Před rokem někdy touto dobou se začala pomalu realizovat myšlenka na znovuotevření lesní školy v zázemí již šest let fungující lesní školky. Nyní je již dokonáno. Školní jurta stojí a je téměř plně vybavena vším, co je potřeba k zahájení školního roku.
Od září do lesní školy nastoupí sedm prvňáčků, kteří bydlí různě v blízkém okolí. Už teď spolu tvoříme prima partu, která pořádá pravidelné srazy určené k vzájemnému poznávání a stmelování. Jedno ze setkání například proběhlo u jedné z rodin, kde jsme spolu s maminkami a dětmi šili podsedáky pro školní židle. Začali jsme také plánovat program pátků, které budou postupně vyhrazeny všem rodičům tak, aby se všichni prostřídali. Bude se jednat o exkurze, výlety, divadla atd. organizované právě rodiči. Vnímám to tak, že neustálé utužování vzájemných vztahů a spolupráce uvnitř komunity se nám budou zúročovat při práci s dětmi ve škole.
Jak jsem už dříve předeslala, mým úkolem bude vést čtení, psaní, počítání, prvouku, tvoření, dětskou jógu, pohybové hrátky, a to všechno na základě prožitkového a činnostního učení ať už v jurtě, nebo přímo v přírodě. Angličtinu a muzicírování budou mít na starost jiné průvodkyně, které mají letité zkušenosti, vřelý a respektující vztah k dětem a tím pádem i mou plnou důvěru.
Vzhledem k tomu, že požadovaný výstup v prvním ročníku, resp. prvním období (tj. první až třetí třída) je prakticky totožný v jednotlivých školách, nebyl problém skloubit školní vzdělávací plány našich kmenových škol.
Všichni se moc těšíme na to, až se dětem otevřou pomyslné dveře do další etapy jejich života, kterou je škola. Nebude to škola běžná, na kterou jsme už všichni zvyklí, nýbrž námi společně tvořená tak, abychom v ní byli šťastní a zároveň se chtěli pořád s radostí učit.
Ráda bych poděkovala Báře Pecháčkové Uchytilové a jejímu týmu, který vede školku, za vstřícnost, ochotu pomoci a nabídnutí zázemí pro školní jurtu. Jsem za to moc vděčná a vážím si toho. Naše spolupráce bude i nadále pokračovat a od září už konečně i spolu s nastupujícími dětmi a jejich rodiči. Jupí!!!
Mgr. Karin Křižanová
