Návrh na zachování názvu dobříšské ulice Plk. B. Petroviče



Mgr. Miroslav Landa – Návrh na zachování názvu dobříšské ulice v dosavadní podobě „Plk. B. Petroviče“, k projednání Zastupitelstvem 28. 4. 2022 v 17 hod.

Vznáším protinávrh vůči návrhu občana města pana Miroslava Folbera na přejmenování názvu dobříšské ulice Plk. B. Petroviče. Dle článku v Dobříšských listech (DL), duben 2022, podepsaném pouze zkratkou DH., rada města se rozhodla předat návrh k projednání zastupitelstvu města s doporučením toto přejmenování schválit. Jako důvod je uváděna „problematická role příslušníka sovětské tajné služby NKVD Jakova Alexejeviče Kozlova″, krycí jméno Bogdan Petrovič Bogun. Žádám, aby tento protinávrh byl vložen do příslušného jednacího bodu v programu jednání zastupitelstva města 28. 4. 2022.

Jakožto historik vzděláním a bývalý pracovník Depozitáře a archivu města Dobříše jsem proti přejmenování ulice, které navrhl pan Folber. Článek s návrhem v DL je obsahově zavádějící, důkazně nepřesný, s překlepy a neúplný. Nedávám to za vinu zpracovatelce, která je evidentně jiného odborného zaměření. Já sám bych jej ale nepodepsal ani zkratkou.

Spisovatel, knihkupec, údajně amatérský historik a ředitel nakladatelství Academia pan Jiří Padevět, tvrdí jako důkaz pro přejmenování ulice, že „v roce 1945 jsme byli ′osvobozeni′ od nacismu stejně totalitním státem, jako bylo Německo, ne-li horším″. Tím má být zpochybněna role SSSR pro osvobození ČSR? Vždyť každá z koaličních velmocí měla před válkou i dlouho po ní vnitřní problémy s naplňováním demokracie. Pan Padevět zřejmě nikdy neslyšel o problematických rolích našich západních spojenců, např. o přestěhování cca 110 tisíc Američanů japonského původu v roce 1942 do internačních táborů jen z obavy před jejich podporou Japonska. Nebo o segregaci obyvatel černošského a indiánského původu v USA, či o válečných zločinech Američanů (např. ve vietnamské osadě My Lai) ještě v 60. letech 20. století. Zajímal se někdy o koloniální a válečné praktiky a hromady mrtvých jako dopadů politiky UK a Francie v jejich sférách vlivu ve 40. letech a dlouho po válce? Pro pana Padevěta je to asi zanedbatelné, protože příliš daleko od Evropy. Na rozdíl od něho rozeznávám rozdíly přístupu nacistů a RA v roce 1945 k českému národu. Moji prarodiče, vyhnaní 1938 henleinovci z Hrdlovky u Teplic i s pětiletou dcerou, můj otec, navštěvující do roku 1942 v Buštěhradu školu s někým z Lidic, a praděda uvězněný v roce 1945 na udání Gestapa v Terezíně, měli radost, že porážku nacismu a konec války fyzicky přežili, na rozdíl od obětí cca 360.000 občanů ČSR, a byli za to SSSR a dalším spojencům vděční. 

Přejmenování ulice podpořil i pan PhDr. Pavel Žáček, Ph.D., výrazně konzervativně orientovaný politik, poslanec Poslanecké sněmovny PČR za ODS, absolvent kurzu Fulbrightovy nadace na Stanfordově univerzitě v USA a publikující k historické problematice. Důvodem pro přejmenování ulice má podle něho být, že „jejich hlavním úkolem (skupiny partyzánů pod vedením plk. Boguna) byla likvidace protibolševické opozice a vytváření rozsáhlých agenturních sítí pro poválečné využití, přičemž primárním úkolem nebyl boj proti nacistům a pomoc českému obyvatelstvu″. Jeho výrazně ideologické stanovisko k přejmenování ulice by mělo být doplněné a vyváženo i hodnocením z opačného politického spektra.

V odborné literatuře je plk. Petrovič uváděn jako velitel, z čehož pro vážené pány jistě znalé vojenské problematiky značí, že se podílel na vojenských akcích a též na osvobození oblasti Dobříšska a Dobříše od nacistů. Hláška v opačném smyslu je naprosto mimo realitu.

