Když se řekne expedice, mnoho z nás si představí nějakou náročnou a nákladnou výpravu do neznámých končin s nejistou zárukou návratu. Možná, že letošní expedice, kterou jsme v Trnce pro žáky a žákyně uspořádali poprvé, by se i obrazně k takové výpravě do neznáma dala přirovnat. Také pedagogové v Trnce při realizaci nového projektu čerpali ze zkušeností „cestovatelů“, kteří se na tuto pouť vydali před nimi. Inspirace pochází ze škol, kde mají s expedicemi pro starší žáky bohaté zkušenosti a dlouhodobě zaznamenávají významný vliv této akce na rozvoj žákovských kompetencí v takzvaném projektovém řízení.
Naší expedice se účastnila 6.–8. třída a žáci a žákyně pracovali ve skupinkách napříč ročníky. Každá skupina měla jiné téma (např. sklářství, lyžování, bezobratlí, výtvarný plenér, fundraising, …) vztahující se pokud možno k regionu, ve kterém se odehrávala výjezdní část expedice. Ve vytvořených týmech si žáci a žákyně zvolili kapitána a jeho zástupce a měli také svého pedagogického garanta, který dohlížel na průběh a týmové dění. V prvním týdnu konání ve škole účastníci plánovali aktivity, které hodlají v terénu absolvovat, stanovovali si cíle a výstupy, které má jejich společná práce mít, vyráběli si potřebné nástroje a pomůcky, případně budovali teoretickou základnu ke svému bádání a průzkumu. Začátkem druhého týdne odjeli do Příchovic v Jizerských horách, kde vše, co si naplánovali, zrealizovali přímo na místě. Natáčely se rozhovory s pamětníky, malovalo se v plenéru, skupiny navštívily místa spjatá s tématem, badatelé pozorovali živočichy typické pro lokalitu Jizerských hor a mnoho dalšího. Ve třetím týdnu pak nasbíraný materiál žáci a žákyně upravovali do podoby vhodné ke zveřejnění. Prezentace expedičních výstupů se odehrála v pátek 24. června na půdě školy. Expedice byla koncipována tak, aby žáci pracovali co nejvíc samostatně a sáhli si na všechny aktivity projektového řízení – plánování, hospodaření s časem a materiálem, na význam komunikace a rolí v týmu, řešení konfliktních situací, plánování výzkumu, stanovování hypotéz a jejich potvrzování, hledání souvislostí s lokalitou, vyhledávání informací a jejich třídění, vytyčování cílů a kritérií jejich plnění, v neposlední řadě šlo také o umění improvizace a přizpůsobení se náhlým změnám na poslední chvíli. Akce to byla náročná jak organizačně, tak energeticky pro všechny zúčastněné, ale po prvním ročníku můžeme konstatovat, že tento smysluplný a na zážitky a zkušenosti bohatý program měl v mnoha ohledech velký přínos pro pedagogy i žáky a přáli bychom si, aby se i do budoucna stal pevnou součástí harmonogramu trnkového školního roku.
Adéla Sauerová
