Velké rodiny jsou dnes raritou, přesto i takové u nás v Dobříši máme. Jednou z těch nejpočetnějších je rodina manželů Gatnarových s celkem 8 dětmi.
Maminka Zuzana pochází z Příbora, vystudovala VŠE a nyní je v domácnosti na mateřské dovolené. Tatínek Pavel pochází z Opavy a studoval UK v Praze, dnes pracuje v oboru IT. Spolu se seznámili už před 18 lety ve vlaku cestou na Moravu. Na Dobříš se přistěhovali v roce 2007 s 1 dítětem a od té doby se naše město stalo jejich pravým domovem.
Oba svoje děti milují a dnes jsou šťastní, že mají tak velkou a zdravou rodinu, přestože původně se jim o tolika dětech ani nesnilo. Z někdy nevěřících reakcí ostatních lidí ohledně velikosti jejich rodiny mají vlastně radost.
Právě maminku Zuzanu jsme požádali o spolupráci při tvorbě titulní fotografie prosincových Dobříšských listů. Proč? Protože vánoční svátky, které k nám nyní opět přicházejí, s sebou nesou symbol rodiny, lásky, klidu, míru a vzájemné tolerance. Právě v dnešní době je více než důležité si připomenout, že zrovna rodina vám může přinést to pravé štěstí a bezpodmínečnou lásku.
Při této příležitosti jsme se tak maminky této velké rodiny zeptali na pár otázek:
Byl to váš plán a přání mít tak velkou rodinu?
Já i manžel jsme původně chtěli 3–4 děti, ale postupně se to změnilo až na 8.
Představíte nám všechny vaše děti a řeknete, jak každé z nich vnímáte?
Nejstarší Eliška studuje nyní obor hotelnictví na SŠ v Praze, ráda kreslí, poslouchá hudbu a tančí. Spoustu času tráví venku s přáteli a kamarády. Doma nám z dětí nejvíc pomáhá. Je spolehlivá a cílevědomá.
Maruška navštěvuje 7. třídu, dlouhou dobu se věnovala závodnímu aerobiku, ráda čte, poslouchá hudbu a hraje na ukulele. Je přátelská a téměř vždy dobře naladěná.
Vojta chodí do 5. třídy. Rád píše a kreslí příběhy a hraje fotbal. Má velmi bujnou fantazii a je hodně aktivní. Je velmi kamarádský a nikdy neodmítne pomoc.
Jindra je ve 2. třídě. Rád čte, plave a hraje šachy. Chodí cvičit do orlovny. Je citlivý, vnímavý a mazlivý.
Ondra je předškolák. Velmi se zajímá o vesmír, hlavně o planety a vše, co s tím souvisí. Rád pozoruje noční oblohu a staví z lega. Těší se do školy, je kamarádský, nekonfliktní a veselý rozumbrada.
Fíla začal v září chodit do školky. Má rád vlaky a železnice. Jeho vtipné hlášky nás dokážou pokaždé rozesmát.
Lucinka je velmi živé batole, které zkoumá svět a začíná povídat. Velmi ráda už teď pomáhá s domácími pracemi.
Amálka je nejmladší člen naší rodiny. Ráda se chová, začíná se usmívat a zvědavě se rozhlíží.
Jak reagovaly nejstarší děti na další sourozence?
Děti se těšily. U dvou nejmladších byla obrovská radost, že budou mít sestřičku.
U kterého dítěte to pro vás byl největší zlom a rozdíl?
Pro mě byl největší rozdíl 3. dítě, protože jsem měla pocit, že mě už nic nemůže překvapit.
Jak zvládáte běžný den, vaření, úklid, rozvoz dětí do škol, nákupy a další věci?
Úplně stejně jako každá jiná rodina s dětmi (směje se maminka Zuzana). Vše přicházelo postupně a jenom se mírně uzpůsobovalo potřebám dětí podle jejich věku. Běžný den mi přijde hodně podobný jako v době, kdy jsme měli 3 děti.
Pro celou rodinu běžně vaříme jenom o víkendech a o prázdninách. Je potřeba větší množství surovin a času na jejich zpracování, pokud vaří jenom jeden. V úklidu nevidím vůbec žádný rozdíl, tam záleží spíš na velikosti domu, a jestli jsou v rodině malé děti. Spíš mi postupně práce ubývá, jak děti rostou a zapojují se do péče o domácnost. Nejvíce je počet dětí znát na hromadě prádla k praní a množství nádobí na umytí. Nákupy řeším cestou ze školy případně večer.
Počítali jste s tak velkou rodinou při stavbě domu nebo musíte nyní řešit postupné úpravy?
