Tento americký druh jelena dovezl kníže Josef Colloredo-Mannsfeld starší někdy kolem roku 1850 do Čech. V roce 1853 byl chován v zooexpozici na zámku Dobříš a postupně i v oborách a ve volnosti, kde žije dodnes.
Původně byl početnější a obýval větší území v Brdech. Vlivem vlastnických a hospodářských změn z většiny území vymizel a nyní existuje malá populace pouze na Dobříšsku. Z biologického hlediska se jedná o unikát, protože se jedná o nejstarší populaci na světě mimo americký kontinent. Mladší existují pouze na Novém Zélandu (od roku 1904) a ve Finsku (od roku 1934). Výročí je připomínáno na dobříšském zámku výstavou fotografií života jelenců během roku v místních lesích. Na přání majitelů Colloredo-Mannsfeldů byla také opraveny a nově utvořeny expozice o jelencích a lesnickém hospodaření v oranžerii ve francouzské zahradě. Vše bylo provedeno ve spolupráci s Polesím Svatá Anna, kde se jelenci nejvíce vyskytují, a byl také zvýrazněn regionální význam lesnictví, podobně jako v části věnované vodě. Majitelé zámku mají zájem zachovat populaci jelenců i do budoucnosti jako součást přírodního bohatství Dobříšska. Zdejší přírodní prostředí není lhostejné ani místním občanům, což prokázali při referendu, kdy bránili toto prostředí proti „konšelům“ a právníkům. Civilizační tlaky na okolní přírodu neustále narůstají – výstavbou, způsobem zemědělského hospodaření (řada luk se změnila na oplocené pastviny), zvýšil se provoz na silnicích a lesy se staly běžnou součástí života obyvatel a různých aktivit od procházek, venčení psů až po různé sportovní aktivity. Tyto změny jsou nevratné a mají vliv na život zvěře. Jelenci jako druh se umí přizpůsobit civilizaci, podobně jako v Americe, ale vše má své meze. Stále se v dobříšských lesích provádí jejich nelegální lov, ohrožují je bezohlední řidiči i různé nepořádky lidské činnosti (viz foto).
Svým chováním může každý návštěvník místních lesů napomoci k větší pohodě a bezpečnosti pro všechny zde žijící tvory, kteří jsou indikátory zdravého prostředí.
Václav Pařízek
