Teplé září vůbec nenaznačovalo, že by šlo o léto stáří, jak se to zpívá v písni Svěráka a Uhlíře. Tyto a spoustu dalších písní si rádi notujeme a užíváme si každý společně strávený den.
Ačkoliv se děti chtěly učit hned od prvního dne, věnovali jsme se zpočátku spíše vzájemnému poznávání, stmelování a naladění na sebe. Vše probíhalo přirozeně, v souladu s našimi potřebami. Během pár dnů jsme tak mohli plynule přejít k činnostem, které se již začaly soustředit na osvojení potřebných dovedností a znalostí.
Každé ráno v devět hodin se potkáváme v ranním kruhu, který věnujeme sdílení významných událostí v našich životech. Poté začíná program, konaný v jurtě nebo venku, což závisí na dané činnosti, počasí či našem aktuálním rozpoložení. Po desáté hodině svačíme a děti mají možnost volné hry. Okolo půl jedenácté se znovu scházíme a soustředíme se na pokračování našeho programu, tak abychom ho mohli do oběda dokončit. Ten máme společný s dětmi ze školky. Po jedné hodině si pak rodiče přijdou pro školáky a loučíme se.
S nadšením pozoruji, jak se mezi naší komunitou vytváří přátelské vazby a jak se děti rády a nenásilně učí novým věcem, když jim je nabídnuto bezpečné, zdravé, hravé, veselé a kamarádské prostředí. Nepotřebujeme žádnou uměle vytvořenou vnější motivaci formou známek nebo jiných odměn a trestů. Zároveň se však učíme respektovat jeden druhého, mít pro sebe navzájem pochopení, pomáhat si, když jde do tuhého, dotahovat věci do konce, nevzdávat se a zůstat svobodní a odpovědní při rozhodování.
Od poloviny září jsme odstartovali plánování a realizaci „společných pátků”. Děti se již například seznámily s tím, jak funguje šicí stroj, a každý si pod vedením jedné z maminek ušil svůj vlastní pytlíček na písmenka a jiné pomůcky. Na říjen si zase jiná rodina připravila „pokladovku” v lese tematicky propojenou s připomenutím sv. Václava. S jeho příběhem se děti seznámily pár dní před tím, a to v rámci společné akce se školkou, která ji zorganizovala. Děti vymačkávaly šťávu z hroznového vína, kterou si radostně a s chutí připily. Na závěr nám všem školáci zazpívali s kytarovým doprovodem průvodkyně, kterou mají na muzicírování.
Nyní už je podzim v plném proudu a nám se v zázemí jurty i mimo ni pracuje o to veseleji, když při tom ještě máme možnost sledovat krásy měnící se přírody. Choďte na procházky a třeba nás někde poblíž potkáte.
Mgr. Karin Křižanová
