Přichází čas Vánoc a k nim neodmyslitelně patří také betlémy. Tradice vystavování nejrůznějších betlémů v kostelech, domácnostech, ale i v muzeích nebo na zámcích a hradech sahá daleko do naší historie. O těch nejstarších, vyřezávaných ze dřeva, jsme si povídali s řezbářem Milanem Hoškem z Dobříše a jeho ženou. Ti se tomuto řemeslu věnují už 30 let.

Pan Milan Hošek se k vyřezávání dostal už jako malý kluk. Tehdy ho k této činnosti inspirovala africká maska, kterou si z dovolené přivezli rodiče jeho kamaráda. Ta se mu tehdy tolik líbila, že si chtěl vyrobit vlastní. Nakonec v této rukodělné práci našel tak velké zalíbení, že jí věnoval téměř celý svůj život. K samotnému vyřezávání betlémů se pak dostal přes svého profesora na gymnáziu, který ho přivedl do spolku příbramských betlémářů. Pan Milan Hošek je dnes jedním z výrobců legendárních kralických betlémů u nás. Pozorovat jeho ruce při práci je doslova nezapomenutelným zážitkem.

Proč jste se rozhodl věnovat zrovna vyřezávání betlémů?
Když jsem byl malý kluk, vodil nás dědeček o Vánocích takzvaně po betlémech. To v podstatě znamenalo, že jsme šli na návštěvu k jeho známým, kde si on dal štamprličku a my děti jsme ochutnávaly cukroví a okukovaly betlémy. Už tehdy se mi betlémy moc líbily, a když jsem pak poznal spolek betlémářů, všechno se mi to tak nějak krásně spojilo. Začal jsem vyřezávat hlavně betlémy a najednou z toho vznikla moje živnost, kterou jsem dělal od roku 1991 až do důchodu, téměř 30 let.

Jak vlastně vznikla betlémářská tradice?
Za to může v podstatě Josef II., který vydal zákaz vystavování betlémů v kostelech, protože lidé pak neposlouchali kázání pana faráře, ale prohlíželi si vystavené betlémy. Bohatší měšťané si tak začali u řezbářů zadávat výrobu vlastních betlémů. A protože ty byly velmi drahé a poptávka přicházela i od chudých lidí, začali řezbáři vyrábět kralické betlémy, které byly jednodušší a levnější. Tak se postupně betlémy dostávaly mezi lidi.
A právě v Příbrami má betlémářství obrovskou tradici. Mezi světovými válkami tam bylo něco okolo 2 000 domácností a alespoň malinkatý betlém měli doma i ti nejchudší lidé, kteří si
pořizovali levnější figurky takzvaného kralického typu. Lidé si pak každoročně své betlémy doplňovali o další postavy, zvířata nebo domky. Některé betlémy měřily i několik metrů a lidé si z nich stavěli své vlastní příběhy, které si o každých Vánocích doplňovali novými figurkami. Taková zajímavost třeba je, že v některých rodinách se Ježíšek přidával až na Štědrý večer a na Tři krále se vše zase přestavělo. Ze stavění betlémů se tak v rodinách stávala rodinná záliba. Největší betlémy byly schodovité a měly třeba i 200 až 300 figurek.

Jak velký je zájem o ručně vyřezávané betlémy v dnešní době?
Zájem o betlémy se vrátil ve větší míře až po revoluci. Mnoho lidí tehdy díky různým výstavám a akcím betlémářských spolků zjistilo, že na půdě vlastně něco takového po svých předcích mají. Protože většinou ale byly jednotlivé části a figurky z betlémů poničeny, přinášeli je lidé k betlémářům, aby jim je pomohli opravit. Hodně lidí se pak o betlémy začalo opět zajímat. Zjistili, jak je to zajímavé a začali si je doma opět stavět a doplňovat. Dá se říct, že zájem je čím dál tím větší. Spousta rodin tomu dnes opět propadla a mají doma betlémy s desítkami figurek, které si o Vánocích každoročně doplňují.
Mám třeba jednoho zákazníka, který si pořizuje již několik let novou figurku až na poslední chvíli a dává si ji pod stromeček. Na Štědrý večer si ji pak rozbalí a betlém si přestavuje. Je to taková krásná tradice, která se opět vrátila do našich rodin. Jak už jsem řekl, dlouhou historii má tento zvyk hlavně v nedaleké Příbrami, ale tady u nás na Dobříši je to spíše výjimka.

