Domů Blog Strana 261

Z historie házené ve Staré Huti (6)

Od roku 2010 až do současnosti

Další ukázky z připravované knihy o historii české (později národní) házené ve Staré Huti

První polovina druhého desetiletí 21. století byla pro náš oddíl obdobím, jak se říká, že po posvícení přichází půst. Muži po dobrovolném „sestupu” z I. ligy sice dál suverénně kralovali v oblastním přeboru a ženy patřily mezi nejlepší 3–4 mužstva, ale za nimi vznikla mezera, protože najednou nebyla mládež. V mistrovských soutěžích měl oddíl pouze dvě družstva, a to muže a ženy. V ženách navíc došlo ke generační výměně většiny kádru mužstva. Nedařily se pokusy o nábor dětí do oddílu. Povedlo se to až v roce 2014, kdy bylo možné dát dohromady přípravku žaček a trénování se ujal Jirka Pešek s pomocí své manželky Jany. Neměl sice na trénování žádné „školy”, ale ukázalo se, že trenérské schopnosti zdědil zřejmě po tátovi a že od něj i hodně pochytil. Pomohlo mu také, že byl několikrát asistentem trenéra výběru Čech. Začátky byly pro všechny těžké, ale díky Jirkově vytrvalosti, obětavosti, hráčským zkušenostem a schopnostem naučil holky od začátku správným herním návykům, míčové technice, střelbě a házenkářské všestrannosti. Dokázal odhadnout, na který post v týmu se která hodí a pomalu tak sestavoval družstvo, které začalo postupně získávat úspěchy nejen v kraji, ale i v rámci celé republiky. Z výčtu dalších let je vidět, jak šlo družstvo rychle výkonnostně nahoru.

Úplně první zápasy sehrála děvčata jako „přípravka” v září 2014, na turnaji ve Staré Huti. Na soupeřky z Března a Čakovic ještě nestačila. Od podzimu 2015 začaly hrát krajský přebor v kategorii mladších žákyň. V ročníku 2015/2016 skončily ještě poslední, ale neodradily je ani dvouciferné porážky, protože o rok později už kraj vyhrály. Kromě žaček hrálo přebor kraje i družstvo „koeduků” (smíšené mladší žactvo kluci – holky). Poslední zápasy podzimu 2016 se už hrály ve Staré Huti na novém hřišti s umělým povrchem. Je třeba připomenout, že v tomto ročníku si ženy vybojovaly postup do II. ligy, ze které ale po ročním působení sestoupily. Na přeboru republiky mladších žákyň v roce 2017 v Dobrušce sbíraly zkušenosti a skončily na předposledním pátém místě.

V následující sezoně 2017/18 mladší žačky už neměly v kraji soupeře a přebor kraje suverénně vyhrály. Na mistrovství republiky v Žatci pokračovaly ve výborných výkonech a k překvapení všech se staly mistryněmi České republiky v roce 2018, v kategorii mladších žákyň. Byl to největší úspěch našeho oddílu v mládežnických kategoriích od vítězství dorostenek v roce 1971! Na rozdíl od nich se jim ale podařilo tento úspěch o rok později opakovat a mistrovský titul obhájit. A to přesto, že část děvčat přešla do vyšší věkové kategorie. Stalo se tak na přeboru v Nezvěsticích, když v rozhodujícím zápase porazily domácí 6:5. V témže roce se starší žákyně, jako 2. tým krajského přeboru, zúčastnily poháru mládeže v Tymákově. Vzhledem k věkovému rozdílu na své vyspělejší a starší soupeřky nestačily a skončily poslední. Přes covidová opatření, omezující soutěže i přípravu v letech 2020 a 2021, šla jejich výkonost stále nahoru a po 4. místě na dalším MR v Dobrušce v roce 2020 vybojovaly v loňském roce v Krčíně starší žačky pro Starou Huť další titul mistra republiky. To už je ale vlastně současnost. Přejme si, ať jim vydrží zájem, chuť do hry, touha po vítězstvích a tréninková píle do dalších let. Pod trenérským vedením J. Peška by se Stará Huť mohla za několik let znovu dočkat účasti v I. lize žen. Myslím si, že předpoklady pro to děvčata mají. Navíc se mu podařilo vytvořit dobrou partu nejen na hřišti, ale i mimo něj, což nebývá u děvčat jednoduché. A to si myslím, že je v tomto sportu to nejdůležitější, protože národní házená se ve Staré Huti nikdy nehrála pro peníze, ale vždycky pro radost ze hry a dobré, kamarádské vztahy mezi hráči a trenéry. Držme jim proto palce. A to nejen na mistrovství ČR starších žákyň, které letos poprvé pořádá náš oddíl na domácím hřišti ve dnech 10. 6. – 12. 6. 2022 a kde budou děvčata obhajovat loňský titul. Možnost uspořádat tuto organizačně náročnou akci za účasti šesti přeborníků krajů se podařilo i díky výstavbě nových kabin v roce 2021, tribuny na jižní straně hřiště a za pomocí vedení obce Stará Huť v zajištění stravování a ubytování.

Nelze zapomínat na ostatní družstva, jejich trenéry a vedoucí, protože díky jim už má oddíl v současnosti zastoupení nejen v kategoriích dospělých, ale opět ve všech žákovských kategoriích a v dorostenkách. I to je zásluha a úspěch nového vedení oddílu, že roste zájem o národní házenou ve Staré Huti, a to nejen mezi místními, ale i dětmi z Dobříše a okolních obcí. Zatím převážně u děvčat, ale doufejme, že se to zlepší i u chlapců. Tím zatím šedesátiletá historie oddílu národní házené končí. Nekončí ale činnost oddílu. A to i přes smutnou skutečnost, že nás v období posledních deseti let navždy opustilo několik dlouholetých členů, výborných hráčů, obětavých funkcionářů a trenérů. Naopak je vidět, že se začíná psát nová a věřme, že stejně úspěšná historie, jako byly ty předchozí.

Za pomoci podkladů z archivu oddílu zpracoval Jan Stamberg

Dobříšské listy – květen 2022

Kompletní podobu tištěných Dobříšských listů si můžete v elektronické podobě přečíst zde: 
» květen 2022

Dobříšské májové slavnosti 2022

Po třech letech se na Dobříš vrací májové slavnosti.

Věříme, že doba covidová je snad již za námi a těší nás, že vás můžeme pozvat na tradiční a oblíbené Dobříšské májové slavnosti, které se uskuteční předposlední květnovou sobotu 21. 5. 2022.

Na hlavním pódiu se opět představí dobříšské školy, sportovní oddíly a několik dobříšských kapel, vyznávající různé hudební styly, jako je swing, taneční hudba či rock.  Novinkou letošního ročníku je i další pódium na Dukelském náměstí, kde bude hrát celé odpoledne jihočeská dechovka. Letošní rok přijedou i zástupci partnerských měst z polského Wagrowiece  a francouzského Tonnerre. I jim dáme prostor, aby se vám představili v hodinovém kulturním programu.