Dům jsme plánovali pro čtyři děti. Rozšíření domu nás nejspíš brzy čeká. V době uzavření škol, kdy trávíme celé dny doma, už je nám tu těsno…
V letošním roce už nás podruhé potkal nouzový stav a s ním spojená distanční výuka dětí. Mnoho rodičů, kteří mají třeba „jen“ dvě děti, řešilo, jak se s nimi doma učit a jak plnit zadané úkoly. Prozradíte nám, jak jste tohle zvládli zorganizovat u vás doma?
V každém případě to bylo a je náročné. Z mého pohledu velmi záleží na přístupu školy a učitelů. Na štěstí se naše škola velmi rychle adaptovala na danou situaci a snažila se co nejvíce usnadnit domácí výuku.
Na jaře jsme měli doma všechny děti, kdy nejmladší neměla ještě ani 1 rok. Bylo potřeba nějak zorganizovat výuku čtyř školáků – 1., 4., 6. a 9. třída, a k tomu péči o 3 mladší děti. Většina výuky probíhala zadáváním úkolů přes internet, postupně se přidávala i online výuka hlavně cizích jazyků. Bylo potřeba se s dětmi učit, pomáhat a dohlížet, aby každý zvládl vše, co měl.
Na podzim bylo vše, co se týče výuky jednodušší, protože všichni už jsme měli zkušenosti z jara a děti zůstávaly doma postupně. Online výuka probíhá v mnohem větším rozsahu a úkoly zvládají děti z velké části plnit samostatně s dohledem a občasnou pomocí. Také nám hodně pomohlo, že zůstala otevřená mateřská škola. Oproti jaru jsme víc řešili místo, aby měl každý co nejvíc soukromí a klidu. V září se nám narodila Amálka, a proto mají děti méně klidu na učení.
Pomáhají vám s dětmi babičky a dědečkové?
Vzhledem k velké vzdálenosti prarodiče pomáhají hlavně o prázdninách, kdy k nim děti můžou přijet.
Jezdíte všichni společně na dovolenou?
Na společné dovolené jezdíme hlavně v zimě na hory. V létě občas vyrazíme na kratší dovolenou do zahraničí.
Co máte nejraději na životě s velkou rodinou?
Různorodost, není čas na nudu. Každé dítě nás dokáže něčím překvapit. Je úžasné sledovat, jak se navzájem učí různým věcem, vycházet spolu, pomáhat si, a jak se postupně rozvíjí jejich osobnost.
Máte někdy čas jen sami na sebe?
Mít čas jenom na sebe je u velké rodiny nutnost.
Já si občas vyrazím na návštěvu ke kamarádce, na nákupy do Prahy, manžel vezme všechny děti na výlet nebo na prázdniny.
Manžel si většinou večer přečte knížku nebo vyrazí ven s kamarádem.
Bez dětí společně trávíme čas výjimečně, když pohlídají babičky. To pak rádi vyrazíme na večeři nebo do divadla.
Nyní se nám blíží vánoční svátky. Jak u vás probíhají přípravy, pečení cukroví, nakupování dárků, zdobení domu, vánočního stromečku a samotný Štědrý den?
Nad dárky začínáme přemýšlet už v září. Nakupujeme většinou na začátku listopadu, a hlavně přes internet, aby se přípravy rozprostřely do co nejdelšího časového období. Balení dárků probíhá postupně po večerech, jak přicházejí jednotlivé balíčky, aby se nestalo, že je některé z dětí náhodou objeví. Výzdobu děláme na začátku adventu, kdy začínáme i pomalu péct cukroví společně s nejstaršími dětmi. Během adventu navštěvujeme vánoční akce, jako je Vánoční cinkání, Mikulášská nadílka, rozsvěcení vánočního stromu na náměstí, vánoční trhy. 1–2 dny vrcholí přípravy na slavnostní den, kdy pečeme vánočku, vyrábíme svícny z jablek a večer s nejstaršími dětmi zdobíme stromeček, aby bylo překvapení pro malé děti. Poslední večer před Vánoci patří přípravám bramborového salátu, rybí polévky a ryby. Štědrý den probíhá v mírné nervozitě dětí, které se nemůžou dočkat večera. Díváme se na pohádky, jdeme na procházku. Večeři míváme kolem 16.30, následuje krátká procházka a poté už tolik očekávaná nadílka od Ježíška. Večer si užíváme klidu, pustíme si nějakou pohádku nebo si povídáme. Vánoční svátky trávíme různě. Někdy jsme sami doma, jindy přijedou prarodiče k nám nebo my jedeme na návštěvu k nim.
Co byste řekli, že je nejdůležitější pro rodinu v dnešní době?
Umět si dobře rozdělit a naplánovat čas, který věnujeme dětem, partnerovi a sobě.
Zpracovala DH
