Domů Blog Strana 17

Pestrá nabídka i velké nasazení: Jarní akce v kulturním domě

Březen a duben byly v našem kulturním domě měsíce naplněné pestrou kulturní nabídkou. Na jevišti se představili jak místní účinkující – divadelní spolky DEHHET a KOMETA či dramatický kroužek při ZŠ – tak i hosté, například pěvecký sbor Lucky Voice Band z Prahy a ochotnické divadlo KLAS z Klášterce nad Ohří.
Všechna vystoupení se nesla ve znamení velkého nasazení a energie, kterou diváci mohli s účinkujícími bezprostředně sdílet. O to více zamrzí, že řada místních zatím plně neobjevila kouzlo kulturního života v menší komunitě.

Právě zde totiž vznikají jedinečné zážitky. Například při ochotnickém divadle, kde místní hrají pro své sousedy a známé. A kdo by se domníval, že ochotnické divadlo nenabízí dostatečnou kvalitu, ten by byl jistě velmi příjemně překvapen.

Dětský karneval ožil díky obětavosti našich seniorek

Po delší době se v našem kulturním domě opět konal dětský karneval, který svou hojnou účastí potěšil pořadatelky z místního Klubu důchodců. Nenechte se však zmást jeho názvem. Jedná se o velmi aktivní a činorodé dámy, které pravidelně pořádají například kurzy malování a před vánočními i velikonočními svátky vytvářejí krásné dekorace. Tentokrát se rozhodly obnovit tradici dětských karnevalů a připravily pro nejmenší opravdu pestré odpoledne.

Velkou péči věnovaly výzdobě sálu i ručně vyráběným dekoracím, připravily zábavné soutěže a po celé odpoledne se dětem s velkým nasazením věnovaly. Za tuto obětavou práci jim patří upřímné poděkování.
Toho se jim ostatně dostalo už na místě od mnoha rodičů, kteří ocenili jejich úsilí, energii i nadšení. Vážíme si takových aktivit a přejeme mnoho elánu do další činnosti klubu.

Jaro v ZŠ Stará Huť

Konec března přinesl našim dětem spoustu krásných zážitků a zajímavých akcí. Jaro jsme přivítali opravdu stylově – tradicemi, hrami i společnými dobrodružstvími.

Prvňáčci se vydali do anglického parku na Dobříši, kde společně s dětmi ze Staré školy vynášeli Moranu. Nejdříve si ji ale sami vyrobili, a tak si vyzkoušeli i kousek staré lidové tradice. V parku pak na děti čekaly různé hry a vzdělávací aktivity v přírodě, při kterých si nejen zasportovaly, ale také se dozvěděly něco nového. Po příjemně stráveném dopoledni se malí výletníci vydali pěšky zpět do Staré Hutě.

Ve škole se mezitím konala také oblíbená Aprílová škola. Tentokrát si děti vyzkoušely, jaké to je stát na druhé straně katedry.

Některé z nich se proměnily v malé učitele, vysvětlovaly látku spolužákům, a dokonce opravovaly sešity. Ukázalo se, že být učitelem není vůbec jednoduché – ale děti si tuto netradiční výuku opravdu užily.
Sportovní nadšení předvedli žáci 4. ročníku, kteří se zúčastnili turnaje ve vybíjené. I když se jim tentokrát nepodařilo postoupit do dalšího kola, ve své skupině vybojovali pěkné 3. místo a zaslouží si velkou pochvalu za bojovnost a týmového ducha.

V každé třídě také probíhalo naladění na velikonoční svátky, kdy děti ve třídách vyráběly různé dekorace a vyzdobily si třídy. Také sázely různé květiny a učily se jarní písně. V některých třídách měly děti velikonoční stezku a hledání vajíček.

Na velikonoční atmosféru se naladili také žáci 1. a 2. třídy, kteří navštívili Muzeum zlata v Novém Kníně, kde se zúčastnili programu s velikonoční tematikou. Děti si odnesly nové poznatky i hezké zážitky a výrobky.
Velkou pochvalu si zaslouží i děti ze školní družiny. Proběhla totiž celodružinová akce zaměřená na úklid hřiště kolem školy. Společnými silami se podařilo okolí školy krásně uklidit a děti tak ukázaly, že jim na jejich prostředí kolem školy opravdu záleží.

Dobrodružství ale pokračovala i v družině. Děti ze 3. oddělení připravily pro ostatní kamarády zábavnou stezku s názvem Cesta malých objevitelů za velkými obry. Na trase čekalo plnění různých úkolů, hádanek a na konci také malé překvapení.

