Diskuzi, která byla v posledních měsících vedena na stránkách DL mezi Vámi a paní Vlnasovou a do které jsem posléze přispěl i já, jste inicioval Vy sám: v článku v DL 10/2017 jste informoval občany o pohledu radnice na problematiku územních plánů. Všimněte si, že jste se ve svém článku neomezil na konstatování typu: „Vážení občané, pokud vás zajímá problematika územních plánů, stačí se jen dostavit na osobní schůzku či napsat e-mail s dotazem.“ Z hlediska komunikace s občany to byl od Vás nadstandardní krok, který chválím.
Komunikace s občany ale neznamená jen předkládat jim informace nebo vlastní (a jednostranné) interpretace věcí, ale také být schopen vést s nimi dialog. V následujících vydáních DL jste se o to pokusil, z mého pohledu však nešťastným způsobem: k obsahu příspěvku paní Vlnasové jste se nevyjádřil a zavedl jste řeč jinam; v lednu jste své úsilí věnoval na „odpinknutí“ mé kritiky, místo abyste se soustředil na věcnou odpověď směřující k podstatě problému.
Ve svém lednovém článku se zmiňujete o „řešení osobních problémů“ a „útočení“. Domnívám se, že není správné věcnou kritiku chápat jako útok.
Domnívám se také, že o obecných záležitostech je vhodné diskutovat s občany ve veřejném prostoru a nikoli za zavřenými dveřmi. Je to jeden z mála způsobů, jak v občanech vzbudit zájem o politiku: vždyť právě aktivní občané jsou přeci znakem zdravého města.
Daniel Konopáč
