Město Dobříš, zámek Dobříš a agentura SUBITON Jaroslava Svěceného vás srdečně zve na open air festivalovou hudební událost pod názvem Festival hudby zámek Dobříš. Tato kulturní akce proběhne v létě 2021 (10.–15. 8.) v reprezentativním prostředí nově opravené francouzské zahrady a nádvoří oranžerie zámku Dobříš zároveň s unikátní výstavou světových houslí 17.–20. století.

Při té příležitosti jsme položili několik otázek paní Zdeňce Žádníkové, která má plánovaný nový festival jednoduše řečeno na svědomí.

Kde se vzala myšlenka na konání festivalu?

Velké věci vznikají z maličkostí, detailů, shody náhod. Zhruba pět let spolupracuji s houslovým virtuosem panem Jaroslavem Svěceným a velmi často s ním vystupuji na letních hudebních festivalech ať už jako moderátor, nebo spoluhráč. Při jedné z cest na koncert volali panu Svěcenému z moravského města, zda by pro ně neudělal takzvaný festival na klíč. Shodou okolností jsme právě projížděli zatáčkou kolem zámku. „A proč ne u nás na Dobříši?“ zamyslela jsem se nahlas s pohledem na zámeckou bránu. Slovo dalo slovo, skutek neutek a za několik týdnů jsme seděli v kanceláři s ředitelem Pavlem Krejcárkem.
Pana Jeroma i paní Livii Colloredo-Mannsfeld program i myšlenka festivalu velmi oslovily.
Nápad na dobříšský festival zrál asi dva roky, čekali jsme i na dokončení francouzského parku a ani ve snu nás nenapadlo, že open air akce v sobě zároveň ponese symbol znovuvzkříšení společenského života a kultury vůbec.

Jak se tvořil program festivalu?

Pan Svěcený má s konáním hudebních festivalů bezmála dvacetiletou zkušenost, pro Dobříš jsme připravili nabitou dramaturgii 1. ročníku, kterou jsme poté představili radě města. Snažili jsme se vytvořit zajímavou pětidenní srpnovou událost tak, aby byly spokojeny všechny věkové kategorie diváků. Kromě koncertů dojde na pěvecké sbory i odpolední divadlo pro děti, večerní akce budou mít navíc zázemí prémiového občerstvení pro diváky. Aby náš festival potěšil nejen duši, ale i chuťové pohárky, plánujeme mít pro publikum každý večer, o víkendu již od 14 hod., připraven takzvaný prosecco domeček s prémiovými proseccy, rovněž stánky s občerstvením od dobříšských kaváren, čajoven a specializované pekárny. Mám ráda all inclusive přístup, komplexní noblesní zážitek. Pro všechna představení máme takzvanou covid variantu dle vládních nařízení (rozestupy, roušky, dezinfekce). Do budoucna bychom k festivalu rádi přidali hudební kurzy pro děti a mládež vedené profesionálními hudebními špičkami svého oboru. Děti si ale už letos přijdou na své, protože v rámci výstavy slavných evropských houslí vytvoříme takzvané houslové stanoviště v zahradě před oranžerií, kde si budou moci spolu s panem Svěceným vyzkoušet, jak se hraje na všechny velikosti dětských houslí, a spolu s houslařem nahlédnout do houslařského řemesla. Prostě si ho „omrknout“.

Jak bude festival financován?

Doba je složitá. Celý podzim jsme leželi v materiálech pro granty. Paní Julie Peterková z radnice je v podstatě takový malý dotační anděl. Zažádali jsme o grant na Ministerstvu kultury, ten bohužel neprošel jen kvůli tomu, že festival se koná na zámku, který je soukromý. V podmínkách dotace o tom ovšem nebyla ani zmínka. Nicméně jsme to nevzdali, máme zažádáno o grant na hejtmanství, jednáme s bankou a soukromými sponzory. Mediálně budeme spolupracovat s ČTK, Deníky Bohemia, Českým rozhlasem, rádiem Frekvence 1, Českou televizí a CNN Prima News. Počítáme s billboardy na Strakonické a citylighty v Praze.
Předprodej bychom rádi spustili v druhé polovině května.

Z herečky jste se stala produkční festivalu klasické hudby?

