V rozhovoru pro Dobříšské listy představuje jeho fungování a zamýšlí se i nad tím, jakých změn doznal svět skautingu za dobu svého porevolučního fungování.
Jana Šigutová: S přihlášením dítěte do skauta neotálejte
Kdy začala Vaše skautská kariéra?
Já jsem ve skautu od jara 1990, kdy tady na Dobříši vznikl. Nejprve začal chodit můj starší bratr do chlapeckého oddílu, pak mě jednou vzal na výpravu a už jsem zůstala členkou holčičího oddílu.
Od roku 2016 vedete dobříšské skautské středisko, kolik máte pod sebou oddílů?
Momentálně šest – pět na Dobříši a jeden v Novém Kníně. Oddíl Dráčata sdružuje rodiče s dětmi, většinou jsou to dospěláci, kteří mají ještě malé děti, a společně někam vyjíždějí. Další je oddíl Lampyris pro děvčata mezi šestým až jedenáctým rokem. Na něj navazuje oddíl Minehaha pro skautky od jedenácti let dál. Dále máme chlapecký oddíl Zlatý list a smíšený oddíl Varta. V Novém Kníně je rovněž smíšený oddíl pro holky i kluky a jmenuje se Koťata.
Kolik mají dobříšské oddíly členů?
Přes dvě stě třicet. Kapacitu si vždycky určuje vedoucí oddílů, ale je pravda, že hromadná setkání celého střediska nám moc realizovat nejdou (smích).
Jaký je poměr dospělých a dětských skautů?
Děti určitě převažují. Řekla bych, že členů do patnácti let jsou zhruba dvě třetiny. Starší skauty už bereme jako dospělé, protože můžou pomáhat s vedením oddílů.
Proč se skautské oddíly rozdělují podle pohlaví?
Většinou to tak je, protože péče o kluky a dívky je odlišná a každá výchovná kategorie má svoje specifika. I na táborech, které pořádáme, bývá program oddělený pro skautky a skauty.
Jednoduše řečeno, holky prostě baví něco jiného než kluky (smích).
Když zavzpomínáte na Vaše skautské začátky, jak se proměnilo fungování skautských oddílů od období po sametové revoluci, kdy u nás začaly znovu vznikat, až dodnes?
Základní principy jsou stále stejné, ale mění se samozřejmě věci související s technologickým rozvojem či proměnami společnosti. Dřív jsme chodili po lese s buzolou, dneska děti umí s GPSkou. Když jsem jezdila na skautské tábory jako dítě, vyhlíželi jsme každý den poštu, zatímco dneska mají děti mobilní telefony, s nimiž se svými blízkými komunikují. Mobily tedy obecně nepodporujeme a na táborech je zakazujeme, ale technologický pokrok nezastavíme. Musíme jít ruku v ruce s dobou. Na jednom z našich letošních táborů se třeba děti učily létat s drony…
Jaké skautské principy jsou časově „neotřesitelné“?
Děti vedeme v první řadě k zodpovědnosti vůči sobě samým, vůči druhým lidem a vůči tomu, co nás přesahuje – to znamená k pokoře a úctě k naší planetě a životu jako takovému. To jsou hlavní skautské zásady. Našim členům vštěpujeme zásady slušného chování a snažíme se jim být nejlepším příkladem. Například před dětmi nemluvíme hrubě. Dále jsou tam takové ty základní tábornické dovednosti, jako je morseovka, rozdělávání ohně a vaření na ohni, šifrování, uzlování…
Můžete někoho třeba za nevhodné chování ze skauta vyloučit?
To se nám ještě nestalo (smích). Stalo se, že jsme měli nějaké prohřešky na táborech, ale vždycky se vyřešily domluvou. Děti, které skautské zásady nemají úplně v sobě, u nás většinou moc dlouho samy nevydrží. Snad to nevyzní nějak zle, ale my většinou poznáme, jestli u nás dítě vydrží až do dospělosti, nebo po roce či dvou letech odejde. Co si budeme povídat, nabídka kroužků je velmi široká, a tak mají na výběr, čemu se budou věnovat. To je další veliký rozdíl oproti době, kdy jsem do skauta nastupovala já.
Musí děti před vstupem do skauta něco speciálního umět?
Nemusí umět vůbec nic, my je podle skautských zásad a ideálu vychováme a zformujeme (smích). Ale je pravda, že třeba víkendové výpravy jsou dost o osobní odvaze každého dítěte. Jestli zvládne ujít s batohem, spacákem a karimatkou několik kilometrů a tak dále. Už malé děti absolvují několikakilometrové výpravy v Brdech… Nebo třeba spaní pod širákem, tomu taky všechny dnešní děti úplně neholdují. Ostatně vybavení je další věc, která se od mého mládí razantně proměnila. Když si vzpomenu, co mi rodiče dali na první výpravu, a s čím jezdí děti dnes, je to nesrovnatelné. My jsme měli obří spacáky, které zabraly celý batoh, dneska se dětem vejdou spací pytle do ešusu… Běžně nosí funkční a termo oblečení, tohle za nás vůbec nebylo. Ale moc rádi na to vzpomínáme (smích).
Co obnáší členství ve skautu po finanční stránce?