Nebude chybět ani scéna a sportovní aktivity pro teenagery v Bike a skate parku v Lipkách. O atraktivní program se opět postará parta lidí ze spolku D-Fight. Pro nejmenší je připraven tradiční dětský program v parčíku u bývalého kina. Letos se k nám vrací Divadlo Studna s pohádkou, výtvarnou dílnou a zábavnými hrami. I pouťové atrakce budou, ale pozor, letos se přestěhují z náměstí na parkovišti u sportovní haly. Krásný kulturní program připravila Římskokatolická farnost Dobříš v kostele Nejsv. Trojice. Můžete shlédnout výstavu obrazů Miro Pograna, zaposlouchat se do varhanní hudby nebo absolvovat komentovanou prohlídku kostela… I muzeum rukavic Dobříš  v Kopáčkově domě chystá speciální program, v kterém představí divákům typické dobříšské řemeslo – rukavičkářství.

Hlavní hudební hvězdou letošních slavností je špičková kapela Monkey Business se zpěváky Matějem Ruppertem a Terezou Černochovou. Rockové pecky zahraje i místní parta muzikantů Los Fotros a až do půlnoci bude na pódiu řádit i skvělý brněnský revival band Kanci paní nadlesní. Z vlastní zkušenosti vím, že umí roztančit celé náměstí, tak snad se jim to podaří i u nás.

Vítanou součástí slavností je i řada dalších zajímavých doprovodných akcí, které si zaslouží vaší pozornost. Chtěli bychom vás upozornit alespoň na týdenní Divadelní festival ochotnických souborů v kulturním domě (13.–20. 5.) a na hasičskou soutěž, která se koná v neděli 22. 5. na Větrníku.

Návrh na zachování názvu dobříšské ulice Plk. B. Petroviče

Mgr. Miroslav Landa – Návrh na zachování názvu dobříšské ulice v dosavadní podobě „Plk. B. Petroviče“, k projednání Zastupitelstvem 28. 4. 2022 v 17 hod.

Vznáším protinávrh vůči návrhu občana města pana Miroslava Folbera na přejmenování názvu dobříšské ulice Plk. B. Petroviče. Dle článku v Dobříšských listech (DL), duben 2022, podepsaném pouze zkratkou DH., rada města se rozhodla předat návrh k projednání zastupitelstvu města s doporučením toto přejmenování schválit. Jako důvod je uváděna „problematická role příslušníka sovětské tajné služby NKVD Jakova Alexejeviče Kozlova″, krycí jméno Bogdan Petrovič Bogun. Žádám, aby tento protinávrh byl vložen do příslušného jednacího bodu v programu jednání zastupitelstva města 28. 4. 2022.

Jakožto historik vzděláním a bývalý pracovník Depozitáře a archivu města Dobříše jsem proti přejmenování ulice, které navrhl pan Folber. Článek s návrhem v DL je obsahově zavádějící, důkazně nepřesný, s překlepy a neúplný. Nedávám to za vinu zpracovatelce, která je evidentně jiného odborného zaměření. Já sám bych jej ale nepodepsal ani zkratkou.

Spisovatel, knihkupec, údajně amatérský historik a ředitel nakladatelství Academia pan Jiří Padevět, tvrdí jako důkaz pro přejmenování ulice, že „v roce 1945 jsme byli ′osvobozeni′ od nacismu stejně totalitním státem, jako bylo Německo, ne-li horším″. Tím má být zpochybněna role SSSR pro osvobození ČSR? Vždyť každá z koaličních velmocí měla před válkou i dlouho po ní vnitřní problémy s naplňováním demokracie. Pan Padevět zřejmě nikdy neslyšel o problematických rolích našich západních spojenců, např. o přestěhování cca 110 tisíc Američanů japonského původu v roce 1942 do internačních táborů jen z obavy před jejich podporou Japonska. Nebo o segregaci obyvatel černošského a indiánského původu v USA, či o válečných zločinech Američanů (např. ve vietnamské osadě My Lai) ještě v 60. letech 20. století. Zajímal se někdy o koloniální a válečné praktiky a hromady mrtvých jako dopadů politiky UK a Francie v jejich sférách vlivu ve 40. letech a dlouho po válce? Pro pana Padevěta je to asi zanedbatelné, protože příliš daleko od Evropy. Na rozdíl od něho rozeznávám rozdíly přístupu nacistů a RA v roce 1945 k českému národu. Moji prarodiče, vyhnaní 1938 henleinovci z Hrdlovky u Teplic i s pětiletou dcerou, můj otec, navštěvující do roku 1942 v Buštěhradu školu s někým z Lidic, a praděda uvězněný v roce 1945 na udání Gestapa v Terezíně, měli radost, že porážku nacismu a konec války fyzicky přežili, na rozdíl od obětí cca 360.000 občanů ČSR, a byli za to SSSR a dalším spojencům vděční. 

Přejmenování ulice podpořil i pan PhDr. Pavel Žáček, Ph.D., výrazně konzervativně orientovaný politik, poslanec Poslanecké sněmovny PČR za ODS, absolvent kurzu Fulbrightovy nadace na Stanfordově univerzitě v USA a publikující k historické problematice. Důvodem pro přejmenování ulice má podle něho být, že „jejich hlavním úkolem (skupiny partyzánů pod vedením plk. Boguna) byla likvidace protibolševické opozice a vytváření rozsáhlých agenturních sítí pro poválečné využití, přičemž primárním úkolem nebyl boj proti nacistům a pomoc českému obyvatelstvu″. Jeho výrazně ideologické stanovisko k přejmenování ulice by mělo být doplněné a vyváženo i hodnocením z opačného politického spektra.

V odborné literatuře je plk. Petrovič uváděn jako velitel, z čehož pro vážené pány jistě znalé vojenské problematiky značí, že se podílel na vojenských akcích a též na osvobození oblasti Dobříšska a Dobříše od nacistů. Hláška v opačném smyslu je naprosto mimo realitu.

Nevím, jakou má pan Žáček představu z bezpečí parlamentní imunity o situaci plk. B. Petroviče a výsadků sovětských partyzánů vysazených od 25. 3. 1945 na Dobříšsku. Určitě byl ve válečném stavu na nacisty dosud ovládaném území. 27. 3. 1945 organizoval v Brdech seskok další skupiny partyzánů. Jakýkoliv kontakt s Gestapem či jinou složkou nacistického potlačovatelského aparátu, pro něj znamenal stručně: Boj, vítězství nebo smrt. A bylo jedno, jaké prvotní či jiné poslání měl. 5. 5. 1945 partyzáni a místní občané donutili ke kapitulaci v Dobříši rozmístěné německé vojáky a plk. B. Kozlov přesunul svůj štáb do Dobříše. 9. 5. 1945 sjednal s blíže neurčeným německým generálem dohodu ve věci průchodu Němců přes Dobříš. Městu totiž i po kapitulaci Německa hrozil ještě 10. května osud řady lokalit, v nichž se německá armáda a Waffen SS mstily obyvatelům při ústupu do amerického zajetí. V této situaci žádal plk. Bogun – B. Petrovič o pomoc sovětské velitelství, což přispělo k zásahu Rudé armády, k urychlení ústupu nacistů od města a k jeho definitivnímu osvobození Rudou armádou téhož dne.