Vůbec ne. Náš festival bych spíše nazvala energetickou radostnou srpnovou jízdou. Dramaturgii jsme tvořili tak, aby bavila mého tatínka i náctileté děti a jejich kamarády. A že jsem produkční mne netrápí. Jinak to nejde.

Proč to všechno podnikáte?

Protože je třeba se nenechat zkrušit vším tím negativním, co nás dlouhodobě obklopuje. Je třeba tomu čelit. Jakkoli. Já čelím tímto způsobem. Doba i situace kulturu zdevastovala, o to víc je naší snahou českou hudební scénu podpořit a pomyslně ji z toho dna, kam se ne vlastním přičiněním dostala, pozvednout.
Rádi bychom společně s vedením města, majiteli zámku a sponzory založili tradici prestižního hudebního festivalu, který si klade za cíl zviditelnit město a zámek Dobříš prostřednictvím špičkových hudebních programů a oslovit tak multigenerační publikum z celé České republiky.
Jinými slovy, aby si lidé mezi 10.–15. 8. neplánovali dovolenou, protože je přece ten hudební festival na Dobříši!

Nějaký vzkaz za pořadatele?

Vzhůru ke krásné hudební i společenské události. Nenechme se otrávit, protože život není o tom, jak přežijeme bouřky. Je o tom, jak umíme tancovat v dešti…

Starosta Dobříše Pavel Svoboda k připravované akci uvedl: „Jsem nadšen z tohoto nové počinu. Rád bych řekl, že takováto akce v Dobříši chyběla, ale pravdou je, že o takové akci jsme snad ani nesnili. Velmi se těším na kvalitní hudbu ve špičkovém provedení v krásných prostorech dobříšského zámku. Pozitivní energie, kterou do příprav vkládají paní Žádníková, pan Svěcený a celý realizační tým, je extrémně nakažlivá. Přijďte v srpnu okusit.“

V příštím čísle požádáme o rozhovor pana Jaroslava Svěceného a blíže vám představíme program a účinkující jednotlivých festivalových dnů.

Zpracovala DH

Více než půl roku trvaly stavební práce v ulici U Slavie v Dobříši. Ty zahrnovaly mimo rekonstrukci komunikace také opravy přilehlých křižovatek na obou koncích ulice (B. Smetany × Příbramská × Školní), ale také uprostřed (× Husova), úpravy vedlejší ulice (Husova), výstavbu nového chodníku a instalaci nového veřejného osvětlení. Tato nově opravená část města je nyní mnohem bezpečnější.

Stavební úpravy komunikace v ulici U Slavie realizovala společnost ZNAKON, a. s., v termínu od 2. 10. 2020 do 15. 4. 2021. V rámci stavby došlo nejprve k rozsáhlé obnově vodohospodářských zařízení. Dále byl téměř po celé délce ulice (331 m) vybudován nový jednostranný chodník z betonové dlažby a po obou stranách ulice vznikla nová parkovací stání ze zasakovací dlažby. Na západním okraji ulice a také uprostřed ní byly zvýšeny křižovatky z betonové dlažby, které mají za úkol hlavně zpomalit a zklidnit dopravu v této obytné zóně. Na opravenou vozovku byl položen nový asfaltový povrch a v celé délce ulice bylo obnoveno také veřejné osvětlení, kde bylo instalováno 13 ks nových lamp s úspornými LED panely.

Spokojenost s celkovou opravou ulice U Slavie vyjádřil vedoucí odboru místního rozvoje města Dobříše Ing. Miloslav Modlík, který měl stavbu na starost: „Stavební úpravy ulice U Slávie se myslím povedly. Na přípravě rekonstrukce se spolupodíleli obyvatelé této ulice, kteří v průběhu výstavby prokázali trpělivost a schovívavost.“ 

Podobně se při kolaudaci stavby vyjádřil také zpracovatel projektu Ing. Jiří Cihlář: „Já osobně jsem s realizací projektu spokojený. Původní projekt se hodně předělával podle přání obyvatel. V původním plánu třeba vůbec nebyl chodník a dodatečně se řešilo také zjednosměrnění ulice.“

Celkové náklady stavebních úprav činily 6,48 mil. Kč. Celkové náklady obnovy veřejného osvětlení, kterou realizovala společnost Dokas Dobříš, s. r. o., souběžně ve spolupráci s dodavatelem stavebních úprav., činily 469 tis. Kč.

