Letos v září to bude už 12 let, co stojí Martin Hemr ve vedení MFK Dobříš jako jeho předseda. Ve svých 6 letech si právě na dobříšském fotbalovém stadionu V Lipkách prvně kopl do míče a strávil tady pak celé své mládí. Fotbalem žije každý den, ale v současné době pro něj znamená hlavně obrovskou zodpovědnost, stejně jako pro Martina Lišku, který je členem vedení klubu, hráčem i vedoucím B mužstva. Právě tihle dva chlapi a vedení MFK nyní bojují o to, aby nejstarší sportovní organizace v našem městě nezanikla…
MFK Dobříš oslaví v příštím roce neuvěřitelných 100 let od svého založení. V Dobříši neexistuje žádný sportovní oddíl, který by za sebou měl takovou historii a zároveň celou dobu aktivně fungoval. Patří také mezi sportovní kluby s největším počtem aktivních členů (více než 250 dětí i dospělých) a v neposlední řadě spravuje největší sportovní areál města. V dnešním rozhovoru s předsedou MFK Dobříš Martinem Hemrem a jeho pomyslnou pravou rukou Martinem Liškou se ale dozvíte mnohem víc…
Martine, jaké byly tvé začátky v MFK Dobříš a jak ses stal jeho předsedou?
Když jsem prvně přišel do MFK Dobříš, bylo mi asi 6 let. Tehdy tady byli páni trenéři, říkalo se jim 3K – pan Kuchař, Kobík, Kudrna. Aktivně jsem tady hrál fotbal až do dorostu a pak jsem na dlouho přestal. Zpátky mě přivedl můj strýc Josef Vitásek, legenda dobříšského fotbalu, a pod ním jsem hrál za B mužstvo. Následně se založilo C mužstvo, kde jsem poznal Martina Šraina, který v té době vedl A mužstvo jako trenér, a domluvili jsme se na mé roli asistenta trenéra. Předsedou jsem se stal tak, že mne před valnou hromadou oslovil Radek Řechka, tehdejší předseda MFK Dobříš, a zeptal se mě, zda bych se ujal vedení klubu, a já tu hozenou rukavici s obavou zvedl.
Co pro tebe znamená fotbal?
Tak je to především zodpovědnost, protože je tady více než 250 dětí a dospělých, kteří na nás spoléhají, že udržíme chod klubu. Jinak samozřejmě fotbal sleduju prakticky pořád, jsem velký příznivec Slávie, takže sleduju jak naše amatérské soutěže, tak profesionální, ať už české nebo zahraniční. Můj současný život se vlastně točí kolem fotbalu. Na dobříšském fotbalovém hřišti jsem se dokonce i oženil, všechny dovolené plánuju až podle rozpisu zápasů. Jednoduše u mě vše začíná a končí fotbalem, ale pravdou je, že mám velkou podporu mé ženy.
MFK Dobříš v příštím roce oslaví neuvěřitelných 100 let od svého založení. Kterou sezonu hodnotíte za tu dobu jako nejlepší?
M. Liška: Těch sezón bylo hodně, ale možná období, kdy na dobříšský stadion chodilo na zápasy třeba i 2 000 diváků. To je asi 20 až 25 let zpátky. Když se hrál například zápas o postup z 1.A třídy s Černolicemi, ochozy byly plné lidí, atmosféra neuvěřitelná a hráči si to užívali. Fotbalem tehdy žilo celé město.
M. Hemr: Za mojí éry předsedy MFK to byl jednoznačně první rok, kdy se hrála divize a prvně se v následujícím roce podařilo soutěž udržet. Povedlo se postavit velmi kvalitní mužstvo.
Následně pak pohárové utkání s Libercem v srpnu 2017. To považuju za něco, co doceníme asi až po letech.
Které období bylo naopak pro dobříšský fotbalový klub nejhorší?
M. Liška: To bylo, když jsme málem spadli z B třídy do okresního přeboru. Tehdy tady hráči v nepříliš vydařené divizní sezóně dostávali peníze. Jenže když pak odešel sponzor, odešli i hráči a my jsme skoro každý rok sestupovali, prakticky tu najednou nikdo nebyl. Naštěstí pak přišel trenér Martin Šrain, jeden z nejúspěšnějších trenérů, který tu kdy byl, a právě on nás zvednul zase nahoru.
M. Hemr: Chci věřit, že to nejhorší už máme teď za sebou. Nejhorší je totiž nehrát.
Jaký je dnes v Dobříši zájem o fotbal?