Vděčnost dobříšských předků dnešních obyvatel a jejich zastupitelů za osvobození sovětskými partyzány a Rudou armádou od nacismu byla podnětem k tomu, že 28. 6. 1945 se plénum Městského národního výboru Dobříš uneslo přejmenovat ulici „Hostomická“ na ulici „Plk. B. Petroviče″. Předsedou Městského národního výboru byl 1945–1947 Jan Plevka, jaké bylo politické složení hlasujících zastupitelů, lze zřejmě najít v Depozitáři a archivu. 

Jaké všechny úkoly plk. B. Petrovič na Dobříšsku plnil, se ho již pan Žáček nezeptá, protože plk. B. Petrovič měl později padnout v bojích proti tzv. Banderovcům či Vlasovcům na území Polska či Ukrajiny. Pokud měl pan Žáček pro své tvrzení, že se plk. B. Petrovič nepodílel na osvobození Československa a Dobříše přímý poznatek z ruských archivů a opíral se pouze o vzpomínky určitých pamětníků, proč to neuvedl? Spekulace je možná únosná pro snaživého politika, ale není hodná věcného historika. Odkaz na zdroj: Karel Bartošek: Pražské povstání 1945, Naše vojsko, Praha, 1965. Kartel Pacner: Československo ve zvláštních službách, díl III, 1945–1961, Themis, Praha, 2002. Oldřich Sládek: Zločinná role Gestapa, Naše vojsko, Praha 1986.

V návrhu na přejmenování, uvedeném v DL, chybí stanoviska či odkazy z prací velkých znalců historie Dobříše a městem oceňovaných – středoškolského profesora a ředitele Gymnázia Karla Čapka v Dobříši pana Miroslava Oliče a čestného občana Dobříše a bývalého letitého archiváře Depozitáře a archivu města Dobříše pana Oldřicha Průši. Je to snad proto, že v nich píší o podílu plk. B. Petroviče na osvobození Dobříšska a Dobříše? Odkaz na zdroj: Miroslav Olič a kolektiv autorů: Dobříš město na Zlaté stezce, Maroli, Praha, 1998. Oldřich Průša: Historický kalendář 921–1986, MěÚ Dobříš, 2008. Oldřich Průša: nepublikované statě uložené v Depozitáři a archivu Muzea města Dobříše: Jakov Alexejevič Kozlov, Fakel II 26. 3. 1945, Střípky z povstání v Dobříši v květnu 1945, Partyzánská stezka, Vysazení sovětských oddílů v prostoru dobříšských lesů v březnu 1945.

Předpokládám, že pan Žáček je schopen uznat, že vojenské či jiné špionážní služby americké či britské armády měly též zadány špionážní a agenturní úkoly k působení na územích okupovaných nacisty a ve prospěch vlastní velmoci a jejích zájmů. Bylo to zejména Spojené království (UK) a v roce 1938 spojenecká Francie, kdož předhodily v Mnichově Československo Hitlerovi, aby ochránily vlastní zájmy a zřejmě demokraticky vlastněné kolonie, a aby více nasměrovali Hitlera na Východ. Když se ale Hitler obrátil i proti nim, USA a s určitými výhradami i UK, akceptovaly fakticky SSSR jako svého válečného spojence. Vytvořily s ním společnou protihitlerovskou koalici. USA dokonce zásobovaly SSSR širokou škálou vojenského materiálu, takže některá česká města osvobozovala Rudá armáda v amerických, jistě demokratických tancích. V Jaltě na Krymu v roce 1945 se potom 3 představitelé vítězných velmocí, Stalin (SSSR), Roosevelt (USA) a Churchill (UK) domluvili na rozdělení svých zájmových sfér mocenských vlivu ve světě a v Evropě. Obnovené Československo připadlo až do roku 1989 do sféry vlivu SSSR a nevymanilo se z něj ani v roce 1968, kdy USA nehodlaly kvůli vojenskému zásahu SSSR vůči Československu riskovat jaderný konflikt. 

Autorka článku v DL popisuje i poněkud neurčité stanovisko pana PhDr. Jana Micha, Ph.D. Zřejmě má autorka na mysli pana PhDr. Jana Michla, Ph.D., pracovníka Depozitáře a archivu Muzea města Dobříše. V článku není zřejmé, proč chybí to podstatné, zda pan Michl doporučuje či nedoporučuje přejmenování ulice Plk. Petroviče. Přitom toto odborné stanovisko pana Michla by mělo být důležité pro rozhodování na úrovni vedení města. Pro podporu přejmenování ulice jsou tak pečlivě účelově navržení jen pan Padevět a Žáček, s jejich intenzivní snahou zapomenout či alespoň zpochybnit dávno známé. Doufám, že odborně vzdělaní a určité ideologii nepodléhající historici by se k současnému překrucování historie nehlásili. 

Nepovažuji za správné, zkreslovat, zamlčovat či vymazávat i střípky z dostupných faktů historie a falšovat tak účelově pohled na věci minulé. I v moudré knize Bibli se o takovém jednání určitě někde píše. „Nebudeme jako oni″ znělo jedno z hesel mezi veřejností před 32 lety, kdy se též odsuzovalo předchozí snímání pamětních desek, upomínajících osvobozování západočeských měst americkou armádou. Dostaneme se návrhem pana Folbery na stejnou úroveň? V roce 1999 byla například odstraněna socha Jana Švermy (z předpolí pražského Štefánikova mostu snad na Olšanské hřbitovy) čs. novináře, poslance Národního shromáždění a účastníka Slovenského národního povstání, který po potlačení povstání nacisty zahynul v listopadu 1944 při přechodu Nízkých Tater. Byl jedním z 25 000 komunistů, kteří položili život za osvobození ČSR. Nemám problém s vymazáním udělení čestného občanství města Dobříše (1948) pro prezidenta ČSR Klementa Gottwalda (1948–1953) v roce 2019. Je zatracován někým buď zásadně či zejména za tzv. politické procesy v 50. letech. Ví ale ještě někdo, že byl představitelem protinacistického východního odboje 1938–1945 pro obnovu Československa a že byl tvůrcem koncepce národní a demokratické revoluce uskutečňované od roku 1944 s postupným osvobozováním ČSR Rudou armádou. Jeho protipól a představitel západního odboje Edvard Beneš, je oceňovaný dnes zákonem za to, že se zasloužil o stát. Přitom v roce 1938 rozhodl o přijetí tzv. Mnichovského diktátu a o předání tzv. Sudet Hitlerovi, a nerespektoval, že o změně hranic mohl tehdy rozhodnout pouze parlament. Také ho vymažeme? Prostě historie a její tvůrci nejsou jen černobílé příběhy, i když pro laiky a bohužel i některé odborníky je pohodlnější neopouštět své ideologické brýle, definitivní či momentální stanovisko dle kariérní potřeby a nevzrušují se občas ani vlastními zanedbatelnými vědomostmi. Odkaz na zdroj: Jan Němeček a kol.: Kapitoly z osvobození Československa 1945, Academia, 2017. 