Za vedení města se ke stavbě vyjádřil místostarosta Tomáš Vokurka: „Lokalita U Slavie byla několik let ve špatném technickém stavu, obzvláště po obnově vodohospodářské infrastruktury. Stavební úpravy nejen že vytvořily novou vozovku a parkovací plochy, ale jako klíčovou součást vnímám vznik pohodlného chodníku pro pěší, hojně využívaného při docházce do škol. Ačkoli kvůli výrazně nižším finančním možnostem města jsme museli zpomalit tempo oprav místních komunikací, na roky 2022 a 2023 jsou také v plánu stavební úpravy okolních navazujících ulic, zejména ulice Husova a Mánesova.“

12. dubna sice skončil nouzový stav, přesto jsme ještě daleko od situace, kterou jsme pokládali za běžnou před vypuknutím epidemie. Řada věcí zřejmě již nebude jako dřív. Nemocí zatím v Dobříši prošlo 1 345 osob, to je přes 15 % trvale žijících obyvatel. Oproti začátku března, kdy i u nás vrcholila třetí vlna, jsou nyní počty osob, které mají aktuálně pozitivní test, poloviční.

Podobně jako řada jiných pracovišť, i zaměstnanci městského úřadu absolvují pravidelné testování. I v Dobříši se zvyšuje počet osob, které již byly očkovány: senioři, učitelé, chronicky nemocní. Žáci se postupně vracejí do škol a společně s učiteli mohou docenit výhody prezenční výuky. Státem nastavené podmínky pro žáky jsou kritizovány řadou rodičů, své výhrady mají i pedagogové. Společně s ostatními starosty a vedením Středočeského kraje se snažíme dosáhnout vhodnějšího přístupu. Vedení Středočeského kraje odeslalo v polovině dubna vládě výzvu, ve které žádá o přehodnocení metody plošného testování žáků ve školách a školských zařízeních a nalezení cesty financování pro vhodnější typ PCR testů.

Na konci dubna zastupitelé města projednávali požadavky vlastníků pozemků na změny územního plánu. Jsou to složitá témata, která ovlivní podobu města a jeho okolí na desítky let. Pokud vás to zajímá, sledujte prosím web města a zapojte se do debaty se svým názorem.

Toto číslo je tematicky věnované kultuře. V době epidemie si řada z nás uvědomuje její význam. Někteří věnují více času literatuře, jiní sledování filmů či vlastní hudební tvorbě. Ať už kulturu aktivně tvoříte, nebo ji vstřebáváte se sluchátky či ovladačem v ruce, jistě vás obohacuje. Už loni covid překazil tradiční Dobříšské májové slavnosti. I když se situace postupně uvolňuje, tradiční slavnosti s koncerty nelze ani letos uspořádat. Všechny, kteří se na přípravě podíleli a do poslední chvíle spolu s vámi doufali, to velmi mrzí. Pokud to situace dovolí, uspořádáme na konci léta další pivní slavnosti a snad se časem setkáme i na nějakém koncertu. V termínu 22. 5. se tak můžeme všichni těšit alespoň na oblíbené dobříšské regionální trhy.

Loni řada z vás projevila velký zájem o letní kino v anglickém parku, proto promítání plánujeme i na letošní léto. V srpnu by se také v Dobříši měla konat zcela nová kulturní akce: 1. ročník festivalu klasické hudby v čele s Jaroslavem Svěceným pod názvem Festival hudby zámek Dobříš. Tato akce má potenciál přitáhnout významnou pozornost k našemu městu. Velmi se těším, že se na některém z koncertů během pětidenního festivalu potkáme.

I nadále můžete v různých částech města sledovat stavební ruch. Pokračují práce na Pražské ulici v centru města, probíhá rekonstrukce ubytovny na Větrníku a úpravy břehu rybníka u Papežanky, tak aby prostředí bylo vhodnější pro koupání a odpočinek. Děkujeme firmě BIOS Dobříš a jejímu jednateli panu Sevaldovi, že věnovali dřevěný materiál, který instalovali na novém mole. Dokončena byla likvidace kina, rekonstrukce ulice U Slávie či doplnění dětského hřiště na Větrníku. U sportovní haly je nové veřejné pítko. Probíhají opravy ulic po zimě i jarní úklid a první sečení veřejné zeleně.