M. Hemr: Vnímáme, že zájem dětí o některé sporty upadá, což je dáno těmi obrovskými možnostmi výběru, které dnes mají v podobě moderních věcí a hlavně e-sportů. Ve fotbale ale pokles zájmu dětí nepociťujeme. Máme jich tolik, že trenéři mají co dělat, aby to zvládli.
Jeden z palčivých problémů jsou právě trenéři. Sehnat kvalifikovaného trenéra stojí samozřejmě peníze, které my nyní horko těžko sháníme. Těm nejmenším dětem se totiž musíte skutečně intenzivněji věnovat, protože to, co je nenaučíte nyní, už pak těžko doženete. Dnes to ještě zvládáme díky tatínkům, kteří jsou tady třikrát v týdnu, a k tomu chodí na víkendové zápasy. Je to obrovská porce času, kterou málokdo docení, pokud nemá povědomí o trénování. Co se týče trenérské činnosti, drží klub hlavně šéftrenér Pavel Foltýn, který má jednu z nejvyšších mládežnických trenérských licencí a obrovské zkušenosti z velkých klubů, sám ale na vše nestačí. My chceme hrát se svými odchovanci, vychovávat své talenty a připravovat je i pro vyšší soutěže, než nyní hrajeme.
M. Liška: Co se týká diváků, tak na zápasy chodí okolo 300–400 fanoušků. Když je nějaké derby, tak je to i víc. Poslední rekord návštěvnosti byl, když tady hrál Liberec a přišlo okolo 1 600 lidí, což bylo úžasný.
Jak v současnosti probíhá fotbalový trénink a jaké máte zkušenosti s pohybovými schopnostmi dětí?
M. Liška: Všechno se vyvíjí… Za nás se na trénincích pořád běhalo. Dnes dětem kolikrát chybí v podstatě základní návyky. Některé dnešní děti musíte učit běhat, ale i padat nebo vůbec ovládat svoje tělo při sportu. Další věcí ale je, kolik je na Dobříši sportovišť pro 3 školy, a nejen pro školy, ale i pro další sportovní organizace. Dle mého názoru je to číslo absolutně nedostatečné.
M. Hemr: Naprostý souhlas, základní problém je v tom, že dětem chybí základní pohybová gramotnost – kvalitní gymnastická průprava, jak své tělo vůbec ovládat, udělat kotoul vpřed, vzad, skákat přes švihadlo. Ale není se čemu divit. Kolik hodin má dnes dítě tělocviku ve škole? Tři „hodiny“ týdně? A jde vůbec o aktivní hodinu? Každá hodina má 45 minut, a to i s převlečením žáka a následnou docházkou na sportoviště (má-li vůbec kam dojít, téma už zmiňoval Martin Liška) tam a zpět. Kolik minut tedy dítě aktivně sportuje? 25–30 minut.
MFK Dobříš se nyní potýká s finančními problémy. Jak je to možné, když máte tolik členů a zájem o fotbal je tak velký?
M. Hemr: Protože fungujeme v městském areálu, který si spravujeme, je pro nás zdrojem prostředků podpora z města. Bohužel do sportu v Dobříši všeobecně, a teď nemluvíme jen o MFK Dobříš, jdou pouhopouhé 3 % z rozpočtu města, a to navíc do fondu, který je určen i pro kulturu. Podpora sportu v Dobříši je jednoduše nedostatečná!!! Sportovním organizacím, které tady fungují jako my, a navštěvují je desítky a stovky dětí, trenérů a vedoucích, kteří mají nadšení, elán a trpělivost trávit desítky hodin týdně ve svém volnu péčí o mládež. Nebavme se jen o fotbale, ale všeobecně o sportu nebo zájmových kroužcích pro děti v Dobříši. Celý problém je ve financování, město chce vyhovět všem, a tak každému žadateli něco přerozdělí, ale pak se dříve nebo později dostaneme k tomu, že některé organizace zaniknou, protože systém rozdělování grantů z města není nafukovací, a prostě na někoho „nezbyde“.
