Odbočka Svazu československého důstojnictva v Dobříši vznikla 8. září 1935 jako jistá mladší protiváha místní jednoty Československé obce legionářské a u zrodu stála trojice štábních kapitánů v záloze, Jaroslav Stamberg, František Hollan a Josef Pánek. Zpočátku se jednalo pouze o společenské setkávání bývalých důstojníků Čs. armády, kde se kromě klábosení poslechla i nějaká ta hudba či se něco pojedlo. Teprve od roku 1937 si spolek začal vést pokladní knihu, ale hotovost málokdy překročila hranici tisíce korun. Zápisné se nejčastěji pohybovalo kolem částky 45 korun, za které nový člen obdržel legitimaci a odznak. Roční členský příspěvek byl obvykle 30 korun, ale od sociálně slabších členů se vybíralo i méně. Se stupňující se hrozbou pro republiku ze strany nacistického Německa se postupně zvyšovaly počty pravidelných vojenských cvičení pro členy spolku, kterých už bylo v roce 1936 přes čtyřicet. Spolek si přesně evidoval účast na cvičeních a podle častého nákupu nábojů a terčů lze usuzovat, že se členové tužili především ve střelbě. Součástí cvičení byly i přednášky o co nejúčelnější krycí palbě kulometů, o obraně proti plynovému útoku i o práci ženijní.
V době mnichovské krize Svaz významně přispěl ke vzniku Národní gardy, v rámci které měli starší muži participovat na předpokládané obraně vlasti. Po postoupení pohraničních oblastí Německu se postupně ze seznamů členů vytratili židovští členové, kteří tvořili až čtvrtinu členstva. Není jasné, zda ukončili členství sami, nebo byli vyloučeni pro svůj židovský původ, protože dokumenty z konce roku 1938 se kupodivu jako jediné nedochovaly. Po okupaci celé země se Svaz tvářil, že se zas tak nic podstatného nezměnilo. Z účtů ovšem zmizely útraty za náboje a terče, z čehož plyne, že výcvik záloh skončil a ze Svazu se znovu stala pouhá „společenská záležitost“. S novou dobou přišla i změna názvu na Svaz bývalých československých důstojníků, aby v roce 1940 došlo k další změně na Podpůrný svaz důstojníků. S postupem doby bylo stále jasnější, že ze spolku se stává zbytečná organizace, která postupně sklouzává ke kolaboraci s okupanty. Důkazem toho jsou i písemně zaslané pokyny z pražského ústředí z 23. února 1940, kde je podrobně popsáno, jak mají bývalí důstojníci postupovat při přebírání židovských podniků. V červnu téhož roku pak odbočka organizovala výlet 30členné skupiny z pražského ústředí na dobříšský zámek, kde sídlila německá branná moc. Počet členů z výše uvedených důvodů postupně klesal. K březnu 1941 skončil i dlouholetý pokladník Josef Synek ze Staré Hutě a vše se završilo smrtí dlouholetého předsedy Františka Hollana v únoru 1942. Sice ho ve funkci nahradil Ing. Kašpr, ale nadále byla existence spolku pouze formální. Zřejmě z obav, aby svévolné zrušení odbočky nebylo okupační mocí vnímáno jako projev odboje.
PhDr. Jan Michl, Ph.D., Muzeum města Dobříše