V dubnu se i Dobříš zapojila do výzvy Deset tisíc kroků, kde soutěží jednotlivci, týmy i celá města. V květnu se naše město zapojí do výzvy Do práce na kole. K tomu chceme uspořádat další akce pro podporu cyklistiky ve městě a okolí. Takže trochu toho pohybu, dobrá kultura a pevné zdraví… důvod radovat se z každého dne.

Pavel Svoboda, starosta

„Že budu hasičem, to pro mě bylo jasný odmalička,“ říká nadpraporčík Jan Cajthaml, který nastoupil jako mladý požárník na dobříšskou hasičskou stanici už ve svých 8 letech. Profesionálním hasičem se stal hned po vojně a od té doby tady zažil tisíce lehčích i těžších výjezdů a náročných zásahů. Byl u mnoha proměn stanice i jejího postupného vybavování, sloužil pod vedením tří velitelů a zažil největší dobříšské požáry.

Po více než 32 letech odsloužil v neděli 28. 2. 2021 dobříšský hasič Jan Cajthaml jako velitel družstva svou poslední službu se svými kluky na této stanici. Jak sám říká, povolání hasiče není ani tak náročné fyzicky jako psychicky.

Dobříšským profesionálním hasičem se stal Jan Cajthaml oficiálně 1. 8. 1989. V 15 letech byl zařazený do výjezdové jednotky dobrovolných hasičů a jasně věděl, že chce jít dál k „profíkům“. Podstatnou roli v jeho profesionální kariéře hrála takzvaná lezecká skupina a aktivně se věnoval také požárnímu sportu. V roce 1995 se stal dokonce vítězem okresního kola v soutěži
Memoriál pprap. Jiřího Krýsla. Soutěží v požárním sportu se účastnil až do roku 1997, poté se soustředil na soutěže ve vyprošťování osob z havarovaných vozidel. Tato klání se v té době teprve zaváděla, právě pan Jan Cajthaml byl jedním z prvních účastníků a následně jako zkušený profesionál vymyslel také vybavení nového hasičského vozu pro takové případy.

Jak vypadá výjezd hasičského družstva k zásahu?
Ještě před tím, než se rozsvítí světlo signalizující výjezd, tak už jsme s klukama nastartovaný. Proto taky většina hasičů (teda já určitě), když se někde rozsvítí lampička, tak už má cukání vyrazit. Pak už tady každý ví, co má dělat. Světelný signál je takzvaný předpoplach. Po něm začnou z rozhlasu znít instrukce na celou stanici. Mezitím, než se oblékneme, víme, jaké auto pojede, kam pojede a co se tam děje. Pak běžíme do garáže, sedáme do auta a dnes už podle tabletu a navigace vyrážíme k místu zásahu. Dřív jsme jezdili po čichu, dneska jezdíme podle tabletu. Všechno potřebné většinou zjistíme po cestě, když komunikujeme s operačním střediskem. Na místě zásahu už není na nic čas a každý si jde po své práci.

Dokážete říct, které zásahy pro Vás byly za dobu více jak 32 let u dobříšských profesionálních hasičů nejzásadnější a nikdy na ně nezapomenete?
To se opravdu těžko řekne.