Nevím, že by od roku 1990 někdo chtěl přejmenovat ulici Plk. B. Petroviče. Kdo tedy touží zviditelnit se po 77 letech a zřetelně přehlíží či zamlčuje dávno známé údaje. Motivoval se snad emotivními náměty na přejmenování jedné ulice v Praze? Možná, že někdo v Dobříši spoléhá na to, že zapomínání a nezájem dnešních generací českých občanů o období, kdy hrozila fyzická likvidace českého národa, nebude na překážku jeho nehodnověrným záměrům.

Není mi známo, že by buď pan Folber či město Dobříš zjistili alespoň formou ankety u 295 osob či firem s adresou bydliště v předmětné ulici jejich souhlas či odmítnutí k přejmenování ulice. Někteří občané zde mohou žít od konce války a jejich sepětí s místem a názvem může být velmi citové, což ovšem neupírám ani panu Folberovi. Případný hrubě byrokratický přístup však odporuje demokratickému heslu „svoboda jednotlivce má svou hranici, když se dotýká svobody druhých″. 

Plně se proto ztotožňuji se stanovisky k problematice konce 2. světové války, uvedenými v celostránkovém článku Doc. PhDr. Jana Němečka, DrSc., zástupce řed. Historického ústavu Akademie věd ČR: Překrucování dějin jsme si užili už dost (Právo, 9. 5. 2015, strana 8, doporučuji přečíst celé!).

Závěr: Na základě výše uvedených stanovisek jsem jednoznačně proti přejmenování názvu ulice Plk. B. Petroviče a pro zachování dosavadního stavu.

Pomíjím nechtěné chyby, přehlédnutí z neznalosti, ale ne záměrné klamání, možná až dezinformačního rázu, pod krytím nekonkrétního či nedoloženého odborného posudku, který ani nezastírá „přání otcem myšlenky″. Není za tím i snaha zviditelnit se zásadovým postojem proti současné vojenské agresi Ruské federace proti Ukrajině? Já rovněž tuto agresi odsuzuji. Doufám, že brzy skončí a její iniciátoři budou řádně souzeni a potrestáni. To ale neznamená, že budu směšovat historii starou 77 let se současností a překrucovat přitom evidentně fakta.

Rád bych se dobral blíže k historické pravdě a vlastně děkuji za to panu Folberovi, že mě k tomu nakrátko nasměroval, ať byl jeho záměr přejmenovat název ulice věcný či zcela jiný. Vzhledem k mému časovému vytížení ale rád přenechám další historické bádání v tomto směru panu Michlovi a těším se na výsledek.

Problémy, spojené s vydáním nových dokladů předem nezkonzultované s občany, firmami apod. v předmětné ulici, jistě přispějí ke spokojené atmosféře ve městě, které v roce 2017 obdrželo ocenění Ministerstva vnitra ČR „Přívětivý úřad″. Případné prohlasování návrhu pana Folbera bude jistě pozitivní zprávou pro tu část obyvatel ulice Plk. B. Petroviče, kteří evidentně nemají co na práci a tak si budou moci při čekání na výměnu dokumentů alespoň přečíst, co jim slibují noví či staronoví kandidáti pro zářijové komunální volby. A možná budou přitom držet v kapse klíče, které tam mají 32 let a najednou budou mít zcela novou znormalizovanou adresu. Co bude v Dobříši znormalizováno příště? Nebo je to občanům města jedno?

Přejmenování ulice Plk. B. Petroviče, o něž usiluje přinejmenším pan Folber, je poněkud kuriózním, ale zároveň pozitivním způsobem, jak se město Dobříš mediálně zviditelní a zároveň oslaví 77. výročí osvobození Dobříše Rudou armádou. Ještě pikantnější ovšem bude, až se možná znovuobjeví, že mnozí z těch vojáků RA, kteří osvobozovali a umírali v květnu 1945 pro Dobříšsko a Dobříš, včetně plk. B. Petroviče, byli prapředkové dnešních ukrajinských hrdinů. 

Pokud by náhodou uspěl můj návrh na zachování názvu ulice Plk. B. Petroviče, tak se moc přimlouvám za pana Folbera, aby mu zastupitelé vyšli alespoň dílčím způsobem vstříc a aby část ulice před jeho domem, cca 10–20 metrů, přejmenovali na původní název „Hostomická″, či na „Přejmenovávačů ulic″. Rád si jistě rychle vyřídí nový doklad, bude v klidu potkávat sousedy a konečně po 77 letech se klidně vyspí, aniž by ho rušil duch dávno zesnulého plk. RA armády a osvoboditele Dobříše.  

Aby nevznikly nějaké neadekvátní spekulativní či přímo dezinformační úvahy, prohlašuji, že tento návrh předkládám pouze z vlastní iniciativy, nepřevzal jsem a nebudu chtít za jeho zpracování ani v budoucnu žádnou úplatu.

Vážení zastupitelé či další zájemci o tuto problematiku. Rád si přečtu vaše věcné a slušně formulované ohlasy. Přeji Vám zodpovědné a hodnověrné posouzení obou návrhů a správné rozhodnutí. Rozhodujete tím i o zachování této části barevné a dosud nezkreslené historie města Dobříše.

Plně podporuji pojmenování ulice města po panu Miroslavu Oličovi, ale nemyslím si, že on sám by chtěl likvidaci názvu ulice, když ve své historii Dobříše popsal plk. B. Petroviče jako osvoboditele města. Myslím, že by si pan Olič zasloužil, aby se po něm jmenovala ulice ve vhodné důstojné lokalitě, například v nové výstavbě našeho stavebně vzkvétajícího města. Jsem pro to, aby se i o tomto mém návrhu hlasovalo. 

Mgr. Miroslav Landa,
email: landa.mirek@seznam.cz

KNIHOVNA PRO UKRAJINU

Ilustrační foto, zdroj: freepik

ЧЕСЬКА МОВА ДЛЯ ІНОЗЕМЦІВ безкоштовний курс:

Mіська бібліотека м. Добржіш
Детальна інформація у бібліотеці, на нашій ФБ та веб-сторінці www.knihovnadobris.cz чи за тел.: 777 299 044

CZECH FOR FOREIGNERS

– free course: Municipal library in Dobříš

ČEŠTINA PRO CIZINCE

– kurz zdarma: Městská knihovna Dobříš
Více informací v knihovně, na našem fb a www.knihovnadobris.cz nebo na tel. č. 777 299 044

ПРИХОДЬ РОЗВАЖАТИСЯ ТА ВІДПОЧИВАТИ ДО БІБЛІОТЕКИ
Ласкаво просимо! Вівторок від 16.00

Бібліотека працює: понеділок та середа з 8 до 17 год., вівторок та п’ятниця
з 8 до 18 год., субота з 9 до 12 год., неділя з 14 до 17 год. Вихідний день – четвер Для дітей, котрі раптово опинилися у новому невідомому світі, у м. Добржіш є місце,
яке вони можуть безкоштовно відвідувати 6 днів на тиждень.

