Pamětní deska rudoarmějce u dobříšského zámku byla po 45 letech přemístěna. Nadporučík Alexandr Fjodorovič Saveljev nezemřel při bojích, jak pamětní deska uvádí, ale po pádu z auta.

Na základě rozhodnutí rady města byla 1. srpna 2023 přemístěna pamětní deska Alexandra Fjodoroviče Saveljeva*. Jednalo se o nadporučíka Rudé armády, který zemřel při dopravní nehodě po skončení 2. světové války v Dobříši. V roce 1978 byla před dobříšským zámkem umístěna pamětní deska s nepravdivým nápisem „zde padl v květnu 1945 v boji proti fašismu“. Tělo zemřelého vojáka bylo pohřbeno na dobříšském hřbitově, kam byla dnes převezena i pamětní deska.

Vedení města Dobříše se rozhodlo přemístit pamětní desku nadporučíka Rudé armády na základě informací, které potvrzují, že voják nepadl při hrdinském osvobozování Dobříše za druhé světové války. Ukázalo se, že jeho smrt byla v 70. letech minulého století propagandisticky zneužita. Dobříšská radnice tak památník na čestném místě u vchodu do zámku dále nechce.

Ředitel Muzea města Dobříše PhDr. Jan Michl, Ph.D., k tomu uvádí: „Krátce po osvobození Dobříše (datum úmrtí se uvádí v rozmezí mezi 12. až 20. květnem) npor. Saveljev vypadl z nákladního automobilu vezoucího dřevo na stavbu ubikací Rudé armády. Stalo se tak podle pamětníků v serpentině u zámku, kde je dnes situována pamětní deska.“
Nápis na pomníku, který uvádí, že padl v boji proti fašismu, je tak zavádějící a podle vedení radnice i historiků sloužil pouze pro účely propagandy. Při osvobozování Dobříše totiž prokazatelně nepadl ani jeden rudoarmějec. Rudá armáda dorazila v květnu 1945 do Dobříše až poté, co ji poslední německý voják opustil, takže k žádnému boji ani nemohlo dojít.

Pamětní deska nadporučíka Rudé armády byla od dobříšského zámku přemístěna na hřbitov.
Vedení města se nyní rozhodlo pomník s nápisem „Zde padl v květnu 1945 v boji proti fašismu hrdina Sovětského svazu nadporučík A. F. Saveljev“ přesunout.
„Přemístěním desky nadporučíka Saveljveva navazujeme ve vedení dobříšské radnice na své již minulé kroky vycházející ze snahy o pravdivý pohled na historii našeho města. V roce 2019 tak zastupitelé rozhodli o odejmutí čestného občanství Klementu Gottwaldovi. Od roku 2021 jsou v Dobříši pokládány kameny zmizelých připomínající židovské spoluobčany zavražděné v období holocaustu. V roce 2022 byly doplněny vysvětlující tabulky k označení ulice Plk. Petroviče, které uvádějí, že se jednalo o sovětského partyzána vysazeného na Dobříšsku v březnu 1945, ve skutečnosti však o agenta tajné policie NKVD, kdy Petrovič bylo jeho krycí jméno,“ říká starosta města Dobříše Pavel Svoboda a k přemístění pamětní desky nadporučíka dále dodává: „O přemístění této pamětní desky jsme ve vedení rozhodli na základě toho, jak se nyní snažíme na historii dívat objektivně, i toho, co říkají historici, tedy že i v České republice máme spoustu pomníků, které vlastně nemají žádné historické opodstatnění. Na základě toho jsme se rozhodli, že zkusíme pomník přestěhovat tam, kam patří. Deska patří na hřbitov, nepatří na místo, kde někdo vypadl z náklaďáku.“

Plk. gšt. v. z. PhDr. Eduard Stehlík, Ph.D., MBA – vojenský historik, bývalý ředitel odboru pro válečné veterány Ministerstva obrany ČR a historik Vojenského historického ústavu k tomuto tématu hovořil v květnu letošního roku, kdy v rozhovoru pro Aktuálně.cz přímo uvedl: „Jedna věc jsou pohřebiště vojáků Rudé armády. Tam za mne je úplně jedno, jaké symboly tam jsou. To jsou hroby těch vojáků. Ti vojáci padli nebo přišli o život. Jim musí být prokazována odpovídající úcta. Ovšem něco jiného jsou některé symboly ve veřejném prostoru, nejrůznější typy pomníků, které jsou v některých našich městech, a tam bych byl pro to je přesunout právě do takových pietních míst a nenechávat je uprostřed měst… Ruská federace chápe tyto pomníky, které nejsou přímo na těch hrobech vojáků, jako určité vykolíkování své sféry vlivu. Jsou to jejich hraniční kameny, kam sahá jejich sféra vlivu a kam mají právo zasahovat bez jakéhokoli ohledu na to, co si myslí místní lidé. To je ukázka: ‚My jsme tady a jsme tady navždy a je úplně jedno, co si myslíte. My se sem jednou vrátíme.’ Když se podíváme na Pobaltí a Polsko, tam už k tomu fakticky přistoupili.“