Největší požáry Jana Cajthamla v Dobříši
Na Dobříši se odehrály historicky tři velké požáry, z nichž u dvou jsem byl velitelem zásahu. Tehdy ještě nebyly vysílačky, moderní technika ani neplatilo žádné přebírání zásahu vyššími úředníky od hasičů, a tak můžu s hasičskou nadsázkou říct, že tyhle dva krásné požáry jsem si opravdu užil.
Jedním z nich byl požár v areálu firmy Bios v roce 2001. Hlášený byl tehdy hořící člověk u Biosu nebo na Prachandě. Vyrazili jsme jen s malým vyprošťovacím autem, ale nikde nikdo. Zašli jsme tedy na vrátnici Biosu, abychom se tam zeptali, jestli o něčem nevědí. Tam jsme našli sedícího popáleného člověka a zkolabovaného vrátného, který pohled na ohořelé „zombie“ nezvládl. Ošklivě popálený muž, na kterém zbyl jen pásek z kalhot a jinak na sobě neměl ani kůži, nám řekl, že tam vzadu ještě někdo je. Jeho si převzala záchranka a my jeli s kolegou prohledat areál. Objížděli jsme halu a se staženými okýnky se snažili něco najít. Pak kolega uviděl oheň a já slyšel nějaký hlas. U hořící haly jsme našli druhého zloděje. Ten už ale nebyl schopný ani převozu do nemocnice a na místě zemřel. Hořící halu jsme hasili do druhého dne a já celému zásahu velel. Byl to obrovský požár a můj první velký.
Druhý velký požár, který se na Dobříš odehrál a kde jsem si užil velení, byl hořící pivovar. To bylo v roce 2007, když se dokončovala velká přestavba pivovaru na nové byty. V půdním prostoru tehdy vznikl požár, který se přes stoupačky dostal přes čtyři patra až do sklepa. Hořely tam sice jen prázdné byty, ale zásah to byl těžký. Naše jednotka byla na místě jako první a musela se dostat do půdního prostoru, kde hořelo a kam se hasiči mohli dostat jen po čtyřech. Škoda to byla nakonec asi za 10 mil. Kč a ve finále se zjistilo, že šlo o pojistný podvod.
Třetím největším požárem v historii Dobříše byl požár v areálu bývalých rukavičkářských závodů, ale to jsem tady já ještě nebyl.

Jak s takovými zážitky pracujete, abyste mohli jako hasiči dál fungovat?
Blbě. To je jako ta nádoba, která když přeteče, tak už se s tím nedá nic dělat. Dneska už mě rozbrečí i blbá reklama. Kluci hasičský vědí, jak to je… Je to práce, která je hodně náročná fyzicky, ale ta psychická stránka se nedá ani popsat.

Bál jste se někdy při výjezdu?
Ano, že umřu. To byl požár stájí v Malém Chlumci. Byli jsme tam jen ve čtyřech, vyvedli jsme zvířata, kluci hasili a po nějaké době jsem je poslal si oddychnout. Porušil jsem tehdy základní pravidlo a šel jsem prozkoumat požár sám. Jenom, že se tam podívám, ale udělal jsem dva kroky, a už jsem se ztratil. Šel jsem podél zdi a našel díru ve stropě, podle které jsem se trochu zorientoval. Když jsem byl asi ve tři čtvrtě cesty ven, začal mi pískat varovný signál, že mi dochází vzduch a já nevěděl, kde jsem. Když zvuk přestal, sundal jsem si masku, aby to bylo rychlý. No a jak jsem si sundal tu masku a začal jsem se dusit, tak jsem plácnul do zdi, která tam vlastně nebyla a já vypadnul ven přímo na zem před kluky. Ti na mě koukali a prej: „Co děláš?“

Stal jste se jedním z nejdéle sloužících hasičů na Dobříši a vlastně i na Příbramsku.

Dokážete říct, jak se práce hasiče od dob Vašich začátků postupně měnila?
Hlavně asi v technice, v přístupu k lidem a ve vzdělání. Když jsem sem nastoupil, tak to tady nebylo tak pěkný. Dneska je to všechno tak, jak jsem si to vždycky představoval. No a trvalo to 30 let. A jinak musím říct, že dřív bylo podstatně měně zásahů, dneska je jich víc. Fakt ale taky je, že víc jak polovina z toho jsou prostě hlouposti, kvůli kterým nás lidi volají.

Co máte nyní v plánu?
Hlavně mám v plánu už nikdy nikomu neříkat pane. Za ty roky jsem získal nejvyšší možnou výsluhu, jakou jsem získat mohl a rodina je zabezpečená. Nejsem tak nucený, jako jiní kluci, kteří odchází a musí hledat novou práci, aby uživili svou mladou rodinu. Budu dělat něco pro obec, kde žiju. Celý léta chodím taky na dobříšský zámek, kde pomáhám zahradníkovi a je mi tam moc fajn.