Кожного вівторка від 16 год. про них потурбуються бібліотекарі – програма буде пристосована відповідно до віку та потреб дітей. Ми пропонуємо: ігри для малят
і не зовсім, допомогу у вивченні перших чеських слів, ознайомлення із книжками,
X-box, віртуальну реальність, настільні ігри, пазли, казочки…
Діти, приходьте, у нас весело!
Детальна інформація у бібліотеці, на нашій ФБ та веб-сторінці www.knihovnadobris.cz чи за тел.: 777 299 044

PŘIJĎ SI HRÁT I ODPOČINOUT DO KNIHOVNY!
– pro děti (nejen) z Ukrajiny každé úterý od 16.00

Děti, které se nečekaně octly v novém – neznámém světě, mají na Dobříši místo,
kam mohou šest dní v týdnu – samozřejmě zdarma.
A každé úterý od 16.00 se jim budou věnovat knihovníci – program se bude měnit
podle věku a potřeb dětí. Hry pro malé i větší děti, pomoc s prvními českými slovíčky,
prohlížení knížek, X-box, virtuální realita, deskové hry, puzzle, jednoduché pohádky, …
Děti, přijďte, je tu veselo! Více informací v knihovně, na fb, na www.knihovnadobris.cz a na tel. č. 777 299 044

Dobříš stojí za Ukrajinou

Doslova jako blesk zasáhla dne 24. února 2022 celý svět zpráva o válce na Ukrajině. Ruská federace zahájila vojenský útok na svrchované území Ukrajiny, a přestože celý svět věděl o reálné hrozbě vojenského konfliktu, asi všichni do poslední chvíle doufali, že nic podobného se v dnešním civilizovaném světě nemůže stát. Jak ale vidíme, stát se dnes může vše. Tento den se tak nesmazatelným písmem zapsal do novodobé historie, ovšem jak a co vše tato situace nám všem přinese, můžeme dnes jen těžko předvídat…

V reakci na nečekané události vyjádřila Česká republika stejně jako okolní státy a potažmo celý svět Ukrajině a jejímu prezidentovi okamžitou podporu. Vláda ČR, rady krajů, zastupitelstva obcí, ale i další stovky organizací a tisíce lidí včetně známých osobností veřejně odsoudili tento zcela nepřijatelný akt agrese, který je v rozporu s mezinárodním právem, a vyjádřili plnou podporu a solidaritu Ukrajině a jejímu lidu.
Téměř okamžitě opět zasáhla celou naši zemi obrovská vlna solidarity. Díky charitativním akcím, veřejným sbírkám, benefičním koncertům a další řadě jiné pomoci byly jen u nás vybrány milionové finanční částky na pomoc Ukrajině a jejím obyvatelům, shromážděny tuny materiální pomoci a zmobilizováno tisíce lidí. V následujících dnech pak právě naše země s otevřenou náručí začala přijímat válečné uprchlíky, mezi kterými byly v první řadě maminky s dětmi a staří lidé. A do aktivní pomoci se zapojilo i naše město…
Vedení města Dobříše reagovalo na válečný konflikt na Ukrajině okamžitě. Kromě materiální a finanční pomoci jsme také u nás přivítali již téměř stovku žen s dětmi a za nedocenitelné pomoci neziskových organizací jim poskytli bezpečné zázemí.

Více už k nově vzniklé situaci popisuje místostarostka Dagmar Mášová, která za vedení města koordinovala veškerou činnost a v neposlední řadě pomohla přímo v terénu a konkrétním lidem.

Vážení a milí sousedé,
za poslední měsíc se změnil svět, minimálně Evropa. Nedaleko nás začala 24. února 2022 válka, byla napadena Ukrajina, samostatná země. Ruská invaze a prohloubení válečného konfliktu na Ukrajině daly do pohybu miliony uprchlíku. Lidí, kteří stejně jako my žili v rámci svých možností své vlastní příběhy, ve kterých byla láska, děti, rodiče, prarodiče, přátelé, kamarádi, spolužáci, škola, práce, telefony, domy, byty, auta, zájmy, koníčky, radosti i starosti všedního dne. To vše během mžiku zmizelo. Změnilo se. Život vzhůru nohama. Úprk, boj o záchranu života! K dnešnímu dni máme v Dobříši ubytováno 118 osob, z toho 34 dětí ukrajinských uprchlíků.
Děkuji všem, kteří jsou zapojeni do pomoci. Dík patří všem, kteří neváhali ihned po vypuknutí konfliktu vyrazit s plně naloženým autem různé materiální pomoci na ukrajinské hranice a zpátky se vraceli s ženami a dětmi prchajícími před válkou a dokázali se několikrát otočit. Děkuji vám všem, kteří finančně podporujete různé nadace. Obrovský dík patří všem organizátorům materiálních sbírek, které ve městě probíhaly. Díky patří organizátorům koncertu a vystupujícím muzikantům. Díky všem neziskovým organizacím, které distribuují pomoc. Díky vám všem, kteří organizujete neformální setkání a programy pro děti. Díky překladatelce, která reaguje obratem.
Nikoho zcela záměrně nejmenuji, protože vás je opravdu hodně a nerada bych kohokoli opomněla – velmi důležití jste všichni. Děkuji, že jsem měla příležitost seznámit se s tolika skvělými a akčními lidmi z Dobříše. V neposlední řadě chci opravdu z celého srdce poděkovat všem, kteří jste poskytli, zajistili ubytování přímo ve svém domě, bytě.
Moje motto „Ukázaná platí, kecy nemaj cenu“ funguje.
Jsem v úzkém kontaktu s ženami, které utekly z bombardovaného Charkova. Jsou to hrdinky, neuvěřitelně statečné ženy, které dovedly své děti z Charkova na Dobříš. Byly na cestě několik dní, každá skupina postupovala jinou trasou, vše bylo vázané na vlaky, ale na štěstí se jim do naplněného vlaku na nádraží podařilo nastoupit.
Jejich příběhy jsou těžké, o některých zážitcích myslím nebudou mluvit dlouho. Nebudu sdílet podrobnosti, jen střípky.
Když jsem se ptala Vity, proč s sebou nemají teplé oblečení, řekla mi, že měly sbalené zavazadlo a doklady jen do sklepa, kde se ukrývaly při bombardování Charkova. Nikam odjíždět nechtěly, Vita nechtěla opustit svůj nový dům. S dcerou Mášou a jejími dětmi opouštěla Charkov narychlo.
Táňa přijela se čtyřmi dětmi, 3 plnoleté dcery a malý syn. Vyzvedávali jsme je na hlavním nádraží v Praze. Vlak měl dvě hodiny zpoždění a my jsme seděli v krásné, útulné kavárně a v teple jsme na ně čekali. Myslím, že nikdy nezapomenu na výrazy v očích žen a dětí, které všechny kolem nás prošly. Táňu s dětmi jsme bohužel neměli kde ubytovat, tak jsme zamluvili apartmán u Tří statkářů. Děkuji touto cestou panu majiteli, který poskytl apartmán zdarma. Olena ujela s manželem, dcerou a pejskem autem. Jejich cestu a příběh ještě neznám. A na cestě jsou další matky s dětmi, staří lidé i muži, kteří nemohou nastoupit na frontu.
Každý z nich má svůj vlastní velký příběh.
Přijely ženy s dětmi a dorazilo i několik mužů, kteří z různých důvodů nemají brannou povinnost. Tito lidé u nás zřejmě minimálně dočasně neseženou kvalifikovanou práci ve svém oboru, kvůli jazykové bariéře. Většina ale pracovat chce a vezme jakoukoli práci, aby tady nebyli zcela závislí na pomoci druhých. Zvláště ukrajinské ženy jsou nejen pracovité a silné, ale i velmi hrdé.
To, že jsou velmi drahé pohonné hmoty, asi přežijeme. Že to teď bude i u nás v Čechách náročné, o tom není pochyb. Prosím, buďme dál tolerantní, pomáhejme, nezáviďme, že někdo něco dostane za cenu, kterou nikdo z nás nechce obětovat. Opravdu se máme dobře, važme si toho. Prosím, zachovejme si slušnost, ohleduplnost nejen k novým sousedům, ale i mezi námi, co se známe dlouho, buďme dál solidární.
Jako matka si nejvíce ze všeho přeji MÍR.

