V Evropě již vyzváněly zvony a lidé oslavovali 8. 5. 1945 Den vítězství. Naše hlavní město ale stále bojovalo. Devátého května byl nádherný den. Slunce po čtyřech zachmuřených dnech opět svítilo. A Praha jásala, byla osvobozena.
V Dobříši však ještě nebyli ani Rusové, ani Američané a po silnici se valily proudy silně ozbrojených německých vojsk. Jednotky SS ustupovaly s těžkou výzbrojí přes Dobříš do amerického zajetí na jihozápad. Pojďme si tyto chvíle připomenout a uctít tak památku všech padlých, a zejména pak těch, kteří položili své životy v posledních dnech této strašné války na Dobříši a blízkém okolí.
29. dubna 1945 – bombardování dobříšského nádraží
Poškozené dobříšské nádraží a okolní budovy po leteckém útoku
Čtyři americká letadla bombardovala dobříšské nádraží s cílem ochromit transport hitlerovců. Konečnou bilancí škod po tomto náletu byly dvě poškozené lokomotivy, poničené budovy nádraží, knížecí pila, hotel Haway a Dohnalova továrna.
V noci ze 4. na 5. května přesídlila téměř celá dobříšská partyzánská skupina do města.
Velitel Bogun Petrovič se se svým štábem a radiostanicí nastěhoval do bytu gen. Josefa Beránka (v ul. Brodecké čp. 406 – dnes Čs. armády).
5. května 1945 v dopoledních hodinách došlo k obsazení a odzbrojení německé posádky v měšťanské škole v Dobříši.
Štáb v měšťanské škole po odzbrojení Němců
Gen. Josef Beránek vyhlásil v Dobříši mobilizaci všech důstojníků, rotmistrů, poddůstojníků a mužstva. Ještě téhož dne bylo v Dobříši zřízeno vojenské velitelství. Jeho velitelem byl velitel partyzánských jednotek, plukovník Bogun Petrovič (Kozlov), náčelníkem štábu generál Josef Beránek. Kromě velitelství a jeho štábu byl sestaven pohotovostní oddíl, oddíl polních stráží, oddíl vnitřních stráží a zajišťovací oddíl vojenské výstroje a výzbroje…
7. května 1945 – průchod německých utečenců městem
Tzv. národní hosté a neozbrojení němečtí vojáci
Po silnici od Nového Knína začaly přijíždět povozy a auta s tzv. národními hosty (civilní uprchlíci – etničtí Němci, kteří žili na územích, která obsadila nebo ohrožovala Rudá armáda: Slezsko, Besarábie v Rumunsku, Východní Prusko, Slovensko, Maďarsko apod.). Spolu s nimi ustupují i německé jednotky.
Důstojník SS vyjednává s partyzány průchod městem
V noci z 9. na 10. května 1945
Těla mrtvých partyzánů v kapli dobříšského kostelíčku
U obce Lhotka na vrchu zvaném Dubovec Němci přepadli a zahájili střelbu z automatů na nákladní auto s jednotkou partyzánů, k níž se přidružilo i několik dobříšských vojáků. Úkolem této jednotky mělo být střežení přistávacího prostoru u Obořiště a udržování orientačních ohňů… Z celé posádky zůstali naživu jen dva muži. Zemřelo 13 partyzánů. Z místních padl partyzán Václav Svoboda a řidič František Průša.
10. května 1945 – jednotky SS ohrozily město
Ozbrojené divize pochodují na jih – ústup pěšky
V dopoledních hodinách ustupovala Dobříší poslední nacistická jednotka, divize Totenkopf. Ta městu způsobila chvíle nejkritičtější. Jedna z nacistických běženkyň německému velení sdělila, že se v Dobříši špatně zachází se zajatými Němci, hlavně příslušníky SS, a tak poslední ustupující jednotky SS s dvanácti těžkými tanky a děly měly za úkol Dobříš ztrestat. Obklíčily město a chystaly se k boji. Partyzánský oddíl, který byl i se svým velitelem ubytován v zámku, musel ustoupit parkem do lesa Chotobuš. Nejprve Dobříší projely tanky a střílely do domů, na nichž zůstaly viset české a sovětské vlajky. Dva oddíly motorizovaného dělostřelectva mezitím zaujaly palebné postavení na jižním okraji města. Vyděšení obyvatelé sledující hrozivou situaci utíkali do lesů. Na severním okraji města zahájili Němci zuřivou, dlouho trvající palbu. V této těžké situaci byla Dobříš od 8 do 11.30 hodin. Německé jednotky se daly rychle na ústup až po příletu sovětského bombardovacího letadla a dvou stíhaček.
10. května 1945 v 17.30 – příjezd tanků Rudé armády od Hostomic a Prahy
Příjezd Rudé armády
11. května se pak u Dobříše setkaly 3 sovětské armády: Koněvova, Malinovského a Tolbuchinova. Rusové se v ohromném množství utábořili v okolí na okrajích lesů.
11. a 12. května 1945 – poslední bitva
Když německé jednotky zjistily, že už je Američané odmítají brát do zajetí, svedly 11. a 12. května u Milína zoufalý boj s Rudou armádou. Byla to vůbec poslední bitva druhé světové války v Evropě. Připomíná ji Slivický monument na návrší mezi Milínem a Slivicí, dílo architekta Václava Hilského, postavené ze švédské žuly.
12. května 1945 – pohřeb padlých partyzánů na nádvoří zámku
Rakve s posledními obětmi v Dobříši
Pohřeb padlých partyzánů, Václava Svobody a Františka Průši
Zde se s nimi s vojenskými poctami rozloučili pozůstalí, občané, parašutistická jednotka s plk. Petrovičem, gen. Beránek a Vikard Colloredo-Mannsfeld. Dvacet tři mrtvých bylo pietně a se všemi vojenskými poctami pohřbeno ve společné mohyle v zámeckém parku a na dobříšském hřbitově. Po vybudování památníku byly pak jejich ostatky převezeny do společného hrobu u vchodu na hřbitov v Dobříši.
Ze vzpomínek gen. Josefa Beránka a Stanislava Drnce. Použité fotografie: Bohumil Šmejkal a Přemysl Šmejkal.
Zpracovala Jindra Kastnerová, KS Dobříš