Co by si lidé měli uvědomit, jak by se měli chovat a co dodržovat, aby se předešlo nešťastným událostem, kdy musí životy a majetky zachraňovat právě hasiči?
Lidi obecně přestávají používat obyčejný selský rozum. Moc se spoléhají na to, co jim kdo řekne, i na nás. Moderní technika nás dostává do apatie a přestáváme vnímat realitu i pud sebezáchovy. Takový příklad… Jedeme k nehodě a ptáme se paní: „Proč jste jela tak rychle?“ Načež nám řidička odpoví: „V rádiu nehlásili, že je náledí.“

Co k odchodu jednoho z největších hasičů našeho regionu říkají jeho nadřízení
„Honza je poslední hasič svého druhu na našem územním odboru. Jeho kariéra je velmi bohatá a mimo množství zásahů tady vychoval i spoustu výborných hasičů. Vývoj hasičského záchranného sboru byl překotný a Honza nastupoval v předrevoluční době roku 1989. Za ty roky postupně prošel různými změnami až k dnešním dnům. Můžu vlastně jen říct: Čest jeho práci. Honza je profesionální hasič, který vždy odváděl svou práci na 100 %,“ říká ředitel HZS Středočeského kraje územního odboru Příbram plk. Ing. Tomáš Horvát, Ph.D.

„Honza Cajthaml zasahoval ještě s velmi jednoduchým vybavením, sloužil na staré stanici a vlastně se musel neustále učit novým metodám, novým nařízením, musel poznávat moderní vybavení a učit se s ním zacházet a čelit nečekaným situacím. Má za sebou stovky zásahů s jednotkou požární ochrany, stovky zásahů jako velitel jednotky a významnou část jako velitel zásahu. Ochránil majetek v hodnotě několika desítek milionů korun a v neposlední řadě zachránil nebo pomohl zachránit stovky životů. Za mojí éry Honza zasahoval u velkých a těžkých požárů, jako byl třeba požár výrobní haly RAVAK v Příbrami nebo požár skladovací haly v Letech. Své zkušenosti předal i řadě mladších hasičů, podílel se na mnohých úpravách budovy hasičské stanice, které vedly ke zlepšení pracovního prostředí. V neposlední řadě absolvoval řadu školení a odborných kurzů, kterými si zvyšoval svoji kvalifikaci. Honza nám tady bude bezpochyby chybět, ale jedním z hlavních úkolů dobrého velitele je vychovat si základnu svých nástupců a já si myslím, že v tomhle odhledu si to Honza odpracoval a má tu skvělé kluky, kteří půjdou dál v jeho šlépějích,“ říká k odchodu jednoho ze svých nejlepších hasičů velitel hasičské stanice Dobříš Ing. Radek Dopirák

Zpracovala DH

Rodina Colloredo-Mannsfeld je s Dobříší spojena již několik století a prakticky téměř všechny lesy v okolí města Dobříš patří právě jí, dohromady je to rozloha asi 9 000 hektarů. Málokdo však ví, že se na Dobříši o správu lesů dělí dvě větve rodiny Colloredo-Mannsfeldů. Zbirožská větev rodiny spravuje majetek ve vlastnictví Dipl. Ing. Jeroma Colloredo-Mannsfelda, kterému patří polesí Svatá Anna. Opočenskou větev rodiny pak představuje pan Leonhard Josef Colloredo-Mansfeld, který spravuje zbytek lesních porostů.

Na lesním majetku se v České republice hospodaří dle schváleného lesního hospodářského plánu. To je podle lesníků zjednodušeně řečeno taková „kuchařka“, kde jsou uvedeny informace o tom, kolik dřeva a kde je možné v lesích těžit, jaké dřeviny a jak lesy chránit a vychovávat. V lese se hospodaří na základě principu trvalé udržitelnosti. To znamená, že je možné vytěžit pouze tolik dříví, kolik přiroste.

Každá část rodiny má ve svém vlastnictví cca 4 500 ha lesních pozemků, na kterých hospodaří. Stejně jako všude jinde po České republice, tak i tady u nás na Dobříšsku škodí lesním porostům kůrovec. Jaká je aktuální situace v lesích okolo nás, popisují sami správci jednotlivých revírů.

Colloredo-Mannsfeld, spol. s r. o.

Tato společnost hospodaří na lesních pozemcích pana Dipl. Ing. Jerome Colloredo-Mannsfelda.
K polesí Svatá Anna patří převážně lesy na západ od Dobříše, které jsou ohraničeny obcemi Rosovice, Buková u Příbramě, Hostomice, Velký Chlumec a Vižina. Na východ od Dobříše se jedná především o lesy v okolí lokality Chotobuš a obce Kozí Hory.
„V lesích v naší správě převažují smrky (51 %), borovice (18 %), duby (13 %), modříny (6 %), buky (4 %). Dále jsou zde zastoupeny jedle, javory, olše, lípy a břízy,“ upřesňuje ředitel lesní správy Ing. Robin Ambrož, Ph.D., a popisuje současnou situaci v lesích společnosti Colloredo-Mannsfeld.