Nevím, jakou má pan Žáček představu z bezpečí parlamentní imunity o situaci plk. B. Petroviče a výsadků sovětských partyzánů vysazených od 25. 3. 1945 na Dobříšsku. Určitě byl ve válečném stavu na nacisty dosud ovládaném území. 27. 3. 1945 organizoval v Brdech seskok další skupiny partyzánů. Jakýkoliv kontakt s Gestapem či jinou složkou nacistického potlačovatelského aparátu, pro něj znamenal stručně: Boj, vítězství nebo smrt. A bylo jedno, jaké prvotní či jiné poslání měl. 5. 5. 1945 partyzáni a místní občané donutili ke kapitulaci v Dobříši rozmístěné německé vojáky a plk. B. Kozlov přesunul svůj štáb do Dobříše. 9. 5. 1945 sjednal s blíže neurčeným německým generálem dohodu ve věci průchodu Němců přes Dobříš. Městu totiž i po kapitulaci Německa hrozil ještě 10. května osud řady lokalit, v nichž se německá armáda a Waffen SS mstily obyvatelům při ústupu do amerického zajetí. V této situaci žádal plk. Bogun – B. Petrovič o pomoc sovětské velitelství, což přispělo k zásahu Rudé armády, k urychlení ústupu nacistů od města a k jeho definitivnímu osvobození Rudou armádou téhož dne.

Vděčnost dobříšských předků dnešních obyvatel a jejich zastupitelů za osvobození sovětskými partyzány a Rudou armádou od nacismu byla podnětem k tomu, že 28. 6. 1945 se plénum Městského národního výboru Dobříš uneslo přejmenovat ulici „Hostomická“ na ulici „Plk. B. Petroviče″. Předsedou Městského národního výboru byl 1945–1947 Jan Plevka, jaké bylo politické složení hlasujících zastupitelů, lze zřejmě najít v Depozitáři a archivu. 

Jaké všechny úkoly plk. B. Petrovič na Dobříšsku plnil, se ho již pan Žáček nezeptá, protože plk. B. Petrovič měl později padnout v bojích proti tzv. Banderovcům či Vlasovcům na území Polska či Ukrajiny. Pokud měl pan Žáček pro své tvrzení, že se plk. B. Petrovič nepodílel na osvobození Československa a Dobříše přímý poznatek z ruských archivů a opíral se pouze o vzpomínky určitých pamětníků, proč to neuvedl? Spekulace je možná únosná pro snaživého politika, ale není hodná věcného historika. Odkaz na zdroj: Karel Bartošek: Pražské povstání 1945, Naše vojsko, Praha, 1965. Kartel Pacner: Československo ve zvláštních službách, díl III, 1945–1961, Themis, Praha, 2002. Oldřich Sládek: Zločinná role Gestapa, Naše vojsko, Praha 1986.

V návrhu na přejmenování, uvedeném v DL, chybí stanoviska či odkazy z prací velkých znalců historie Dobříše a městem oceňovaných – středoškolského profesora a ředitele Gymnázia Karla Čapka v Dobříši pana Miroslava Oliče a čestného občana Dobříše a bývalého letitého archiváře Depozitáře a archivu města Dobříše pana Oldřicha Průši. Je to snad proto, že v nich píší o podílu plk. B. Petroviče na osvobození Dobříšska a Dobříše? Odkaz na zdroj: Miroslav Olič a kolektiv autorů: Dobříš město na Zlaté stezce, Maroli, Praha, 1998. Oldřich Průša: Historický kalendář 921–1986, MěÚ Dobříš, 2008. Oldřich Průša: nepublikované statě uložené v Depozitáři a archivu Muzea města Dobříše: Jakov Alexejevič Kozlov, Fakel II 26. 3. 1945, Střípky z povstání v Dobříši v květnu 1945, Partyzánská stezka, Vysazení sovětských oddílů v prostoru dobříšských lesů v březnu 1945.

Předpokládám, že pan Žáček je schopen uznat, že vojenské či jiné špionážní služby americké či britské armády měly též zadány špionážní a agenturní úkoly k působení na územích okupovaných nacisty a ve prospěch vlastní velmoci a jejích zájmů. Bylo to zejména Spojené království (UK) a v roce 1938 spojenecká Francie, kdož předhodily v Mnichově Československo Hitlerovi, aby ochránily vlastní zájmy a zřejmě demokraticky vlastněné kolonie, a aby více nasměrovali Hitlera na Východ. Když se ale Hitler obrátil i proti nim, USA a s určitými výhradami i UK, akceptovaly fakticky SSSR jako svého válečného spojence. Vytvořily s ním společnou protihitlerovskou koalici. USA dokonce zásobovaly SSSR širokou škálou vojenského materiálu, takže některá česká města osvobozovala Rudá armáda v amerických, jistě demokratických tancích. V Jaltě na Krymu v roce 1945 se potom 3 představitelé vítězných velmocí, Stalin (SSSR), Roosevelt (USA) a Churchill (UK) domluvili na rozdělení svých zájmových sfér mocenských vlivu ve světě a v Evropě. Obnovené Československo připadlo až do roku 1989 do sféry vlivu SSSR a nevymanilo se z něj ani v roce 1968, kdy USA nehodlaly kvůli vojenskému zásahu SSSR vůči Československu riskovat jaderný konflikt. 

