Obdrželi jsme popis průběhu jednání zástupců Doosan Bobcat a dalších dobříšských firem dotčených brutálním skokovým devítinásobným zvýšením daně z nemovitosti se starostou Pavlem Svobodou a místostarostou Tomášem Vokurkou. Veřejnost by měla vědět, jak vystupují reprezentanti Dobříše, jak ignorují všechny a všechno a vůbec nechápou škodlivé důsledky své krátkozraké tupohlavé politiky nejen pro firmy, ale hlavně pro město, které mají spravovat.
Pokoušeli jsme se o tomto problému opakovaně jednat přímo se zástupci města (s panem starostou a s panem Vokurkou), tato jednání však bohužel k žádnému racionálnímu výsledku nevedla. Pokoušeli jsme se zástupcům města vysvětlit, že se nebráníme diskusi o postupném navýšení daně z nemovitosti, ale zvýšení z roku na rok na devítinásobek je naprosto drastické, šokující a zcela necitlivé vůči dotčeným podnikatelům. Pan starosta s panem Vokurkou nám na konci dvouhodinového jednání sdělili, že jejich „ochota přehodnotit vyhlášku se limitně blíží nule“, a veškeré argumenty vznesené přítomnými podnikateli v zásadě ignorovali.
Dopad na některé menší podnikatele v lokalitě Svatá Anna je téměř zdrcující – například jeden z menších podnikatelů zmiňoval, že má cca 12 zaměstnanců, má platit o téměř 1 milion Kč ročně více, což znamená skoro 100 tisíc ročně dodatečný náklad na každého zaměstnance. Je to pro dotčené firmy téměř likvidační, protože žádný z podnikatelů nemůže přijít za svými zákazníky a zdražit své výrobky či služby z roku na devítinásobek, jak to učinilo město vůči podnikatelům (bez jakékoliv předchozí diskuse či konzultace s dotčenými subjekty). Není to totiž jen daň, která se zvyšuje, ale na podnikatele tvrdě dopadají ceny energií, ceny oceli, mzdové náklady tlačené inflací atp. Snažili jsme se najít smírnou cestu s městem, snažili jsme se najít win-win řešení pro město i pro dotčené podnikatele, což se však nepodařilo, protože město trvá na svém silovém řešení. Nezbývá nám tak než se bránit cestou podnětu na Ministerstvo vnitra k prošetření zákonnosti dané vyhlášky (domníváme se totiž, že je silně diskriminační vůči několika málo vybraným podnikatelským subjektům v katastru města) a dále cestou odvolání přes Finanční správu, případně soud. Mrzí nás to, neboť jsme se snažili o navázání konstruktivní spolupráce s městem, které však zjevně o takovou spolupráci nestojí.
K tomu není co dodat, obrázek o těchto reprezentantech Dobříše, nechť si každý udělá sám. Není cena za rozbití korektního vztahu s občany a vzájemně výhodné spolupráce mezi městem a místními firmami příliš vysoká? V konečném důsledku na ni město doplatí, a to i finančně. Prostředky na investice se daly najít i jinou formou, než dalším zhoršováním situace řady dobříšských domácností a až likvidačním postupem vůči některým firmám.
Tomáš Helebrant a Jan Procházka, zastupitelé
