Peněžní reforma byla uzákoněna na tajné noční schůzi Národního shromáždění 25. února 1919 – zákonem c.84/1919 sb. Hned nato byly v noci obsazeny vojskem celé státní hranice, zastavena veškerá přeprava osob a zboží přes hranice a veškerý poštovní styk s cizinou. Po celé republice byly rozvezeny vyhlášky, tiskopisy a kolky. Obyvatelstvo bylo vyrozuměno tiskem a ústními sděleními ve všech školách, kostelích a vybubnováním v obcích. Celá akce proběhla v sedmi dnech – od 3. do 9. března 1919, na Slovensku do 12. března 1919.
V hotovostním peněžním oběhu spočívala měnová odluka v zadržení poloviny obíhajících platidel a okolkování bankovek vyšších hodnot po 10, 20, 50 a 100 korunách nalepovacími kolky. Jejich tisk vyjednal sám ministr Alois Rašín v pražských tiskárnách „Haase“ a „Politika“, zprvu bez vědomí i svých nejbližších spolupracovníků na ministerstvu financí. Pouze na nejvyšší hodnotu po 1 000 korunách byl kolek přímo natištěn v pražském Kolkovním úřadu na zásoby nových bankovek, stažených pro ten účel z českých obchodních bank. Kolky zněly na 1 % nominální hodnoty bankovek a byly výtvarně neutrální, aby měly spíše vzhled kolků fiskálních a zastřel se tak jejich skutečný účel. Bankovky po 25 a 200 korunách byly při kolkování z oběhu staženy, zatímco hodnoty po 1 a 2 korunách a všechny mince zůstaly ještě několik měsíců platné bez omezení. Jejich kusové množství v oběhu bylo obrovské, avšak nominální hodnota a tedy měnový význam byl zanedbatelný a technické obtíže s jejich označením by proto nebyly úměrné dosaženému ekonomickému efektu. I přes rozsáhlé podvody a finanční ztráty vzniklé pašováním neoznačených bankovek a padělaných kolků z dalších nástupnických států se jednalo o úspěšnou akci, která razantně oddělila československou měnu od inflací zasažené měny bývalé monarchie.
Pro okolkované bankovky byla potřeba 244 milionů kolků, přes 2,5 milionu tisícikorunových bankovek. Rovněž se nekolkovaly bankovky 10 000 korun, které byly dány do oběhu v prosinci 1918 a které u nás stát neuznal. Aparát, který kolkovací akci provedl, se skládal z 13 hlavních a 410 okresních státních komisariátů s přibližně 1 500 sběrnami – v čele byl ministr Rašín. Celkem se jednalo asi o 15 tisíc pracovníků. Zástupcem města Dobříše v příbramském okresním komisariátu pro kolkování bankovek byl dlouholetý ředitel měšťanské školy a předseda Občanské záložny František Frič.
Jan Michl, Muzeum města Dobříše
