (i formou komiksů), rozhovory, prezentacemi a videoreportážemi. Pro zajímavost uvádíme odkazy na některá věcně zajímavá videa: Desatero správného topiče: https://youtu.be/p90FFVB8Cxs.

Jak topit ekologicky: Závěrem dodáváme, že se pokusíme domluvit pořádání této edukativní show (s jejich pojízdnou kotelnou) v budoucnu přímo v našem městě a nabídnout praktické ukázky, jak správně (ne)topit.

Mgr. Vladimír Šůna,
odbor výstavby a životního prostředí

Dovolujeme si informovat občany města Dobříše, že kupní smlouva s dodavatelem domácích kompostérů byla uzavřena dne 14. 4. 2021. Dodavatelem je společnost Nohel Garden, a. s.

Nejzazší termín dodání kompostérů je 15. 8. 2021. Dodavatel přislíbil, že částečná dodávka kompostérů proběhne dříve. Prosíme o trpělivost, jakmile budou kompostéry připraveny, budeme vás kontaktovat.
Děkujeme za pochopení.

Ing. Markéta Samcová, projektový manažer odboru městského rozvoje

V Dobříši letos poprvé položíme takzvané „kameny zmizelých“ připomínající oběti holocaustu. Kameny zmizelých jsou dlažební kostky s mosazným povrchem, umisťované do chodníku před domy, kde žily oběti nacistické totality. Projekt vznikl v Německu v roce 1992 a záhy se přenesl do všech evropských zemí. V současné době je v České republice položeno už několik stovek těchto kamenů.

Kameny zmizelých připomínají konkrétní osobu prostřednictvím textu, který je vyrytý do mosazné destičky. Text na kameni začíná pokaždé slovy: „Zde žil“, za nimiž následuje jméno konkrétní osoby a její životopisné údaje.

První kameny chceme tímto způsobem věnovat rodině lékaře Richarda Frankla, který bydlel s manželkou a dcerou na náměstí v domě čp. 106. Doktor Frankl se narodil v Dobříši v roce 1893, v roce 1920 vystudoval medicínu na lékařské fakultě Německé univerzity v Praze a po praxi v pražské zemské nemocnici se stal státním obvodním lékařem v rodné Dobříši. Byl zde váženým občanem a členem městské rady. Po německé okupaci a vyhlášení protektorátu patřil k těm nemnoha lékařům, kterým bylo povoleno pokračovat v lékařské praxi, ačkoli nesměli ošetřovat jiné než židovské pacienty.

Dne 4. 9. 1942 byli doktor Richard Frankl, jeho žena Viktorie a dcera Jiřina deportováni do Terezína. V ten den byli dobříšští Židé donuceni shromáždit se za hotelem Heinz, s sebou mohli mít zavazadlo do 50 kg. Poté všichni odešli pěšky na nádraží a nastoupili na vlak, který je dovezl nejprve do terezínského ghetta. Viktorie a Jiřina Franklovy opustily společně Terezín 19. 10. 1944 v transportu do Osvětimi, kde byly ve stejném roce zavražděny. Richard Frankl byl deportován do koncentračního tábora v Dachau, kde ve věku 51 let zemřel.

Podobný osud postihl téměř sto židovských obyvatel města a blízkého okolí, kteří byli povoláni do transportů v září a v říjnu roku 1942. Jejich cesta začala na dobříšském vlakovém nádraží a skončila v koncentračních táborech Malý Trostinec, Treblinka a Osvětim, kde bohužel téměř všichni zahynuli. Nejmladší oběti deportace bylo 8 let.

Kameny zmizelých nabízejí zajímavou formu, jak ve veřejném prostoru připomenout osudy lidí, kteří zahynuli během druhé světové války. Proto se do projektu zapojili i žáci sedmé třídy ZŠ Trnka, kteří v rámci několika vyučovacích předmětů pátrají po osudech dobříšských židovských rodin. S umístěním kamenů zmizelých tak ožijí někdy zapomenuté příběhy dobříšských ulic a domů.

Jitka Urbanová,
zastupitelka města Dobříše

Lokalitu v Brodcích podle platného územního plánu tvoří pozemky určené k zástavbě typu BI7 – bydlení individuální v rodinných domech. Z celkové plochy přes 10 hektarů město Dobříš vlastní pozemky zabírající 1/3 rozlohy, ostatní pozemky jsou ve vlastnictví fyzických nebo právnických osob. Již v roce 2016 podepsalo téměř 600 obyvatel Dobříše petici proti výstavbě v Brodcích. Mnozí obyvatelé tuto lokalitu využívají pro cesty do okolní přírody.