Autorka článku v DL popisuje i poněkud neurčité stanovisko pana PhDr. Jana Micha, Ph.D. Zřejmě má autorka na mysli pana PhDr. Jana Michla, Ph.D., pracovníka Depozitáře a archivu Muzea města Dobříše. V článku není zřejmé, proč chybí to podstatné, zda pan Michl doporučuje či nedoporučuje přejmenování ulice Plk. Petroviče. Přitom toto odborné stanovisko pana Michla by mělo být důležité pro rozhodování na úrovni vedení města. Pro podporu přejmenování ulice jsou tak pečlivě účelově navržení jen pan Padevět a Žáček, s jejich intenzivní snahou zapomenout či alespoň zpochybnit dávno známé. Doufám, že odborně vzdělaní a určité ideologii nepodléhající historici by se k současnému překrucování historie nehlásili. 

Nepovažuji za správné, zkreslovat, zamlčovat či vymazávat i střípky z dostupných faktů historie a falšovat tak účelově pohled na věci minulé. I v moudré knize Bibli se o takovém jednání určitě někde píše. Nebudeme jako oni″ znělo jedno z hesel mezi veřejností před 32 lety, kdy se též odsuzovalo předchozí snímání pamětních desek, upomínajících osvobozování západočeských měst americkou armádou. Dostaneme se návrhem pana Folbery na stejnou úroveň? V roce 1999 byla například odstraněna socha Jana Švermy (z předpolí pražského Štefánikova mostu snad na Olšanské hřbitovy) čs. novináře, poslance Národního shromáždění a účastníka Slovenského národního povstání, který po potlačení povstání nacisty zahynul v listopadu 1944 při přechodu Nízkých Tater. Byl jedním z 25 000 komunistů, kteří položili život za osvobození ČSR. Nemám problém s vymazáním udělení čestného občanství města Dobříše (1948) pro prezidenta ČSR Klementa Gottwalda (1948–1953) v roce 2019. Je zatracován někým buď zásadně či zejména za tzv. politické procesy v 50. letech. Ví ale ještě někdo, že byl představitelem protinacistického východního odboje 1938–1945 pro obnovu Československa a že byl tvůrcem koncepce národní a demokratické revoluce uskutečňované od roku 1944 s postupným osvobozováním ČSR Rudou armádou. Jeho protipól a představitel západního odboje Edvard Beneš, je oceňovaný dnes zákonem za to, že se zasloužil o stát. Přitom v roce 1938 rozhodl o přijetí tzv. Mnichovského diktátu a o předání tzv. Sudet Hitlerovi, a nerespektoval, že o změně hranic mohl tehdy rozhodnout pouze parlament. Také ho vymažeme? Prostě historie a její tvůrci nejsou jen černobílé příběhy, i když pro laiky a bohužel i některé odborníky je pohodlnější neopouštět své ideologické brýle, definitivní či momentální stanovisko dle kariérní potřeby a nevzrušují se občas ani vlastními zanedbatelnými vědomostmi. Odkaz na zdroj: Jan Němeček a kol.: Kapitoly z osvobození Československa 1945, Academia, 2017. 

Nevím, že by od roku 1990 někdo chtěl přejmenovat ulici Plk. B. Petroviče. Kdo tedy touží zviditelnit se po 77 letech a zřetelně přehlíží či zamlčuje dávno známé údaje. Motivoval se snad emotivními náměty na přejmenování jedné ulice v Praze? Možná, že někdo v Dobříši spoléhá na to, že zapomínání a nezájem dnešních generací českých občanů o období, kdy hrozila fyzická likvidace českého národa, nebude na překážku jeho nehodnověrným záměrům.

Není mi známo, že by buď pan Folber či město Dobříš zjistili alespoň formou ankety u 295 osob či firem s adresou bydliště v předmětné ulici jejich souhlas či odmítnutí k přejmenování ulice. Někteří občané zde mohou žít od konce války a jejich sepětí s místem a názvem může být velmi citové, což ovšem neupírám ani panu Folberovi. Případný hrubě byrokratický přístup však odporuje demokratickému heslu „svoboda jednotlivce má svou hranici, když se dotýká svobody druhých″. 

Plně se proto ztotožňuji se stanovisky k problematice konce 2. světové války, uvedenými v celostránkovém článku Doc. PhDr. Jana Němečka, DrSc., zástupce řed. Historického ústavu Akademie věd ČR: Překrucování dějin jsme si užili už dost (Právo, 9. 5. 2015, strana 8, doporučuji přečíst celé!).

