Blízkost Prahy i lokace na klíčové komunikaci směřující do jižních Čech způsobila, že se Dobříš stávala počátkem 20. století častým bodem či cílem na trasách motocyklových závodů. Už 9. října 1904 prosvištělo Dobříší rychlostí 70 km/hod. sedmnáct jezdců, kteří se účastnili závodu pořádaného Českým klubem motocyklistů (dále ČKM).
Trasa vedla z Prahy do Písku. Ráno se ve smíchovské továrně Bárta a Tichý odbylo vážení strojů a jezdců, pak se vyčkalo průjezdu vlaku do Chuchle, aby jezdci nemuseli čekat na přejezdu před spuštěnými závorami, a v půl osmé vyrazil na trať jako první Václav Vondřich. Do cíle dorazilo pouze jedenáct závodníků, přičemž zvítězil Vondřich a na devátém místě se umístil Alexander hrabě Kolowrat pod důmyslným krycím jménem hrabě Klatovský.
V neděli 26. září 1909 odstartovalo z Pankráce 22 účastníků Soutěže spolehlivosti ČKM pro motorové dvoukolky rozdělené do pěti kategorií. Trasa závodu vedla přes Benešov, Votice a Tábor do Písku. Odtud se pak zamířilo přes Milín do Dobříše. Do cíle v Dobříši dojelo pouze 19 jezdců, dva vzdali pro potíže s prokluzujícím řemenem a jeden odstoupil pro lehčí zranění. Opět v neděli, ale tentokrát 10. července 1910 uspořádala armáda závod pod názvem: Cvičební jízda c. k. dobrovolného sboru motocyklistů z Prahy do Dobříše. V kategorii tříkolek zvítězil kadeřník Engel z Malé Strany a v motocyklech s přívěsem G. Macha, oba na strojích Walter.
Následující roky do první světové války pak veškerou pozornost strhával na sebe závod Zbraslav–Jíloviště, takže další závod se objevil v Dobříši až v roce 1926. Má to logické důvody, protože hospodářsky se české země dostaly na předválečnou úroveň až v roce 1924. Prodej benzinu i vládní nařízení omezující soukromé jízdy byly uvolněny až v roce 1921. Ve stejném roce patřilo Československo k nejméně automobilově vybaveným zemím v Evropě, protože na jedno auto připadlo 3 138 obyvatel. Stát uvalil daň za přepych na vozy určené pro sport a zábavu, vysoce zdanil benzin, někde se předepisovaly dávky z držení automobilu, někde dlažebné a někde mýtné. Z výše uvedených příčin dávali lidé přednost motocyklům před automobily.
Koncem května 1926 se konal závod kolem ČSR pod oficiálním názvem Soutěž spolehlivosti motocyklů, který pořádala motosekce Autoklubu republiky československé a zúčastnilo se ho 106 závodníků. Trasa vedla z Prahy až do Olomouce a zpět. V Dobříši byla takzvaná zásobovací stanice, kde si účastníci závodu mohli doplnit benzin i jiné provozní kapaliny a pokračovat dále do cíle v Praze, kam dojelo 78 závodníků. Podobný závod se opakoval i v roce 1927. V únoru 1929 Autoklub republiky československé přišel s novinkou závodu s názvem: Zimní motocyklová soutěž, který startoval z Opletalovy ulice v mrazivé teplotě –22 stupňů Celsia. Další dva roky se sice kvůli veřejné kritice i hospodářské krizi závod na sněhu a ledu nekonal, ale od roku 1932 se Zimní motocyklová soutěž konala pravidelně až do roku 1938, přičemž podle dochovaných fotografií se některé ročníky týkaly i Dobříše. Například v roce 1934 se zimního závodu zúčastnilo 152 jezdců.
Kromě celostátních a pražských závodů se pochopitelně konaly v Dobříši i čistě regionální závody lokálního významu, o nichž však nemáme příliš informací. Například víme, že 21. dubna 1935 motocyklisté se závodními čísly překonávali rozvodněný Pilský potok, ale popiska na fotografii, že se jedná o závod 1 000 mil československých, je evidentně chybná. Uvedený závod totiž vedl z Prahy do Bratislavy, probíhal v červnu a jednalo se výhradně o závod automobilů. Po válce se motocyklové závody vrátily až počátkem 50. let, kdy opadl poválečný nedostatek všeho včetně pneumatik a kdy skončila nutnost úředního povolení k soukromým jízdám. Cena benzinu v Československu v roce 1947 dosáhla sice světového rekordu, kdy litr paliva stál trojnásobek obvyklé ceny v Evropě, ale nástup komunismu a diktátu sociálního rovnostářství způsobil opětovné zlidovění motorismu a motoristického sportu v zemi. Závodilo se v Příbrami pod Svatou Horou i na Větrníku v Dobříši, jako například 6. května 1950 nebo 4. června 1951, a ze silnice se závody přemístily na terénní okruhy. Motocyklovým závodům se tehdy věnoval i dobříšský fotograf Bohumil Šmejkal, a proto se dochovalo ve sbírce muzea i několik kvalitních fotografií.
PhDr. Jan Michl, Ph.D.,
Muzeum města Dobříše
