Možná, že to tak někomu nepřipadá, ale za posledních několik let, co došlo na radnici ke střídání stráží, začal uvadat zájem o dobříšskou historii. Jako by ani nebyl zájem něco připomínat anebo být na něco hrdý. Prvním tichým signálem bylo zmizení historických článků, které do Dobříšských listů dodával dobříšský kronikář p. Průša. Nahradilo je ustavičné dohadování o ničem, které však bylo prolínáno tématy, která upoutala alespoň pozornost místních občanů, kterým není úplně lhostejné, v jakém městě žijí. Samostatnými signály jsou i ztráta budovy tzv. Staré fabriky a současná snaha o stržení Bartošovy vily, která stojí u kostelíčka, a její nahrazení nějakou postmodernou. O jejich záchranu se okrašlovací spolek s památkovým ústavem snaží. Týkalo se to i letošních oslav narození císaře a krále Karla IV., na kterého má město Dobříš přímé historické vazby, ale vlastně si je díky neznalosti ani nepřipomenulo, což se odráží ve zchátralosti paláce dobříšského hradu, který je připomínkou toho, že sem Karel IV. dojížděl. Můžeme však říct, že ze strany okrašlovacího spolku pokračovala i snaha o přesunutí městského muzea ze zapomnění na náměstí, kde by mohlo udělat větší práci a možná i v případně aktivnějšího vedení nalákat do centra více turistů. Město, zdálo se, vyslyšelo naše volání a rozhodlo se prostory na zámku nejdříve doplnit o novou expozici hraček, která by mohla zvednout zájem o všeobecnou historii města. Jenže město k tomu přistoupilo úplně opačně a rozhodlo se městské muzeum po více jak dvacetileté činnosti vlastně zrušit a jeho sbírky opět a zase přesunout do depozitáře. Tak se stalo v r. 2015, kdy bylo muzeum naposledy otevřeno. Trvalo však skoro rok, než se nová expozice otevřela, a bohužel z dobříšské historie zůstalo jen pár fotek a předmětů, které jsou představovány v kabinetní vitríně třídy, která vznikla v zadní části muzea. Chceme takovou expozici odsoudit? Ne, ani v nejmenším, je jistě zajímavá a jistě obohatí kulturní vyžití na dobříšském zámku, případně ukrátí čas při čekání na začátek prohlídky. Co však přinese městu? Pokud byste chtěli říct, že propagaci, tak spíše ne. Město se tam ničím výrazným nepropaguje. Není tam informační centrum, které by lákalo turisty do centra. Proto se naše snahy opět obrátily k depozitáři, který měl být podle odpovědi ze strany města přebudován na městské muzeum s omezenou otevírací dobou. Jenže ani tento slib nebyl splněn. Město naopak upravilo depozitář na veřejný městský archiv, kterým však díky svědomitému vedení pana Průši byl i předtím. Pouze jej teď zaplnily sbírkové předměty z muzea. Jakákoli další snaha upravit tyto prostory na městské muzeum selhává na odporu města, které se k tomu staví odmítavě s tím, že zde vlastně jedno muzeum na náměstí již je. Muzejní spolek Dobříšska vybral pro expozici rukavičkářství název Muzeum Dobříš, a tak opravdu budí dojem, že by se mohlo jednat o městské muzeum, a jeden čas se objevovalo i na google mapách. Teď tomu již tak není. Ovšem toto muzeum je soukromé, zřízené v soukromém a krásném Kopačkově domě. Ovšem díky tomu, že sbírkové předměty městského muzea vlastně městu nepatří, není možné ve větší míře obohacovat a případně ze strany města rozšiřovat výstavní potenciál tohoto muzea. Tedy v případě, že se to neošetří správnými smlouvami a ochranným zabezpečením celého domu. Ovšem muzeum v současnosti ani nemůže výrazně v domě expandovat, proto by postačila kooperace s městem na propojení činnosti dvou muzeí, která by fungovala ve dvou různých budovách. Město by se k tomu však nadále mohlo stavět odmítavě z toho důvodu, že provoz takového muzea je ztrátový, ale většina muzeí je ztrátová, pokud chce na svůj provoz vydělat pouze z návštěvnosti samotné expozice. Proto se větší část měst a soukromých provozovatelů rozhodla snížit ztrátu prodejem upomínkových předmětů, a spojit tak provoz muzea s informačním centrem. Což v našem městě sice také tak funguje, ale nikoli kooperačně, protože Muzeum Dobříš vlastně na těchto předmětech, které prodává informační středisko, nevydělává nic. Protože tu možnost nemá z důvodu, že si lístky neprodává samo. Není to však odsuzování snahy o připomenutí historie, která byla a je spojená se šitím rukavic, spíše naopak. Je nutné je podporovat více, a ne si jen říct, že tam snad jednou zajdeme. Již několikrát jsem zde, když jsem psal o pozvednutí městského muzea, psal o příkladu fungování muzea v Sedlčanech a myslím, že by se tam jistí lidé měli vypravit na zkušenou. Nebuďte lhostejní, v jakém městě žijete, nemějte jej jen za noclehárnu a více se zajímejte o jeho historii.
Petr Kadlec, Okrašlovací spolek města Dobříše
