Letošní Vánoce budou jiné, tak jako jiný byl celý letošek: jiný školní rok, jiný způsob práce (u mnohých „home office“), jiný způsob prožívání vztahů (méně osobně, více „online“). Tak proč nekorunovat tento rok a nezkusit „jiné Vánoce“?
V čem budou jiné? Určitě v tom, že nadále budou platit určité restrikce.
V čem mohou být jiné? Jiné mohou být v tom, že je zkusím prožít jinak: takové alternativní Vánoce. Koneckonců mnozí z nás bývali často rozpačití a unavení z dosavadního prožívání těchto svátků: horečnatá snaha o pokojnou, slavnostní atmosféru, nadměrná očekávání od druhých (jak děti budou hodné, jak budeme spolu „v pohodě“), nebo dokonce od sebe (jak musím obšťastnit celou rodinu) se snadno zvrátily ve zklamání, hádky, vypjatý Štědrý večer. Někdy pak přicházela spontánní otázka: „Jsou to ty Vánoce, po kterých toužím?“, „Jsou to svátky lásky a pohody, anebo křečovitosti a konzumu?“
Letošní pandemie nás může inspirovat k novému pohledu na vánoční svátky: Co je prožít jinak? Ne podle hesla: „Užijme si tyto Vánoce“, ale „Ať si tyto Vánoce užijí aspoň trochu ti, kteří si život neužívají“, „Ať mají Vánoce i ti, kteří nemají ani Vánoce, ani normální život“. Během adventu nemusím složitě shánět to, co (náhodou) ještě stále nemají moji nejbližší (neskončí to pak náhodou tak, že po dvou dnech nebudou vědět, kde ten skvělý vánoční dárek mají?). Co tak obdařit ty, kteří budou skutečně vděční za nečekaný dar? Místo hledání nejoriginálnějšího dárku, proč neobdařit originálním způsobem… někoho, kdo nemá ani všední věci potřebné k životu?
Věřím, že takové Vánoce přinesou radost novou, nevšední, opravdu sváteční, protože mimořádnou: budeme prožívat radost z toho, že uděláme něco nového. Radost z toho, že obdaříme někoho „jen tak“, protože mu chceme zlepšit život. Obdaříme někoho, kdo nám ani nemůže poděkovat, protože o nás nebude vědět. Obdaříme, protože chceme dávat kapky dobra tam, kde je „suchopár a poušť“. Přineseme záblesky světla tam, kde je šeď a tma.
Krásné, nevšední a nejoriginálnější Vánoce vám přeji!
P. Angelo
Pane faráři, co je typické pro vánoční svátky v dobříšské farnosti?
Pro vánoční svátky jsou typické především bohoslužby… ale vlastně ty nejsou přímo typické pro naši farnost – ano, patří k jádru svátků, ale nejsou tím „dobříšským specifikem“. Tím jsou jiné akce, především Betlémské světlo, které přinesou skauti pár dní před Vánocemi: sejdeme se v kostele, kde si nejprve povíme pár slov o symbolu světla, např. ve smyslu, že se skauti za chvíli rozejdou do města a budou zapalovat svíčky a lucerničky všem těm, kdo budou chtít (nepatrný plamínek z Betléma, kde se narodil Ježíš, se předává dál, a tím se „rozmnožuje“ a zaplavuje naši zem). Je to velmi milá akce, která trvá vlastně o něco déle než těch pár minut v kostele: Betlémské světlo zůstává v kostele, kam přicházejí lidé s lucerničkou, aby si ho taky vzali domů. Právě loni jsem zůstal ještě několik hodin v otevřeném kostele, kam nepřetržitě přicházeli místní, aby si zapalovali svíčku u Betlémského světla: pro mě to byla hezká zkušenost pozdravit a trochu poznat mnoho nových lidí.
Další větší akce je odpoledne 24. 12., malá bohoslužba pro děti. Není to přímo mše, ale krátká modlitba s přizpůsobenou promluvou pro ty menší, s kytarovými písněmi a žehnáním na konci: každý, kdo chce, může přijít dopředu a přijmout požehnání. Na tuto akci chodí standardně mnoho lidí, kteří jinak do kostela nechodí – loni jsem si všiml, že počet účastníků stoupá rok od roku. Velmi milé!
Půlnoční a další bohoslužby patří ke standardu, a tak můžeme popsat poslední typickou akci, a tou je inscenace „Živý Betlém“: tématem je putování těhotné Marie s Josefem až do Betléma. Cestou se k nim přidávají další „sympatizanti“ (i z řad neúčinkujících, dobříšských návštěvníků): začíná se před kostelem a poputuje se kaltánku u pastoračního centra, kde se u pomyslných jeslí shromáždí nazaretská rodina a ti, kdo přišli podívat se na narozené dítě. Celá tato cesta je obohacena krátkými dialogy a písněmi.
Jak Vy sám vnímáte Vánoce a samotný Štědrý večer?
Hmmm… tak Vánoce jsou pro mě velmi hektické tím, že mám několik bohoslužeb za sebou, a to už několik let (zpravidla kolem 7 bohoslužeb 24. 12. a 25. 12.). Takže se moc nezastavím! Proto se snažím trávit Štědrý večer sám, abych se připravil na oslavu Vánoc – a připravil nějaké povzbuzení pro ty, kdo přijdou na mši.
Musím přiznat, že skoro každý rok mě někdo zve domů právě na Štědrý večer (rodiče už nemám, proto „nemám s kým slavit Vánoce“), ale já to vždycky odmítám s tím, že se dostavím někdy v následujících dnech. Kromě praktického důvodu, který jsem právě uvedl, je ještě jeden: v ten večer myslím na všechny ty, kdo jsou sami, bez domova, na ulicích. Znovu a znovu prožívám, že první Vánoce před 2000 lety byly takhle prosté, právě pro ty, kteří byli na okraji společnosti. A na všechny tyto lidi myslím v modlitbě. Štědrý večer je tak zvláštní příležitostí, abych se s nimi solidarizoval.
Zpracovala DH
