Město dostali do průšvihu zastupitelé, kteří svým postupem porušili zákon. Paní Laštovková v minulých DL správně upozorňuje, že když zastupitelé pozměnili pravidla etapizace oproti těm odsouhlaseným referendem, měli to řádně zdůvodnit. Zároveň ale nespravedlivě viní iniciátory referenda: „Iniciátoři referenda prý nebyli ochotni jednat se zastupiteli a najít shodu na znění otázek.“

Referendum nejprve navrhovali čtyři zastupitelé (V. Bálek, J. Bláha, R. Bodorová, J. Vlnasová). Byly o tom dlouhé debaty, návrh byl odložen na další jednání zastupitelstva, právě aby bylo možné o něm ještě diskutovat. Nikdo ze zastupitelů ANO, ODS, STAN nenavrhl nic jiného než to odmítnout. Tak se občané naštvali, několik z nás sestavilo přípravný výbor a doplnili jsme otázku k zachování a zpřesnění etapizace (nenavrhovali jsme nová pravidla), protože starosta nechal do návrhu změny územního plánu zapracovat úplné vypuštění. Městu hrozilo, že by se mohlo hned začít stavět na všech zastavitelných plochách, bez ohledu na nepřipravenost na nárůst počtu obyvatel. Bylo před tím veřejné projednání, připomínky občanů žádajících zachování etapizace starosta, a úřad nevyslyšel.

Dále autorka napsala o Jaromíru Bláhovi, kterého písemně zmocnilo více než 200 občanů Dobříše, a situaci, kdy zastupitelé navrhli odchýlit se od výsledku referenda: „Místo jednání s vedením města se soudil, a prosadil tak faktickou blokaci výstavby…“

Jak jsme jako občané mohli jednat s vedením města, když ten návrh vytáhlo až na zastupitelstvu a tam si ho hned odhlasovalo? Žádnou diskusi o něm předem neumožnilo! Nebyl v podkladech pro zastupitelstvo, nikdo nám jej neposlal dopředu a nenavrhl: „Pojďte se o tom bavit.“ Důrazně jsme je na zastupitelstvu upozorňovali, že bez odůvodnění je v rozporu se zákonem, ale nedbali toho. Pak, když to rovnou schválili, již nebyla jiná možnost než se obrátit na soud. A soud rozhodl. Již podruhé a v zájmu občanů, nejen zastupitelů.

S p. Laštovkovou ale souhlasím, řešením by bylo společně si sednout a zkusit se společně shodnout na textu pravidel etapizace, aby se naplnil smysl referenda a pravidla byla srozumitelnější.

Ludmila Fišerová

Tak si počíná končící vedení města (ODS/STAN/KDU-ČSL), když připravuje svým nástupcům plnou „skříň kostlivců“, rozuměj dluhů za to, co rozvrtali, slibovali, že bude hotové, ale není, a nakonec to hodí na nové vedení města. Jako třešinku na dortu přidají nějaký ten rozjetý soudní spor, který už měl také dávno skončit.

Největší, zhruba 40milionová „sekera“ je nová budova policie, která měla být dokončená letos. Původní budova se místo rekonstrukce zbytečně před rokem zbourala i s devíti byty za 30 milionů, o které město přišlo. Zrekonstruovaná už mohla sloužit, policie mohla být zpátky, lidi by měli kde bydlet. Není bohužel nic, jen velká díra. Tak vypadá práce vedení našeho města.

