Před tolika lety byl rodinou Colloredo-Mannsfeld dovezen z Ameriky. Nejprve byl chován v zámeckém parku a postupně s dalšími importy rozšířen do obor a nakonec do volnosti.
Z ekologického hlediska je unikátní, že se udržel v brdských lesích až do současnosti. V průběhu let se jeho rozšíření měnilo. Hlavní zásluhu na rozšíření této krásné zvěře mělo myslivecké hospodaření Lesního závodu Dobříš, ve kterém nyní již 15 let po restituci pokračuje rodina Colloredo-Mannsfeldů, jež má zájem zachovat chov, který založili její předkové.
Privatizace mysliveckých honiteb přinesla vymizení jelenců z velké části areálu díky legálnímu i nelegálnímu lovu. V současnosti je hlavní oblastí výskytu Dobříšsko a jelence běloocasého můžeme vnímat jako symbol a fenomén místních lesů. Tak jako ve své domovině, Americe, i zde se dobře přizpůsobil civilizačnímu prostředí, lidským sídlům, zemědělským a lesnickým objektům. Obyvatelé města mohou běžně pozorovat tuto zvěř při svých procházkách nebo turistice v přilehlých lesích. Bohužel narůstající provoz silniční dopravy znamená významný negativní zásah do populace jelenců, protože se stávají nejčastější obětí při kolizích na silnicích. V nejrizikovějších úsecích by mělo být zvýrazněno dopravní značení. Jelenec běloocasý je zemědělci i lesníky hodnocen jako druh zvěře, která nepůsobí hospodářské škody. Naopak myslivecky je hodnocen jako druh, který i v současném prostředí dosahuje vyšších hodnot trofejí než ostatní spárkatá zvěř. Přitom počty ulovených kusů se nedají srovnávat, jelenci jsou plánovaně loveni sporadicky.
Společnost Colloredo-Mannsfeld, s.r.o., provozuje i zájmový chov k výzkumným a propagačním účelům, jehož součástí je i expozice ve francouzském parku zámku Dobříš, kde mají návštěvníci možnost pozorovat jelence. V současnosti je však park uzavřen z důvodu rekonstrukce.
Myslíme si, že jelenec běloocasý si zaslouží pozornost a ochranu jako indikátor zdravého životního prostředí a jako druh, který již 165 let obohacuje místní lesy.
Václav Pařízek