Závěr: Na základě výše uvedených stanovisek jsem jednoznačně proti přejmenování názvu ulice Plk. B. Petroviče a pro zachování dosavadního stavu.

Pomíjím nechtěné chyby, přehlédnutí z neznalosti, ale ne záměrné klamání, možná až dezinformačního rázu, pod krytím nekonkrétního či nedoloženého odborného posudku, který ani nezastírá „přání otcem myšlenky″. Není za tím i snaha zviditelnit se zásadovým postojem proti současné vojenské agresi Ruské federace proti Ukrajině? Já rovněž tuto agresi odsuzuji. Doufám, že brzy skončí a její iniciátoři budou řádně souzeni a potrestáni. To ale neznamená, že budu směšovat historii starou 77 let se současností a překrucovat přitom evidentně fakta.

Rád bych se dobral blíže k historické pravdě a vlastně děkuji za to panu Folberovi, že mě k tomu nakrátko nasměroval, ať byl jeho záměr přejmenovat název ulice věcný či zcela jiný. Vzhledem k mému časovému vytížení ale rád přenechám další historické bádání v tomto směru panu Michlovi a těším se na výsledek.

Problémy, spojené s vydáním nových dokladů předem nezkonzultované s občany, firmami apod. v předmětné ulici, jistě přispějí ke spokojené atmosféře ve městě, které v roce 2017 obdrželo ocenění Ministerstva vnitra ČR Přívětivý úřad″. Případné prohlasování návrhu pana Folbera bude jistě pozitivní zprávou pro tu část obyvatel ulice Plk. B. Petroviče, kteří evidentně nemají co na práci a tak si budou moci při čekání na výměnu dokumentů alespoň přečíst, co jim slibují noví či staronoví kandidáti pro zářijové komunální volby. A možná budou přitom držet v kapse klíče, které tam mají 32 let a najednou budou mít zcela novou znormalizovanou adresu. Co bude v Dobříši znormalizováno příště? Nebo je to občanům města jedno?

Přejmenování ulice Plk. B. Petroviče, o něž usiluje přinejmenším pan Folber, je poněkud kuriózním, ale zároveň pozitivním způsobem, jak se město Dobříš mediálně zviditelní a zároveň oslaví 77. výročí osvobození Dobříše Rudou armádou. Ještě pikantnější ovšem bude, až se možná znovuobjeví, že mnozí z těch vojáků RA, kteří osvobozovali a umírali v květnu 1945 pro Dobříšsko a Dobříš, včetně plk. B. Petroviče, byli prapředkové dnešních ukrajinských hrdinů

Pokud by náhodou uspěl můj návrh na zachování názvu ulice Plk. B. Petroviče, tak se moc přimlouvám za pana Folbera, aby mu zastupitelé vyšli alespoň dílčím způsobem vstříc a aby část ulice před jeho domem, cca 10–20 metrů, přejmenovali na původní název „Hostomická″, či na „Přejmenovávačů ulic″. Rád si jistě rychle vyřídí nový doklad, bude v klidu potkávat sousedy a konečně po 77 letech se klidně vyspí, aniž by ho rušil duch dávno zesnulého plk. RA armády a osvoboditele Dobříše.  

Aby nevznikly nějaké neadekvátní spekulativní či přímo dezinformační úvahy, prohlašuji, že tento návrh předkládám pouze z vlastní iniciativy, nepřevzal jsem a nebudu chtít za jeho zpracování ani v budoucnu žádnou úplatu.

Vážení zastupitelé či další zájemci o tuto problematiku. Rád si přečtu vaše věcné a slušně formulované ohlasy. Přeji Vám zodpovědné a hodnověrné posouzení obou návrhů a správné rozhodnutí. Rozhodujete tím i o zachování této části barevné a dosud nezkreslené historie města Dobříše.

Plně podporuji pojmenování ulice města po panu Miroslavu Oličovi, ale nemyslím si, že on sám by chtěl likvidaci názvu ulice, když ve své historii Dobříše popsal plk. B. Petroviče jako osvoboditele města. Myslím, že by si pan Olič zasloužil, aby se po něm jmenovala ulice ve vhodné důstojné lokalitě, například v nové výstavbě našeho stavebně vzkvétajícího města. Jsem pro to, aby se i o tomto mém návrhu hlasovalo

Mgr. Miroslav Landa,
email: landa.mirek@seznam.cz



Předchozí článekKNIHOVNA PRO UKRAJINU
Další článekDobříšské májové slavnosti 2022