A ještě jedna událost se blíží. Žáky 1. a 2. tříd čeká poslední plavecká hodina, která bude slavnostně zakončena předáním „mokrého vysvědčení“. Věříme, že si děti odnesou nejen diplom, ale hlavně radost z toho, co všechno se ve vodě naučily.

Jaro je u nás zkrátka plné pohybu, objevování a společných zážitků – a my se už teď těšíme na další!

Text a foto: Kolektiv ZŠ

Zprávičky z naší MŠ

Duben začal v naší školce přípravou na Velikonoce. Inspirovali jsme se tradicemi Pašijového týdne a objevovali kouzlo barev a symbolů jara, které k němu patří. V pondělí jsme se oblékli do odstínů modré a podle tradice jsme si dovolili trochu „lenošit“. Povídali jsme si o všem, co nás čeká, o tradičních velikonočních zvycích a při vycházce pozorovali probouzející se přírodu a hledali vše, co je modré. V úterý se ve školce objevily barvy dvě – šedá a žlutá. Podle tradice bývalo úterý v Pašijovém týdnu dnem velkého jarního úklidu. I my jsme „vymetli šedé pavučinky“ a trochu poklidili – dali jsme na správné místo hračky, které se trochu zatoulaly do jiných krabic a ořezali všechny pastelky. Vzniklo tak spoustu místa na žluté sluneční paprsky. Abychom zahnali mračení na Škaredou středu, dostaly děti za úkol přijít do školky v pestrobarevném oblečení. Tedy ty ze třídy Liščat a Myšek. Žabky zvolily barvu černou symbolizující saze v komíně, které se ten den vymetaly. Začaly opravdové velikonoční přípravy – děti malovaly kraslice, pletly pomlázky a vyráběly přáníčka, zpívalo se i tancovalo. Na Zelený čtvrtek jsme ochutnali všelijaké zelené dobroty – salát, kiwi, víno (samozřejmě hroznové) i zelné želatinové žížaly. A abychom opravdu byli příští rok silní a zdraví, potvrdili jsme všechno zeleným přípitkem – dospěláci pijí zelené pivo, my kaktusový džus. Odstínů zelené na oblečení všech dětí i paní učitelek byste se ten den jen těžko dopočítali. Bylo jich opravdu hodně.

Celý týden zakončila Liščata tím, že se proměnila v malé pozorovatele a s lupou v ruce sledovala probouzení prvních kořínků a krásu prvních zelených lístků v květináčích za oknem i v přírodě na louce. Malí Myšáci ochutnali velikonočního piškotového beránka a Žabky se vypravily hledat „opravdového“ bílého zajíčka, který jim schoval malý velikonoční poklad.

Mezi další významné dubnové události patřilo setkání s hasiči. Ti dětem ukázali svou vybavenost a seznámili je se vším, co jejich důležitá práce obnáší. Děti si prohlédly velká hasičská auta a některou výstroj si ti odvážnější dokonce vyzkoušeli.

Dalším dubnovým dobrodružstvím byla naše návštěva v Perníčkárně v Počepicích. Děti na vlastní oči viděly, jak se voňavé perníčky pečou a zdobí. Samy si pak vyzkoušely práci s cukrovou polevou a domů si jako suvenýr odvezly vlastnoručně zdobený perníček. Moc se dětem také líbilo dovádění v herně inspirované pohádkou o perníkové chaloupce.

Předškoláci ukončili plavecký výcvik. Každou středu pilně trénovali a osvojili si tak spoustu plaveckých dovedností, a proto si zisk Mokrého vysvědčení a sladkou odměnu opravdu zaslouží. Budoucí školáci také navštívili základní školu, kde pro ně paní učitelky připravily program „My se školy nebojíme“. Ten jim usnadní přechod ze školky „do velkých lavic“. I v květnu školu navštíví ještě několikrát.

Tak jako duben začal v naší školce převlékáním do různých barev, stejně tak převlékáním skončil – poslední dubnový den jsme se převlékli do kostýmů a užili si čarodějnický rej tancem, zpěvem, dováděním a trochou toho čarodějnického kouzlení.

Už se všichni těšíme na to, co přinese květen.

Text a foto: Kolektiv MŠ

Národní házená: Jarní utkání hraná ve Staré Huti

1. liga ženy
datum soupeř čas
17. 5. 2026 Tymákov 10.30
7. 6. 2026 Blovice 10.30

Všechna utkání jsou zveřejněna na hazenastarahut.mozello.cz/ v odkazu Aktuality a na vývěsce na hřišti.

Fotbal: Jarní utkání hraná A družstvem na hřišti ve Staré Huti

datum                        soupeř                       čas
10. 5. 2026       TJ S. Trhové Dušníky           17.00
24. 5. 2026       TJ S. Nová Ves p. P.             17.00

Utkání všech družstev budou zveřejněna na vývěsce na hřišti.
Přijďte podpořit naše sportovce a užít si sportovní atmosféru.