*Alexander Fjodorovič Saveljev se narodil 15. června 1921 v obci Rašetino (ve skutečnosti se obec jmenuje Reščino) nacházející se poblíž Omsku. Po napadení Sovětského svazu Německem byl mobilizován a od roku 1943 bojoval na frontě. V následujícím roce utrpěl zranění a po uzdravení nastoupil jako velitel střelecké roty 745. pěšího pluku, 141. střelecké divize, 1. gardové armády, 1. ukrajinského frontu. Za účast v nesčetných bojích získal několik vyznamenání, včetně titulu Hrdina Sovětského svazu a dosáhl důstojnické hodnosti nadporučík. Zemřel při dopravní nehodě v Dobříši mezi 12. a 20. květnem 1945.

Zpracovala DH

O připojení Dobříše pomocí železnice k Praze se zasloužil starosta dobříšského okresu a zemský poslanec Josef Hodys a ředitel panství Dobříš Oktavián Bohutínský. Dobříšští se připojili ke snaze konopišťského lesmistra Václava Marka, zbraslavského okresního starosty MUDr. Martina Waltera a jeho benešovského kolegy JUDr. Heinricha Živného, kteří požádali o koncesi na železniční trať vedoucí z Modřan podél řeky Sázavy a Vltavy do Čerčan. Trať měla navazovat na již existující trať z Nuslí do Modřan a ze Skochovic měla jedna odbočka vést až na Dobříš. Stavební družstvo obdrželo koncesi 4. března 1895, v červnu pochozí komise vytyčila trať a v listopadu začala stavba.

Stavební firma inženýrů Osvalda Žitowského a Josefa Hraběte práce dokončila po 18 měsících a 22. září 1897 nad ránem vyjel z Dobříše první vlak, který za velkého jásotu dojel po dvou hodinách a dvaceti minutách do Zbraslavi. Prvním dobříšským přednostou stanice se stal Theodor Holý, kterého v rychlém sledu vystřídali Bedřich Drbal a František Borovec. Od roku 1903 do vzniku republiky funkci poněkud déle zastával přednosta Antonín Fryček. Následovali přednostové Rudolf Kafka a Josef Novák. Závěr třicátých let a složité období protektorátu pak ve funkci prožil Václav Kordač.

Koncová stanice Dobříš byla vybavena výtopnou, zařízením pro doplňování vodou a čisticí a prohlídkovou jámou. Do železáren ve Staré Hutí byla vybudována vlečka, což byla jedna z podmínek stavby už v době projektování trati Ing. Josefem Kováříkem. Trať měla původně sloužit především k dopravě dřeva z dobříšských lesů do modřanského cukrovaru a do papíren ve Vraném nad Vltavou, ale již záhy dráha pozvedla na Dobříšsku turistický ruch a možnost spojení s Prahou ukončila izolaci kraje a pozvedla celkově vzdělanost. Zvrat v osobní dopravě na trati nastal k 1. lednu 1934, kdy Československé stání dráhy (dále ČSD) snížily tarify a zavedly různé druhy slev. Souviselo to s tím, že ČSD ke stejnému datu převzaly státní (doposud poštovní) autobusovou dopravu. Zisk sice mírně poklesl, ale výrazně narostl počet cestujících. Na dobříšské odbočce nejdříve jezdily parní lokomotivy řady 97 KkStB a řady 59 KkStB. Ve dvacátých letech je pozvolna začaly nahrazovat parní lokomotivy řady 422.0 a 423.0 a ve třicátých letech se vývoj završil řadou 434.1. Po zestátnění dráhy v roce 1925 se o pět let později začaly objevovat i motorové vozy řady M 120.2, které byly postupně nahrazovány vozy řady M 130 a 131. Za druhé světové války kvůli nedostatku pohonných hmot motorové vozy nejezdily.

Od samého počátku projektování trati se uvažovalo o prodloužení trati z Dobříše až do Příbrami, ale Příbram už měla železniční spoj z Prahy přes Zdice, takže o další propojení přes Dobříš takový zájem nejevila a vymluvila se na finanční náročnost takové stavby. V roce 1903 sice firma Kohler a Raynal z Prahy zahájila přípravné práce na výstavbě železniční trati Dobříš–Příbram, která měla vést přes Rosovice, Obořiště, Dlouhou Lhotu a Dubenec, ale zjevně se stavba nakonec nerealizovala. Další iniciativa na propojení Dobříše a Příbrami vzešla 1. února 1939 od dobříšského starosty Adolfa Scharta, ale příjezd německé armády v březnu téhož roku jakékoliv úvahy na dané téma utnul.

PhDr. Jan Michl, Ph.D.
Muzeum města Dobříše