Symbolem Pražského povstání byly hlavně obrněné vlaky, kterých bylo hned několik, a ke konci války, nebo lépe technicky až po ní, vstoupily i do událostí v našem městě. Bohužel jejich přítomnost na dobříšském nádraží je zmiňována ve vzpomínkách jen okrajově. Z dochovaných záznamů však už teď víme, že prvním obrněným vlakem byl IOV (improvizovaný obrněný vlak) ORLÍK 1, který vznikl na nádraží Praha-Vršovice. Jeho velitelem byl poručík dělostřelectva Ing. Jiří Waldheger.
Vlak byl poprvé na Dobříš vypraven již 9. května, kdy měl ve 14.40 odjet do Vraného nad Vltavou, ale osádka musela počkat na osobní vlak 3716 do Dobříše, který měla doprovázet, a proto vyrazila až v 18.06 téhož dne. Do Dobříše ovšem tohoto dne večer nedorazil, již v 19.14 byl zastaven v Praze-Braníku. V té době se totiž stahovaly do Zbraslavi jednotky SS, původně se počítalo i s jeho účastí, ale nakonec byl odvolán a ve 23.23 se vrátil do Vršovic. Do Dobříše se znovu vydal 10. května ráno, kam měl doprovázet osobní vlak, i když přítomnost jiného než pancéřového vlaku na Dobříši potvrzena není.
Průjezd vlaku byl hlášen kolem jedenácté ve Staré Huti. Vlak sestával ze tří vozů, přičemž jeden byl osobní a zbývající nákladní, pobité plechy a vyzbrojené těžkými kulomety. Bylo to však jako přijet do vosího hnízda. Z Prahy stále ustupovaly velké zástupy uprchlíků a hlavně i pancéřové jednotky SS, které v té době stály u Kostelíčka. Krátce na to vybuchuje blízko nádraží nákladní auto s municí, což pravděpodobně vyvolá pokus jednotek SS o obsazení města Dobříš. Není potvrzené, že by osádka vlaku nějak výrazně zasáhla. Podle vzpomínek Josefa Steinera, který do něj nastoupil, odjel po dvanácté hodině znovu do Prahy. Ještě před tím nabral ve Staré Huti několik pasažérů. Pan Steiner vzpomínal: „Jeli jsme se podívat do Prahy, protože jsme byli zvědaví, jak to tam vypadá. Jeden z obrněných vagónů byl plný Dobříšáků. Když jsme se dostali k Vltavě, tak po nás začal někdo střílet, ale vagón byl naštěstí pobit plechy. V Praze jsme hledali dva zabité ze Staré Hutě, o kterých jsme dostali zprávu, že jsou někde na Smíchově.“ Podle hlášení se střetl s německými opozdilci u stanice Trnová-Měchenice a do Modřan měl dorazit ve 22.20. Místní se měli podle vzpomínek vracet tím samým vlakem kolem osmé večer následujícího dne.
Dochované záznamy ovšem potvrzují, že na Dobříš tentokrát odjížděl obrněný vlak IOV PRAHA II pod velením poručíka děl. Zdeňka Šmucra. Obrněný vlak zůstal na stanici v Dobříši až do dopoledne 12. května, kdy se vrátil do Prahy. Posledním obrněným vlakem, který byl přidělen k doprovodu civilních souprav, byl IOV SMÍCHOV, který jak jeho název prozrazuje, patřil do domovské zastávky Praha-Smíchov. Vlaku velel poručík děl. v záloze Václav Čabrádek a k doprovodům civilních souprav byl přidělen v sobotu 12. května a v neděli 13. května, kdy přijel na dobříšské nádraží opakovaně. Je bohužel strašná škoda, že vlakové nádraží na Dobříši bylo mimo zájem místních fotografů a doposud se neobjevil žádný snímek těchto vlaků. Je však jisté, že po 14. květnu se zde již žádný neobjevil. Tratě byly bezpečné a již vlastně nehrozil žádný přepad ze strany ustupujících Němců. Od 16. května již byla většina těchto improvizovaných obrněných vlaků převelena k zajištění pohraničí. Sice se jedná pouze o kratinkou epizodu v historii povstání v květnu 1945, ale ne méně zajímavou.
Zdroje: Tomáš Jakl: Obrněné vlaky v Pražském povstání, 2. díl. Historie a Vojenství č. 3/2021.
Petr Kadlec: Ještě není konec, bojujeme dál. Svět Křídel 2018.
Petr Kadlec