Těšíme se na Vás!

Dobříšské listy – duben 2026

Kompletní podobu tištěných Dobříšských listů si můžete v elektronické podobě přečíst zde: 
» duben 2026

SLOVO STAROSTY – Kde jsou kulturní barbaři

Michael „Hrabák” Kočí

Vedle rodiny, přírody, práce, vzdělání, zdraví a sportu je kultura jedním z významných aspektů našeho života. Jen si často pod „kulturou“ představujeme každý něco jiného. Pro někoho je to četba knih, pro jiného film, hudba či tanec a pro někoho třeba obrazy, architektura či kvalita veřejného prostoru. A co videa na instagramu či TikToku, je to kultura? A naservírované jídlo na talíři? A post na facebooku?

V Dobříši se snažíme dávat kultuře prostor. Významnou roli v tom hraje kulturní středisko, kde se můžete kulturně vyřádit od tanečních přes výstavy, divadla, koncerty, besedy a filmy až po jednání zastupitelstva (pozor, nadsázka). Další důležitou institucí je naše základní umělecká škola, která letos slaví 80 let plných zapalování lásky ke kultuře a umění. Na jedné straně je pestrá nabídka, na druhé straně vnitřní puzení samotných umělců. Drtivá většina z nich netvoří pro peníze, ale pro intenzivní vnitřní pocit, touhu a radost. To jsou okamžiky, kdy prostě nemůžete jinak. Myslíte na to, popadnete tužku či mobil, ťukáte si do nohy, pískáte si, a ti odvážnější se i kroutí. Nejčastěji doma o samotě, později mezi přáteli, a ti nejodvážnější vyjdou se svými kulturními výtvory na veřejnost. Třeba při Salonu dobříšských výtvarníků, na akcích jako májovky, Jsme Dobří(š) či na hudebních festivalech v našem městě.

K tomu, abychom mohli jako diváci žasnout, potřebujeme nejen vnitřní puzení tvůrců, aby dané kulturní dílo vzniklo, ale také jejich dávku odvahy vyjít ze své ulity ven. Může se sice ozvat „trapní ticho“, ti odvážní umělci však tyto překážky překonají. Držme jim v tom palce a snažme se je podpořit, kdykoli se k tomu naskytne příležitost. Tyto gejzíry kulturní tvorby totiž dělají náš svět krásnějším. Nejen na Dobříši.

Pavel Svoboda, starosta

Výstavy na malém městě? Více práce a smyslu, než se zdá

Výstavní sál v Dobříši vznikl při přestavbě budovy bývalé synagogy v polovině 50. let. Výstavní činnost zde probíhá od slavnostního otevření kulturního domu kolem roku 1956 nepřetržitě. Kulturní středisko Dobříš tedy pořádá pravidelné vernisáže a výstavy rovných 70 let.

Zcela výjimečnou událostí v této oblasti je Salon výtvarníků Dobříšska, který se letos uskuteční už po dvanácté. Tým kulturního domu kromě toho připravuje také koncerty, besedy, filmová promítání, divadelní představení i další akce, které doslova nenahraditelným způsobem obohacují společenský život ve městě.

Kulturní středisko Dobříš patří k místům, kde se pravidelně setkávají milovníci hudby, divadla i výtvarného umění. Za každou akcí stojí dlouhé plánování, výběr autorů i snaha zaujmout návštěvníky všech generací. Výstavy, které se zde konají, dávají prostor jak známým autorům, tak regionálním umělcům.
Jak složité je připravit výstavu v menším městě, co všechno tomu předchází a jak se daří přivádět ke kultuře nové návštěvníky? Na to jsme se zeptali ředitele a hlavního organizátora výstav Kulturního střediska Dobříš Marka Hájka.

Jaké jsou největší výzvy při organizaci výstav na malém městě, jako je Dobříš?
Hlavně práce s výtvarníky. Mají své vlastní světy, takže je někdy pěkný oříšek je přivést do té reálné každodenní logistiky – doladit s nimi data, časy, podklady pro propagaci a všechno sladit tak, aby výstava běžela hladce. A když máte pocit, že je všechno pod kontrolou, zjistíte pět minut před zahájením vernisáže, že není nikdo, kdo by se ujal úvodního slova. To je pak pro mě skutečná výzva, protože nejsem kurátor v tom pravém slova smyslu, tj. že bych jezdil do ateliérů a byl dopodrobna seznámen s každým detailem autorovy tvorby. Mám svou agendu jako ředitel a musím hlídat spoustu dalších věcí.

