Jako v celé republice, i v Dobříši existovaly odbočky různých legionářských organizací, které měly ústředí v Praze. Poslední legionáři z Ruska se ještě vraceli v průběhu roku 1920, ale už na podzim 1919 vznikly první dva spolky – konzervativní „Družina čs. legionářů“ a socialistický „Svaz čs. legionářů“. Později se k nim přidala apolitická „Jednota čs. legionářů“, která ovšem měla nejmenší personální zastoupení.
Podle dochovaných dokumentů v Dobříši existovaly pouze odbočky Družiny a Svazu, ale to nemělo dlouhého trvání, protože společnou ideou celého legionářstva bylo sjednocení do nějaké velké zastřešující apolitické organizace. Tak v lednu 1921 v pražském Karlíně vznikla Československá obec legionářská, která absorbovala téměř všechny dosavadní legionářské spolky. Sloučení zrcadlově proběhlo i v Dobříši, ovšem s jistým zpožděním.
Třetího července 1921 v občanské besedě v 10 hodin dopoledne proběhla likvidace místní odbočky Družiny a všichni dosavadní členové svým čestným prohlášením stvrdili přechod do Československé obce legionářské. Něco podobného jistě proběhlo i u odbočky Svazu, ačkoliv o tom nemáme záznam, protože dne 12. prosince 1921 legionáři kameník František Stočes a dámský krejčí Josef Kadlec oznamují Zemské správě politické v Praze vznik nového spolku – Jednoty Dobříš Čs. obce legionářské (dále ČsOL). Prezenční listinu ustavující schůze jednoty sice podepsalo jen 38 legionářů z Dobříše a okolí, ale již brzy se počet členů zdvojnásobil. Na Dobříšsku je sice evidováno celkem 107 legionářů, ale někteří už padli ve válce, další osud zavál do jiných částí republiky a někteří neprojevili o členství v jednotě zájem. Vyskytly se i takové případy, kdy byl konkrétní veterán svými bývalými spolubojovníky považován za legionáře, ale nesplňoval zákonné podmínky k udělení statusu „legionář“. Za legionáře dle zákona byl považován jen takový příslušník legií, který do odboje vstoupil před 28. říjnem 1918 a můžou mu to dosvědčit minimálně tři již ověření příslušníci odboje. Ti, kteří neobdrželi status legionáře dle zákona, reagovali různě. Většina vystoupila ze spolku a přestala platit členské příspěvky, ale někteří zůstávali dále jako rovnocenní členové.
Mezi obvyklé aktivity členů jednoty ČsOL patřilo pořádání plesů, organizování divadelních představení, pořádání slavnostních průvodů při různých výročích či při návštěvách významných hostů, organizování a vyplácení podpor legionářům v tísni či vdovám a sirotkům z podpůrného fondu a evidence všech legionářů v regionu. Jednota dobříšská iniciovala jako jedna z prvních vybudování pomníku padlým ve světové válce, a to ještě před svým úředním vznikem – konkrétně počátkem listopadu 1921. Po dalším štěpení legionářského hnutí po roce 1926 a vzniku dalších legionářských organizací vznikla v Dobříši i Obec přátel legionářů, což byl takový trik, jak rozšířit své řady i o nelegionáře. Spolky se tak navzájem trumfovaly, kdo má více členů, ale ČsOL i tak vedla s velkým náskokem.
Členové jednoty v průběhu první republiky stárli a jejich legionářské uniformy se musely přešívat, aby se lépe přizpůsobily měnícím se postavám. Nicméně věrnost republice a jejímu prezidentovi neoslabovala, což se projevilo v roce 1937 při úmrtí T. G. Masaryka i o rok později v době mnichovské krize. Už během druhé republiky se aktivita dobříšské jednoty minimalizovala a po příchodu německé armády v březnu 1939 se už jen čekalo na oficiální zrušení či zákaz.
PhDr. Jan Michl, Ph.D.
Muzeum města Dobříše
