„Veřejné záležitosti patří do veřejnosti. Co se všech týká stejnou měrou, měli by všichni řešit, nebo o tom přinejmenším vědět.“ (Jan Amos Komenský)
Školní jídelna je součástí školy, která sídlí na Komenského náměstí. Nemohl jsem tedy jinak, než svůj příspěvek uvést citátem učitele národů. Je známo, že se již několik měsíců opravuje školní jídelna 1. základní školy v Dobříši. Dokončení je však zatím stále v nedohlednu. Na webu školy pan ředitel oznámil prodloužení uzavření jídelny do 31. října, ale, znalý průběhu předchozích stavebních prací ve škole, raději připojil kouzelné slůvko „prozatím“. Pan starosta v zářijových Dobříšských listech zmiňuje rekonstrukci školy jako celek a píše o užívání opravených prostor na konci roku. Neznám detaily projektu, jak kvalitně byl připraven, jestli byl termín dokončení naplánován realisticky, jak dobrou stavební firmu se podařilo vybrat. Nicméně skutečnost je taková, že stovky dětí, včetně studentů Gymnázia Karla Čapka Dobříš, jsou bez poledního jídla. Rodičům tak dlouhodobě přibyla starost s každodenním vyvářením obědů, případně přípravou dvojitých svačin. Jídelna 2. ZŠ má omezenou kapacitu, tudíž může pomoci řešit tuto téměř kalamitní situaci jen částečně. Dětí na Dobříši přibývá, vznikly nám tu i další dvě školy, zatím bez jídelen. Je dobře, že se kapacita škol (i školek) rozšiřuje a budovy se rekonstruují, ale rád bych se seznámil (a určitě nejsem sám!) s plány ze strany vedení města, jak se vypořádá se stravováním dětí (ale třeba i s obsazeností škol) za rok, za pět či za deset let.
Jedna z prováděcích vyhlášek školského zákona – o školním stravování – mimo jiné praví, že: „Žák základní školy a nezletilý žák střední školy … má právo denně odebrat oběd.“ Není mým úmyslem používat předpisy jako obušek vůči vedení škol či jejich zřizovatelům (u ZŠ obec, u gymnázia kraj), ale když už to s jídelnou dopadlo tak, jak dopadlo, spolu s Komenským bych se velmi přimlouval, že bychom měli přinejmenším vědět, jak práce postupují, kdy máme naději, že se jídelna znovu otevře. Čas od času by neuškodila dávka stručných a jasných informací. Dotčené školy i město k tomu mají prostředků dost a dost – webové stránky, sociální sítě nebo třeba i toto periodikum, které právě čtete.
Nebo že by šla péče vedení škol, potažmo jejich zřizovatelů, až tak daleko, že by spolu s Komenským mysleli na dlouhověkost našich ratolestí? Dle tohoto velikána totiž: „Základem zdraví a štěstí je střídmost ve všem, v jídle, v pití … To je tajemství dlouhověkosti.“
Jan Lachman, hrdý otec tří dcer, t. č. bez obědů