Dáša Mášová

Prchání před válkou na Ukrajině až k nám na Dobříš

Jmenuji se Taťána…

Narodila jsem se, žila a pracovala jako učitelka v Charkově. Jsem matkou čtyř dětí: Varvary, Anny, Anastasie a Tichona.
Když začala válka, zůstali jsme v Charkově, i když bylo město bombardováno, schovali jsme se ve sklepě. Uvědomili jsme si ale, že tohle všechno bude pokračovat ještě dlouho, protože Ukrajinci drželi linii. Rozhodli jsme se proto s manželem opustit Charkov a vzít děti pryč. Manžel samozřejmě zůstal v Charkově, protože u nás už to tak je, že je povinnost mužů chránit své rodné město.
Cesta byla velmi obtížná… Jeli jsme ve vlaku přeplněném lidmi, dětmi. V naprosté tmě jsme ale naštěstí za mnoho dní dojeli až na hranici. Jelijsme a nevěděli kam, důležité bylo jen, abychom se dostali pryč od výbuchů a ostřelování. Díky nabídce pomoci dnes už našich přátel z ČR, Petra a Dáši, jsme vše zvládli. Přijali nás jako příbuzné.
Jak říká přísloví: „Neměj sto rublů, ale měj sto přátel!“ Vaši lidé jsou velmi pohostinní a co vím, tak každému pomohli. Jen těžko vyjádřím vděčnost, jakou všichni cítíme.
Jsem vděčná, že jsme s dětmi v bezpečí, nicméně věřte, že moje srdce je tam s nimi a pocity, které zažívám, jsou nepopsatelné. Můj manžel zůstal na Ukrajině, rodiče, sestra a dítě také. Nyní už se odtamtud nemohou dostat, jelikož jsou pod palbou raket a leteckých útoků. Bojím se o budoucnost svých blízkých na Ukrajině, svých dětí, naší společné. Stále ale věřím, že do naší země zavítá mír a všichni společně přebudujeme svá města, vysadíme a vypěstujeme znovu kvetoucí zahrady, budeme rodit a vychovávat laskavé, pevné, krásné a talentované děti.

Jmenuji se Marie Zacharčenko…

Přicházím do vašeho města z Charkova se svou matkou a mými dětmi. Také naše cesta byla velmi obtížná… Utíkali jsme doslova pod raketami.
Před válkou jsem pracovala jako vizážistka, pak ale přišlo, co přišlo, a ze dne na den jsem neměla nejen práci, ale vlastně nic. Osm dní jsme žili ve válce a rakety slyšeli blíž a blíž, výbuchy bomb sílily a my neměli ani peníze, ani jídlo. Uvědomili jsme si, že pokud neutečeme, zemřeme.
Velmi si vážíme práce celé České republiky a lidí, kteří tady žijí a kteří nám Ukrajincům pomáhají. Děkujeme za vaši laskavost, štědrost a přijetí, ale musím říct, že my chceme nejvíce opět zpátky domů. I když dnes máme kde být a máme jídlo, nevíme, co bude zítra…

Kde hledat více informací k aktuální situaci?

Město Dobříš vydává aktuální informace týkající se současné situace na webových stránkách města a na svém facebookovém profilu. Veškeré důležité informace jsou zde ve většině dostupné dvojjazyčně, aby i naši ukrajinští spoluobčané měli možnost být alespoň v rámci možností v obraze.
Informační letáky distribuuje také Středočeský kraj přes své webové stránky, sociální sítě a média.

Zpracovala DH

Uprchlíci na Dobříši

Kdo z nás si dokázal před pár týdny představit, že v Evropě bude letos válka. Jen co skončil covid, je zde jiná situace, která vedla k opětovnému vyhlášení nouzového stavu. Konflikt vyvolal obrovskou vlnu uprchlíků, někteří často za dramatických okolností doputovali i do našeho města.

Na prvním jednání po vypuknutí konfliktu dne 1. 3. 2022 odhlasovali radní Dobříše jednohlasně usnesení: Rada města odsuzuje rozhodně agresi a vojenskou invazi Ruské federace vůči Ukrajině, vyjadřuje plnou solidaritu ukrajinskému lidu a vyzývá obyvatele města, aby se v rámci svých možností připojili k přímé, finanční i symbolické podpoře Ukrajiny a jejích občanů. Zároveň byla spuštěna sbírka na pomoc Ukrajině. V budově městského úřadu, knihovně a infocentru byly umístěny kasičky. V současné době jsou všechny městské byty obsazeny. V průběhu dubna bude dokončena rekonstrukce ubytovny na Větrníku, kam by mohlo být umístěno několik ukrajinských rodin. Na konci března bylo v Dobříši ubytováno 118 osob, z toho 34 dětí. Všichni tito uprchlíci našli ubytování v soukromí. Další Dobříšáci přispěli penězi nebo potřebnými věcmi, pomáhají s výukou češtiny, zapojili se do organizace volnočasových aktivit, nabídli Ukrajinkám práci. V průběhu března již první ukrajinské děti začaly chodit do škol v Dobříši. Rozbíhají se dětské skupiny pro předškoláky a spousta dalších aktivit. Všem, kteří jste se do pomoci zapojili, ze srdce děkuji. V případě, že máte zájem dále přispět ať už poskytnutím ubytování, nebo potřebných věcí či nabídkou pracovního místa, kontaktujte prosím paní místostarostku Mášovou (masova@mestodobris.cz). Pokud bude konflikt pokračovat, budou i do ČR proudit další uprchlíci. Snad to nebude nutné, ale pro vážné krizové situace počítáme v Dobříši i s využitím sportovní haly.

