První známky odboje se v Dobříši objevily až v době heydrichiády, respektive po popravě celé rodiny dobříšského starosty Adolfa Scharta. Odbojové skupině „Srp a kladivo“ se sice podařilo v dubnu 1943 vykolejit vlak na trati Dobříš–Praha, ale už v listopadu téhož roku byla gestapem rozprášena, stejně jako všechny ostatní odbojové skupiny v Dobříši a okolí. Přeživší členové pak založili novou skupinu s názvem „Smrt fašismu“, ale k otevřenému střetu s okupanty vlastně nikdy nedošlo. Vše rozpohyboval až důstojník NKVD, plukovník Jakov Alexejevič Kozlov, jenž provedl výsadek v brdských lesích v noci z 25. na 26. března 1945 společně s dalšími dvaceti třemi vojáky. Kozlov pod krycím jménem Bogdan Petrovič Bogun začal okamžitě organizovat partizánskou skupinu pod názvem „Pochodeň“, jak se ostatně jmenovala i jeho paradesantní skupina. Připojilo se k němu jen nemnoho místních, protože nebyl k dispozici dostatek zbraní ani munice. Po několika krátkých přestřelkách s okupanty se Bogun konečně 4. května dostal i s radiostanicí do bytu bývalého ruského legionáře generála Josefa Beránka, odkud oba muži prakticky veleli celému květnovému povstání ve městě.
Následující den ráno byla přepadena a odzbrojena stráž u dobříšského zámku. Podařilo se bez ohledu na dění v Praze obsadit všechny strategické body a zajmout všechny Němce ve městě, jejichž počet se odhaduje na dvě stovky. Podařilo se ukořistit i dost zbraní. Teprve poté se Beránek s Bogunem dozvěděli o vypuknutí pražského povstání. Čerstvě vyzbrojení muži byli okamžitě posláni k Vltavě, aby případně bránili německým jednotkám v překročení řeky na levý břeh. Němečtí vojáci zareagovali na povstání podle očekávání pácháním válečných zločinů, kdy při incidentech v okolních vesnicích povraždili několik desítek civilistů. Většinou ve snaze vybít si frustraci z blížící se porážky. K přestřelkám ozbrojených skupin docházelo jen výjimečně, protože obě strany neměly dostatek sil a němečtí vojáci neměli zájem padnout v posledních dnech války.
Po oficiálním ukončení druhé světové války a kapitulaci Německa 8. května byl v rozporu s podmínkami kapitulace zahájen ústup celé německé armády z Prahy na jihozápad vstříc americké armádě. Oficiálně měly být německé armádě zabaveny veškeré zbraně, ale ve skutečnosti si jich vojáci většinu ponechali. Bohužel ústup vedl po silnici přes Dobříš, kde místní drželi v zajetí minimálně pět stovek Němců, což vzbuzovalo na obou stranách značné napětí. Navíc se ustupující vojáci snažili opatřit si jakýkoli dopravní prostředek, a to za každou cenu. Často tak docházelo k zavraždění původního majitele kola, koně, motocyklu či automobilu. Ke klidu nepřispěli ani nevyzpytatelní vlasovci, kteří v zoufalé snaze o přežití obrátili své zbraně proti dosavadním německým chlebodárcům a jen více zvyšovali už tak extrémní napětí. V podvečer 9. května odjelo patnáct mužů z Dobříše, aby v blízkosti Obořiště zajistili přistání sovětských letadel. Po cestě se ovšem dostali do přestřelky s ustupujícími německými vojáky a třináct z nich padlo.
Nejkritičtější chvíle pro město nastala 10. května dopoledne, kdy se zadní voje ustupující armády dozvěděly o uvězněných Němcích a o jejich údajném týrání českými vězniteli. Pro výstrahu bylo několik domů s vyvěšenými československými a sovětskými vlajkami zasaženo palbou z tanků a z pancéřových pěstí, ale k výraznějšímu poškození nedošlo, protože se nad městem objevilo sovětské vojenské letadlo. Nacisté si uvědomili blízkost Rudé armády i hrozbu opravdu nepěkného zacházení a kvapně ustoupili směrem k Milínu. Konečně po páté hodině odpolední přijely od Hostomic první sovětské tanky, které byly srdečně vítány. Po nich následoval zdánlivě nekonečný proud vojenské techniky nejen sovětské výroby, ale především výroby americké, která do Sovětského svazu doputovala v rámci programu Lend–Lease. Kromě tanků Sherman, nákladních automobilů Studebaker, Chevrolet a General Motors se jednalo především o terénní vozy Jeep Willys. Rudoarmějci se vždy krátce zastavili, využili pohostinství místních a pokračovali dále na Obořiště.
PhDr. Jan Michl, Ph.D.
Zdroj foto: Depozitář a archiv Muzea města Dobříše