Troufám si říct, že v porovnání s jinými kroužky či volnočasovými aktivitami úplné minimum.
Ze členských příspěvků, které činí 450 korun za osobu na rok, spolufinancujeme pořízení nového vybavení, například nových stanů, pojištění dětí. Další drobné náklady vyžadují skautské výpravy, ale snažíme se, aby byly maximálně v řádu desítek korun – za dopravu či symbolický poplatek za půjčení klubovny od jiného skautského oddílu. Vybavení si členové většinou pořizují sami, ale to už je na daných rodičích…
Kdybych byla rodič šestiletého dítěte, jak ho můžu přivést do skauta?
Můžete i mladší dítě, bereme už předškoláky zhruba od pěti let. Jinak to ale dneska obnáší hlavně štěstí, protože nové členy přijímáme podle pořadníků. Máme větší poptávku, než je momentálně v oddílech míst.
Čím si to vysvětlujete?
Jednak určitě celkově velkým počtem dětí, porodnost se v posledních letech zvýšila. A pak asi i tím, že dneska mají malé děti rodiče, kteří vyrůstali, když se u nás skauting začal znovu realizovat. Když se nám někdo ozve se zájmem umístit dítě do skauta, snažíme se mu nabídnout nějakou cestu. Buď dítě zapíšeme do zmíněného pořadníku, anebo nabídneme možnosti v okolí – další skautské oddíly fungují v Mníšku pod Brdy nebo v Příbrami. Ale případní zájemci se ozvat mohou taky přes webové stránky www.skauting.dobris.cz. Jen doporučuji, pokud budete mít třeba předškoláka, přihlásit ho už teď, v minimálně ročním předstihu.
Jak jednotlivé oddíly fungují?
Každý oddíl je rozdělený na menší skupinky, kterým se říká družiny a ty se zhruba jednou týdně scházejí. Malé děti pod vedením dospělého, starší oddíly od jedenácti let pak pod vedením nejstaršího a nejzkušenějšího z dané skupiny, kterému se říká rádce. Jednou za čtrnáct dní bývají celooddílové schůzky a zhruba jednou za měsíc pořádají jednotlivé oddíly výpravy. K tomu máme různé nárazové akce a vyvrcholením sezony jsou letní dvoutýdenní skautské tábory. Také letos jsme dělali i příměstské tábory pro veřejnost a pro děti mimo skauta. Odrostlí skauti na nich mohou zúročit svoje zkušenosti a dovednosti.
Kde jste při letošních skautských táborech pobývali?
Každý oddíl to má jinak. Dva naše oddíly jezdí už dlouhá léta k Blatné, ale některé putují a postaví si tábor vždycky někde jinde nebo si tábořiště pronajmou. Letos byli třeba u Prachatic nebo u Smolotel.
To si můžete postavit tábor jen tak na zelené louce?
Musíme si předtím samozřejmě zajistit povolení majitele pozemků, povolení místního úřadu, musíme tábor nahlásit na hygienu a taky musíme mít zdroj pitné vody. To už dneska není vůbec samozřejmé, protože když mají v obci vodovod, už nám často nejsou schopni poskytnout dostatečné množství pitné vody. Mají málo sami pro sebe.
Potýkáte se při organizaci táborů ještě s nějakými překážkami?
Naštěstí moc ne, i když nějaké peripetie se sem tam samozřejmě vyskytnou. Letos na začátku prázdnin vyplavily oddílu z Nového Knína četné deště prostor, který měli jeho členové obývat. Naštěstí jim pomohli skauti z Mníšku pod Brdy, kteří nabídli svoje tábořiště.
Funguje spolupráce skautských oddílů i na vyšší, celorepublikové úrovni?
Spolupráce je skvělá. Přes skautský server hodně využíváme například místa pro výpravy.
Každý oddíl či středisko, včetně nás, inzeruje, kdy má volné klubovny a ty vzájemně využíváme. V poslední době se skauti z celé republiky hodně podíleli na pomoci moravským obcím postiženým tornádem. Celorepublikově probíhají také různé vzdělávací akce a hromadná setkání skautů ze všech středisek. I když, samozřejmě, toto v poslední době trochu pozastavily restrikce s nemocí covid-19.
Jak obecně poznamenalo činnost dobříšských oddílů covidové období?
Skauting je postaven na setkávání, takže samozřejmě hodně. Schůzky i program jsme realizovali online, jeden večer spolu například děti online vařily palačinky (smích). Organizovali jsme dál i výpravy s tím, že na daná místa vždy vyrazila jen jedna rodina, a pak jsme si to nasdíleli. Podobným způsobem třeba uspořádala děvčata z Minehahy týmovou soutěž, kdy se skauti vydali po lese sbírat QR kódy, Zlatý list měl pro změnu fotosoutěž. Snažili jsme se využít všechny možnosti, které se za daných okolností daly. Program byl opravdu pestrý.
Vy sama máte tři děti, jsou všechny členové skauta?
Řekla bych, že neměly na výběr (smích). Od šestinedělí jsem s nimi jezdila na tábory a vedla oddíl a vyrůstaly v tomhle životním stylu. Nejstarší dcera odjíždí tento týden na čekatelský kurz na Moravu, aby mohla být jednou sama vedoucí skautského oddílu.
Michaela Fialová Rozšafná
