Milí přátelé! Napsat vánoční přání patří k těžším úkolům: vždyť před Vánocemi slyšíme tolik „sladkých přání“ (i dobře míněných), tolik „vyprázdněných slov“! Není divu, že tato slavnostní přání pak vnímáme jen jako konvenční fráze. Anebo Vánoce dokonce nesnášíme. Chtěl bych tedy začít odjinud, prostou a půvabnou bajkou.
Kdysi dávno svolala zvířata sněm.
Liška se zeptala veverky: „Co pro tebe znamenají Vánoce?“
Veverka odpověděla: „Pro mne Vánoce znamenají krásný stromeček ozdobený spoustou svíček a cukrovím, které mám tak ráda.“
Liška se připojila se svou představou: „Pro mne samozřejmě nesmí chybět voňavá pečená husička. Bez pečínky by to opravdové Vánoce nebyly.“
Do řeči se jim vložil medvěd: „Vánočka! O Vánocích musím mít obrovskou sladkou vánočku!“
Slyšet se dala také straka: „Podle mne jsou o Vánocích nejdůležitější krásné a zářící šperky. O Vánocích se má všechno jen třpytit.“
Pozadu nechtěl zůstat ani vůl: „Vánoce dělá Vánocemi teprve šampaňské. Já bych ho vypil klidně dvě lahve!“
A osel, který to už nevydržel, se rychle zmocnil slova: „Vole, zbláznil ses? Vždyť na Vánocích je nejdůležitější Ježíšek. Copak jsi na to zapomněl?“
Vůl se zarazil, sklopil velkou hlavu a zabučel: „A vědí to vůbec lidé?“
Jasně, o Ježíškovi… Ale co to znamená? Pro mě „Ježíš v jeslích“ je darem samotného Boha a zároveň poselstvím, že…
…Bůh není daleko, ale stává se blízkým.
…není lhostejný, ale má soucit.
…není „uzavřený do sebe“, ale má o mě zájem.
…nezůstává nade mnou, ale chce se mnou žít, dokonce i ten všednodenní život (neslavnostní).
…nepřichází, aby mě „zdrtil“, ale aby byl se mnou.
Přeji každému z vás, abyste objevili kouzlo Vánoc, přesněji a správněji „kouzlo“ tohoto Boha malého a velkého v dobrotě!
P. Angelo, katolický farář na Dobříši
