Začátek nového školního roku přinesl do naší školy radost i dojetí. V pondělí 1. září jsme slavnostně přivítali nové prvňáčky. Pan starosta spolu s celým pedagogickým sborem popřál dětem úspěšné vykročení do školního života.
Všechny děti se už nemohly dočkat, jaké překvapení v podobě výzdoby jejich tříd jim paní učitelky připravily. A bylo opravdu na co se těšit. Prvňáčky přivítala třída vyzdobená do pohádkového světa „ŠMOULŮ“, druháci vstoupili do tajemného „VESMÍRU“, třeťáci se stali odvážnými „NÁMOŘNÍKY“, čtvrťáci se vydali na dobrodružnou „CESTU KOLEM SVĚTA“ a páťáci zakotvili v tématu „ZEMĚ ČESKÁ, DOMOV MŮJ“. Každá třída tak získala svůj osobitý ráz a děti se hned od prvního dne cítily vítaně a s chutí se pustily do objevování.
Zatímco pro naše nejmladší žáčky to byla jejich úplně první cesta do školy, pro paní školnici Mirku Dragounovou to byla poslední pracovní cesta. Po neuvěřitelných 32 letech pečlivé a obětavé práce se s námi rozloučila. Pan starosta jí poděkoval za její dlouholetou píli a předal nádherný puget 32 růží – každá růže za jeden rok služby.
Celé setkání se neslo v milé, srdečné atmosféře a bylo krásným spojením nových začátků a zaslouženého poděkování.
Kolektiv pedagogů ZŠ Stará Huť
S koncem prázdnin skončila ve funkci školnice a uklízečky ve zdejší škole paní Mirka Dragounová. Podle mě je školník ten nejdůležitější člověk hned po řediteli. Jak říkám já, školník je vlastně technický ředitel. Paní Mirka zastávala tuto důležitou funkci 32 let. Před ní byla školnicí její maminka-tchýně paní Marie Dragounová, která se o čistotu ve škole a také o vytápění celé školní budovy starala 26 let. Oběma pomáhali i jejich manželé. Pan Miloslav Dragoun pomáhal své manželce hlavně s vynášením popela z kamen ve třídách a přinášel uhlí ze sklepa, dokud nebylo pořízeno ústřední topení. Pan Petr Dragoun pomáhal své ženě Mirce opravovat různé menší technické závady. Kromě vzorného plnění všech svých povinností byla paní Mirka dobrou duší celé školy. Usměvavá k dětem i kolegům učitelům, milá a vždy ochotná pomoci tam, kde bylo třeba.
Milá Mirko, děkuji Ti za všechno, co jsi pro naši školu za všechna ta léta udělala. Mám Tě ráda a velice si Tě vážím. Užívej si ve zdraví a co nejdéle zaslouženého důchodu.
Mgr. Marie Volfová