Radnice také nechala udělat projektovou dokumentaci na zastřešení zimního stadionu. V rozhlase a tisku se vedení města holedbalo, že jde o investici na rok 2026. Ale jaksi na ni zapomněli dát do rozpočtu peníze. Ani na příští rok s nimi nepočítá. Slibem nezarmoutíš. Budou volby.
Také hrozí, že bude město vracet 10milionovou dotaci na výstavbu nového vodojemu Svatá Anna. To je zdroj vody pro město a už v roce 2016 byl jeho stav označen za kritický s tím, že do pěti let je nezbytná rekonstrukce, nebo výstavba nového. Vedení města ale řešení odkládalo a teprve vloni požádalo o 10milionovou dotaci na projekt, který má stát 120 milionů. Ve smlouvě podepsané starostou Svobodou za město a místostarostkou Rombou za kraj je termín dokončení konec roku 2026! Oba podepsali smlouvu s vědomím, že jde o nesplnitelný termín, reálný je o několik let později. Také věděli, že ve výhledu rozpočtu na rok 2027 je jen 22 milionů, na rok 2028 ani koruna, že schází dalších 98 milionů, a přesto smlouvu podepsali. Kraj sice může termín dokončení na žádost posunout, ale kolikrát to bude ochoten udělat?
Radnice se také ráda místo dohod s občany soudí. A soudí se DRAHO! Za spor ve věci územního plánu zbytečně zaplatila radnice desetinásobek ceny obvyklé, což potvrdili i nezávislí právníci.

Posledních sedm let trvající spor s firmou AZ Moto o vadnou kanalizaci města poškozující soukromý majetek měl skončit po minulém zasedání zastupitelstva 19. února, kde jsem přímo na jednání před zraky veřejnosti a za přítomnosti jednatele poškozené firmy vedl diskusi, která vedla k dohodě o smírném ukončení sporu. Dohodu jednomyslně schválilo všech 18 přítomných zastupitelů a usnesením č. 16/21/2026/ZM uložilo radě města, aby vedla jednání s cílem uzavřít kompromisní dohodu o narovnání se spol. AZMOTO Praha, s. r. o.
Rada ale znovu nic nevyjednala! Z důvodu neschopnosti vedení města tak zřejmě bude pokračovat soud, nervy, advokáti, lítají peníze… Odpovědnost za škodu by měla jít už konečně jednou za těmi, kdo ji zavinili.

Tato nekompetentnost už musí skončit, naše město má na víc!

Tomáš Helebrant, zastupitel

Zastupitelstvo rozhodlo o pravidlech postupné výstavby v územním plánu. Vyhověli občanům, kteří v referendu rozhodli o jejich zpřesnění tak, aby město získalo čas se připravit na nárůst obyvatel. Bohužel jen naoko. Odmítli je totiž podrobně zdůvodnit – zopakovali kritickou chybu, kvůli které jejich předchozí rozhodnutí zrušil soud.

Nelze než konstatovat, že to byl záměr. Všem zastupitelům jsem zaslal otevřený dopis, ve kterém jsem je výslovně upozornil, že takový postup
– je opakovaným porušením zákona,
– je schválnost či podraz na občany, kteří v referendu hlasovali pro zpřesnění pravidel etapizace. Tím, že chybí odůvodnění, mohou soudy etapizaci zase zrušit, když žalobu podají ti, co chtějí hned stavět a nečekat.

Zastupitele jsem vyzval, aby odůvodnění doplnili a zaslal jsem i návrh jak by odůvodnění podmínek postupné výstavby mohlo vypadat: jak jsme na tom s kapacitou škol a školek, čistírny odpadních vod, zdroji pitné vody. Uvedl jsem konkrétní data, která jsou k dispozici. Zastupitelé to ale nevyužili. Dopis i návrh odůvodnění jsou na serveru Naše Dobříšsko: https://nasedobrissko.cz/otevreny-dopis-zastupitelum-z-dobrise-neporusujte-znovu-zakon-nepodvadejte-obcany/.

J. Procházka (ANO) navrhl řešení, které se snažilo vyhnout dalším soudům – neschválit to nyní a vytvořit novou etapizaci, která by byla odůvodněná, naplnila smysl referenda, ale nezablokovala výstavbu, ta by musela odpovídat možnostem zázemí města. Tímto směrem se snažil najít řešení také T. Vokurka (ODS). Ale STAN, ODS a jedna zastupitelka za KDU-ČSL schválili etapizaci v předložené podobě – bez odůvodnění. Doplnili úkol připravit novou etapizaci do budoucna, nicméně než k tomu dojde, soudní žaloby, kterým dali zelenou, mohou mezitím etapizaci vyprázdnit.