Můžete nám přiblížit proces, jakým způsobem vybíráte umělce a díla pro vaše výstavy?
Z části je to tak, že nás výtvarníci oslovují sami. V tu chvíli je pro mě samozřejmě důležité vidět jejich tvorbu, na základě čehož se rozhodnu, je-li vhodná pro zařazení do našeho dlouhodobého výstavního plánu, který míváme plný na dva a půl roku dopředu. Někdy výtvarníky oslovuji sám. V tomto často úzce spolupracuji s paní Magdalénou Westman, která v minulosti působila v Českých centrech propagujících mj. českou kulturu ve světových metropolích. V neposlední řadě si také rád vyslechnu doporučení ostatních výtvarníků, které považuji za kvalitní v oboru.

Jaký typ výstav má u návštěvníků na Dobříši největší ohlas?
Největší ohlas mají místní výtvarníci. Zvlášť pokud jejich tvorba zachycuje realisticky reálie Dobříše – lidé se rádi poznávají v obrazech svého města a často je to pro ně námět nejbližší a nejpoutavější.

Jaké kroky podnikáte, abyste přilákali mladší generaci do kulturního střediska?
Skoro každý rok do našeho výstavního plánu zařazujeme projekt, který připravují místní školy. Je to způsob, jak zapojit mladší generaci a ukázat jí, že kulturní středisko může být pro ně zajímavé a přístupné.

Liší se zájem návštěvníků o výstavy dnes oproti minulým letům?
Kovidová a těsně pokovidová doba výstavám, stejně jako kultuře obecně, příliš nepřála. Už ale dva roky pozorujeme zlepšení a rozhodně můžu říct, že co se návštěvnosti týče, situace se vrátila na úroveň před pandemií.

Existují nějaké nové trendy nebo inovace v oblasti výstav na malých městech, které chcete vyzkoušet?
U většiny výstav zařazujeme komentované prohlídky. Tento trend se v poslední době rozvíjí po celé České republice a my jsme rádi, že ho můžeme nabídnout i u nás. Rádi bychom zařadili do výstav více interaktivních prvků, bohužel nám to neumožňuje výstavní prostor – ať už svojí velikostí, nebo prostým faktem, že zde probíhá i řada jiných akcí, které nejsou s interaktivním typem výstavy slučitelné.

Jakým způsobem hodnotíte úspěšnost jednotlivých výstav?
To je jednoduché: podle počtu spokojených návštěvníků.

Co plánujete do budoucna v rámci výstav, ale i koncertů a dalších akcí v rámci Kulturního střediska Dobříš?
Program se snažíme připravovat tak, aby byl pestrý, kvalitní a uspokojil všechny generace. Některé naše plány nemůžeme uskutečnit, protože na ně nedosáhneme finančně nebo nemáme dostatečně velkou kapacitu sálu nebo chybí kvalitní venkovní prostor pro pořádání open air akcí. Přesto se snažíme vytěžit maximum z toho, co máme. Kromě velkých akcí, jako jsou Dobříšské májové slavnosti, se můžete těšit na komorněji laděné Dobříšské kulturní léto, výtvarné dílny u nedělních pohádek, více kina s naším vlastním popcornem, tradiční adventní zastavení nebo zahraniční hvězdy, které k nám nově zveme. Hlavně přijďte – kulturu dělají především návštěvníci.

Jaký je váš vysněný projekt či spolupráce, které byste rádi realizovali?
Rád bych jednou uspořádal výstavu Františka Skály s jeho večerní taneční zábavou MTO Universal Praha.

Výstavy v číslech

Výstavy u nás mají hlubokou tradici. Já osobně pracuji v KD od března 2011 a aktuálně připravuji 120. výstavu: XII. salon výtvarníků z Dobříšska, jeden z nejúspěšnějších projektů, který se těší velké oblibě. Srdečně na něj zvu.
Obecně mám ale radost z každé povedené výstavy. Pokud bych měl jmenovat nejsilnější momenty, které ve mně utkvěly, pak to byla výstava předního českého hyperrealisty Jana Mikulky, jehož díla jsou dnes vysoce ceněna. Rád také vzpomínám na výstavy leteckých fotografií Jirky Jirouška a v neposlední řadě na výstavu kreseb, fotografií a dokumentů z pozůstalosti posledního Mařákovce Oty Bubeníčka. Za nejzajímavější komentovanou prohlídku považuji tu, která byla součástí poslední výstavy Karla Jerie a jejímž vzácným hostel byl český spisovatel Ondřej Neff.

Zpracovala DH
Foto: Anna Šolcová a archiv KD Dobříš