Sedmého března letošního roku odešel Mirek Procházka, mentor a spoluzakladatel Okrašlovacího spolku města Dobříše, který jej vzbudil z takřka klinické smrti, která nastala krátce po jeho znovuzaložení v r. 1993. Snažil se mu dát nějaký směr anebo cíl, kterým se pokusil nakazit spoustu svých známých.
V těchto dobách jsem ve spolku nebyl a poprvé jsem se s Mirkem seznámil někdy kolem r. 2003. Tedy spíše jsem ho žádal o pomoc s jedním mým projektem. Mirek mě nakonec sám oslovil o několik let později, přesněji v r. 2006. Bylo to v období, kdy nastal další útlum činnosti spolku, a on se snažil najít nové lidi, kteří by jeho činnost pozvedli. Nevím, proč si myslel, že to budu zrovna já. Chtěl založit historickou sekci s plánem vydávat brožury a publikace. Pro mě byla spolková činnost něco cizího, byl jsem spíše sólista, ale dokázal jsem se díky němu posunout dál. Už o rok později jsem s jeho pomocí vydal první publikaci o historii spolku a založil tradici modelářských výstav „Dobříšská želva“, v čemž se mě snažil podpořit, a soutěž pod spolkem fungovala dalších šest let. Sám nadále tvrdošíjně udržoval videoakce typu „Dobříšský tvrďák“ anebo fotbalovou soutěž malé kopané „Dobříšský korbel“. Založil také tradici nedělních tanečních čajů, které se konají prozatím doteď, a doufáme, že akci alespoň sporadicky udržíme, i když minulý měsíc se konat nemohla z důvodu omezení kvůli nákaze. A hlavně začal organizovat „Setkání s Mikulášem“, jehož tradice je nejdelší a stále živá a která se stane jeho největším odkazem. Byl samozřejmě i vášnivým ochotníkem, který se snažil řídit i dětské divadelní kroužky, a byl zakladatelem ochotnického divadla KRUH, které mnoho let až do osamostatnění fungovalo pod okrašlovacím spolkem. Navíc, jak bylo řečeno, byl i vášnivým videoamatérem, který za svůj život natočil desítky hodin ze života našeho města, a tato videa až do své smrti uveřejňoval na svém videoblogu.
Nechtěl jsem toto brát jako popis jeho životopisu, protože ten by byl mnohem bohatší a těžko by na něj vystačilo celé toto číslo Dobříšských listů…
Byl také tvrdohlavý a šel si vždy za svou pravdou, což vyvolávalo občas velké vášně a rozbroje. To ale také patří k životu a ke spolkové činnosti. Takže, Mirku, děkujeme, spolek žije, a díky tobě žije dál.
Petr Kadlec, předseda Okrašlovacího spolku města Dobříše