Probíhající válka i nám ukazuje, že jsou mnohem důležitější věci, než kterým běžně věnujeme svou pozornost. Přesto se život ve městě nezastavuje. Pokračují městské stavby. V rámci rekonstrukce náměstí Komenského vznikají v ulici Za Poštou nová parkovací místa, finišuje rekonstrukce ubytovny na Větrníku i dodělávky na Pražské ul. V dubnu bude obnoven provoz na uzavřeném mostu přes Pilský potok. Krajská správa a údržba silnic zde zajistí provizorně most, tak aby po něm mohla jezdit osobní i nákladní doprava do jara příštího roku, na kdy je plánováno zahájení celkové opravy. V březnu proběhl tradiční masopustní průvod i karneval na ledě, rozbíhají se koncerty, výstavy. Také na duben je v plánu řada zajímavých akcí. Těším se, že se na nich potkáme.

Sláva Ukrajině!

Pavel Svoboda, starosta

Vedení města Dobříš navrhuje přejmenovat ulici Plk. B. Petroviče

Miroslav Olič

Radní města Dobříše předloží na dubnovém zasedání zastupitelů návrh na přejmenování jedné z hlavních ulic v centru našeho města. Změna názvu ulice se týká ulice Plk. B. Petroviče navazující na ulici Hostomickou a vedoucí až k hlavnímu Mírovému náměstí v centru města.
Návrh na přejmenování ulice Plk. B. Petroviče radním předložil starosta města Pavel Svoboda na podnět občana města Dobříš pana Miroslava Folbera.

Rada města Dobříše tak projednala návrh na přejmenování ulice Plk. B. Petroviče na původní označení ul. Hostomická (v úseku od kruhového objezdu po křižovatku s ul. Čs. armády) a na nové označení ul. Oličova (v úseku od Mírového náměstí po kruhový objezd) a rozhodla se tento návrh předat k projednání zastupitelstvu města s doporučením toto přejmenování schválit.

„Důvodem návrhu přejmenování ulice Plk. B. Petroviče je problematická role příslušníka sovětské tajné služby NKVD Jakova Alexejeviče Kozlova, který na sklonku 2. světové války vystupoval v Dobříši pod krycím jménem Bogdan Petrovič Bogun a po kterém byla po válce část původně Hostomické ulice pojmenována,“ upřesnil důvod přejmenování jedné z hlavních ulic města starosta.

S přejmenováním jedné z hlavních ulic souhlasí také zástupci z řad odborníků a historiků. Podporu ve změně názvu ulice Plk. B. Petroviče starostovi vyslovil například ředitel nakladatelství Academia pan Jiří Padevět: „S přejmenováním ulice souhlasím, veřejnost by si měla konečně uvědomit, že v roce 1945 jsme byli ,osvobozeni´od nacismu stejně totalitním státem, jako bylo Německo, ne-li horším.“ Historik a správce Depozitáře a archivu Muzea města Dobříše PhDr. Jan Michl, Ph.D., dokonce poukazuje na zvláštní okolnosti současného pojmenování této ulice: „Můj osobní názor je takový, že ulice pojmenovaná po nikdy neexistujícím plukovníkovi Petrovičovi neprojevuje vděk vůči konkrétnímu člověku, ale spíše k pouhé vysněné legendě.“
Pokud by zastupitelé města Dobříše návrh na přejmenování ulice schválili, změna adresy se dotkne celkem 64 domů a 295 osob.

Kdo byl Plk. B. Petrovič?

 

J. A. Kozlov byl od roku 1932 aktivní v orgánech sovětské tajné policie NKVD. V roce 1938 obdržel vyznamenání sovětského Ministerstva vnitra „Čestný pracovník VČK-GPU“. Zkratka VČK-GPU znamená Všeruská mimořádná komise pro boj s kontrarevolucí a sabotáží (tzv. Čeka) – Státní politická správa. Jako agent v utajení velel plukovník Bogun partyzánskému oddílu vysazenému v noci na 26. 3. 1945 u Dobříše.
Podle historika PhDr. Pavla Žáčka byla jejich hlavním úkolem byla „likvidace protibolševické opozice a vytváření rozsáhlých agenturních sítí pro poválečné využití“. Primárním úkolem skupiny nebyl boj proti nacistům a pomoc českému obyvatelstvu, jak dokládají i vyjádření historiků.

Proč bychom měli mít v Dobříši Oličovu ulici?

 

Profesor Miroslav Olič (*1923 Zbraslav, †2011 Dobříš) působil od roku 1953 na jedenáctileté škole v Dobříši jako učitel. V letech 1966–1984 byl ředitelem dobříšského gymnázia. Profesor Olič byl vůdčí osobností a autoritou nejen pro studenty, ale i pro pedagogy a široké okolí. V roce 2008 mu byla udělena Cena města Dobříše za celoživotní přínos v oblasti kultury a vzdělávání.

Změna názvu ulice Plk. B. Petroviče se dotkne 295 obyvatel, kteří zde mají svůj trvalý pobyt. Tito občané budou muset navštívit městský úřad pro výměnu občanských průkazů. Výměna OP je zdarma. Rovněž se změna týká registru vozidel. Obyvatelé této ulice budou muset učinit změnu v dokladech k vozidlu, kde je vyznačena adresa majitele a provozovatele vozidla. Jedná se však pouze o občana, který je vlastníkem nebo provozovatelem motorového vozidla. V cestovních pasech adresa trvalého pobytu uvedena není, změna se pasů netýká, rovněž ani řidičských průkazů.

Zpracovala DH

Ukrajina a já aneb Proč znát největší stát v Evropě

Naše rodina vždy udržovala styky s několika ukrajinskými přáteli, vesměs perzekvovanými komunistickým režimem. Především za příslušnost k řeckokatolické církvi a vědomí toho, že jsou Ukrajinci. Ale moje cesta k současné ukrajinské literatuře a kultuře vedla částečně přes oceán.

Ukrajinci se jako Ukrajinci cítit neměli a nesměli, jak carský režim, tak bolševický teror je cíleně a brutálně rusifikoval, chtěl z nich mít lehce ovladatelného, šedého, nemyslícího sovětského (v současné době ruského) „člověka“. Proto z Ukrajiny vždy odcházelo velké množství lidí do emigrace, za lepším, ale hlavně důstojným životem. A nejvíc jich kdysi odešlo do zámoří.

Tam se naše rodina ocitla na začátku 90. let. A v malém univerzitním městečku – kdo by to čekal – fungovala i malá řeckokatolická farnost, kterou jsme často navštěvovali, účastnili se bohoslužeb a získali mezi potomky Ukrajinců velké množství přátel. Nikdo žádný slovanský jazyk už neuměl, ale identitu si díky náboženství a tradicím nesli a nesou dál.