M. Liška: Ten systém je nastavený špatně. Pro MFK je příjem peněz z města zásadní, my jako pronajímatel i správce areálu, který patří do majetku města, musíme investovat velkou finanční částku našeho rozpočtu na jeho údržbu (sekání, hrací plochy, opravy, správce + vytápění, voda, elektrika, …). Dohromady nás to stojí ročně 650–750 tis. Kč. Město se na provozu areálu nijak nepodílí, ani na jeho opravě. Pokud tedy od města dostáváme dotaci, která byla letos 390 tis. Kč, tak my ten balík peněz vezmeme a vrátíme ho zpátky městu v podobě údržby jeho majetku, a ještě dost doplácíme – a z toho samozřejmě nejde ani koruna na sportovní činnost!!! Celkový rozpočet klubu je 2 mil. Kč za rok. Zbytek peněz tedy musíme sehnat z dotací, pokrýt z příspěvků a od našich sponzorů.
M. Hemr: Ovšem, abychom byli upřímní, tento problém nevznikl za současného vedení města. To je něco, co tady řešíme už více než 12 let. Upřímně říkám, že už jsme na hraně. Věnujeme obrovské množství času, peněz a fyzické práce, aby klub dobře fungoval. Ano, baví nás to, ale vše má své hranice. To není práce, která nás živí, a jediné, v čem nám město může pomoci a ulevit, je právě finanční podpora, jíž nám dá také najevo, že si váží práce, kterou děláme. Pokud se v dohledné době zcela zásadně nezmění financování sportu na Dobříši, tak budou některé organizace pomalu zanikat. Následně, až přijdou na řadu dotazy a až se budou vést „odborné“ diskuze, během nichž si budou někteří stěžovat, jak těžké je děti přimět ke sportu, proč nám roste ta dětská kriminalita, proč jsou ty děti tak obézní a proč raději sedí u PC a TV a nejsou venku, tak si pak budeme muset říct celou pravdu. Pokud si toto včas lidé ve vedení města neuvědomí, pak si v budoucnu nestěžujme na to, jak budoucí společnost bude vypadat.
Nyní se tedy řeší, aby areál spravovalo samo město?
M. Liška: To by určitě řešení bylo, jenže žádné vedení města to nechtělo a nechce. Prý to děláme dobře, což je pravda (smích). No ano, děláme, to nejlepší, co umíme. Děláme to i pro sebe a vše svépomocí. Funkcionáři, ale i hráči chodí pomáhat. A důvod, proč to město nechce? Pokud by město nechalo spravovat areál firmu, zaplatilo by za rok mnohem víc.
M. Hemr: Proto některé zbytečné projekty, za které město vyplatilo x peněz, a další projekty, které město financuje a jsou jen zbytečným městským PR, mne rozpálí do běla. Přitom se místo toho mohly podpořit sportovní organizace, které ve městě fungují desítky let. Příští rok máme oslavit 100 let od založení, ale klidně se může stát, že fotbal na Dobříši naopak skončí. Areál MFK Dobříš se zavře a bude chátrat, jako chátral hokejový stadion, než si zase o několik let později uvědomí jiné vedení města, že to byla chyba a že se musí areál zrekonstruovat, což bude stát extra další peníze navíc. Ale kdo to následně bude dělat? Lidé, kteří tu dnes jsou, odejdou, a dopadne to tedy úplně stejně jako s hokejem, budeme mít možná fotbalové hřiště, ale bez trenérů, a tím pádem bez dětí. Poslední nadějí jsou pro nás jednání, která se starostou i oběma místostarosty zatím vedeme. Chceme věřit, ale zkušenosti z minulosti, kdy jsme vedli několik jednání s předešlými vedeními města nás k optimismu nevedou.
Budeme vám všichni držet palce! Pojďme ale náš rozhovor zakončit trochu pozitivně. V areálu
MFK Dobříš jste využili čas a spoustu věcí jste tady během nucené covidové přestávky opravili. Jste nyní připraveni na novou sezónu? A jaké jsou vaše cíle?
M. Hemr: Popisujeme jen skutečný stav věcí, tak jak jsou, bez nějakých vytáček či mazání medu kolem pusy. Zpět k otázce, v první řadě hlavně chceme pustit malé i velké hráče na hřiště a zase začít hrát. Na tribuny pustit diváky a vrátit se zase k normálnímu, ale i k fotbalovému životu, pokud to jen situace dovolí.
M. Liška: Podařilo se nám opravit po letech parkoviště, dali jsme dohromady hlavní hrací plochu a s městem řešíme rekonstrukci hřiště s umělou trávou. Po té fotbalové stránce… Rozhýbat se, vrátit se na hřiště a vrátit diváky do hlediště.
Zpracovala DH