Z jakého dřeva vyřezáváte kralické figurky a kolik času zabere výroba jednoho betlému?
Správné kralické figurky se dělají ze dřeva smrkového, ale my je děláme ze dřeva lipového. A to proto, že smrkové dřevo se musí nejprve tři týdny máčet, pak minimálně půl hodiny vařit (než se do něj může řezat) a nakonec musí pořádně vyschnout. Takový proces trvá i víc jak měsíc, ale protože doba je rychlá a lidé chtějí dnes všechno hned, používáme na vyřezávání špalíčky z lipového dřeva.
Výroba takového klasického betlému s hlavními figurkami mi dnes zabere asi týden práce i s malováním. Je to ale dřina a člověk musí mít velkou trpělivost i talent. Trvá i několik let, než dostanete jednotlivé řezy ro ruky. Můj osobní rekord vyřezání jedné figurky je asi 8 minut.

Co je na vyřezávání figurek nejtěžší a dá se případná chyba řezbáře nějak napravit?
Nejtěžší je obličej a pak zkompletování figurky. Když chci, aby to anatomicky vypadalo dobře, tak se musí noha správně nasměrovat a ruce ohnout. Nejtěžší jsou třeba koně nebo sloni, protože mají čtyři nohy. Chyba se moc napravit nedá, ale dá se okecat – prostě jsem to tak chtěl.

Jaké nářadí k výrobě figurek a betlémů potřebujete?
Kralické figurky jsou velmi jednoduché a k jejich výrobě mi stačí v podstatě jeden nůž, jedno kulaté dláto, popřípadě jedno rovné – ploché, a to je vše. K figurkám se pak ale dávají i různé doplňky nejen ze dřeva. Místo ovoce se nasype třeba hořčičné semínko a místo hroznů vína se lepí půlky hrachu.

Kde berete inspiraci k výrobě jednotlivých figurek?
Na výstavách, na internetu, něco si vymýšlím sám a někdy přicházejí s nápady sami zákazníci. Jednou u mě byl pán, který chtěl pro svou maminku udělat figurku zahradnice, protože to bylo její povolání. Ona pak zase pro něj chtěla figurku právníka. Vyřezal jsem tak paní s ošatkou květin a konví a právníka s knihou, na které bylo napsáno „Kauza Ježíšek“. Chce to mít nápad. Řezbáři a betlémáři se často také trumfují mezi sebou, a tak vznikají nejrůznější tematické betlémy s krásnými příběhy.

Dokázal byste říct, kolik jste za ty roky vyrobil figurek a kde všude bychom je mohli najít?
V době mého podnikání jsme vyráběli i 3 000 figurek za rok. Za celou dobu to může být asi něco přes 100 000 celkem. Vyřezával jsem pro velké betlémy, soukromé osoby, muzea v Čechách i v zahraničí. Naše figurky byste našli ve Francii, Itálii, Německu, Rakousku, Polsku, vlastně po celé Evropě, v Americe a nejdál asi v Japonsku, kde je jeden pastýř a Madona. Velký čtyřstupňový betlém, který čítal přes 80 figurek, jsme jednou vyráběli i do Madridu.

Svou zálibou a prací jste postupně „nakazil“ celou svou rodinu. Máte práci na jednotlivých figurkách nějak rozdělenou?
Řezbářskou techniku kromě mě ovládá i náš syn Michal a dcera Hanka. Oba začali vyřezávat už jako malé děti. Michal vyřezává od svých 8 let a chvíli se tím i živil a Hanka vyřezala svůj první výtvor už ve 3 letech, ale řezbařinu má spíš jako relaxaci. Manželka pak všechny figurky maluje a zdobí.