Mě lákalo byzantské umění, stará Kyjevská Rus, ale obor u nás takový neexistoval. Po návratu domů jsem si tedy vybrala jazykové obory: ukrajinštinu a novořečtinu. A nakonec jsem zůstala u ukrajinštiny, protože mě dějiny, kultura a lidé Ukrajiny fascinovali a nikdy fascinovat nepřestanou. V Evropě snad neexistuje národ, který by s hlavou vztyčenou vydržel tak strašlivá dějinná kataklyzmata a nedal se. Přes všechna ubíjení, zákazy, okupace, umělé hladomory, gulagy, vyhnanství, neustálou masírku ruské propagandy. A ukrajinská literatura nám odhaluje, jak čelit invazi kremelských politických technologií, rozšiřování nesmyslů a podvracení naší důvěry ve zdravý rozum a lidské hodnoty, jak rozlišovat mezi pravdou a lží, jak se nenechat převálcovat.

Asi proto tedy místo studia ikon a fresek překládám ukrajinskou literaturu, která vážně stojí za to, abychom ji znali. Navíc, Ukrajinci mají velmi podobný smysl pro humor jako my a jazykově i mentálně si můžeme dobře rozumět. Ukrajinci nejsou Rusové!

Rita Lyons Kindlerová

Zastupitelé budou znovu rozhodovat, zda umožní referendum o zástavbě okolní krajiny

Autor foto: DH

Na únorovém zastupitelstvu jsme s kolegy zastupiteli V. Bálkem, R. Bodorovou a J. Vlnasovou předložili návrh na vypsání prvního dobříšského místního referenda – o dalším stavebním rozvoji města.

Dvě otázky, o kterých by v referendu rozhodli občané:

  1. Souhlasíte, aby Zastupitelstvo města Dobříše neschválilo případné změny územně plánovací dokumentace, které by vedly k rozšíření možnosti zástavby do okolní krajiny vně současného zastavěného území nebo vně současných zastavitelných ploch města Dobříš, ledaže by nutnost takové změny vyplývala z právního předpisu?
  2. Souhlasíte, aby Zastupitelstvo města Dobříše schválilo takovou změnu územního plánu města Dobříš, která v lokalitě Brodce vyjme pozemky v rozsahu pozemků ve vlastnictví města Dobříš ze zastavitelných ploch?

V diskusi, která na zastupitelstvu proběhla, se ukázalo, že někteří zastupitelé referendum zcela odmítají, jiní mají pochyby o otázkách a jiní navrhovali delší čas k diskusi o tak závažné věci. Proto jsme nakonec sami navrhli odložit rozhodnutí na dubnové zasedání zastupitelstva.
Otázky jsme formulovali ve spolupráci s právní kanceláří tak, aby byly právně jednoznačné a výsledek referenda nemohl nikdo „obejít“ či jinak vysvětlovat. Rozumíme ale, že právnicko-úřednický jazyk nemusí být pro běžného člověka vždy srozumitelný.

Druhá otázka je zřejmá – zjišťuje, zda lidé v Dobříši chtějí či nechtějí omezit zástavbu v Brodcích alespoň do té míry, že pozemky v rozsahu pozemků v majetku města skutečně zůstanou nezastavitelné. Nevylučuje tedy možné směny, tak aby zástavba na pozemcích soukromých vlastníků mohla být uspořádána nakonec třeba i lépe, než se podařilo dosáhnout v územní studii.

Větší diskuse byla kolem otázky prvé. Územní plán dnes vymezuje území, které je již zastavěné. V něm mohou být i plochy zeleně – např. parky, kde stavby nestojí a ani v budoucnu se tam stavět nebude. Dále vymezuje takzvané zastavitelné plochy, které ještě částečně (nebo zcela) zastavěné nejsou, ale s výstavbou se tam již počítá a někde už probíhá – k těm patří například lokality Nad Papežem, Javorová, Na Kole, Západní zóna, V Lipkách nebo například právě Brodce. Je zcela zřejmé, že až se zastaví i tyto lokality, zesílí tlak na změnu územního plánu, která by umožnila další rozšíření území určeného k zástavbě.

To není chiméra, to je zkušenost snad všech obcí kolem Prahy, kde se zástavba rozšiřovala dál a dál, vznikala satelitní městečka posléze propojovaná další zástavbou, v horším případě komplexy skladů, hal apod. Ostatně již nyní projednávaná změna územního plánu Dobříše předpokládá další vymezování nových zastavitelných ploch, až se ty současné zastaví. Pak padnou postupně návrhy po kouskách povolit výstavbu na loukách a polích směrem na Brodce – pod sanatoriem a pod Brodeckou směrem k Trnovskému potoku, od Brodců směrem na Trnovou, na zemědělské půdě směrem ke Sv. Anně, Bzdince či dosud nezastavěných místech na Větrníku. Proto navrhujeme, aby sami občané Dobříše rozhodli, jestli si další takové rozšiřování zástavby do okolní krajiny přejí či nikoliv.

Na jednání zastupitelstva vystoupila řada zastupitelů, kteří návrh na referendum v této otázce rezolutně odmítli, protože nechtějí omezit další stavební rozvoj města. To je bezpochyby legitimní názor. Stejně tak legitimní názor ale je, že pro obyvatele města je cennější hodnota okolní nezastavěné krajiny či zemědělské půdy nebo si přejí, aby si Dobříš zachovala současný charakter malého města.

Místní referendum dává možnost rozhodnout o této zásadní otázce budoucnosti města přímo občany Dobříše a nynější i budoucí zastupitelé by pak museli jejich názor respektovat. Právě to se ale některým zastupitelům nelíbí, zaznívá, že od toho tu přece jsou volby a zvolení zastupitelé, aby pak rozhodovali. Referendum je však demokratický způsob rozhodování, který má logicky vyšší právní sílu než rozhodnutí zastupitelstva, pro které je závazné, a má proto smysl jej v zásadních otázkách využívat. Složení zastupitelstva se každé čtyři roky mění, a tím často i rozhodnutí, která padnou. Jedno rozhodnutí zastupitelstva, že se zástavba rozšiřovat nebude, může příští zastupitelstvo změnit. Ale naopak tomu tak být nemusí. Zastupitelstvem jednou schválené rozšíření zastavitelného území už jde změnit jen velmi těžko a případnou chybu napravit nejde. Zářným příkladem toho jsou právě Brodce. Rozhodnutí občanů v referendu ale zastupitelé měnit nemohou, jedině opět sami občané dalším referendem.

Rozhodnout o vypsání referenda (které by se konalo na podzim zároveň s komunálními volbami) může dobříšské zastupitelstvo na svém dubnovém jednání. Druhou možností je vypsání referenda na základě občanské iniciativy, která k tomu shromáždí podpisy cca 1 400 občanů Dobříše.

MVDr. Jaromír Bláha, zastupitel

1...260261262...567Strana 261 z 567