V programovém prohlášení současné koalice Pro Dobříš, ODS a KDU-ČSL a nezávislí je i bod „Budeme usilovat o zachování odpočinkové zóny města v lokalitě Brodců. Zasadíme se o změnu využití pozemků na nezastavitelnou plochu na ploše vlastnických podílů města“. V tomto směru byl také zadán jeden z bodů v připravované změně č. 3 územního plánu, kdy pozemky města v Brodcích mají být změněny na nezastavitelné. Předmětem této změny však není omezení výstavby na pozemcích jednotlivých majitelů.

Na město se v listopadu 2020 obrátilo prostřednictvím advokátní kanceláře 17 majitelů pozemků v Brodcích, kteří mají zájem na svých parcelách stavět. Město si nechalo vypracovat rozbor, jak lze danou situaci řešit. Právníci doporučují řešit území dohodou s vlastníky.
Pokud se město rozhodne bránit dlouhodobě výstavbě, může využít změny územního plánu a pro pozemky změnit regulativ daného území, například z „bydlení“ na „nezastavitelné území“. Takovou změnu by muselo odsouhlasit zastupitelstvo města. V takovém případě však hrozí riziko, že městu vznikne povinnost uhradit kompenzaci vlastníkům, jejíž výši by stanovil soud. Město také může výstavbu blokovat tím, že nepovolí vlastníkům napojení na infrastrukturu (voda, kanalizace), kterou by bylo třeba vést přes pozemky města. O takovém napojení rozhoduje rada města a ta se každé 4 roky mění na základě voleb. To je dlouhodobě obtížně udržitelná strategie.

Proto jsme se v rámci koalice dohodli, že chceme řešit problematiku Brodců komplexně, tak aby nebyla výrazně znevýhodněna ani skupina současných vlastníků stavebních pozemků, ani skupina ostatních obyvatel, pro které je důležitý přístup do okolní krajiny. Nechali jsme zpracovat 6 variant, jak území koncepčně řešit. Jak najít kompromis mezi částí, která do budoucna může být zastavěna, a částí, která zastavěna nebude. Jako nejvhodnější se jeví takzvaná varianta E, kdy podél hlavních cest by byla zachována zeleň, pozemky by tedy zůstaly bez zástavby, a naopak v oblasti přiléhající k existující chatové oblasti by město umožnilo výstavbu za stanovených podmínek. Toto rozložení také odpovídá vlastnictví pozemků, kdy velkou část pozemků určených i do budoucna pro zeleň představují pozemky ve vlastnictví města. K nim se přidal i požadavek jednoho z majitelů, který naopak chce změnit své pozemky v Brodcích na nezastavitelné, což odpovídá tomuto záměru.

V rámci tohoto řešení také vedení města připravuje zadání územní studie pro tuto lokalitu. Taková studie podrobněji definuje, jak bude uspořádána výstavba, kudy povedou cesty, kde bude veřejná zeleň apod. Územní studie Brodce by měla být dokončena do února 2022.
Vedení města již vyzvalo k jednání vlastníky pozemků v Brodcích. Pro to, aby v lokalitě vznikly souvislé pásy bez zástavby a naopak aby nová zástavba byla koncentrována do urbanistických celků, má vedení města zájem dohodnout se s majiteli některých pozemků směnu za pozemky města v této lokalitě. Při jednáních diskutujeme také o potřebných investicích do vybudování infrastruktury (přivedení vody, kanalizace, výstavba cest). Vzhledem k tomu, že město nebude zastavovat své pozemky, nebude logicky ani investovat své prostředky do jejího vybudování a případný souhlas s výstavbou tak bude podmíněn tím, že si vlastníci budou infrastrukturu sami financovat. Současný platný regulativ územního plánu v této lokalitě umožňuje pouze výstavbu rodinných domů, i nadále v lokalitě nelze stavět bytové domy či větší zařízení pro ubytování, stravování či služby.

Pavel Svoboda, Tomáš Vokurka, Miroslav Sochor
za koalici Pro Dobříš, ODS a KDU-ČSL a nezávislí