„V současné době v mediích rezonují informace o kůrovcové kalamitě, která na území Moravy a Vysočiny nabrala až apokalyptických rozměrů. Kůrovcová kalamita se bohužel od východu přesouvá i do našich lesů a napadené stromy je nutné co nejrychleji vyhledat, vytěžit a asanovat.“

Rozvoj kůrovce je podle pana Ambrože způsoben z velké části dlouhodobým suchem, kdy jsou stávající smrkové porosty oslabeny a jsou tak pro lýkožrouta smrkového atraktivní. Suchá perioda z posledních let však nepoznamenává pouze smrk, ale i jiné dřeviny. Hromadně schnou například borovice, objevují se problémy s onemocněními dubu a jasanu. Dodržení základní podmínky „vytěžit jen tolik dříví, kolik přiroste“ pak bývá v tomto období obtížné, jelikož poškozené a napadené dříví musí být vytěženo, aby se zamezilo dalšímu poškození lesa.

„Návštěvníky lesů ale můžeme uklidnit, protože vytěžené plochy se vždy zalesní (zpravidla do druhého roku). Na obnovovaných plochách se sází duby, buky, javory, lípy, olše, borovice, jedle, modříny, douglasky a i smrky, neboť tato dřevina má a bude mít v našich lesích své opodstatnění. Lesy v budoucnu však budou více pestré a doufejme, že i více odolné. Předvídat, jakým způsobem se bude měnit klima v horizontu 100 let, což je přibližně jeden cyklus lesa, jde však velmi obtížně,“ říká ředitel lesní správy společnosti Colloredo-Mannsfeld.

Lesy Colloredo-Mansfeld, s. r. o.

Tato společnost hospodaří v oboře Aglaia (myslivecky tuto oboru využívá soukromý nájemce) a stará se i o bývalou raketovou základnu „Klondajk“ a bývalou oboru Králova stolice. Jedná se především o lesy ležící severně od Dobříše směrem na Kytín.

„Bohužel i nás plnou silou zasáhla kalamita způsobená suchem a následně kůrovcem. Náš personál se potýká s obrovským nárůstem těžeb a z toho vyplývajících pěstebních úkolů. V současnosti musíme těžit cca třikrát více než normálně. Porosty jsou již z minulosti velmi poškozené zvěří a výkyvy počasí a hmyzí škůdci tlak na zdravotní stav ještě zvyšují. Pandemie koronaviru nám bohužel také moc nepomáhá, chybí nám pracovní síly na zalesnění, chybí sadební materiál a jsou problémy s odbytem, které se naštěstí pomalu zlepšují,“ popisuje současnou situaci ředitel společnosti Lesy Colloredo-Mansfeld Ing. Michal Pernica, Ph.D.

Při návštěvě lesa respektujte naši práci, apelují lesníci

„Zvýšený pohyb návštěvníků v lesích nám v dnešní době práci příliš neulehčuje, spíše naopak. Je jasné, že pobyt v přírodě je dnes téměř jediným možným způsobem trávení volného času, ale bohužel ne všichni návštěvníci se chovají v lese slušně a ohleduplně. Dovolím si touto cestou tedy apelovat na všechny návštěvníky, aby brali ohled na lesní personál a techniku, která se po lesích pohybuje. Snažíme se ze všech sil uchránit lesy před zkázou, abychom mohli všichni využívat benefitů, které nám les přináší,“ říká k současné situaci pan Pernica.

Pan Ambrož k problematice zvýšené návštěvnosti dodává: „V této obtížné době bychom chtěli požádat návštěvníky lesa, aby respektovali práci lesníků, chovali se ohleduplně k lesu, k zaměstnancům, kteří zde pracují, a k ostatním návštěvníkům. Z lesa nepochází pouze dříví na topení, krovy domů, nábytek, papír do kanceláří a škol, ale les také chrání půdu, zadržuje pitnou vodu pro Dobříš a poskytuje prostředí k relaxaci a odpočinku, který v pandemii koronaviru potřebujeme více než kdy jindy.“

Zpracovala DH