„Někomu se mohou zdát dvě odpoledne málo, nám to změnilo život.“ To říká o homesharingu maminka Andrea pečující o syna s Downovým syndromem.

Na jedné straně jste to třeba právě vy. Vaše děti již opustily hnízdo a na vnoučata „mají čas“. Nebo už jste babičkou či dědečkem, ale vnoučata jsou daleko nebo je nevídáte tak často. Stále máte dost energie i času a velkou potřebu být zase užiteční.
A na druhé straně jsou to rodiny, které pečují o děti s mentálním postižením. Nemají žádný volný čas, nemají energie nazbyt ani pomoc širší rodiny. Jsou v tom samy. Samy pomalu, ale jistě padají na pusu. Nemohou se plnohodnotně věnovat svým zdravým dětem, dát si šlofíka nebo si zařídit, co je třeba. Často doslova přežívají.
A my chceme tyto dvě skupiny propojit. Myslíme si, že žádná rodina a žádný pečující si nezaslouží být v tomto sám. Měl by mít pomoc rodiny, komunity, smečky. A proto jsme se rozhodli dělat homesharing (sdílenou péči).

O čem ten homesharing vlastně je? O tom, že hledáme lidi s otevřeným srdcem, kteří by rádi trávili dvě odpoledne v měsíci s dítětem s mentálním postižením. Tyto děti potřebují přátele. Ostatně jako všechny děti. A jejich rodina potřebuje aspoň občas vypnout.
Z naší zkušenosti víme, že homesharing dělá šťastnějšími všechny zúčastněné.

Jdete do toho? Chcete vědět víc?
Nemusíte se ničeho bát. Hostitele, rodiny i děti pečlivě „párujeme“ tak, aby všem bylo v homesharingu dobře. Na nezávazné informační schůzce se dozvíte zkušenosti hostitelů i pečujících rodin. Budete mít možnost zeptat se na vše, co vás bude zajímat.

Napište na e-mail homesharing@cpkp.cz nebo zavolejte na 723 673 981. Případně více informací najdete na stránkách www.homesharing.cz nebo stručněji na www.komunitne.cz.
Těšíme se, až se poznáme!

Martina Macurová a Renata Baxová
CPKP střední Čechy komunitne.cz

Rok 2024 je pro sdružení významným jubileem. Letos totiž slavíme deset let od jeho oficiálního založení, přestože kořeny sahají až do roku 2012, kdy několik rodičů pečujících o děti s postižením založila svépomocnou skupinu. Společně jsme tehdy chtěli sdílet zkušenosti, navzájem se podporovat a především hledat způsoby, jak lépe pomáhat dětem a mladým lidem s hendikepem.

Hlavním cílem spolku je podpora nejen samotných dětí, ale především také jejich rodin. Všichni víme, že péče o dítě s postižením je nejen fyzicky, ale i psychicky náročná, a právě proto je důležité mít kolem sebe komunitu lidí, kteří si rozumí a mohou si být oporou.
Za deset let se nám podařilo vytvořit mnoho aktivit a programů, které jsou šité na míru nejen dětem a mladým lidem s různými typy postižení, ale také jejich rodičům a pečovatelům. Organizujeme volnočasové aktivity, vzdělávací workshopy, relaxační pobyty pro rodiny i terapeutická setkání. Našim členům se snažíme poskytovat praktickou pomoc, ale i možnost oddechu a načerpání sil.
Jeden z našich největších úspěchů je to, že jsme se za deset let stali nejen místem setkávání a podpory, ale i místem, kde se otevírají nové příležitosti pro hendikepované děti a mladé lidi. Mnozí z nich si našli nové přátele a získali větší sebevědomí.

Chtěli bychom touto cestou poděkovat městu Dobříš, které nám poskytuje finanční podporu. Zvláštní poděkování patří také všem místním firmám a jednotlivcům, kteří nás v průběhu let podpořili. Věřili, že se díky naší činnosti může naplňovat program, který naše sdružení má: být spolu, zapojit se, ukázat, co umím, být užitečný, učit se nové dovednosti a být součástí společnosti. Děkujeme, že to díky vaší podpoře můžeme dokázat.

Více informací najdete na www.dejmisanci.cz.

Hana Petáková

Každý by měl o svůj wellbeing dbát! Pro péči o naše duševní zdraví jsme proto zvolili oblíbené vzdělávání.

Pro svůj profesní růst jsme navštívili výbornou konferenci z dílny Society for all, z. s., která byla věnována tématu „Sociální role školy – příležitosti a výzvy“. Daná událost, kterou zaštiťovala městská část Praha 7, byla organizována pro zástupce škol, zřizovatele a neziskové organizace. Napříč dnem i jednotlivými tematickými panely opakovaně zaznívala důležitost a potřebnost multidisciplinární, mezioborové a komplexní spolupráce. Tu alespoň malou částí reprezentovala naše sociální pracovnice Eva Lenhartová z MAS Brdy–Vltava a sociální pedagožka Nicola Blábolilová ze Základní škola Dobříš, Komenského nám. 35, které se akce společně zúčastnily. Paneloví hosté se společně zamýšleli nad sociální rolí školy, nad spoluprací s rodinami, nad nutnou potřebou úprav toho, co se děti ve školách učí, ale také třeba nad smyslem spolupráce a propojování školní oblasti se sociální a dalšími tak, aby byla platná rovnice: spokojený a učení schopný žák = spokojený učitel. Důležitým aspektem, který zazníval od panelistů, byl apel na důležitost práce a pozice sociálního pedagoga ve školách, jako i apel na nutnost legislativního ukotvení sociálního pedagoga do zákona o pedagogických pracovnících. Představeny byly i nejnovější výzkumy, ze kterých plyne, že spokojenost učitelů určuje kvalita vedení školy, které ovlivňuje mnoho dalších aspektů celého výchovně-vzdělávacího procesu. Odnesly jsme si důležité sdělení: hlavní cíle vzdělávání nelze naplnit bez toho, aby škola plnila svou sociální roli. Tato témata jsou pro nás velmi aktuální, protože v rámci projektu Komunitní wellbeing v MAS Brdy–Vltava, reg. č. CZ.03.02.01/00/22_008/0000037, ve kterém Nicola působí také jako psychoterapeutka a Eva jako koordinátor, je právě duševní zdraví dětí prioritou.

Za tým MAS Brdy–Vltava
Eva Lenhartová