Miluji atmosféru Velikonoc. Začíná to Zeleným čtvrtkem: důvěrná atmosféra Ježíšovy poslední večeře s nejbližšími přáteli, nepochopitelné gesto umývání nohou, předpověď Jidášovy zrady. Velký pátek – moc temnoty, zloby, nenávisti. Smrt, zánik, konec. Bílá sobota – ticho, zdánlivě se neděje nic. Zbývá jen oplakávat smrt „dobrého člověka“, Ježíše, který tolik pomáhal slabým a „outsiderům“. Nezbývá než zůstat u jeho hrobu a vzpomínat… Anebo? Náhle je zvrat velikonočního rána – objevení prázdného hrobu. Nepochopení toho, co se vlastně stalo. Bezradnost, obavy, strach. A konečně světlo – nečekané setkání s tím, který je Živý. Je tu vzkříšení, nové jaro, nový začátek.
Přeji vám všem radost z toho „skutečného jara“, jásot z nového začátku, záchvěv „z nečekaného setkání“.
P. Angelo, katolická farnost Dobříš