Čím se vyřezané figurky malují a jak dlouho to trvá?
Paní Hošková: Na jejich malování používám temperové barvy ředitelné vodou a speciální kuní štětce. Takovou klasickou figurku velkou 7 cm mi trvá precizně namalovat asi 10 minut. Větší figurky ale musím přetírat několikrát, aby na nich nebyly tzv. kocouři. Někdy je pak ještě třeba na figurku nanést patinu, aby zapadla do starého betlému.

Dokázali byste říct, na který svůj betlém nebo figurku jste nejvíc pyšní?
To je těžké říct. Ale jednou jsem daroval figurky vyřezané takzvanou klackovou metodou, které měly asi půl metru, a daroval jsem je známému. On mi za ně na oplátku daroval obrovský obraz, z kterého mám radost dodnes.
Zajímavé jsou třeba i miniaturní betlémky. Například nejmenší, který jsem dělal, se vešel do skořápky od ořechu. Vyřezával jsem i zajímavé věci jako třeba oboustrannou dekoraci, která měla z jedné strany betlém a z druhé strany byl důl s horníky.
Vlastně každý betlém v sobě nese příběh, který si mohou jeho majitelé tvořit sami, a to je na tom to krásné a kouzelné.
Paní Hošková: Já osobně jsem nejvíc pyšná na Madonu, kterou mám u sebe v pokoji. Manžel ji vyřezal někdy v devadesátých letech a jen její obličej dělal asi tři hodiny. Ten její výraz je ale nádherný.

Zpracovala DH

Opravdu, už je tu zase advent? Také máte pocit, že čas běží rychleji? Může za to určitě i covid, se kterým jsme se stále ještě nenaučili dobře fungovat. Aktuální počty osob s pozitivním testem prudce rostou, a byl vyhlášen nouzový stav. Jako všude na světě, i na Dobříši se názory na očkování a nejrůznější omezení liší. Sociální sítě jsou plné argumentů, které nás často jen utvrzují v té „naší“ pravdě. Fakta jsou však neúprosná. Většina osob v nemocnicích na covid odděleních jsou neočkovaní. To ale nijak nesnižuje stovky individuálních příběhů a konkrétních důvodů, proč se někdo může rozhodnout neočkovat. Buďme k sobě prosím ohleduplní, nejen v předvánočním čase. Ohleduplnost znamená nejen nošení roušky, ale i respekt k jinému názoru. Ať už jste očkovaní, nebo ne, jedno pravidlo platí pro všechny. Každý z nás by měl dlouhodobě pracovat na silné imunitě vlastního organismu. Je to dlouhodobé úsilí a nikdo to za nás dost dobře neudělá. Však to znáte: spánek, strava, pohyb, méně stresu, veselá mysl. Adventní čas k tomu přímo vybízí: zklidněme se v tom celoročním shonu, sejděme se s rodinou a přáteli – i kdyby jen přes telefon, a radujme se z každého dne.

Jaké důvody k radosti máme my v Dobříši? Rekonstrukce Pražské pokračuje. Aktuální termín dokončení je 13. 12. 2021. V prosinci se tak už KONEČNĚ projedeme po novém asfaltu. Pokud jste se po náměstí pohybovali v posledních týdnech, jistě vám neuniklo, jak stavba nyní rychle postupuje. Vstup do obchodů je z nových chodníků, lampy svítí, semafory blikají, lavičky lákají k posezení. Finální práce závisejí ve velké míře na počasí, zatím stavbě velmi přálo. I tak ale po zimní přestávce zbydou dokončovací akce na jaro příštího roku. Z dalších investic a událostí byla v listopadu dokončena venkovní čítárna u knihovny, takzvaný Relax BOox. Finišují také práce na Březové ulici. Mírně se zde zkomplikovalo napojení na Pražskou a Rukavičkářskou, takže původní termín otevření na konci listopadu se posunul do poloviny prosince. Na zimním stadionu byla zahájena bruslařská sezóna. Svou činnost po mnohaleté přestávce obnovil místní hokejový klub. Nadšení začínajících bruslařů a profesionální vedení je velkým důvodem k radosti.

Vážení spoluobčané, přeji vám klidné prožití vánočních svátků a pevné zdraví a štěstí do nového roku. U zdraví prosím nezapomeňte: z velké míry jej máte ve vlastních rukou.

Pavel Svoboda