Zastupitelé dali slib: „Slibuji na svou čest a svědomí, že svoji funkci budu vykonávat svědomitě, v zájmu města a jeho občanů a řídit se Ústavou a zákony České republiky.“ Jedenáct z nich tento slib porušilo, když vědomě hlasovalo pro nezákonný postup. A to opakovaně – jejich předchozí rozhodnutí o etapizaci kvůli stejné chybě (nedostatečné odůvodnění) zrušil soud (město přitom zaplatilo 900 000 Kč za neúspěšnou obhajobu nezákonného postupu).

MVDr. Jaromír Bláha

Dovolte, abych se omluvila ředitelům základních škol a zřizovateli. V článku v minulém čísle Dobříšských listů jsem napsala špatné datum ohledně možností k zajištění školní docházky prvňáčků v příštím školním roce. Termín, dokdy zřizovatel a ředitelé škol měli představit možnosti k zajištění školní docházky odmítnutým budoucím žáčkům v dobříšských základních školách, byl 20. 3. 2026. Jak se to povedlo, je na vašem zvážení.

V současné době je české školství skutečně velkým tématem, přičemž každá skupina vnímá jiné priority a problémy. Jinak rodiče, žáci, učitelé, úředníci, … Doplňte si každý, co se vám vybaví. Někdy se zasmějeme, rozbřečíme, nádáváme i nevíme, co s tím. Nesmíme zapomínat, že došlo a dochází mnoha společenským a politickým změnán. Je otázka, zda k lepšímu, nebo horšímu.

Z osobních důvodů jsem nedávno navštívila příbramský archív, abych se podívala do kroniky školy, tiskovin z doby, kdy jsem chodila na „Novku“, tak se říkalo a říká 2. ZŠ Dobříš. My, generace Husákových dětí, jsme prošli základním školstvím v 80. letech v době socialismu. Na srazu po 40 letech od základní školy jsme vzpomínali na dobu „základky“ – přelidněné třídy (přes 30 dětí na třídu, pouze 1 učitel), povinné cvičební úbory, nástěnky k výročí vítězství socialismu (VŘSR, 1. máj, …), sběr papírů a bylinek, žaludů a kaštanů, branná výchova, Jiskra a Pionýr, soutěž Partyzánský samopal, spartakiáda a „Poupata“ i přestup na střední školy. Vzpomínali jsme na své učitele a učitelky, zaměstnance školy pozitivně i negativně, přesto s respektem a vděkem, že to s námi zvládli.

Od 90. let jsme prošli změnami školství, které jsme prožívali z důvodu získání kvalifikace pro povolání, které vykonávame, z důvodů rodinných – děti, vnoučata. Otázek padlo mnoho, odpovědi byly nejednotné. Hodnocení změn, zda vedly a vedou ke zlepšení, nebylo jednoznačné. Jedna opakující se otázka byla. Jak jsme to mohli zvládnout „MY“? Proč je dnes všude problém? Snižuje se obsah učiva, náročnost, zrušila se jednotnost pro daný ročník. Dřív se snažili a museli zvládnout učivo „pro všechny“ i ti, o kterých jsme si mohli myslet, že nejsou chytří. Nás bylo ve třídě 30 i víc, dnes se objevují případy, že i 20 dětí ve třídě je hodně pro učitele. Musí být vždy asistent pedagoga, za nás to zvládl jeden učitel, i zlobilů bylo dost. Známe spolužáky, kteří se učili v „Třešňákově univerzitě“, jak se říkalo ZŠ Lidická. Dnes jsou žádanými pracovníky. Prostě doba našeho dětství. Dnešní doba vyvolala tuto otázku.

Co bude z našich dětí a vnoučat, jak zvládnout dnešní i budoucí svět?

Mgr. Eva Burešová, zastupitelka